Sirotci a spisovatelé

28. září 2012 v 7:00 | Renata Štulcová |  O psaní

aneb Cesta k mým matkám

Sirotci a opuštěné děti. Věčné a vděčné téma v literatuře. Oliver Twist, Malý lord, Harry Potter… A mnoho a mnoho dalších hrdinů včetně Mariny Fialkové z Rafaelovy školy (na tomto blogu).
Co mají společného kromě toho, že nemají rodiče? Když čtenář prožívá jejich příběh, pohne se v něm soucit. Proto se téma sirotků ve fikci tak často využívá.
I moje hrdinka Marina žije od prvních narozenin bez maminky, stále na ni myslí a nakonec ji začne hledat. Když se konečně s matkou se setkává, to setkávání se jí stává noční můrou. Proč?
Na první pohled vše vypadá tak, že se Marina ve své vysněné matce jednoduše zklamala. Jak s tím žít? Jak k mamince najít cestu? To je obsahem prvního dílu Rafaelovy školy.
.
Zatímco já o Marině píšu fikci, blogerka a spisovatelka Edith Holá napsala příběh vlastní, autobiografický, nazvaný Cesta k mým matkám a...

...o něm bych vám ráda něco pověděla.
.
Od chvíle, kdy se narodíme, nás hýčká naše vlastní maminka, jenže Edith se tohle nestalo. Vyrůstala bez biologické matky v pěstounské rodině a po celý život toužila svou maminku najít. A toužila ji najít o to více, že život v pěstounské rodině nebyl v pořádku. Život v pěstounské rodině mohl být krásný, ale brzy se pro děvčátko Edith změnil v peklo. Dětství se tak stalo pro Edith noční můrou, která neodlétla ani v dospělosti. Jak se má člověk vyrovnat s křivdami, které se mu dějí jen proto, že je na světě?
.
Edith se snažila vypátrat pravdu o prvních dnech a měsících svého života. Narážela na ledovou nepřátelskou hradbu sociálních pracovnic a své adoptivní matky, brzy bylo zřejmé, že se všechny tyto ženy snaží před Edith utajit, co se tenkrát stalo.
Ale Edith se nedala a pátrala po nejdražším jménu nejdražší osoby, po jménu své maminky a přitom ji pronásledovaly těžké pochybnosti.
Zamysleli jste se někdy nad tím, že byste neznali své rodiče, vysnili jste si je, ale potom narazili na tvrdou realitu? Když se Edith dává do pátrání, musí počítat i s tím nejhorším, a to ji oslabuje.
.
Edith Holá svůj autobiografický příběh rozčlenila na krátké kapitoly, střídá akční části s obrazy, kterými vykresluje své zmítající se pocity. Mluví k nám v první osobě a my si brzy připustíme, že slyšíme i její hlas.
.
Neprozrazuji vám, jak dopadlo pátrání po Editině mamince, protože bych vám chtěla knihu doporučit ke čtení. Mladším čtenářkám jako dárek pro maminky či babičky.
.
Kniha Cesta k mým matkám se čte sama, jak ji otevřete, neodložíte ji, vtáhne vás pod hladinu příběhu o hledání lásky mezi lidmi. Na konci tohoto příběhu se vynoříte a uvidíte svět jinak, i když příběh odložíte, už vám navždy v srdci zůstane.
.
Zakončím myšlenkami z mnohých v knize, nad kterými jsem po přečtení dlouho přemýšlela: "Rodíme se, abychom žili dál příběh svých předků. A proto člověk nemůže být sám sebou, když nezná příběh své rodiny."
.
To nám říká Edith Holá v knize - v silném autobiografickém příběhu - Cesta k mým matkách. Vydala JOTA, 22. 8. 2012.
.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Katherine♥ Katherine♥ | 28. září 2012 v 8:21 | Reagovat

:D

2 Koník5 Koník5 | Web | 28. září 2012 v 9:21 | Reagovat

aachhh...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama