Inspirace spisovatelky II/1

11. srpna 2012 v 15:10 | Renata Štulcová |  O psaní
Včera jste se dočkali prvního pořádného polibku v Rafaelově škole, když nepočítám Meluzínu a Luciena. Před rokem a dvěma dny slavila výročí rubrika O psaní, v které občas vyprávím o čem jiném než o psaní. Logicky. Mrkající
.
V září vychází druhý díl Rafaelovy školy - Tanec nág, na který se netěším určitě jen já. Usmívající se
Dokončuju ten třetí, který čtete online a přitom se mi stalo, že jsem musela odložit Kaziin příběh pro dospělé a rozepsala jsem další knihu pro dospělé a tu prostě musím musím musím rychle dopsat.
.
Jak se tohle může stát?
.
Možná budu nyní vyprávět něco, co se i vám, kdo píšete, už stalo.
.
Na jaře jsem byla na besedě v jedné knihovně (schválně nejmenuju, abych utajila, co právě píšu).
Četla jsem si tam ve vestibulu nástěnky a u jedné jsem si řekla: O tomhle musím jednou něco napsat. Konec. Tečka.
.
A psala jsem dál Rafaelovu školu a Kroniku Velké Moravy, která vyjde v dubnu 2013.
.
A nyní...

... v červenci jsem jela na dámskou jízdu do Prahy. Tzn. nákupy, kavárny atd. V Kaprově ulici před knihkupectvím jsem si všimla za výlohou knihy, která využila existence jiné starší knihy a díky ní je populární. Tak povídám: "Ach jo, já pořád vymýšlím něco originálního, ale ekonomicky uvažující autoři jen opisují či přepisují starší díla. V čem bych měla pokračovat já?"
.
Kamarádka na to: "Hm, Máj, to je blbý... Tak pokračuj v °°°°°°"
.
Protáhla jsem obličej.
.
A ona: "No přece v té knize jsou zmíněni °°°°°°° a °°°°°°°°, ale nic víc tam není."
.
Aha, docvaklo mi to. To je úžasný nápad, jenže co bych o nich asi měla psát?
.
Nevěděla jsem, ale mé podvědomí pracovalo na plné obrátky, nořilo se do pralátky, aby příběh vytáhlo na náš svět. Náhle jsem si vzpomněla na návštěvu té knihovny. A také na věci, které jsou v naší zemi ukryté, o kterých bych ráda napsala.
.
Když jsem dorazila domů, několik dní jsem tvořila osnovu. Spojuji romantický příběh s objevováním dalšího velkého tajemství naší země. Tentokrát je pro dospělé a není to fantasy. Je to prostě román. Fikce z doby ne příliš minulé.
.
A právě v této chvíli mám 52 normostran, jsem ve třetině příběhu. Dopila jsem kávu a zavírám NB, neb jdu umýt okna. Usmívající se
Přitom budu v mysli psát další kapitolu z Rafaelovy školy, abych celou knihu už taky uzavřela. Ještě nás čeká návštěva Oxfordu, hledání Krakonoše a Marinina metamorfóza v nymfu. A také Marinina láska k Plantefoliemu, určitě je vám jasné, že její maminka Aine bude šílet...
.
Možná se teď divíte, že jsem neprozradila, o čem právě tak divoce píšu... Některé nápady jsou velmi cenné. Ale trochu těch starších dob vám připomenu videem.
.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Elinor Elinor | 11. srpna 2012 v 16:39 | Reagovat

Námět, do kterého se člověk zažere, je naprosto geniální věc. Hlavně, když si přijde sám a autor ho jen lehce usměrňuje a drží v kolejích.
Já takhle zrovna píšu o pražském skandálu s indiány, co jsou znázornění na fasádě domu U tří divých v Řetězové, otázkách kolem Faustova domu na Karlově náměstí, a do hlavní role se mi s šarmem sobě vlastním vecpal jistý Matěj Antonín Koniáš, toho času mladičký jezovita na počátku kariéry a stále ještě student bohoslovectví. :-D :-P

2 Midnight Midnight | Web | 12. srpna 2012 v 18:17 | Reagovat

Jsem na tady tu vaší knížku hrozně zvědavá. :-) Mám tuhle dobu moc ráda.

3 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 12. srpna 2012 v 18:54 | Reagovat

[1]: Já teda na Koniáše často nadávám, kdyby nedal spálit všechny ty knihy, co tady byly, byli bychom moudřejší. Ale zas bych neměla o čem psát...
Na indiány jsem zvědavá. Je to do soutěže někam, nebo se objeví na netu?

4 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 12. srpna 2012 v 18:55 | Reagovat

[2]: Zatím si to psaní užívám, ale dneska je na řadě Marina. :-)

5 Elinor Elinor | 13. srpna 2012 v 12:18 | Reagovat

[3]: Navzdory zažitému obrazu naprostá většina spálených věcí byly spíš horší sorty lidového čtení, kramářské písně o mordech přeukrutných a hlavně různé pseudomagické příručky a dobové porno. Plus sem tam něco demonstrativně přihodil, aby to vypadalo na veřejnosti jako boj proti kacířským bludům a celé to působilo nějak vznešeněji.
Zbytek byl povětšinou sloven z běžného oběhu a buď deportován do knihoven s omezeným přístupem a oddělení Libri prohibiti, nebo se vracel v "zneškodněné verzi".
Celkově je holt Koniáš hodně kontroverzní osobnost, z které se dělá leccos a který se aktivně choval tak, aby se z něj leccos dalo dělat. O literární zpracování coby "nepřítele knížek českých lítého" si vyloženě říká, i když podle všeho byl jeho vztah k literatuře tolerantnější než většiny učitelek češtiny, s nimiž jsem měla tu čest. :-D  :-D  :-D

Každopádně se kvůli tomu všemu hodně hrabu v reáliích a je to zajímavé, respektive velmi zajímavé pro člověka, co tohle donedávna znal hlavně z vypjatě protestantské rétoriky, od pana Jiráska a z toho, co se učí ve školách.

Povídka bude na workshop do Prahy (takže v základní verzi by měla být hotová do konce měsíce), pak to srovnám s pravidly soutěží a budu případně zkoušet štěstí. :-P

6 Elinor Elinor | 13. srpna 2012 v 12:30 | Reagovat

[5]: těmi pseudomagickými příručkami myslím barokní obdobu "okultní literatury", která se vyskytuje po knihkupectvích, a o různé variace Šalomounových klíčů.

Ty věci, co byly považovány za důležité a skutečně obsahující nějaké zásadní informace, IMHO končily po klášterech jako Libri prohibiti.

7 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 13. srpna 2012 v 15:48 | Reagovat

[6]: Tak s indiány držím palce. Taky miluju hrabání se v reálíích.

[6]: Jinak mě dost štve, že právě ke knihám z kategorie Libri prohibiti nemá smrtelník jako já přístup. Ty blbiny, co se vydávají za okultismus, magii nebo dokonce záhadologii a UFO na pultech knihkupectví, mě taky občas pěkně rozčilí. A těch lidí, co tomu věří... A skutečné vědění je buď zničeno, nebo se někde válí... A já pak musím desítky let pátrat, než na něco přijdu O_O

8 Elinor Elinor | 13. srpna 2012 v 20:05 | Reagovat

[7]: hodně hraje roli náhoda, jak se co k člověku dostane. Náhodou se mi do ruky dostal rukopis Oloncha na korigování, protože autorovi se blbě sešly státnice, přijímačky a termín odevzdávání a já byla jediný člověk v dosahu, co o mytologii sibiřských národů má aspoň stopové informace. Bylo drsné zjistit, že většinové interpretace jsou občas fakt silně mimo (abaahy jako satira negativních rysů, chicht). Takže v současnosti platonicky sním o několika letech čistého času na psaní historického románu, co by byl stejně totálně nevydatelný. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama