Bloguju, nevečeřím (2)

5. března 2012 v 20:20 | Renata Štulcová |  O psaní
Ráno jsem publikovala polovinu delšího zamyšlení - článku o blogování. Teď večer se můžete začíst do jeho druhé poloviny. Jestli vám ráno ta první půlka unikla, najdete ji na tomto odkazu.
.
.
A nyní již slíbené pokračování:
.
Christo Blažev píše: Veřejnost si podle mě představuje bloggery jako hrstku lidí s volným časem, kteří si škrábou nějaké věci, převážně uslintaná sebeodhalení, básničky bez talentu, "inspirující obrázky" a svěřování se ze života, o které se zajímá a které čte pouze malá skupinka lidí, obvykle provozujících vlastní blogy s podobnými tématy. Trochu stranou zůstává několik blogů s politickou váhou, které jsou brány vážně, a několik bloggerů starší generace, kterých si nelze nevážit vzhledem k dlouhému trvání jejich bloggerské vášně. Jsou i blogy věnující se nějakému specifickému segmentu, jak o je ten můj - o knihách, nebo třeba o filmech.
.
Blogovat nebo neblogovat je snadná otázka s hromadným příklonem k té druhé možnosti. Mnozí začnou a do šesti měsíců to vzdávají. Protože seriózní blogování vyžaduje se pro to obětovat, vyžaduje si odpírat jiné věci, vyžaduje, aby se stalo důležitou součástí života. Jinak to nejde.
.
Kvůli svému blogu já už měsíce skoro nikdy nevečeřím - tady máte jedno svěření se jako pro deníček. Ale je to tak. Prostě na to nezbývá čas - vracím se domů kolem 20:00 -21:00 h, hned si sedám něco přečíst, napsat nějakou recenzi, redigovat nějakou knihu, přečíst si, co napsali lidé, které sleduji… nemám tu volnou hodinku, kterou bych musel vymezit, abych si sedl ke stolu jako normální lidé. Nestěžuji si - upřímně řečeno, je mi to jedno - ale strašně mě štve, když označení blogger se přijímá s úsměškem. V Bulharsku máme jenom hrstku lidí - ale máme je! - kteří opravdu věnují strašně moc svého času, aby dělali něco kvalitně - a nedostávají za to peníze, nedostávají za to vůbec nic, ale dělají to prostě proto, že chtějí a dělají to důkladně.
.
Já sním. Sním o tom, že každý měsíc někdo spustí nový knižní blog nebo blog, v kterém aspoň část z článků bude o knihách. V kterém se autor blogu bude dělit se svými vlastními názory na přečtené - a ať píše stručně, ať píše negativně, ať píše jednoduše - ale zato osobně, nic není cennější než to.
.
Mám za to, že jedno malé společenství z knižních bloggerů je schopno vítězit nad placeným PR-em, který vychvaluje do nebes nesmysly. Knižní blogeři můžou říkat na rovinu, že nejnovější šmejd od jakéhokoli pisálka je… prostě nejnovějším šmejdem od pisálka, а nikoliv "postmoderní román o existenciálním významu samoty ".
.
Myslím, že to Christo Blažev v posledních dvou odstavcích řekl přesně. Co vy na to? Mrkající Jestli si budete chtít přečíst článek pro jistotu ještě jednou, můžete k tomu poslouchat příjemnou hudbu.
.

A ještě jednou, odkud hlavní část mého dnešního zamyšlení pochází. Christo Blažev si vede blog zvaný Knigolandia
.
Originální článek pochází z on-line magazínu Public Republic a s jejich svolením jej nyní můžu publikovat tady u mě. Odkaz na jejich stránky je http://www.public-republic.com/magazine/2012/02/85435.php Článek z bulharštiny přeložila Nikoleta Zdražilová.
.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama