Voda, naše myšlenky a my

17. června 2014 v 18:15 | Renata Štulcová |  Z učebnic Rafaelovy školy
Hledáme zázračné léčitele a často nevíme, že je máme na dosah ruky. O tom, jak nám může pomáhat voda, se dočtete ve čtvrtém dílu Rafaelovy školy. Ale abych vás navnadila, přikládám dneska video o tom, jak vypadají krystaly vody, která byla vystavena určitým slovům a hudbě a poté zmražena. Pod videem si potom můžete přečíst část jedné z kapitol. Dialog mezi Marinou v pololetí deváté třídy (kvarty) a její m otcem (přírodovědcem, ochráncem stromů). Možná vás pak napadne, jak vodu k částečnému léčení použít. Zatím to neprozradím, lámejte si hlavy Nevinný . Je možné, že to dokonce sami víte a poradíte druhým v komentářích.
.

.
Marinin otec se mračil do otevřené knihovničky.
"Hm, tak jsem ji asi taky opravdu vyhodil. I když si pamatuju, že jsem ji jednou doma potom viděl, ale než jsem se rozhodl, co s ní, zmizela. Ale možná, že jsem si to všechno vyfantazíroval," brumlal pan Fialka.
"A co jsi vyhodil?"


"Takovou knížku, byly v ní fotky krystalů sněhových vloček."
"Je černobílá?" zeptala se.
Přikývl.
"Japonská?"
"Jak to víš?"
"Mám ji u sebe."
"To není možné, vždyť…"
Ale to už Marina doprovázená Čertem stoupala do schodů. Když se vrátila se starou černobílou knihou, bral ji její otec do rukou přímo posvátně a Marina mu vyčetla: "Já si dobře pamatuju, jak ji babička našla při úklidu. Prohlížela jsem si ji a ty jsi říkal, když jsi šel jen tak mimochodem kolem nás pracujících, že to se musí vyhodit. Tak jsem si ji uklidila do jedné ze svých skrýší. Protože je to japonsky, nevěděla jsem, co to vlastně je za obrázky. Ale jsou krásné."
I Čert k nim přisedl a poslouchal pana Fialku.
"Někdy před třiceti lety dělali a univerzitě ve Stuttgartu v Německu pokusy, kdy mrazili kapky vody. Přitom přišli na to, že vždy určitá skupina kapek dává podobné vzory a krystaly. Když zkoumali proč, objevili, že záleží na tom, kdo ty kapky na sklíčka nanáší. Přestože se jednalo o stejnou misku s vodou, energie každého studenta ovlivnila, jak se zmražená kapka při nanášení kapátkem tvarovala. Každý student vytvořil několik vzorků a ty jeho byly po zmražení vždy téměř totožné."
"A to je v téhle knížce?" zeptala se.
"Nene, tahle knížka vznikla asi po desetiletí nezávisle na stuttgartských pokusech. Japonský léčitel, který se zabýval vodou a energiemi Emoto Masaru dostal nápad fotit vodu, které se nejdříve dodá myšlenka a pak se zmrazí na krystaly. Promlouval k vodě stejně jako vás to učila Melissáni v jeskyni na Kefalónii. Pouštěl jí hudbu. Dodával vodě dobré emoce, ale i ty zlé a porovnával. Tady na těch fotkách je dobře vidět, jak co na vodu působí. Třeba tady ta fotka jsou krystaly po tom, co vodě hráli Smetanovu Vltavu."
Fotografie ukazovala šesticípou vločku hustě zarostlou větvičkami jako česká kotlina lesy.
"Smetana měl vlastně na mysli tu naší krajinu, když skladbu psal," řekla Marina a otec přikývl.
"To říkala i Fany."
Jak Marina tahle slova ráda slyšela. Kdyby se tak tady mohli teď mamka s taťkou setkat… zadržela povzdech.
Krystalové vločce slova děkuji trčely do šesti stran malé krystalky jako ruce, které děkují. A pravda, to byl šesticípý květ. Další krásné krystaly představovaly lásku, vděčnost, naději, matku, přátelství. Prostě jedno krásnější slovo než druhé.
Potom otec otočil na stránky, kde nebyly žádné vločky, jen zmatek a chaos. Zabíjení, nenávist, nadávky, ubližování, chemické látky, dokonce přísady do limonád a umělých nápojů, to všechno způsobilo, že zraněná voda nevykrystalizovala do krásných vloček, ale zhroutila se do křečovitých linií.
"Tati, ty umíš japonsky?"
"Ne, ale pamatuju si, co mi Fany ke každému obrázku říkala. A taky si pamatuju, jak byla vždycky rozzuřená, že hodně vědců tyhle fotky shazuje. Když teď vím, že byla… že snad je… víla."
"Tati," objala ho. "Maminku nám najdou. Určitě není mrtvá, to mi věř. To by věděli. Možná… ji musela vílí královna někam poslat na nějakou důležitou misi. A jednou se vrátí a bude tady s námi."
"Jenže já už budu starý a ona pořád krásná víla,"
"I víly můžou stárnout, tati. A tím si hlavu netrap," chlácholila ho jako malého sourozence a vzala si pak do rukou knihu.
"Tati," svraštila čelo v náhlém poznání, "když tohle všechno můžou udělat myšlenky vodě, a my jsme ze sedmdesáti procent z vody, představ si, co myšlenky dělají nám!"
"O tom Fany taky přemýšlela."
"To mohu potvrdit," ozvala se babička, "probíraly jsme to tady v kuchyni, když zrovna sněžilo jako teď."
Marina vzhlédla. Za okny obýváku se vznášely vločky podobné kočičím tlapkám. Dlouho stála s tátou u okna a oba mlčeli. Bylo toho hodně, co si za to odpoledne řekli.
Vločky se lepily na sklo i parapet.
"Tati, já vím, že jejich tvar je ovlivněn tím, odkud a kudy padají. Ale podívej, jak je každá tak jiná. Jako kdyby tahle přilétla z Krkonoš a tahle ze Šumavy. Kdo jim asi vdechuje ta krásná láskyplná slova?"

"Jo, to se asi nikdy nedozvíme," zahleděl se otec do chumelenice.
.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 zk123 zk123 | 17. června 2014 v 18:22 | Reagovat

páni konečně je můj komentář první :-D děkuji za článek i hudbu vy máte na psaní talent ať už na knížky nebo na články :-)

2 Barča Barča | 17. června 2014 v 18:58 | Reagovat

Zase naprosto bezkonkurenční článek, který jsem přečetla jedním dechem. Moc se mi líbí o jakých věcech píšete a úryvek z knihy jsem si naprosto užívala, protože mě pohltila jeho atmosféra. :-)

3 Henna Henna | E-mail | 17. června 2014 v 21:19 | Reagovat

[2]: tak to jsme dvě. :-D

4 Profesor Profesor | 17. června 2014 v 21:54 | Reagovat

Moc pěkný a zajímavý článek. Já nedávno narazila na podobný o různých tvarech slz v závislosti na emoci, na niž byly reakcí.

Čím dál víc se těším na kvartu. Mám vodu ráda. Je to můj živel a možná jednou i bude povoláním, takže se na tuhle knihu moc těším.

5 LuLuFairy LuLuFairy | 17. června 2014 v 22:46 | Reagovat

O pokusech ve Stutgartu se píše i ve Ztraceném symbolu od Dana Browna :)

6 Johysek Johysek | 17. června 2014 v 23:13 | Reagovat

Moc krásný článek, to s těmi krystaly je hodně zajímavé :-) už se moc těším na kvartu :-) bude tam toho o krystalech víc??

7 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 18. června 2014 v 5:57 | Reagovat

O tomto fenoménu vím a zmínka o něm mi vždy vykouzlí úsměv na tváři :) Miluju vodu...

8 Lucka 2 Lucka 2 | 18. června 2014 v 15:08 | Reagovat

Tak tohle je fakt senzační článek. Z pokusů s vodou v Německu jsem věděla jen o tom, jak zkoušeli ohřívat vodu na ohni ze dřeva, na plynu, elektřině a v mikrovlnce. Pak tu vodu ochladili a zalévali jí stejné rostliny. Ty zalévané vodou z ohně nebo plynu byly silné, ta z elektřiny slabší a z mikrovlnky naprostý mutant... to taky o něčem vypovídá.

9 Tommy Tommy | E-mail | Web | 22. dubna 2015 v 9:27 | Reagovat

Vodu mám taky rád, nejlépe ale čistou. Na chatě máme dokonce čističku odpadních vod:
http://www.cistickaodpadnichvod.cz/cisticka-odpadnich-vod-moderne
Je to skvělé a moderní řešení :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama