Smysl starých zahrad

9. července 2013 v 7:50 | Renata Štulcová |  Zábava
V pondělí jsem seděla u mé šikovné paní kadeřnice Marcely, která dokáže s vlasy hotové zázraky. Přitom jsem tam sáhla po jednom časopisu z těch, co ukazují pouze dokonalé věci, příběhy, dokonalé "lidi" s vymydlenými perfektně tvarovanými photoshopovými tvářemi bez jediné vrásky. Obsahem a texty tyto časáky nejsou pro náctileté, ale fotkami ano.
.
Prohlížela jsem si fotografii redaktorů. Také samé mladé tváře, jen šéfredaktorka starší, ale chuděra si tak úpěnlivě hraje na mladou, že to na fotce vypadá fakt podivně. Ptala jsem se, proč není možné, aby byla za dámu ve svých středních letech?
.
Jak jsem tam tak seděla, přišlo do kadeřnictví, které je spojené i s pedikúrou a manikúrou několik starších dam, jedna dokonce o holi. A všechny měly v sobě jiskru, měly v sobě tolik života, že by jim mnozí mladí mohli závidět. Jenže...
.
Znovu jsem hodila pohled do časáku, náhle na mě dělal dojem, že patří do sci-fi filmu. Proč redakce či majitelé časáku nedají na některou dvoustranu třeba rozhovor se starším hercem či herečkou? Aspoň...
.
Proč lidé...

tyhle sci-fi hlouposti kupují? Kdyby je nekupovali, dávno by takové plátky zkrachovaly...
.
Proč chtějí lidé žít v bludech o dokonalém světě, kde čas zamrzl v designových tělech, tvářích, nábytku, dokonce i ty příběhy celebrit se mi zdají býti "dyzajnové". Co je staré a out, se vyhodí. Co je u lidských těl staré a out, se přeoperuje...
.
Odpovědi na tyhle otázky leží hluboko v nás a svět se zatím velice ostře rozděluje na mladé a staré, na nové a staré.
.
Když jsem šla domů, cestou, po které jsem už šla snad víc jak tisíckrát, mi slunce ukázalo jednu zahradu za zrezavělým plotem v takovém záběru, jehož jsem si ještě nikdy nevšimla. (pokračuju pod fotkou)
.
.
Miluju divoké tajemné staré zahrady. V dnešním světě golfových sestříhaných trávníků jsou takové zahrady doslova bájným zjevením. Pamatuju na podobnou zahradu z dětství u babičky. Kouzlo takové zahrady nezmizí, zůstane v nás z ní třeba jen vzpomínka na jeden strom či na jeden keř pnoucí růže. Když si však tu vzpomínku vyvoláme, zahřeje více, než dnešní golfové lány.
.
Já si z takové zahrady odbíhala k babičce do domu pro pití, pro svačinu (třeba ty její nepřekonatelné buchty), pro nádobí, které jsem "nenápadně" pašovala do svého kouta pod velikou hrušní.
.
Hodně lidí dneska hledá štěstí a myslí si, že ho najde v umělém dokonalém svět. Když se tím světem obklopí, když odvrhnou všechno starší a staré, zjišťují, že štěstí jim stále uniká. Obávám se, že jestli se tyto davy lidí rychle neproberou z bludů, až opravdu zestárnou, budou mít srdce prázdná a budou plnit nejen čekárny plastických chirurgů, nýbrž hlavně psychiatrické čekárny, protože ne každý vydělá tolik peněz, aby si platil plastického chirurga a ne každému zdraví dovolí se plastice podrobit...
.
A pro nás všechny s pravým srdcem, které ví, že běh času nezastavíme a svou hodnotu má na Zemi staré i nové, mám dneska fotku zahrady jak z mých vzpomínek a také krásnou hudbu.
.


 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Dana Dana | 9. července 2013 v 8:03 | Reagovat

Ano, taky se na starou zahradu pamatuju...jak jsem sedávala na stromě a mlsala sluncem prohřáté blumy :-) a myslela si, že o mně nikdo neví ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama