Kde si pobrečet?

20. srpna 2013 v 19:57 | Renata Štulcová |  Zábava
Každý z nás občas potřebuje nějaké místo, kam uteče ve chvíli smutku, kde si zavzdychá, pobrečí nebo zatrucuje. A nebo si tam taky může třeba nerušeně číst či snít - v tom lepším případě.
.
Marina Fialková v Rafaelově škole obtížně hledá místo, kde bude sama. Je stále obklopena spolužáky.
.
Všímaví z vás si jistě už uvědomili, že často odchází do parku, kde má svou oblíbenou staromódní lavičku, kam za ní málokdo přijde. Tam pak Marina dumá nad svými starostmi, sní o své lásce.
.
Máte taky...

takovou lavičku? Nebo smutníte v pokojíčku či na půdě domu? Nechodíte náhodou brečet třeba do sklepa? Jsem zvědavá, jestli se někdo z vás pochlubí, kam se svými starostmi i radostmi mizí.
Plačící
.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 GoGosen GoGosen | Web | 20. srpna 2013 v 20:05 | Reagovat

Já vždycky se vybrečím a postěžuju u svého přítele, který mi vždy pomůže a je se mnou:)

2 thedreamy thedreamy | Web | 20. srpna 2013 v 20:09 | Reagovat

Moje útočiště je moje postel :)

3 Lenny Barbiel Omen Vampire Lenny Barbiel Omen Vampire | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 21:01 | Reagovat

V posledních pár týdnech brečím neustále, takže se dá říci, že brečím za pochodu....

4 Helena Helena | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 21:07 | Reagovat

Ano,každý potřebuje někdy být sám.Do sklepa brečet nechodím,ale někdy trucuju a pak jsem v pokoji,který slouží pro hosty. :-)

5 christiiinka christiiinka | Web | 20. srpna 2013 v 21:10 | Reagovat

Bydím na okraji města, takže když potřebuju být chvíli sama, jdu běhat na pole. Cestou kolem dvou zahrádkářských kolonií a velkého seníku, potkám jednou za čas maximálně nějakého pejskaře, zajíce nebo párek motýlů:-). Kousek dál je taky malý zarostlý lesík a když je mi hodně mizerně, vytáhnu horské kolo a razím pěšinou někam do neznáma. To se vyčistí hlava raz dva..

6 Neriah Neriah | Web | 20. srpna 2013 v 21:35 | Reagovat

Nemám žádné konkrétní místo, kam bych se chodila vybrečet, já tak nějak obecně nemám tendence brečet, ale když chci být sama a jen tak si snít, nejvhodnější k tomu je jít do přírody, nejlépe v noci spát pod širákem. Tak nějak si při tom vždycky utřídím myšlenky, smířím se s tím, co už nejde změnit a dělám ta nejtěžší rozhodnutí... Zbavím se při tom i stresu, takže si říkám, že bych to měla praktikovat častěji, jen by mi to prospělo.
Když jsem jako dítě hodně brečela a trápila se, milovala jsem k tomu těsné prostory - buďto skříň, dokud jsem se do ní vlezla, nebo jsem se nacpala pod stůl a přisunula jsem k němu židli, a další oblíbené místo bylo v posteli, kdy jsem se celá i s hlavou zabalila pod peřinou. Zkrátka místa, kde jsem si vytvořila jakousi iluzi ochrany před světem a věřila jsem, že takhle mě nikdo neobjeví...

7 Profesor Profesor | 20. srpna 2013 v 21:35 | Reagovat

Nemám specifické místo. Když je mi smutno, tak se snažím jít ven a procházet se. Pokud mám možnost, tak chodím do kaple/kostela nebo k jedné mariánské soše v lese; duchovně nabitá místa na mě mají velký vliv. Dnes mi však splín zahnal večer v kanceláři mého šéfa, kdy jsem vlastně nedělala nic, jenom přemýšlela nad  otázkou života, vesmíru a vůbec; celkem mě to překvapilo, jak tohle dokázalo pomoct.

8 Ireth Ireth | 21. srpna 2013 v 1:04 | Reagovat

Máme u nás park kam skoro nikdo nechodí, hlavně večer a v noci je to tam naprosto kouzelné, když je mi mizerně jdu na svou oblíbenou kamennou lavičku a hned mi je líp. Jinak se jdu většinou projít, čím zapadlejší ulička tím lepší, ze svých smutnů se většinou vyjdu...

9 ada ada | 21. srpna 2013 v 9:33 | Reagovat

Já se zavřu do sého pokojíčku a většinou se vybrečím v posteli. Když chci přemýšlet tak většinou večer když je tma tak si zhasnu a otevřu okno. Mám tam krásný výhled na docela vysoké stromy pod kterýma jsem si jako malá hrála. Ale také si ráda lehnu do trávy a pozoruji noční oblohu, často mám takový pocit, že sice vím kdo jsem, ale jakobych opustila své tělo a přemýšlím přitom proč já jsem já, proč nejsem třeba zvíře atd. 8-O Když se pak podívám do zrcadla mám pocit, že takový obličej nemám, že přeci vypadám úplně jinak 8-O :-D

10 Allys Allys | Web | 21. srpna 2013 v 12:51 | Reagovat

s těmito problémy se chodím uklidňovat do lesa se sluchátky v uších a psem na vodítku :-)

11 Maki Maki | E-mail | 21. srpna 2013 v 14:25 | Reagovat

[2]: Mám to stejně :)

12 sedmikraska120 sedmikraska120 | 21. srpna 2013 v 20:47 | Reagovat

to já chodím přemyslet do svého pokoje protože tam nikdo nechodí :-)

13 Vanimaré Vanimaré | Web | 22. srpna 2013 v 9:25 | Reagovat

Tyto problémy řeším pouze když jsem sama doma. Jinak se snažím je v sobě udržet a buď to přejde, nebo to vyplave na povrch a já nejsem schopná rozumě uvažovat. Jinak s problémy většinou utíkám do přírody nebo do kostela.

14 zk123 zk123 | 23. srpna 2013 v 7:55 | Reagovat

já nejraděj chodím na balkón, poslouchám šumění potoka a je mi fajn :-)

15 leo dutá leo dutá | E-mail | 5. října 2013 v 23:07 | Reagovat

já se chodím vybrečet na strom u nás v sadu mám tam i sedátko je to tam bomba a nejlepší se tam od tud pozorují hvězdy a taky je to hodně daleko :P

16 Mandy Mandy | 9. ledna 2015 v 20:14 | Reagovat

Já nejen na vybrečení, ale když se třeba pohádám s rodiči nebo se za jeden den stane moc velkých událstí já si potřebuju všechno srovnat hlavě, nebo taky když si prostě s něčím nevím rady, chodím na balkon. Mám na něj dveře rovnou z pokojíčku. Opravdu mě to tam uklidňuje. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama