Tajemné oko sépie - Kvarta 4.

14. června 2014 v 20:36 | Renata Štulcová |  Kapitoly - Kvarta
Pro nedočkavé čtenáře, kteří jsou napnuti k prasknutí, jsem se rozhodla uveřejnit další kapitolu čtvrté knihy, která navazuje na předchozí kapitoly. Pokud si je potřebujete osvěžit před čtením této, najdete je ZDE.
.

Oči sépie neznají barvy, ale hra světla jí odhaluje celý svět tak, jak ho jiní živí tvorové nevidí.
.
Když bolí hlava, je celý svět přítěží.
A mě bolí hlava, čím dál víc, klečela Marina u pohovky a masírovala si týl v jehož hloubi, někde uvnitř cítila nesnesitelný tlak.
Znovu se natáhla pro sklenici čisté vody. Přestože jich takových vypila od rána šest, jak jí nakázala Rusalka, její stav se stále nezlepšil. Celý svět jí vnikal do mozku, měla pocit, že se jí hlava roztrhne v půli. Už ani na Arthose myslet mi nejde, zoufala si a zkusila vstát, aby se mohla dívat z okna na jezero.
"A bude tě, Marino, ta bolest pronásledovat dokud se tvá šišinka nepročistí a nenaplní vodou. Pak pookřeješ a uvidíš svět úplně jinak," říkala jí před několika dny Rusalka. Jí o samotě a jejím spolužákům v učebně v těchto dnech metamorfózy vysvětlovala, co se s nimi vlastně děje. Jak probíhá důležitá část jejich metamorfózy zpátky v elementály.
.
Médea byla ve svém živlu, do slova a do písmene. Od narození, když pobrala trochu rozumu, se těšila, až se konečně stane nymfou, jak jí bylo dáno geneticky po matce. Jenomže nyní jí konečnou radost kalila starost o Marinu. A nejen jí.


Celá jejich jedenáctka seděla za kovovými stolky v síni s bazénem. Právě jim začala hodina s profesorkou Rusalkou, která se hned po příchodu zadívala právě na Médeu a ledově spustila: "Jestli si myslíte, slečno Buližníková, že nevím o vašich výletech za Marinou, tak jste na omylu. Přemýšlela jsem, jak vás potrestat, abyste si navždy pamatovala, že jsem to já, kdo tady vládne jménem krále vod…"
Médea se nepatrně přikrčila v lavici.
Rusalka si doma v zámku potrpěla na krásné letní šaty, nyní přecházela místností právě v těch minišatech, které předtím půjčila Marině.
"Máte štěstí, Médeo. Profesor Emanuel shledal, že vaše návštěvy u Mariny jí jdou k duhu. Takže jsme se po poradě rozhodli, že vás k ní budeme postupně pouštět všechny. Nebude to pro ni pak takový šok, až s vámi všemi zasedne tady v učebně poprvé. Profesor Emanuel rozhodl, že dneska odpoledne za ní půjde s Médeou Tereza."
Rusalka se posadila a otevřela zápisník. "Nejdřív si zkontrolujeme, kolik jste toho vypili… Viléme, vy se opravdu snažíte dělat vše proto, abyste měl jako elementál jen problémy," zabodla své tyrkysové oči do mlčícího Vildy, který si jen na kořeni nosu posunul brýle a ještě více natáhl dlouhé nohy.
Sotva se po té metamorfóze vešli do lavic, jak vyrostli do všech tří rozměrů a Vilda byl nejvyšší.
.
Rusalka si odhodila své krásné nazlátlé vlasy a kriticky si studenty měřila. "Mívám ve zvyku zadat v tomto okamžiku projekt, který studenti vypracují v naší knihovně. Jenže - profesor Pan mi právě sdělil, že jste ještě nezvládli problematiku Krakonoše, což je ve skutečnosti taková banalita. Proto nebudu riskovat, že nezvládnete problematiku své šišinky, to je totiž tak významné téma, že proti tomu je nějaký Krakonoš jen malá násobilka," dokončila jízlivě.
Vilda by nejraději poznamenal, že bez násobilky se nedají vymyslet společné jmenovatele zlomků, ale raději takticky mlčel. Nerad by dostal nějaký trest za nevhodné poznámky. Slyšel od bráchy cosi o trestném úklidu u raků. A ti prý štípou…
Stoupali mramorovými schodišti. Knihám nesvědčí vlhkost, a tady nahoře pod střechou v tom jezerním údolí, které čas od času zahalí hustá mlha, byly knihy alespoň vzdáleny co nejvíce vodní hladině.
Knihovna sloužila také jako studovna a chránil ji malý vchod s těžkými skleněnými dveřmi. Ten jediný vchod uzavíral ohromný prostor vzájemně spojených sálů a síní. A všude naleštěný mramor, mramorové mozaiky po stěnách, stropech i podlahách. A police z mramoru, na kterých byly seřazeny tisíce knih a rukopisů.
Jako u krále lesa spravuje knihovnu starý Anastázius, tady jim šla s úklonou vstříc vážná nymfí dáma celá v bílém rouchu, jíž z bílé kapuce vypadávaly zlatavé lokny stejně jako Rusalce.
"Noro, tak už je vedu, ale nenechám je, aby si vše vyhledávali, to by tu byli do konce světa. Stačí, když jim připravíš literaturu k Horovu oku," přikázala jí Rusalka. Nora s úklonou přišla i odešla a oni po sobě zatím házeli nejisté pohledy. Být takhle podceňováni, to ještě nezažili.
Jenže račí klepeta jsou račí klepeta a pokud Vildův bratr nelhal…
Nymfí písně vzlétaly od jezera a ramen potoků, které se do jezera vlévaly i z něho vytékaly, zatímco je Rusalka dovedla do sálu s modelem skleněné lebky a mozku uvnitř na stojanu přímo uprostřed pevného dubového stolu.
Nechápali, k čemu je dobré si prohlížet mozek a ještě v knihovně, ale obstoupili stůl v naprosté tichosti.
"Tady," ukázala Rusalka nad kořen nosu, "si lidé představují, že mají třetí oko. Až dospějete a získáte zkušenosti s lidmi, dozvíte se, že většinou hledají své třetí oko, aby získali pocit výjimečnosti, v těch horších případech se pomocí třetího oka chtějí stát přímo nadlidmi. Podrobují se drahým terapiím, přitom doufají, že se jim zjeví i to, co je lidem neviditelné. Doufají, že to budou moci nějak využívat pro svůj prospěch. Škoda, že jen menšina z nich se po takovém daru pídí, aby mohla díky němu pomoci druhým," povzdychla si Rusalka. "Ale co naplat, takhle to chodí, co svět je světem. Už od pádu Atlantidy…"
Odmlčela se na okamžik.
"Vlastně je zvláštní, že za ty dlouhé věky lidé zapomněli, kde my všichni živí máme tu vysílačku, ten přijímač, spojující hmotu s duchem. Představte si dráhu světla, které povede za oči, kam se dostane?" zeptala se nečekaně.
Chvilka soustředění.
"Sem," ukázala Kydippé doprostřed lebky.
Rusalka přikývla. "A jakpak se to místo jmenuje?"
Nyní bylo soustředění mnohem delší.
"Vy jste si nestudovali biologii člověka sami dopředu?" podivila se Rusalka.
"Marina chybí," hlesl Buližník.
Čekali, co na to profesorka, ale ta dělala, že poznámku přeslechla a zabodla prst do skla lebky. "Říká se tomu mezimozek a patří k nejstarším částem hmotného těla. A kromě velmi důležitých tělesných funkcí je centrem, kam se ze Zásvětí promítá naše duše."
Stáli bez hnutí a tentokrát to nebylo ze strachu před račími klepety.
"To, co si nyní snažíte vyčistit pitným režimem, je tohle malé zrnko. Ta ani ne centimetrová šištička. To je to místo uvnitř hlavy, které vás po metamorfóze bolí, protože je máte zanesené nečistotami a ono se vám nymfám nyní otvírá, abyste získali dokonalý vhled do světa, který je lidem neviditelný. Nějaké dotazy?"
Médea přikývla: "Kdyby si je lidé také vyčistili, nepomohlo by jim to ve vnímání?"
Rusalka zvedla prst. "To je důležitá otázka. Samozřejmě ano. Jenže! Pitný režim má pro lidi několik úskalí. A vy jako budoucí rádci lidí si zapamatujte, že by za prvé - lidé měli pít nebalenou vodu. Z těch umělohmotných lahví mi naskakuje husí kůže. Kdyby lidi věděli, kolik chemikálií se z lahví uvolňuje do vody uvnitř… A za druhé, ještě je důležité to s pitím nepřehánět. Jinak hrozí kolaps celého těla z převodnění. Už na šílenství kolem pitného režimu dost lidí zemřelo."
Mysleli si, že budou pokračovat v poslechu Rusalčiny přednášky, ona ale ukázala na vstup do vedlejšího sálu. "Nora už na vás čeká s připravenou studijní literaturou a tady máte seznam otázek. Vrátím se před obědem a prozkouším si vás. Kdo se bude poflakovat skončí na úklidu u raků. Jo a svačinu vám přinesou," dodala už na odchodu.
"Děcka, to v životě neprostudujeme!" zakvílela Veronika.
"Nehysterči a dej sem ty otázky," vytrhl jí je Vilda neurvale z ruky. "Musíme si rozdělit práci a pak si navzájem řekneme odpovědi, ne?"
.
Když se Rusalka po třech hodinách znovu objevila, svolala si je k lebce a nemilosrdně na ně pálila otázky: "Proč se šišince říká šišinka?"
"Protože… protože," Veronika se málem zajíkla, "má tvar miniaturní šištičky."
"Správně. A co o ní věděli ještě ve starověkém Řecku?"
"Že je spojením s říší myšlenek," vypálil Kryštof.
"Co o ní tvrdil matematik René Descartes?"
"Že je sídlem duše," zase odvětil Kryštof.
"Co o ní ví dnešní vě-da?" zeptala se Rusalka posměšně. "A někdo jiný než pořád Kryštof," kývla na Kydippé.
"To… totiž vědci vyzkoumali, že šišinka potřebuje denní světlo, slunce a dostatek spánku v noci ve tmě. Pak slouží tělu, jak má."
"Správně, správně, Kydippé. Nejste tak beznadějní, jak se na první pohled zdálo. Jen vás budu muset víc zaměstnat, v tercii u profesora Pana jste dost zvlčeli a zlenivěli. Nyní - co vše vnímáme a přijímáme šišinkou? Buližníku?"
"E…" zaskočila ho, protože právě civěl do blýskající se lebky, do které začalo dopadat slunce, jak postoupilo na obloze. "E… to… přijímáme sluneční paprsky, energii kosmu, veškeré dění a pocity kolem nás… Jo, a signály ze zásvětí. Vědění ze zásvětí. Moudrost zásvětí…"
"To by stačilo," přerušila ho. "Teď mi řekněte, kde takovou šištičku najdeme v Evropě ve velikém provedení. Myslím tím ten symbol, který se lidem zatajuje."
Vilda zvedl ruku. "Ve Vatikánu mají obrovskou bronzovou šišku na nádvoří. Pochází ještě z doby, kdy v Římě byl starověk. Stála v chrámu Bohyně Ísis a tryskala z ní voda jako z fontány."
Rusalka si založila paže. "Kde dál najdeme podobnou šišku?"
Ehm, nastalo ticho. Druhý případ výskytu šišinky na veřejnosti nenašli.
"Napovím vám. Máme ji někde i v Rafaelově škole a pravděpodobně jste ji minulý rok viděli u krále lesa."
Všichni povytáhli obočí a v místnosti se zdálo být horko. Ti raci…
Logika, logika, říkal si Vilda. Naše škola a král lesa. Co mají společného? No přece tu Rafaelovu hůl, Caducceus, máme ji ve znaku a zároveň ji nosí Černunnos… A pak si vzpomněl na hrozné události, kdy ho Černunnos zachraňoval. Viděl tu starou dubovou hůl, jež se proměnila v zářící hůl, kterou obtáčeli dva hadi.
"Tu šišku má profesor Pan na špici té své hole," vyhrkl.
Rusalka s nepatrným úsměvem v koutcích rtů přikývla. "Nyní bych ráda slyšela, co jste zjistili o Horovi.
Na vteřinku bylo ticho, nikdo nechtěl mluvit za třídu, až Vilda pravil: "Já to přečtu, já chodím do divadelního kroužku." S těmi slovy sebral Kydippé list, na který vše vypsali.
"Tak - egyptsky Horus nebo Hor je tvůrcem nebes a jako jeho symbol je používán sokol. Vlastně slovo Horus znamená egyptsky sokol. Horus je taková enigma pro nás tady v kosmu i v zásvětí. Podle pověstí je synem Ísis a Osirida, kteří prý žili na zeměkouli. A to je vlastně velký paradox všech prastarých legend. Jak se může tvůrce oblohy zrodit na Zemi? Jo a ještě se říká, že slunce je Horovým pravým okem a Luna levým. Symboly Horových očí jsou zrcadlově souměrné. Když to oko máme popsat, vypadá jako oko se slzou a výrazným obočím…" dočetl a pohlédl na Rusalku.
"Vynikající odpověď. Co jste v tom divadelním kroužku naposled hrál?" zeptala se Rusalka, "nějak vás bez kostýmu nepoznávám."
"On je kulisák, jako já," vypadlo z Buližníka.
"Jen kulisák? To je škoda, krásně plynně čtete."
"On umí číst i s přednesem, viď?" zamrkal na Vildu Buližník a ostatním začaly cukat koutky.
Rusalka ukázala na skleněný model. "Teď mi ukažte, kde se nachází Horovo oko v mozku."
Civěli na lebku, Vilda ji začal takticky obcházet.
"My jsme to, paní profesorko, nenaš…" zakňourala Šárka.
"Ale našli," usadil ji Vilda a vítězoslavně se k lebce vrhnul. "Vidíte, tady nad šišinkou je ten oblouk a dole je taky oblouk. Prostě Horovo oko je šišinka a celé její okolí mezimozku."
Rusalka spokojeně kývala. "Když teď víte, co a kde je Horovo oko, jaké má vlastnosti, napadá vás nějaká myšlenka?"
Soustředili se, až bylo cítit, jak vlny myšlenek plují vzduchem. Vilda stejně jako ostatní měl nápad, ale zdál se mu ulítlý… Zavrtěl hlavou, pak si kývl. Pak doširoka otevřel oči. "Horus, kosmos, tvůrce nebo jak se jmenuje, nás vlastně skrz šišinku všechny vidí. Ví, co si myslíme, co děláme každou sekundu. Nikam mu neutečeme…"
"Sauronovo oko tě vidí," špitl Buližník.
Rusalka dobře viděla, že opět mají co dělat, aby nevybuchli smíchy.
"Jaké oko?" požadovala vysvětlení.
Vilda viděl její rozmrzelost, tak se snažil. "Paní profesorko, to z Pána prstenů. To je taková krásná kniha o boji dobra se zlem. Vyhraje nakonec to dobro a je tam taková mocná bytost z tvůrců kosmu, která se stane zlou a nakonec je z ní jen to mocné oko, které všechno sleduje. Ale v té knize vystupujou hodně elfové, to by vás mohlo zajímat. Marina například tu knihu miluje," snažil se Vilda vylepšit profesorce náladu.
Rusalka se při zmínce o Marině zarazila a přestala se tvářit tak profesorsky.

"Dobrá, tak se, třído, vrátíme k Horovu oku. Abychom to shrnuli. My i lidé potřebujeme dostatek vody, aby naše šišinka mohla pracovat. Říkám dostatek, ne vody přespříliš, to hlavně lidem ubližuje. A potom šišinka pracuje jako přijímač a vysílač mezi námi a celým kosmem, kdo ji používá, kdo naslouchá, dostane se do stavu harmonie, souladu. Získá moudrost kosmu. Bytosti, které konají své skutky v harmonii s kosmem, jsou požehnáním pro ostatní."
.
(Pokračování zase příště...)
.
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/a7/Eye_of_Horus_bw.svg/200px-Eye_of_Horus_bw.svg.png
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/03/Cuttlefish_eye_closeup.JPG/320px-Cuttlefish_eye_closeup.JPG
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Barča Barča | 14. června 2014 v 21:06 | Reagovat

Ani nevíte paní Štulcová jakou jste mi novou kapitolou udělala radost. Čtení jsem si doslova užívala a teď už mi zbývá zase jenom čekat na pokračování nebo na knihu. Sice nenávidím čekání, ale ono to nakonec bude stát za to. :-)

2 Auri Auri | Web | 14. června 2014 v 23:52 | Reagovat

Moc dekuji za novou kapitolu! A za nove poznatky. Co se tyce pitneho rezimu, driv jsem si myslela, ze se museji pit alespon dva litry vody denne. Vetsinou mi to ale nedelalo dobre. Ted piju, kdyz mam zizen, a citim, ze tak mi to vyhovuje mnohem vic. :-)

3 zk123 zk123 | 15. června 2014 v 7:03 | Reagovat

Já též děkuji, ale nejen za kapitolu, za celou budoucí knihu. Moc se mi líbí Rafaelova škola. A povězte, vzpomene si Marina a bude zase jako dřív? (jsem asi jediná co si to přeje :-) )

4 LuLuFairy LuLuFairy | 15. června 2014 v 8:31 | Reagovat

[3]: Nejsi :) Já se na to taky těšim :))
Jinak nádherná kapitola. Budete zase knihu vydávat jako eknihu?

5 zk123 zk123 | 15. června 2014 v 9:16 | Reagovat

[4]: a co já si přeju aby se Marina vrátila do normálu mě se totiž ani trochu nelíbí že se zahleděla do Arthose :-|  :-!  O_O  ???  :-)

6 Teia Teia | E-mail | Web | 15. června 2014 v 9:43 | Reagovat

[5]: Marina tu není jediná, kdo se zahleděl do Arthose. :-D
Jinak kapitola skvělá, už se fakt těším na další díly. Asi si zase přečtu ty, co už mám doma, aby mi to rychleji ubíhalo. :-)

7 ada ada | Web | 15. června 2014 v 17:22 | Reagovat

Taky bych chtěla vědět jestli bude mít Marina nakonec v pořádku paměť ;-) A taky doufám, že si vzpomene na to, jak má ráda Plantefolieho a pustí Arthose z hlavy... Přijde mi na něj ještě moc mladá... ;-) Jinak moc děkuju za novou kapitolu, paní Štulcová :-D

8 Barča Barča | 15. června 2014 v 19:08 | Reagovat

Já bych byla sice ráda, kdyby skončil Arthos s Marinou, ale asi trochu později. :)

9 Profesor Profesor | 15. června 2014 v 21:58 | Reagovat

Přidávám se do diskuse ohledně Arthose a Mariny. Já jsem pro, aby spolu byli. Stejně jako Barča[8]: si ale myslím, že teď je ještě brzy. Ale byla bych tomu moc ráda.

Kapitola se mi ale docela líbila. Byly v ní moc zajímavé informace.

10 zk123 zk123 | 16. června 2014 v 6:17 | Reagovat

tak že jsme se schodli že chceme aby Arthos a Marina spolu nebyli a nějací aby spolu byli a potom se rozešli :-)

11 nikdo321 nikdo321 | 16. června 2014 v 14:39 | Reagovat

[3]:To tedy nejsi.Zase čekat :(... :-?

12 Mirimë Mirimë | E-mail | Web | 16. června 2014 v 17:07 | Reagovat

Já jsem nymfa jsem si tím jistá na 95%,ale nevím jak se jí stát pomozte mi prosím někdo...

13 zk123 zk123 | 16. června 2014 v 19:10 | Reagovat

[12]: nejdřív se musí projít všemi metamorfózami jinak to nejde ale paní Štulcová tají jaké přísady jsou v spouštěcím něčem (nápoji, lekvaru nebo co)

14 Mirimë Mirimë | E-mail | Web | 17. června 2014 v 7:43 | Reagovat

[13]: Aha já jsem doufala, že se jí konečnně stanu. Paní štulcová prosím pomozte mi.

15 Bára Bára | 17. června 2014 v 12:36 | Reagovat

Jéé, to jsem moc ráda, že konečně zase vyšla nějaká kapitola. To jsem si na Rafaelově škole vždycky užívala nejvíc, že se můžu těšit na další pokračování a ne ji zhltnout celou naráz jako všechny papírové knihy (včetně Rafaelovy školy), které mám doma. Bezva, že to konečně zase jde, moc děkuji.

16 Luana500 Luana500 | 26. června 2014 v 20:42 | Reagovat

To je boží kapitola! :-D
Ohledně Arthose a Mariny. Já bych byla ráda, kdyby si vzpomněla na všechno a vrátila se k Plantefoliemu. Přece jen, když je zamilovaná do Arthose, je to, jako by se někdo z nás zamiloval třeba do o 30 let staršího chlápka. :-D Plantefolie se k ní hodí víc. :-)

17 bernadeta bernadeta | 30. června 2014 v 10:55 | Reagovat

No mě by se taky líbilo kdyby se dal Arthos dohromady Marinou ale lepší mi připadá plantefolie JoJo Arthos by stál za hřích :-D
Ale nejvíc se mi líbí Puk :-)

18 Leopolda Leopolda | 30. června 2014 v 16:17 | Reagovat

Jeje no Marina a Arthos proboha to ne a dost jsem přemýšlela kdo by mohl být ten Lev a napadlo mě za to může být např. Nějaký spolužák a nebo ve škole ještě není a nebo je to někdo koho Marina dobře zná to víte no pod svižném bývá tma :-D

19 luf luf | E-mail | 13. srpna 2014 v 12:18 | Reagovat

Tak momentík , Rafaelova škola se moje nejoblíbenější kniha a podle prvního dílu jsem nymfa nebo nága , ale moc nevěřím tomu , že existuje nějaký nápoj ( nebo co ) po kterém bych se mohla stát tím co jsem .Mám v tom zmatek ! Mohl by mi to někdo objasnit , prosím . Děkuju :-D

20 Bára Bára | 19. září 2014 v 11:45 | Reagovat

[16]: A já bych nejradši profackovala Médeu. Její nejlepší kamarádka ztratí paměť a té blondýně nesepne, že by jí měla říct, že má kluka a že by se tudíž neměla nechat unést každým, kdo jí políbí ruku... :-?

21 Anet Anet | 21. září 2014 v 21:23 | Reagovat

Jsem pro Marinu a Arthose za pár let. Přibude nová kapitola??? Prosííím :-)

22 Bára Bára | 25. září 2014 v 9:40 | Reagovat

[21]: Myslíš třeba za dva roky, až Plantefolie odmaturuje a stejně se s Marinou rozejde, protože chce žít ve světě lidí a ona bude ještě tři roky trčet ve škole? :) Taky bych byla pro novou kapitolu, aspoň pro jednu, ale vypadá to, že v Liťáku (nebo kde) na gymplu je to docela záhul a píšou diktát denně už od začátku školního roku, paní Štulcová od prvního nenapsala na blog ani řádku...

23 Lko Lko | 14. listopadu 2014 v 18:12 | Reagovat

mě se to mooooooooooooc líbí!!!!!!!!!! :D

24 Anja Anja | 19. listopadu 2014 v 13:47 | Reagovat

A co je vlastnĕ ta Atlantida?

25 terka terka | 6. února 2015 v 10:45 | Reagovat

Děkuji za novou kapitolu.PROSIM ještě jednu paní Šulcová. :-(  :-)  :-D  :D

26 terka terka | 6. února 2015 v 10:46 | Reagovat

Přesně

27 terka terka | 6. února 2015 v 10:50 | Reagovat

Me se moc nelíbí zemarina se za koukala do arthose.vždyť ma úplně úžasný ho kluka a Médea ji to vůbec neřekne.

28 Kaja Kaja | 10. května 2015 v 13:23 | Reagovat

paní štulcová kdy vyjde knížka :-)

29 Kaja Kaja | 10. května 2015 v 13:23 | Reagovat

paní štulcová kdy vyjde knížka :-)

30 Kaja Kaja | 26. května 2015 v 13:34 | Reagovat

prosím paní Renato řekněte nám a to mluvím za všechny kdy vyjde rafaelova škola 4 díl protože se nemůžeme dočkat já jsem se třeba stala úplně závislá na rafaelově škole :-(

31 apka apka | 30. ledna 2016 v 15:40 | Reagovat

[6]: A jaký máš díly? Já mám jen ten první-vílí křídla :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama