Četba spisovatelky?

17. července 2012 v 8:30 | Renata Štulcová |  O psaní
Často se mi stává, že se mě lidé ptají, v kterých knihách jsem se dočetla ty věci, o nichž píšu v příbězích a románech. Dokonce jsem slíbila blogerce Sedmikrásce, že takový seznam připravím, až dokončím Velkomoravskou kroniku.
.
A tak tady teď civím do monitoru a váhám.
Víte, na tohle odpovědět je obtížné.
Už jsem si o tomto tématu s lidmi vyprávěla a mnozí, kdo neznají, jaké to je napojit se na pralátku, mi prostě nevěří.
A zase jiní si myslí, že spisovatel nemá přemýšlet. A já přemýšlím... A přitom se nechám vést pralátkou...
.
Dokonce se mi stalo, že jsem narazila i na lidi z literárního světa, kteří sami také tvoří, ale tím způsobem, že si něco přečtou a na základě toho jinými slovy napíšou něco podobného. A tito lidé se domnívají, že vše, co jsem do knih napsala, jsem někde přečetla a opsala.
.
Některým lidem prostě pralátku nevysvětlíte. Hlavně literátům ne. Tak doufám, že právě vy jste ti, kdo pralátku chápou.
.
Než na vás hodím seznam nějakých knih, popíšu vám rozhovor mezi mnou, jedním doktorem antropologie, který se po odchodu do důchodu zabývá též esoterikou, a jeho paní manželkou.


Pan doktor na besedě k jedné z mých knih: "To by mě zajímalo, kde jste přišla na toto, jelikož materiály k tomuto jsou veřejnosti nedostupné."
Já: "Toto jsem si domyslela."
Pan doktor: "?!?!?!?"
Paní manželka: "Vidíš, já jsem ti doma říkala, že si to domyslela. To víš, my ženy..." Mrkající
.
Píšu takový žánr knih, ke kterému se nedá vše sehnat. Mnoho věcí je opravdu veřejnosti nedostupných nebo prostě jen nevím, kde takovou věci hledat. A protože jsem shodou okolností už od dětství natrénovala ladění na pralátku Zásvětí - v psychologii se tomu říká "vlny alfa", mnoho věcí, které v mých knihách najdete, nepotkáte v odborné literatuře.
.
Ale.
.
Samozřejmě, že hodně věcí jsem si nastudovala. Přečetla jsem kupy knih v češtině, kupy knih v angličtině - jsem správná knihomolka. Avšak často se stane, že z celé knihy se mi hodí jediný jeden pojem, jediný údaj, který povětšinou autor té publikace považuje za vedlejší.
.
Jindy je během četby vidět, že autor publikace sice získal perfektní archeologické nálezy, ale při jejich interpretaci se ocitl v koncích. Občas jsou takové knihy humorným čtením.
.
Příklad: V Čechách byla objevena u jedné starověké kupecké stezky obdélníková stavba velkých rozměrů a vedle ní jámy s odpadky a jáma s hromadou střepů z jakýchsi půllitrů. Naši předkové Kelti vyráběli totiž skvělé keramické pivní džbánky, které udržely pivo chladné.
Ehm. Nejmenovaný odborník nepoznal hospodu. Nejmenovaný odborník napsal, že se jedná o Chrám střepů. Mrkající
.
Proto je třeba závěry odborníků brát občas s rezervou.
.
A je nutné zapojit mozek. Nepřebírat vše napsané jako zákon.
.
A teď už se sem pokusím vložit některé z knih, které jsem za ta léta četla. Třeba se vám povede je sehnat v knihovnách, pokud se také zajímáte o mytologii Čech jako já.
.
Když beru do ruky jakoukoli knihu týkající se mytologie či historie, nejprve si zjišťuji něco o autorovi. To byste se divili, ale úplně jinak interpretují mýty i archeologické nálezy bigotní věřící jakéhokoli náboženství nebo bigotní ateisté (tito obojí by snad historii ani mytologii dělat neměli, protože do toho pořád motají svůj světonázor) a ostatní historici (věřící zdravě či zdravě nevěřící).
Dále si zjišťuji, odkud ti lidé pocházejí. Někteří mají tendenci ve svých všeobecných závěrech pro celé Čechy či Evropu upřednostňovat pouze region, z něhož pocházejí.
Složité, že?
.
Po Sametové revoluci jsem nejprve sehnala knihu o Slovanech, abych časem zjistila, že autor se v mnohém velice mýlil, přisoudil Slovanům, co se jich netýkalo. Jeho omlouvá, že knihu psal v totalitě (tudíž vše staré muselo být slovanské kvůli Sovětskému svazu) a neznal současné DNA výzkumy. Z jeho knihy ale bez přemýšlení opisovali další historici - odborníci, a tak v současnosti mnoho českých i slovenských autorů fantasy připisuje Slovanům bohy a hrdiny s keltskými jmény. Známé české hrdiny s typickými jmény v keltském jazyce gaelic vydávají za čistokrevné Slovany, kteří právě dorazili z "Ruska" v období stěhování národů. Nechávají je prohánět se v českých keltských sídlech Mrkající atd.
Třeba takový nejzákladnější příklad kardinálního omylu: Radegast, Radhošť - to je typické keltské složené jméno... Stejně jako třeba Hostýn... Nenapíšu však nyní, co znamenají, ať si je každý z vás objeví sám. Budete velmi překvapeni... Usmívající se
.
A tady je ta mylná kniha: Zdeněk Váňa - Svět slovanských bohů a démonů
.
.
Pak jsem si koupila Encyklopedii slovanských bohů a mýtů, ta už je na tom trochu lépe, v ní autoři připouštějí občas nejistotu se závěry. Takže nevěšejí bulíky na nos, ale jednají se čtenářem na rovinu. To oceňuji.
.
.
Tohle už je lepší: Vlčková JItka - Encyklopedie keltské mytologie. Ale také čtěte s tím, že ne vše doslova platí pro naši kotlinu.
.
.
Přemejšlivcům doporučuji knihy Václava Cílka, např.
.

.
Cestami zelených mužů - něco o Králi lesa
.
.
Martin Nejedlý - Středověký mýtus o Meluzíně (netřeba vysvětlovat těm, kdo znají druhý díl Rafaelovy školy). Více jsem o knize psala v článku Inspirace spisovatelky (8)
.
.
Něco od ostrovního druida: Philip Carr-Gomm - Tajemný svět druidů
.
.
Či od německého mudrce antropologa Holsera Kalweita - Keltská kniha mrtvých
.
.
Samotný mýtus o Meluzíně, jak byl sepsán za Lucemburků
.
.
James Frazer - Zlatá ratolest - stará a hodně bichlovatá kniha. Spíše encyklopedie mýtů celého světa.
.
.
.
Robert Graves - The White Goddess. Tu jsem tak dlouho sháněla česky, až jsem zjistila, že nikdy nevyšla v překladu. Nakonec jsem ji přelouskala anglicky a musím uznat, že v češtině by ji koupilo jen pár nadšenců.
.
.
Nyní právě čtu od Johna Matthewse - Taliesin - The Last Celtic Shaman. To je vědecký a mytologický rozbor poezie barda Taliesina.
.
.
Uf, zatím jsem vypsala tak setinu procenta knih, které bych vám mohla doporučit.
.
Jestli se zajímáte spíše o jednorožce, odkazuji vás na článek
.
Hm, teď mě napadá, že namísto čtení mých seznamů knih by pro vás, zájemce o mytologii, bylo asi lepší, kdybyste si zašli do SVÉ knihovny do naučného oddělení. Tam jsou knihy řazeny podle mezinárodního desetinného třídění, které je dané oborem, o němž se v knize píše.
Knihy, které by vás určitě zaujaly, mají na boku čísla 008 - 299
.
Ale k nim je dobré si přečíst haldy knih s počátečními čísly 5, 7, 8, 9 a možná i ty mezi nimi. Usmívající se
.
Vůbec nejlepší je zasednout ke katalogu vaší knihovny na PC a zadat jedno slovo, hned uvidíte, co se u vás dá půjčit.
.
Tím chci naznačit, no... přímo říci, že neexistuje seznam "doporučené literatury". Dávné vědění je rozeseto, kde se dá, jako když vyhodíte hrst zrní z letoucího letadla.
.
Jo, a abych nezapomněla, také čtu beletrii. Tu pro dospělé. Např. Umberta Eca, Gabriela Garcíu Márqueze, Magdu Szabóovou, Johna Irvinga... Nevinný To už nejsou mýty, ale potřebuju také číst něco jiného, než jen mýty.
.
A nezapomeňte na probíhající soutěž tady na blogu. Stačí si zagůglit a odpověď najdete. Zadání soutěže najdete TADY.
.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 17. července 2012 v 9:32 | Reagovat

"Nebyla to hospoda, byl to CHRÁM PIVA," zasnil se Cyberštamgast.

2 Sedmikráska Sedmikráska | E-mail | Web | 17. července 2012 v 9:35 | Reagovat

Jé, děkuji moc :-)
Alespoň mám něco zajímavého na přečtení ;-)Myslím, že pralátku chápu ;-)

3 Livien Livien | E-mail | Web | 17. července 2012 v 9:53 | Reagovat

Já si nejsem jistá, musím si o ní ještě něco řádně vyhledat. :) Každopádně je to rozhodně velice zajímavé.

4 Lá=lála Lá=lála | 17. července 2012 v 16:38 | Reagovat

No tak teda, kdyby to bylo tak jednoduché. U nás v knihovně mají mezi doporučenými knihami První a Druhé čtení, když jdu k naučnu, ujme se mě velmi zvídavá knihovnice a nabízí mi jakékoliv knihy od Harryho Pottera až k Medvídkovi Pú, jen ne to co hledám. Ale můžu být vděčná, právě ona mi nabídla Rafaelku :-D  :-D

5 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 17. července 2012 v 17:46 | Reagovat

[4]: Jako naučné jsem měla na mysli oddělení s odbornou literaturou a s časopisy. Chodím tam raději než do beletrie.
U nás takové máme a nejsme nijak velké město.

6 Aiki Aiki | E-mail | 18. července 2012 v 12:24 | Reagovat

Teda dobrý, tak Keltové už třídili odpad!!! V katalogu u nás v knihovně to nevypadá zle dokonce jsou tu i dvě knihy ze seznamu a spousta dalších spíš regionálních. A to taky nejsme velkoměsto spíš městečko. :-D

7 zuzana koubkova zuzana koubkova | Web | 19. července 2012 v 18:10 | Reagovat

Práce s prameny je radost, i když někdy jim nelze věřit všechno. Obzvláště humorné je, když vám někdo řekne: Ale v téhle knize je to takhle. A vy začnete vysvětlovat, proč to tak být nemohlo, kdy ta kniha vyšla, jaká měl autor omezení... a když to všechno vysvětlíte a jste 100%ně korektní, abyste nikoho neurazili a nevypadali, že se povyšujete atd. atd... tak vám onen člověk řekne: Ale v téhle knize je takhle a kdyby to tak nebylo, tak to tam přece nenapíšou.

8 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 19. července 2012 v 18:46 | Reagovat

[7]: Máš pravdu. Já si v tu chvíli vždycky říkám: Přece ten člověk přede mnou nemůže být snad tak hloupý?
Zadostiučinění jsem se dočkala, když jsem psala Mojmíra. Tehdy jsem do děje vložila meč zvaný Svatý. A lidi, co se na knize podíleli, mi ten nápad stále shazovali. Prý na Moravě takový meč nemohl být. Ha, když na křest Mojmíra přivezl pan starosta Vlčnova repliku meče, který byl vykopán vedle Uherského Hradiště, tak všem spadly čelisti. Replika vypadá jako meč do filmu Pán prstenů... :-)
To je on, já ho držela v ruce a oháněla jsem se jím...
http://cea.livinghistory.cz/zivotvm/valka/vyzbroj/image007.jpg
:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama