Vílí a elfí řemesla (2) - Přesazování gorta

6. července 2012 v 10:00 | Renata Štulcová |  Vílí a elfí řemesla
Džbán uvádí další díl Vílích a elfích řemesel.
.
Gorta znáte opravdu všichni. Česky se nazývá břečťan, latinsky Hedera helix a keltsky Gort.
.
Břečťan - rostlina víl a elfů - je spojován s prorockým vytržením a byl vyhledáván zvláště druidy. Napomáhá vnímavosti. Dokonce po něm bylo pojmenováno písmeno G druidské abesedy Oghamu, které vidíte vlevo. (Pro šťouraly - ta vodorovná čára může být i svisle a šikmé rovnoběžky pak stoupají zleva doprava.)
.
Možná, že namítáte, že vám zrovna břečťan připomíná spíše umírání, než nějakou vnímavost.
.
To bude tím, že dokáže pokrývat budovy a stromy tak, až se zdá, že je dusí. To však není pravda. Budovy břečťan naopak chrání před vlhkostí, květy a bobule nabízí jako potravu hmyzu a ptákům a v zimě jeho listí slouží jako domov mnoha živočichům.
.
Břečťan je rostlina léčivá, zaručuje věrnost, vijou z něj svatební věnečky. Používá se k získání štěstí, lásky a...

...věrnosti.
.
Břečťan se také používal a používá při korunovaci básníků, bardů, kteří zvítězí v bardské soutěži.
.
Prostě břečťan patří Bohyni. U nás v Rafaelově škole vlastně paní Albě.
.
A to vše jsem nevěděla, když jsem jako malá "zahradničila" u babičky na zahradě pod vzrostlou hrušní, po jejímž kmeni se plazily liány stálezeleného břečťanu.
.
Hrušeň nyní existuje již jen ve vzpomínkách, v pralátce Zásvětí, stejně jako ten starý břečťan. Snad i proto jsem ho před dvěma lety zakoupila, abych se s ním piplala na balkoně.
.
Pěkně narostl a nastal problém, jak ho přichytit na omítku zatepleného balkonu, aby se do omítky nemusely zatloukat hřebíky.
Mrkla jsem do katalogů, abych zjistila, co se vyrábí jako opora liánovitým rostlinám. Uf - ty ceny! Za umělou hmotu chtějí takové peníze? Zamračený Tak to si vyrobím něco sama, rozhodla jsem se.
.
Zakoupila jsem tři dlouhé bambusové tyče a hned po úplňku, kdy nastává vhodná chvíle pro přesazování, jsem se pustila do díla.
.
Takhle to vypadalo krátce před začátkem, bambusové tyče vedle dveří odpočívaly tak měsíc a břečťan se stále pnul po sušáku na prádlo:
.
.
Vybrala jsem si ze svých zásob starých květináčů takový, aby se vešel na schod. Hlavně nezapomenout dát na dno kamínky. Jinak budou unikat při zálivce kvanta hlíny.
.

.
Svázala jsem bambusové tyče přes dva metry dlouhé. Když jsem je nesla Litoměřicemi domů, docela jsem pobavila lidi v obchodech, kam jsem musela pro něco zajít. Nyní jsem s nimi manévrovala na balkoně, ale nakonec se vše povedlo. Na dno jsem ihned nasypala trochu zeminy, aby tyče nedržely jen na "dobré slovo".
.
.
A takto vypadá špice:
.
.
Přišel čas vytáhnout břečťan z klidu a bezpečí jeho původního květináče, z kterého mu spodem už kořeny vylézaly. Tak jsem se mu omluvila, že ho budu zkrátka trochu trápit, protože mu samozřejmě některé kořeny potrhám. Ale co se dalo dělat? A nyní již foto, jak to vypadalo hned po akci. Pěkný nepořádek, viďte?
.
.
A tady již břečťan po úklidu lodžie ve společnosti muškátu a ibišku. Břečťan jsem jemně přivázala k tyčím bambusu. Prosím, když přivazovat, tak citlivě. Taky se nám nelíbí, když nás někdo chytne pod krkem...
Ibišek vedle zrovna zpívá nějaký svůj protestsong a věší listy jako kokršpaněl uši. Já ho totiž trochu potrápila bez vody. Když ho moc zalévám, tak lenoch nekvete. Přitom umí květy, které vypadají stejně krásně jako květy muškátu vlevo.
.
.
Své začuněné ruce jsem pro vás nefotila, a byla to nádhera, neboť s rostlinami pracuju bez rukavic. Vždyť rostliny jsou živí tvorové Usmívající se. A když se jich dotýkáme, hladíme je a zároveň od nich dostáváme léčivé pohlazení, což přes gumové rukavice nejde.
.
Nyní už jen spoléhám na Lunu a elementály, aby pomohli břečťanu pěkně zdomácnět v novém květináči, aby pěkně šplhal po bambusu.
.
A ještě hudbu. Tou bych chtěla vzpomenout na Mistra Jana Husa, rektora Karlovy Univerzity, který byl dnes ale před 597 lety zavražděn upálením, o čemž rozhodl církevní koncil... Netřeba dalších komentářů.
.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 6. července 2012 v 11:05 | Reagovat

Kamarád tvrdí, že břečťan vždycky potká na nějakém zvláštním místě :-)

2 Midnight Midnight | Web | 6. července 2012 v 12:42 | Reagovat

Já doma si taky nechávám plazit po žebříčku břečťan. Nevím proč, ale hrozně se mi líbí. Ale je užitečný že pohlcuje vlhost, takže se nedělaj plísně. :-P  :-D

3 *Kris* *Kris* | 6. července 2012 v 14:58 | Reagovat

Bože, já Rafaelku zbožňuju...Ani nevíte jak jsem šťastná, že jsem tu objevila autorku.. =)

4 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 6. července 2012 v 19:08 | Reagovat

[3]: Díky, jsem ráda za každou čtenářku. Můžeš sem chodit často, snažím se sem dávat nejen nové kapitoly, ale i jiné zajímavosti. :-)

5 Tammy Tammy | Web | 7. července 2012 v 9:47 | Reagovat

Já jsem studentka zahradnictví, bohužel nás neučí hezkému vztahu k rostlinám, ale z nějakého principu taky rukavice moc nepoužíváme (ikdyž mám látkové, ne gumové :)). Je to škoda, že lidé, kteří mají pracovat s přírodou na kytky lijou chemii, oškubávají je jak se jim hodí a starají se jen o výnosy :/ O práci s hospodářskými zvířaty nemluvě...

6 Aiki Aiki | E-mail | 7. července 2012 v 22:02 | Reagovat

[5]:Já vystudovala zemědělku a k tomu vztahu si člověk musí dojít sám, zase v dnešní době kdo jde na zemědělský obor není taky tak úplně normální. Takže doufám, že lidí v zemědělství s lidským přístupem bude čím dál tím víc :-). A kytičky bych v rukavicích nepřesadila. Letos se mi pomstily. Pod terasou mám malý záhonek na bylinky a ono vzešlo vše co jsem vysadila a vysela. Momentálně to připomíná nejvíc džungli :D. Přes metr vysokou.

7 Tammy Tammy | Web | 9. července 2012 v 10:44 | Reagovat

[6]: Já si k němu došla už dřív, jen mě mrzí přístup spolužáků :)

8 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 9. července 2012 v 11:02 | Reagovat

[7]: Někdy přemýšlím, proč je to na světě tak, že se část lidstva rodí se zákonem zapsaným v srdci a druhá část muís mít zákony v kameni, na papíru a přesto je překračuje...

9 helena helena | Web | 10. července 2012 v 12:27 | Reagovat

Krásné povídání.Břečt'an roste na sousedovic stodole a vypadá to,že už je i pod střechou,v tom případě je nutno i něco dělat,přesto,že má člověk přírodu rád.Ten nápad s bambusovou oporou se mi líbí a věřím,že v budoucnu nebude vůbec vidět. :-)

10 Dragita Dragita | Web | 29. září 2012 v 22:26 | Reagovat

mám rada břečťan,ale nikdy mě nenapadlo si ho doma vysadit. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama