Čerti a inspirace spisovatele

5. prosince 2013 v 18:05 | Renata Štulcová |  Kapitoly - Tercie
Že je divné použít čerty jako součást děje, když jsou hlavní hrdinové zamilovaní, hlavní hrdinka v podivném nebezpečí a její matka se chová jako blázen? Ani se mi nezdá.
Však kdo knihu znáte, víte, co se v ní děje. Pro ty, kdo sem dneska přišli náhodou a knihu nečetli, ani ji v knihkupectví nedrželi v rukou, mám na zavzpomínání kapitolu o čertech. Je dvoudílná, protože tak dlouhé kapitoly se do blogu nevejdou. Usmívající se A jsem známá tím, že píšu dlouhé knihy. Třeba takový Nemetonburk (vyšel před 6 lety) má skoro 900 normostran. S vyplazeným jazykem A teď už příjemné čtení o událostech v Rafaelově gymnáziu, když mají terciáni před sebou akci "Mikulášská nadílka".
.


.
Dva dny před Mikulášem, neboli tajným svátkem profesora Černunna se Marině konečně podařilo metamorfovat do lidské podoby. Profesor Fontán po prohlídce usoudil, že je již úplně zdravá a může do školy.
"Nemusíš dávat to své nadšení ze školy tak najevo," hudrala Médea, když jí ráno nestačila na cestičce v parku.
Marina přitom zdravila dryády, které se v chladu schovaly do svých větví a předstíraly, že jsou pouhé stromy.
První vločky jim padaly na účesy, Médee na natočené lokny, Marině do dvou copů, které si spletla s různě barevnými stuhami.
Protože se nevešla do džín, vzala si džínovou minisukni, pod ni tmavě zelené legíny, a na tmavě zelený svetr natáhla džínovou vestičku. A na krku jí visely veliké červené korále.
*
S celou tou bláznivou kombinací byla velmi spokojená.
A Plantefolie mě nezajímá. Já toho svého Lva najdu někde jinde. Teďko ale musím pomoct mamince. Teďko ale musím zajít za profesorkou Marigoldovou. Ta ví o květinách úplně všechno, rozhodla se a s tím rozhodnutím překročila po takové době práh školy. Vstoupila do ruchu Rafaelovy školy.
*
Ještě se mrknout na nástěnku, jestli nemáme suplovanou hodinu.
"Koukni, profesorka Marigoldová nás supluje místo profesora Kohouta, tak to budou místo žvížátěk kytišky a škleníček," špulila Médea krvavou rtěnku.
Jak Marina zaslechla šišlání, vzpomněla si na mamku a žaludek jí sevřel strach.
*
Když otevřela skříňku v šatně, vylétl z ní zatuchlý vzduch, jako když otevřou hrobku faraona.
"Větrala jsem ti ji, ale ne každý den," přiznávala Médea.
"To neva, to vysmrádne," hrabala se Marina ve skříňce a hledala zástěru pro práci ve skleníku.
"Ehm," zakašlala, když ji vytáhla a rozložila.
"Ehm, jsem na tom stejně," vytáhla tu svou zmuchlanou Médea.
*
Profesorka Marigoldová ve velikém, dlouhém, vlajícím pleteném svetru s vyšívanými květinami, který spíše připomínal šaty, si dvanáctku terciánů v pomačkaných zástěrách změřila přísným zrakem.
"Rostliny nejsou nějaká hej nebo počkej, vždyť se vás leknou. Vy nepřechováváte zástěru ve skříňce na ramínku?" obrátila se na Vildu.
"Normálně jo, ale ona mi nějak sklouzla."
"Mně taky," přidal se Buližník. A po něm dalších deset studentů.
"Helemese, to jsou mi náhody," nadzvedla profesorka obočí a pak elegantně mávla rukou. "Tak se posaďte a povíme si něco o přesazování rostlin, neboť to je činnost, kterou většina lidí vykonává špatně. Lidi si pořídí pěkný květináč z umělé hmoty, koupí tu nejdražší zeminu, řídí se přesně pokyny v knize o rostlinách a rostliny se jim pak ztěžka ujímají. Lidé totiž často netuší nebo nechtějí uvěřit tomu, že výsledek přesazování, čili zda se rostlina uchytí nebo ne, závisí na fázi naší paní Luny.
*
Ideální čas k přesazování je v době, kdy Luna ubývá, couvá. Světlo Luny slábne, přitažlivost táhne vlhkost pod zem, a tak vše pomáhá vývoji kořenů. Když naopak Luna přibývá, síla žene do listů a květů, kořeny jsou nejslabší. A my se dneska dáme do přesazování. Luna ubývá, rostliny budou pěkně hnát do kořene… Marino, dejte mi ten dopis-"
*
Marina se ulekla, když na ni profesorka zhurta promluvila. Dopis, který jí podala Médea si ani nestačila přečíst.
Profesorka Marigoldová zamrkala do papíru. "Co to má znamenat?"
"Já… já nevím," přiznala Marina, když na papíře spatřila tři sloupečky. V záhlaví prvního spatřila rohy, druhý začínal křídly a třetí jakýmsi šnekem. V prvním sloupci pod rohy byli podepsáni všichni její spolužáci kromě Mariny.
"Kdo je autorem?"
Buližník váhavě zvedl ruku.
*
"Prosím, pan zástupce mi dal za úkol zjistit, kdo chce chodit po škole za čerta, kdo za anděla a kdo za Mikuláše. Tak jsem dal do oběhu tenhle dotazník. Rohy jsou jako čerti, křídla andělé a tenhle šnek je jako ta Mikulášova berla," vysvětloval Buližník. "No, a pan zástupec nebude moc nadšený, protože jak tak koukám, chybí nám anděl a Mikuláš. Zato všichni chtějí dělat čerty."
*
Marina se po hodině ve skleníku loudala se skládáním do batohu. Nechtěla, aby všichni ostatní slyšeli, na co se jde profesorky ptát. A navíc se jí zdálo, že profesorku příliš zlobili, že je z nich rozladěná.
Ještě penál. Když já to nemohu odkládat, musím se zeptat… kousala se do rtu.
"Paní profesorko, já bych, prosím vás, potřebovala poradit."
"S čímpak?"
"No, já… totiž… už jsem hledala v různých knihách, ale nemůžu najít rostlinu, co se jmenuje Planá láska."
*
Profesorka se zarazila.
"Planá láska?"
"Jo."
"Planá láska… Takovou květinu vůbec neznám," zakroutila profesorka pěkně naondulovanou hlavou.
Marina na ni upírala oči zklamané čokolády, až to profesorka nevydržela a zvedla školní telefon.
"Kolego, mám tady takový spíše lingvistický problém. Nevíte náhodou, pro kterou květinu se používá lidový název Planá láska… Jasně… Aha… Hm," kývala profesorka a Marina rostla netrpělivostí.
"Tak pan profesor Valerián říká, že takový název jaktěživ neslyšel. Odkudpak ho, Marino, máte?
*
Marina zamačkávala slzy, když říkala: "Ale to je z jedné knížky, babička se mě na to ptala, tak jsem jí slíbila, že se to pokusím zjistit."
"Teda ty máš starosti," pohazovala blonďatými loknami Médea, když se zklamané Mariny dočkala. "Planá láska. Planá láska je ten nejpitomější vynález světa. Lásky by neměly být nikdy plané," zlobila se, zatímco Marina horečnatě přemýšlela.
*

Když ta kytka neexistuje, tak si to celé prostě Shakespeare vymyslel. Fantazii na to měl. No, a moje mamka se Sen noci svatojánské kdysi naučila nazpaměť. A možná se ho naučil i Pan, a tak se hádají ve verších přímo z té hry.
A mamka se nezamilovala do psů díky kouzlu, ale je… opravdu je těžce nemocná.
Jenomže všichni i psycholog Emanuel, i paní ředitelka tvrdí, že mamce nic být nemůže, vždyť je královnou víl… Ale něco s ní je. A je to moc zlé. Co mám dělat?
.
(Pokračování za chvíli, tak za hodinku či dvě, ale určitě dneska Mrkající…)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama