Březen 2012

Pomůžeš naší Matce?

31. března 2012 v 13:00 | Renata Štulcová |  Gaia

aneb Podej Zemi na jednu hodinu pomocnou ruku

Přiblížíte-li dlaň k žárovce, zjistíte, že se snadno spálíte. A to už ani nemluvím o tom, jak to vypadá v místech, kde hoří uhlí, či probíhá termojaderná reakce.
Lidé žijící ve velkých městech dnes už ani neví, jak vypadá noční nebe. Jaká krása jsou hvězdy na temné modři, jejichž rozložení není dvourozměrné. Když se totiž podíváte na noční oblohu a neruší vás světla velkoměsta, hledíte skrz hvězdy do hlubin. Vše je viditelné ve 3D. A nepotřebujete na to ani dalekohled.
.
Díky elektřině lidé žijí v slepotě. A také díky elektřině se nezdravě zahřívá povrch Země.
.
Přidáte se dneska na jednu hodinu, abyste maličko pomohli? Abychom společně aspoň trochu ztlumili všechna ta světla a snížili teplotu, kterou světla vydávají. Je jaro a doma také topíme již méně, zato Zemi zatápíme, jako kdyby vládla doba ledová.
.
Nic vás to nebude stát. Stačí jen, když ve 20:30 vypnete co nejvíce světel, televizi, počítač. Zapálíte si svíčku a budete si doma povídat. Třeba o tom, co vás za poslední týden potkalo. Na co se těšíte. Co byste si přáli...
.
Naše Země, naše Velká Matka, bez které bychom nebyli, dostane dneska od miliard lidí pomoc. Zase po roce se na hodinu vypnou všechna zbytečná světla, kde to dovolí počasí, vyjdou lidi se svíčkami.
Akce je to dobrovolná, přidávají se jednotlivci i celá města na všech kontinentech. Vždy několik miliard lidí. Usmívající se
.
Tedy - vyjdou ti, kteří už pochopili to, co znali naši předkové, ale muselo se na to povinně zapomenout. Muselo se zapomenout, že Země je Matka nás všech, muselo se myslet, že Země je hromada bezduchého kamení letící kosmem.
.
Dneska se svět změnil, dneska už nás nikdo nepostaví na hranici za to, že Zemi milujeme a chceme jí pomoci.
Tak nezapomeňte: až se podíváte na video dole, připravte si svíčky a ve 20:30 na hodinku pomozte, na hoďku vypněte telku, PC a světlo. Lednici samozřejmě nechte běžet. Mrkající
.

Gaia, Hera, The Earth

31. března 2012 v 8:00 | Renata Štulcová |  Gaia
Tuto rubriku, kterou jsem otevřela v lednu 2012, jsem nazvala Gaia. A to proto, že jméno Gaia se užívalo a užívá pro naši planetu Zemi.
.
Jak toto slovo vzniklo?
.
Zrození Gaiy a jejího jména je zahaleno tajemstvím. Kromě slova Gaia se pro Zemi používala i slova Géa, Rhéa. A nejen tahle. Ještě také Éa, Éra, Íra, Héra a další a další jména dostala Matka Země.
.
Hádám, že jste se určitě už setkali s Velkou Matkou, které v neolitu lidé vzdávali úctu, které si všichni vážili, protože bez ní bychom nebyli.
.
Pak se na ni začalo zapomínat... Začalo se zapomínat, že nás nosí, živí, hýčká i trestá. Začaly se o ní psát báje. Stalo se, že z ní udělali více postav, neviděli za všemi těmi jmény jednu a tu samou bytost. Ale nebudu vás dál unavovat dějinami našich předků.
.
My si dneska pod vlivem Řeckých bájí představujeme například Héru jako dámu v letech oděnou do bílé řízy. Asi tak jak byla zpodobněna řeckými sochaři.
.
Jenomže ve skutečnosti Země, Earth, prostě dávná Velká Matka, je pro nás nepochopitelná, nepředstavitelná. Našima lidskýma očima vidíme jen to, co se aspoň zčásti pokusili zachytit filmaři z Disney Nature, když roku 2009 uvedli jeden z nejkrásnějších filmů o naší Matce Zemi, o Gaie, o planetě zvané The Earth.
.
Film měl premiéru na svátek Gaiy, který slavíme 22. dubna. Kdo ze smrtelníků či která z planet naší soustavy se může pochlubit tím, že dostane každoročně k svátku film? Usmívající se
.
Letos se bude slavit svátek Země filmem o šimpanzím klukovi Oskarovi, o němž jsem psala TADY.
.
Ale tady se už můžete podívat na trailer ke tři roky starému filmu o dámě zvané Gaia, Země, Íra, Éra, Héra, The Earth...
.

Šimpanzí sirotek

27. března 2012 v 13:20 | Renata Štulcová |  Gaia
Zase se nám blíží Den Země, proto jsem se rozhodla uveřejnit trailer k filmu od studia Disneynature. Premiéra filmu Šimpanz se chystá na 20.4.2012, kdy bude naše planeta slavit svůj svátek.
.
Když jsem tento krátký trailer zhlédla, vzpomněla jsem si na seriál Daktari. Sledovala jsem jej jako předškolní dítě a prožívala jsem některé díly v slzách. Určitě si pamatujete na opičku Judy a lva Clarence...
.
Nakonec i při sledování už pouhého traileru Šimpanz vás zamrazí. Ve chvíli, kdy se chce říct ťuťuňuňu, přichází tragédie.
.
Seznamte se s malým Oskarem, který ve třech letech osiří a nakonec ho adoptuje cizí šimpanz.
.

Draci v současnosti

26. března 2012 v 13:10 | Renata Štulcová |  Zábava
Kdysi dávno naši moudří předkové, kterým se dnes v dějepise říká Kelti, uctívali hady a draky. Bájné, mocné, magické bytosti s úžasnými schopnostmi.
.
V Rafaelově škole je drakem Marinina sestra Meluzína. Dračí podoba představuje nejvyšší stupeň její metamorfózy.
.
Hadi též jako nejvyšší léčitelé se točí kolem berly profesora Černunna, se zázračnými vlastnostmi této berly jste se již setkali v příběhu.
.
Naši předkové draky dělili na zemní, ohnivé, vodní a vzdušné. Setkání s takovým vzdušným drakem způsobí záblesk v mysli a pokud bychom se s takovým drakem setkali, naplní nás to setkání úžasem a téměř posvátnou úctou.
.
No, jen posuďte sami. Odborníci nazývají tuto formaci mraků pojmem Undulatus asperatus, což v češtině znamená něco jako Znepokojené, divoké vlny.
.
Na fotce zachycené na Novém Zélandu se v této podobě zjevil vzdušný drak chvíli před soumrakem a dooranžova ho osvítilo zapadající slunce. Pokud byste takového draka spatřili ve dne neosvětleného, uvidíte temné barvy.
.

Hubnem s Lunou

25. března 2012 v 11:36 | Renata Štulcová |  Gaia
Všichni, kdo čekáte na další kapitolu Rafaelovy školy, jste si už všimli(y), že zase nestíhám…
.
Je to pravda. V pátek jsem jela na besedu do Hrochova Týnce, moc se mi tam líbilo, mládež v místní škole byla skvělá, a cestou mezi přeskakováním z vlaku do vlaku jsem nepsala Rafaelovu školu, nýbrž Kroniku Velké Moravy. A tak mám s Marininou kapitolou skluz.
.
Přitom se v ní Marina nejen musí zpátky metamorfovat do své podoby, ale taky už konečně rázně řešit všechny problémy, které se za ten půlrok školy nakupily.
.
A nyní už k názvu dnešního článku: Marina během listopadového léčení nepěkně přibrala. Není příliš vysoká, jako víla je nejmenší ze třídy, vždycky byla po babičce spíš tak akorát, a teď tohle!
.
Samozřejmě se vrhne na diety a své břišní tance (při nich se skvěle hubne). Jenže - sami víte, že někdy se můžete udietovat, ucvičit k smrti a celé hubnutí a zeštíhlování nikam nevede.
.
Kde je zádrhel?
Marina se to dozví v kapitole, vám to tajemství prozradím právě nyní.
.
Naše těla řídí paní Luna. Její přibývání a ubývání má vliv na přibývání a ubývání našich těl.
.
Se správnou stravou, cvičením je nutno začít po úplňku. v těch dvou týdnech Luna ubývá a do nové Luny (novu) se krásně zeštíhluje.
Jakmile se na nebi objeví nová Luna, ten nepatrný srpek, který se zrovna v těchto dnech (25.3.) houpá na obloze jako rohy Pána lesa či egyptské bohyně Háthor, je třeba si dát pozor.
.
Od nové Luny do úplňku jakákoli strava, kterou sníme, se ukládá v těle. Čili je lepší se vyvarovat přemíry sladkostí, mastných salámů, brambůrek a prostě se nepřežírat. Zároveň cvičit odpočinkově, neboť v této polovině měsíce by nám svaly nabývaly jako kulturistům.
.
Takže si to zopakujeme:
.
Luna ubývá -
- cvičíme, jíme zdravě a střídmě, můžeme pít i čistící čaje - zeštíhlíme. Když občas něco kaloričtějšího "zblajznem", nic se neděje.
.
Luna přibývá -
- cvičíme méně, jíme stále střídmě. V této fázi cokoli, co tělu dáme, mu může pomoci - tedy je to vhodná doba pro příjem vitamínů atd. Ale jakmile si dáme něco kalorického, naše tělo nakyne dvojnásob než v předchozí fázi Luny.
.
Tak ať vám jde zeštíhlování.
.
A na závěr optimistická ranní hudba, kterou si stále pouštím v posledním týdnu
.

Těhotná dryáda

21. března 2012 v 13:10 | Renata Štulcová |  Zábava
Dnešní článek vznikl nečekanou inspirací při návštěvě facebooku, kde na mě vykoukla fotografie sousoší stromu a sochy (viz ta dole na stránce).
.
Na těchto stránkách čtete příběh Mariny, která se sice narodila otci člověku, ale po matce je vílou či elfkou, a patří mezi tzv. elementály. Než dospěje, každým rokem se promění (metamorfuje) v jiného elementála. Až nastoupí do kvinty, stane se z ní na rok dryáda. To jest bytost s lidským tělem od pasu nahoru a s tělem stromu od pasu dolů.
.
Samozřejmě se bude dál umět metamorfovat do lidské podoby. Jak jinak by mohla chodit se spolužáky do gymnázia zvaného Rafaelova škola?
.
Kdo čtete ať už přímo knižně nebo jen tady na blogu tenhle můj seriál, který už vychází dva roky a bezmála tři měsíce, setkali jste se zatím s několika dryádami. Z nich ta nejvýznamější je dokonce Marininou tetou. Jedná se o zvláštní osobnost, královnu dryád Dianu.
.
Máte-li chuť si pasáže s příchodem Diany do příběhu znovu přečíst, klikejte ZDE a TU a TADY
.
A nyní už k fotografii, která na mě na FB vykoukla. Dlouhých komentářů není, myslím, třeba. Možná takhle se rodí nové mladé dryády. Mrkající
.
.
A k příjemnému jarnímu dni patří i hudba. Lesní, vílí, elfí, dryádí...
.
.

Jsi elf/ka nebo...?

20. března 2012 v 13:00 | Renata Štulcová |  Zábava

nebo faun/ka, víla, nymfa, dryáda, nága...

Jestli jste si teď rozklikli tenhle článek, možná že vás (stejně jako mě) ničí obrovská vybetonovaná sídliště, pruhy dálnic, které se řítí krajinou obklopeny osázenými svahy, že krajinu nevidíte.
A možná že i když na nějakém sídlišti bydlíte (někde bydlet musíme), sníte o domku obklopeném zahradou, stromy, loukami...
.
Třeba jste některou z bytostí z nadpisu článku. Kdo znáte Rafaelovu školu, můžete si za tři tečky za nágou dosadit další elementály.
.
Jestli tyhle stránky ještě neznáte, doporučuji si přečíst následující odkaz, kde se dozvíte, v jaké elementály se Marina od primy do oktávy metamorfuje. Podle tělesných potíží možná objevíte sami sebe.
.
.
Zda těmito elementály, o kterých byla v odkazu řeč, jste nebo nejste, to vám na dálku přes internet nikdo nepoví. Ale! Vy to po přečtení odkazu už nyní možná víte sami.
.
Nejen víly a elfové, nýbrž i ostatní elementálové pocházejí z rozhraní dvou světů. Jednou nohou stojí s námi ve hmotě, druhou v Zásvětí. Mimochodem, snad každý čtenář tohoto elfího (fauního, nymfího...) blogu ví, že barvou Rafaelovy školy, barvou elfů a léčení je ZELENÁ.
.
Zelená je taky barvou srdečního energetického centra, tzv. Anahata čakry.
.
Tak se třikrát hluboce nadechněte a nechte si zelené video vstoupit do srdce. Určitě ho posílíte. Možná se pak přes den za vámi budou všichni otáčet, protože budete vyzařovat neviditelné fluidum. Posílením srdce získáte vůli rozhodovat, neodkládat, nebát se.
.
A možná ještě silněji poznáte, čím ve skutečnosti jste. Mrkající
.
Máte-li doma zelený Rafaelův polodrahokam malachit, nezapomeňte si ho vzít k sobě či přímo na sebe.
.

Světelný drahokam

18. března 2012 v 8:00 | Renata Štulcová |  Zábava
Rafaelova škola je školou přírodovědnou, léčitelsku. Proto vám dneska ráno posílám článek, který může pomoci.
.
Nervozita, nejistota ze selhání se často projevuje stahy a bolestí kolem žaludku. Kdo z nás by to neznal. Někdy se člověk z nervozity ani najíst nemůže. Angličtina pro ten pocit používá obrat "motýli v žaludku".
.
Místo v těle kolem žaludku, sleziny, slinivky, jater se nazývá solar plexus a je sídlem energetického centra, čakry zvané MANIPÚRA.
.
Kromě slova manipúra by se dala tato čakra nazvat světelným drahokamem.
.
Každý z nás ji potřebuje mít v pořádku (stejně jako ostatní čakry).
.
Manipúra je ohnivou čakrou a svědčí jí ohnivé barvy a především žlutá. Tedy i sluneční paprsky.
.
Pokud je naše manipúra v pořádku, jsme silní, máme silnou vůli, zdravé sebevědomí, dobře trávíme potravu a oplýváme dostatkem energie. Ano, uhádli jste, manipúra je centrem naší tělesné energie.
.
Dnešní ráno vám nabízím video plné světla, které vaši manipúru nabije dobrou silou. Doporučuju kliknout si vpravo dole na červené logo youtube. A přímo na youtube si zvětšit video na celou stránku. Taky klikem doprava dolů na rámeček. Když na vás budou sluneční barvy zářit z celé obrazovky, měli byste cítit hřejivé teplo.
.

.
PS: Doufám, že vás sledování krásných záběrů a poslech hudby nabil energií. Usmívající se Ale jinak nejlepší nabíjení manipúry probíhá ve slunečním světle. Tak hurá ven do přírody.
.

Lunární make-up

16. března 2012 v 10:00 | Renata Štulcová |  Gaia
Docela svižně střídám psaní Rafaelovy školy s kronikou Moravy (té Velké) a přitom na mě na FB vykouklo zajímavé video NASA, v kterém se dozvíte více o make-upu paní Luny. Čili jak vznikala její krásná tvář.
.
Luna (Seléné) je dcerou nejvyššího Titána a Bohyně. Nevím, proč jsem si od dětství vždy představovala Titány jako velké mocné lidi. Teprve později jsem si položila otázku, zda se za slovem Titán nenachází bytost, která má naprosto jinou podstatu bytí. A my jako lidé této podstatě vůbec nerozumíme.
.
Pokud na blogu Rafaelovy školy čtete příběh Mariny Fialkové, určitě si pamatujete, že nás, naše životy a biorytmy Luna dokonale ovládá. Její spanilá tvář vládnoucí noční obloze, je jen nepatrná část, kterou jsme my lidé schopni z Luny (Seléné) spatřit.
.
A tak bych vám proto ráda ukázala následující video, v kterém se před vámi v několika minutách odvine miliardy let dlouhý vývoj naší paní Luny.
.

Ukradnu si tě...

15. března 2012 v 7:00 | Renata Štulcová |  Zábava
Nelekejte se, nejdu krást doslovně. Jen jsem se vyhrabala z rukopisu Kroniky Velké Moravy a rozhlížím se po tom očekávaném jaru. A ono pořád kde nic, tu nic.
.
Přitom se teď ke konci týdne pustím do psaní další už 38. kapitoly Rafaelovy školy, v níž se Marina vydává pátrat po stopách Snu noci svatojánské. Zda bude úspěšná, to vám nyní neprozradím. Zato vám prozradím, že se bude též chystat na Mikuláše. Nerozhodný Zkrátka nám nějak nekoresponduje kniha s realitou.
.
A tak aspoň jaro v básni, kterou jsem složila pro bardskou soutěž. A hned po básni meditační jarní hudba s příjemným videem.
.
.

Ukradnu si tě…

.
Ukradnu si tě, slunce,
ukradnu ze země studené.
Najdu tě ve zbytcích sněhu.
Najdu. A ne, že ne…
.
Tančíme ve vůních jara
opilí a veselí.
Vítej, ty malé slunce,
vítej, zlatý podběli.
.
.
.

Nápověda spisovatelky

12. března 2012 v 16:45 | Renata Štulcová |  O psaní
V článku Láska a věčnost jsem psala o dvojici mladých lidí z románu Mojmír - cesta pravého krále.
.
Přitom jsem zmínila citát svatého Pavla - známá slova o lásce - která jsem v románu použila. A také jsem slíbila, že někdy prozradím, jak mě napadlo tato slova použít.
.
Pro oživení ta slova nyní uvádím znovu citací z Mojmíra:
.
Věz, že jsem to udělal z lásky k tobě. Narodil jsem se s duší moudrého zlatého draka, naučil jsem se mluvit jazyky lidí i andělů, ale bez naší lásky bych zněl jen jako zvon, kterému prasklo srdce. Porozuměl jsem všem tajemstvím a pronikl všechna poznání. Nabyl jsem prorocký dar a má víra dokáže hory přenášet. Však bez naší lásky bych nebyl nic. I kdybych všem na světě pomohl, ale tvou lásku neměl, žil bych v prázdnotě.
.
Jak jsem si vůbec vzpomněla na tato slova? To bylo tak. Zaúřadovala nápověda.
.
To jsem takhle psala Mojmíra a byl pozdní podzim 2008. Nacházela jsem se v první třetině příběhu a nevěděla jsem, jak proběhne Mojmírova proměna ve věčného krále Moravy. Doufala jsem, že na to přijdu. A datlovala jsem a datlovala.
.
Pět let předtím jsem při práci na předchozí trilogii Nemetonburk dostala od paní redaktorky darem knížku. Jednu z nejkrásnějších knížek, kterou jsem četla. Po přečtení odpočívala v knihovničce a dívala se na mě, jak se mořím s Mojmírem a chce se mi u něj spát.
.
"Jako v zrcadle, jen v hádance," zaslechla jsem náhle mezi myšlenkami na Mojmírův útěk před vrahy, na jeho úprk s Templáři kolem Děvína. "Jako v zrcadle, jen v hádance..."
.
Znáte tu neodbytnost vnitřního hlasu... Přestala jsem datlovat a zahleděla se na knihovničku. A tam mezi desítkami knih na mě vykukoval namodralý hřbet mé oblíbené, ale už pět let neotevřené knihy.
.
Možná ji někteří z vás znají. Napsal ji Jostein Gaarder a opravdu se jmenuje JAKO V ZRCADLE, JEN V HÁDANCE. Obsahuje velice smutný a zároveň povzbudivý a podle mě nejkrásnější příběh o andělech a lidech. Kniha v době vydání v roce 1999 proběhla nějak nepovšimnutě trhem, což je škoda.
.
Samozřejmě jsem se zvedla a knihu z knihovničky vyndala. A zase jsem se začítala... Na monitoru notebooku zatím naskočil šetřič a já seděla v křesle a dumala nad názvem, nad tím, co kniha říká uvnitř. A pak se mi rozsvítilo: Vždyť tahle kniha mi napovídá! Už vím, jak a proč se Mojmír stane věčným králem!
.
Obrátila jsem knihovničku, než jsem našla Bibli po babičce, z dob Rakouska-Uherska. Fakt. Divoce jsem ji prolistovala, než jsem citát našla. Co citát? Celou 13. kapitolu Listu svatého Pavla Korintským.
.
Avšak v tu chvíli jsem pocítila zklamání. Bible vyšla v mnoha překladech, a ten můj - nic moc. Přišel mi takový kostrbatý, poezie krásných slov se ztratila.
.
Naběhla jsem do knihovny, ale i tam po přečtení Listu svatého Pavla v exemplářích, které mají, jsem si říkala, že to není "vono".
.
Vrhla jsem se k internetu a hledala řecký originál a anglické verze, porovnávala jsem je. A ejhle, zjistila jsem, že ty české, ke kterým jsem se dostala, byly jaksi... odfláknuté. Autoři odborníci vynechali určité obraty. Věřím, že vy máte doma překlady Bible mnohem lepší.
Neměla jsem čas strávit měsíc pátráním v dalších Biblích, takže jsem si s Listem nakonec pohrála sama a přeložila si ho "k obrazu svému".
.
Jednu část Pavlova Listu jste četli v úvodu článku, nyní vám nabízím slova, která pocházejí z další části. V knize jsem je vložila do úst Konstantina Filozofa, který jako učitel mladého krále Mojmíra, mu pomáhá s jednou z nejtěžších životních zkoušek.

.
Sál kolem se otřásá a zrcadlo se začíná drolit. Mojmír má strach a neví, co dál.
Konstantin mu pokládá ruku na rameno: "Synáčku, neváhej a projdi tím zrcadlem."
"Proč? To jsou nějaké další dveře?"
"Ano - to jsou ty dveře ze všech nejdůležitější. Povím ti slovy svatého Pavla, co tě za nimi čeká. Dokud jsi byl malý chlapec, mluvil jsi a přemýšlel jako malý chlapec. Však teď už jsi vyrostl. Od narození vidíš více než ostatní lidé, ale přesto vidíš svět jen jako v zrcadle, jako v hádance. Až projdeš za zrcadlo, dostaneš na hádanku odpověď, uzříš tváří v tvář všechno, jak to zná Bůh. Dosud jsi vše viděl jen v částečkách, za zrcadlem poznáš celý kosmos v jeho úplnosti. Přestaň váhat a projdi."
"Ale já se už nedokážu pohnout, nemám dost sil..."
"Synáčku, v každém z nás jsou tři věčné síly: víra, naděje a láska. Jsou s tebou i teď. Budou s tebou i na cestě za zrcadlo. Já sám jsem na té cestě konečně porozuměl svatému Pavlovi. Celý svůj život jsem věnoval studiu písma, filozofie a jazyků, přečetl jsem hory moudrých knih, ale nyní už vím, že bych mohl mluvit třeba všemi pozemskými jazyky, ale kdybych neměl lásku, byl jen dutým zvonem, jemuž prasklo srdce. Pamatuj, Mojmíre, knihy se rozpadnou, proroctví budou zapomenuta, poznání bude překonáno. Ale láska nikdy nezanikne. Láska je největší z trojice věčných sil. Síla lásky tě sama povede... Běž už, zrcadlo se začíná rozpadat."
.
A tak mi kniha s andělem pomohla napsat Mojmíra.
Zvláštní je, že když jsem knihu tady doma před chvílí hledala, nenašla jsem ji. Snad neodlétla pomoci zase někomu jinému.
.
Jestli jste ji nečetli, a máte v lásce knihy o andělích, doporučuji vám si ji sehnat, nebo aspoň půjčit v knihovně. K tomu si pořiďte krabici papírových kapesníků a čtěte někde v soukromí.
.
Knihu přeložila vynikající překladatelka Jarka Vrbová a ilustroval Oldřich Jelen.
Chtěla jsem knihu nafotit sem na blog, ale (jak říkám) někam zmizela. Naštěstí tady na tomto odkazu přímo u výtvarníka jsem našla galérii obrázků z knihy, které si určitě užijete.
.
.
PS: Také na vás volají knihy z knihovničky a z regálů v knihovně jako na mě?

Královna miluje osla

11. března 2012 v 8:00 | Renata Štulcová |  O psaní
Marina se ocitá v pokročilém stádiu šprtání své role Puka a seznamuje se se Snem noci svatojánské. Přitom si začíná připadat jako blázen, jelikož se jí skutečnost prolíná s dějem divadelní hry.
.
Její maminka královna víl je zamilovaná do psa. Dokonce do dvou psů najednou. Přičemž ve scénáři se královna víl Titánie zamilovala do osla.
.
No, a ve včerejším díle Rafaelovy školy
.
.
jste se dočetli, že Aine říkala psovi stejná slova, jaká recitovala Titánie milenci oslovi.
.
William Shakespeare je zveršoval takto:
.
Come, sit thee down upon this flowery bed,
While I thy amiable cheeks do coy.
And stick musk-roses in thy sleek smooth head,
And kiss thy fair large ears, my gentle joy.
.
Musím přiznat, že jsem se s překladem potýkala skoro půl hodiny. Nešlo o angličtinu, ta Shakespearova je sice o 400 let starší a často významy slov odlišná oproti dnešní ájině, ale přesto je snadná. Půl hodiny však šlo o to najít vhodné verše, které by rovnocenně nahradily originál a zároveň zachovaly rytmus a délku textu, tedy to - co je pro Shakespeara typické. Tady je výsledek, který jste včera mohli číst i v šišlavé verzi:

Pojď ke mně mezi květy na stráni,
budu laskat líčka tvá žádoucí.
Vetkám ti něžné růže do skrání,
ouška zlíbám ti, lásko horoucí.
.
Určitě si pokládáte otázku, proč se trápím a zdržuju s vlastním překladem Shakespeara, když stačí zajít do knihovny a donést si domů jeden z mnoha překladů, které u nás vyšly. Ono je to tak. Jeden nikdy neví. V zákonech se schovávají všelijaké skuliny, naše zákony se neustále mění a nerada bych se jednou divila, že na mě vyrukují dědicové dnešních překladatelů s tím, abych jim nakonec zaplatila nějaký obnos za použití díla jejich předka.
.
Proto si Shakespeara odjakživa raději překládám sama (už od první knihy Nemetonburk). Jemu nic platit nemusím, jeho dílo je už dneska všech, vždyť 23.4. tomu bude 396 let, co chlapec zmizel do Zásvětí.
.
A nyní vám přikládám video se scénou, která ve Snu noci svatojánské začíná právě těmito verši. Tedy samozřejmě těmi anglickými. Přichází královna víl a její milý osel:
.



Spisovatelčin sen

9. března 2012 v 17:48 | Renata Štulcová |  O psaní
Zítra se dočkáte další kapitoly třetího dílu Rafaelovy školy. Nyní se, jestli máte dlouhou chvíli, můžete začíst do rozhovoru, o který mě požádal nový a zajímavý web PROREBELKY. Autor rozhovoru Matthias přišel i s otázkami, z nichž některé jsem ještě nikdy nedostala. A tak se mi dobře odpovídalo. Třeba i na otázku, jaký mám sen.
.
.
Příjemné a objevné čtení a nelekněte se té fotky. Usmívající se S mou "fotogeničností" se mi kdysi stala na univerzitě taková příhoda. Nechtěli mi na studijním oddělení vydat hotový průkaz (index). Zdálo se jim totiž, že to individuum na fotce prostě nejsem já...
.

Spisovatelské kouzlo (2)

9. března 2012 v 7:00 | Renata Štulcová |  O psaní
Včera jste někteří z vás četli první polovinu zamyšlení nazvaného Spisovatelské kouzlo (1). Teď je před vámi jeho pokračování, v kterém se dozvíte nejen to, jak studenti kurzu psaní na Jayovu nečekanou řeč o spisovatelství reagovali. Pokud si Jayovu troufalou řeč potřebujete oživit pro lepší pochopení dnešního zamyšlení, tak je ZDE.
.
No, vulgární dívka s Jayem pohádala (Já se jí na druhou stranu ani nedivím), ale ostatní studenti mu zatleskali, protože pochopili.
.
Mně se slova, která spisovatelka Harrisová vložila Jayovi do úst, moc líbí.
Když píšu, píšu proto, že toužím vyprávět příběhy. Prvotní je příběh, tedy obsah. A ten obsah si vynutí formu. Takový je proces, kterému se při psaní intuitivně podvoluji. Vždy jsem si myslela, a mnoho lidí od literárního fochu mi to potvrdilo, že pokud se člověk nejdříve zabývá čistě formou a teorií psaní, tak ta teorie mu příšerně svazuje ruce.
.
Teď si sofistikovaní návštěvníci tohoto blogu možná řeknou: Co to plácá? Proč pak tady uveřejňuje v rubrice O PSANÍ úvahy o psaní? A proč vůbec o teorii psaní uvažuje?
.
Proč?
Protože když naopak začne píšící člověk svou práci zpětně zkoumat, poučí se z ní. Vidíte, co děláte, v čem se opakujete, nacházíte různé pomocné berličky a techniky. Zjišťujete, co je pro vás nejlepší.
Když jsem začínala psát, nebylo téměř možné si s někým o svých zkušenostech popovídat.
Na univerzitě jsme měli předmět Writing, nejednalo se však o psaní beletrie, ale učili jsme se psát odborné eseje v angličtině.
.
Jak já bych byla před 12 lety, když jsem se psaním začínala, šťastná za jakékoli povídání o psaní.
Dneska je situace jiná, svět je propojenější. Kurzy psaní bují už nejen v cizině, ale také v naší zemi, dokonce i on-line.
.
V žádném takovém kurzu neučím a jediná moje rada, které věřím, a která se i mně osvědčila, je: Čtěte a čtěte knihy VŠECH žánrů. Dívejte se na filmy odpočinkové i náročné. Všechno vstřebávejte, pokud máte spisovatelské střevo, dokážete ze sebe potom vydat příběhy.
.
Ačkoli budete jako já psát intuitivně, budete schopní se během psaní zamyslet, zda právě v tomto okamžiku vám čtenář neusne, protože ho unavujete zbytečným textem, který nic neřeší. Unavujete ho příběhem, který se vám rozpadl na milion vedlejších zbytečných zápletek a už vůbec není jasné, o co v příběhu vlastně šlo…
.
Spisovatelské kouzlo tkví v tom, že se píše intuitivně, ale zároveň dílo není jen planým žvaněním, které má sice literární formu, ale chybí mu táhnoucí příběh čili obsah.
.
A na závěr jako ve včerejším prvním dílu Spisovatelského kouzla sem vkládám melodii z filmu, podle knihy Joanne Harrisové Čokoláda. Protože je dopoledne, tak svižný kousek. Mňam Čokoláda. Doufám, že jsem vám nenarušila diety... Usmívající se
.

Spisovatelské kouzlo (1)

8. března 2012 v 21:14 O psaní
V přestávce mezi psaním Rafaelovy školy (už mám polovinu další kapitoly) a kroniky Velké Moravy mě napadlo následující zamyšlení.
.
Jako mnoho jiných mám ráda nejen čokoládu, ale též film Čokoláda. Po filmu jsem si přečetla i knihu, poté pokračování nazvané Krysařovy střevíce (doporučuju) a pak jsem se mrkla v knihovně, zda od autorky Joanne Harrisové nemají ještě něco.
.
Díky tomu mi do ruky dostala kniha Ostružinové víno, která vypráví příběh anglického spisovatele, co se rozhodl koupit domek v malém francouzském městečku a odstěhovat se tam.
.
A nyní již k tomu spisovatelskému kouzlu.
.
Jak knihou postupuju, dočetla jsem se k deváté kapitole, která mi přišla tak zajímavá, že jsem se rozhodla úryvky z ní zkráceně publikovat na blogu a pak napsat svůj komentář.
.
V knize spisovatel Jay učí na přání své přítelkyně na univerzitě ve večerních kurzech tvůrčího psaní. Ráno koupil již zmíněný dům, má sbaleno a chystá se po kurzu večer odcestovat do Francie.
Představte si ho, jak sedí na učitelském stole a naslouchá jedné ze studentek, která čte svou povídku o osamělé černošské matce v jakémsi bytě v Sheffieldu. Dívka kuňká, povídka je nudná, dívka do každé věty přidává stále stejné vulgární slovo, které zde nyní neuveřejním. Přeci jen sem na Rafaelovu školu chodí číst všechny generace.
.
Studenti, kteří doufají, že kurzem psaní se z nich stanou spisovatelé, dychtí po každém slově, které Jay řekne. Zapisují si každé jeho i bezvýznamné slovo, až to Jayovi přijde vážně uhozené.
.
A nyní přeskočím jednu scénu a tady je upravený a zkrácený úryvek:
.
"Proč tady jste?" zeptal se Jay studentů. "Co čekáte, že získáte?"
Studenti se této otázky zděsili. Jay se náhle cítil jako žáček před partou pedantských učitelů.
"Jste mladí," řekl jim. "Máte fantazii. Proč proboha píšete o osamělých černošských matkách a narkomanech a bezdůvodně používáte vulgární slova jako třeba *****?"
Dívka vyjekla: "No, pane, vy jste nám tohle cvičení ale zadal!"
"Jděte s tím cvičením do háje!" vykřikl Jay zvesela.
.
"Přece nebudete psát proto, že někdo zadává cvičení! Píšete, protože potřebujete psát, nebo protože doufáte, že vám někdo jiný bude naslouchat, nebo protože psaní uzdravuje něco uvnitř vás, nebo něco oživuje…"
Jay si při těchto svých slovech sám připadá, že blouzní, ale pokračuje: "Chtěl bych vědět, kam se podělo to kouzlo? Kde jsou kouzelné koberce a tahitská woodoo a osamělí pistolníci a nahé krásky přivázané k železničním kolejím? Kde jsou indiánští stopaři a čtyřruké bohyně a piráti a obrovské opice? Kde jsou ti zatracení mimozemšťani?"
.
Co bylo dál? Co na to studenti kurzu psaní? Umíte si takovou situaci představit? A co z ní vyplývá? O tom v pokračování k tomuto zamyšlení, které budu publikovat zítra. Prozatím si můžete připomenout hudbu z filmu Čokoláda podle knihy Joanne Harrisové.
.

Hodnotit knihu vtipně

6. března 2012 v 14:46 | Renata Štulcová |  O psaní
Kniha v mých myšlenkách je projekt, který vymyslela Abyss na svém knížním blogu příhodně nazvaném KNIŽNÍ NEKONEČNO.
.
K projektu se připojila mezi mnoha jinými i Brigita a pustila se do hodnocení Rafaelovy školy. Jste-li zvědaví, jak Brigita knihu ohodnotila, můžete se k ní podívat a případně jí tam zanechat komentář. To vždy potěší, tak proč neudělat radost druhým. Usmívající se
.
A tady už je Brigitino hodnocení mé knihy Rafaelova škola:
.
.
Samozřejmě se můžete do projektu Abyss taky zapojit.
.
A já mám na vás malý dotaz. Kdybyste věděli o dalších blozích, které se knihám věnují stejně jako třeba Abyss, prosím vás, zda byste mi je mohli vypsat v komentářích. Včera jsem přemýšlela, že by bylo dobré, abychom o nich všichni měli ponětí, protože není nad doporučení knihy od lidí, kteréprostě knihy baví. Tak bych ráda napsala nějaký článek, kde bych je shrnula, jenže nadšených knižních blogů u nás moc neznám, prostě jsem na ně nenarazila ve velkém.

Bloguju, nevečeřím (2)

5. března 2012 v 20:20 | Renata Štulcová |  O psaní
Ráno jsem publikovala polovinu delšího zamyšlení - článku o blogování. Teď večer se můžete začíst do jeho druhé poloviny. Jestli vám ráno ta první půlka unikla, najdete ji na tomto odkazu.
.
.
A nyní již slíbené pokračování:
.
Christo Blažev píše: Veřejnost si podle mě představuje bloggery jako hrstku lidí s volným časem, kteří si škrábou nějaké věci, převážně uslintaná sebeodhalení, básničky bez talentu, "inspirující obrázky" a svěřování se ze života, o které se zajímá a které čte pouze malá skupinka lidí, obvykle provozujících vlastní blogy s podobnými tématy. Trochu stranou zůstává několik blogů s politickou váhou, které jsou brány vážně, a několik bloggerů starší generace, kterých si nelze nevážit vzhledem k dlouhému trvání jejich bloggerské vášně. Jsou i blogy věnující se nějakému specifickému segmentu, jak o je ten můj - o knihách, nebo třeba o filmech.
.
Blogovat nebo neblogovat je snadná otázka s hromadným příklonem k té druhé možnosti. Mnozí začnou a do šesti měsíců to vzdávají. Protože seriózní blogování vyžaduje se pro to obětovat, vyžaduje si odpírat jiné věci, vyžaduje, aby se stalo důležitou součástí života. Jinak to nejde.
.
Kvůli svému blogu já už měsíce skoro nikdy nevečeřím - tady máte jedno svěření se jako pro deníček. Ale je to tak. Prostě na to nezbývá čas - vracím se domů kolem 20:00 -21:00 h, hned si sedám něco přečíst, napsat nějakou recenzi, redigovat nějakou knihu, přečíst si, co napsali lidé, které sleduji… nemám tu volnou hodinku, kterou bych musel vymezit, abych si sedl ke stolu jako normální lidé. Nestěžuji si - upřímně řečeno, je mi to jedno - ale strašně mě štve, když označení blogger se přijímá s úsměškem. V Bulharsku máme jenom hrstku lidí - ale máme je! - kteří opravdu věnují strašně moc svého času, aby dělali něco kvalitně - a nedostávají za to peníze, nedostávají za to vůbec nic, ale dělají to prostě proto, že chtějí a dělají to důkladně.
.
Já sním. Sním o tom, že každý měsíc někdo spustí nový knižní blog nebo blog, v kterém aspoň část z článků bude o knihách. V kterém se autor blogu bude dělit se svými vlastními názory na přečtené - a ať píše stručně, ať píše negativně, ať píše jednoduše - ale zato osobně, nic není cennější než to.
.
Mám za to, že jedno malé společenství z knižních bloggerů je schopno vítězit nad placeným PR-em, který vychvaluje do nebes nesmysly. Knižní blogeři můžou říkat na rovinu, že nejnovější šmejd od jakéhokoli pisálka je… prostě nejnovějším šmejdem od pisálka, а nikoliv "postmoderní román o existenciálním významu samoty ".
.
Myslím, že to Christo Blažev v posledních dvou odstavcích řekl přesně. Co vy na to? Mrkající Jestli si budete chtít přečíst článek pro jistotu ještě jednou, můžete k tomu poslouchat příjemnou hudbu.
.

A ještě jednou, odkud hlavní část mého dnešního zamyšlení pochází. Christo Blažev si vede blog zvaný Knigolandia
.
Originální článek pochází z on-line magazínu Public Republic a s jejich svolením jej nyní můžu publikovat tady u mě. Odkaz na jejich stránky je http://www.public-republic.com/magazine/2012/02/85435.php Článek z bulharštiny přeložila Nikoleta Zdražilová.
.

Bloguju, nevečeřím (1)

4. března 2012 v 22:58 | Renata Štulcová |  O psaní
Již několikrát jsem se zmiňovala, že blogování v cizině je naprosto běžné nejen pro náctileté. Někdy vám sem přinesu odkazy na blogy spisovatelů (které si ostatně můžete najít sami Usmívající se )
.
Mě, ačkoli píšu a blog vedu až po psaní, na blogování baví a zajímá možnost virtuálně tvořit to, pro co by v realitě možnosti nebyly.
Možnostmi mám na mysli fakt, že mi blog umožňuje publikovat nejen některé moje myšlenky, číst si myšlenky a příspěvky jiných blogerů, ale také jsem blogem pomohla k vydání své šesté a brzy již osmé knize.
A pak, a možná je to to nejdůležitější, mezi blogery vzniká společenství (The Fellowship of the Blog), blogeři z různých konců naší malé republiky se nakonec potkávají naživo, takže stejně lidé vítězí nad stroji, nad nulami a jedničkami. Mrkající
.
V blogování se skrývají obrovské možnosti, to víme všichni. Budu teď hovořit o knihách, ale můžete si za ně dosadit filmy, časopisy, praktické rady a tipy, ruční práce, sdělování názorů, fotografií, obrazů, receptů… prostě cokoli. .
Jedná se totiž o to, že pokud by autor rád dal vědět lidem, že jeho kniha je na trhu, že vyšla, nemá příliš možností. Pokud chcete reklamu či rozhovor v tisku, připravte si pěkné desetitisíce, které musíte zaplatit. Chcete recenzi? Ale neblázněte. I recenzi bere tisk až na výjimky jako reklamu na zboží… Tedy pokud nemáte známé v médiích...
(Tím tiskem mám na mysli nejznámější noviny a časopisy, které čte většina naší populace, a v kterých uveřejněný rozhovor či recenze mají výrazný vliv na prodejnost. Nemluvím teď tedy o žánrově zaměřených časopisech. V nich je situace jiná. Usmívající se )
.
Naštěstí jsou tu blogy, které se knihami zabývají, i na Blog.cz jich několik je. Mě namátkou ihned napadá Abyss.
.
Dneska bych vás chtěla seznámit s literárním blogerem Christo Blaževem, který udělal pro čtení a knihy více než celé organizace. Christo Blažev si vede blog zvaný Knigolandia
.
.
A následující zábavně podaný text o jeho blogování a zážitcích kolem blogu pochází z on-line magazínu Public Republic a s jejich svolením jej nyní můžu publikovat tady u mě.
Odkaz na jejich stránky je
.
.
Článek z bulharštiny přeložila Nikoleta Zdražilová.
.
Christo Blažev pracuje v nakladatelství. Blogerem byl ale mnohem dřív, než se dostal do nakladatelství.
Nakladatelství, v kterém pracuje, si ho všimlo pravě díky jeho blogu - nejprve si ho najali jako profesionálního čtenáře - aby četl tituly v angličtině a psal o nich pro potřeby nakladatelství recenze, na základě kterých se rozhodovalo, zda tu knihu přeloží a vydají nebo ne.
A postupně dostával v nakladatelství přiděleny i další úkoly.
.
Knihy jsou jeho životem, proto dál bloguje o knihách.
.
A nyní již, co Christo Blažev psal na bulharský web:
.
"Často se mě ptají, kolik hodin denně čtu a nechtějí se spokojit s jasnou odpovědí, že to záleží. Některé dny se mi nechce vystrčit ven ani nos a čtu 10 -12 hodin, přerušovaných na jídlo, na nějaký ten seriál apod. Jiné dny přečtu stěží kolem 50 stran v autobuse. Až zase budu jezdit na kole, nebudu stíhat za den ani těch 50 stran.
.
"Jenže ty pracuješ v nakladatelství!" říkají mi lidi, "proto tolik čteš!"
.
No, není tomu tak. Ve vydavatelské branži čtení jen tak pro vlastní potěšení je skoro tabu. Proto taky koukám nespojovat svou práci se svým knižním blogem a číst co nejvíc knih od jiných nakladatelství (v dané chvílí z cca 500 recenzí na mém blogu jen kolem šedesáti jsou o knihách z mého nakladatelství a jsou to pouze vybrané tituly), abych udržoval adekvátní náhled na náš knižní trh… nebo na tu jeho část, která nepojednává o self help, o dietách, falešných konspiracích, tabloidních záležitostech a utrápených výlevech.
.
Arturo Pérez-Reverte v svém románu Devátá brána píše: "…svět se stal plný lidí, kteří píšou nejmíň dvě stě stran o neopakovatelných pocitech, které zažívají při pohledu na svou vlastní tvář v zrcadle."
.
Vlastně, přátelé, čtení je ta snadná, ta příjemná část (no, to, že na přečtení čeká skoro stovka knih - to už je jiná otázka). Problém je v recenzích. Blogování není žádná legrace, ale vůbec žádná, a ti, kdo si myslí, že je tomu naopak, se velmi mýlí.
.
Veřejnost si podle mě představuje bloggery jako...
.
Jestli chcete vědět, jak si podle Christo Blaževa představuje veřejnost bloggery a jak je to s tou večeří, skočte na
pokračování tohoto dlouhého článku na adresu:
.
.
A naladit se na něj můžete příjemnou melodií, francouzským popěvkem, který ráda poslouchám.
.

.

Jak fotit paní Lunu

4. března 2012 v 10:00 | Renata Štulcová |  Zábava
Luna nám spěchá do úplňku, který se odehraje 8. března 2012. Mnozí z vás stejně jako já si vždy plánují, jak si půjdou paní Lunu vyfotit.
Jenže.
Taková Luna se nefotí zrovna hravě. Nejlépe vypadají fotografie, na kterých je za soumraku. Či na kterých právě vychází zpoza obzoru. Je to proto, že je díky lomu světla v atmosféře větší a tolik nezáří.
.
.
Pokud máte zájem přečíst si další rady a povídání o focení Luny, skočte na stránky novinářky Radky Páleníkové, která se fotografování léta zabývá a nyní má i kouzelný fotografický web.
.
.
Přeju vám všem pevnou ruku a bezoblačnou oblohu kolem úterka.
.

Kroužek čtenářek/ů

2. března 2012 v 8:22 | Renata Štulcová |  O psaní
Zvu vás blogerky a blogery všech generací každý měsíc ke čtení knížky, kterou si společně odhlasujeme. Poté následně si o ní budeme povídat a diskutovat bez zásahů profesionálních kritiků.
.
Kroužek čtenářek a čtenářů se koná na nově vznikajícím e-magazínu GAIA v rubrice ČAJÍRNA - KAFÍRNA (název si vyberte podle nápoje, kterému dáváte přednost Usmívající se ).
.
V těchto dnech se tam rozjíždí čtení a povídání nad první knihou, kterou si sedm čtenářek odhlasovalo.
.
Pokud máte rádi historickou beletrii spojenou s láskou, středověkem, středověkým chápáním světa, s dalekými cestami přes půl světa (jako podnikl Marco Polo), s boji, rytíři a mnichy, se zářivým světem Orientu a také naším domovem, jste zvány/i na stránky:
.
ČAJÍRNY - KAFÍRNY (kde se dočtete detaily)
.
a na stránku V březnu čteme, kde najdete rozhovor o první odhlasované knize. Jmenuje se MOJMÍR - CESTA PRAVÉHO KRÁLE. Právě protože jsem ji napsala, tak ten rozhovor je veden se mnou, můžete se v něm dočíst další věci o mém psaní.
.
Projekt ČAJÍRNA - KAFÍRNA vytvořila a vede Alena Vorlíčková právě pro všechny milovníky knihy, knihomoly, prostě pro nás čtenářky a čtenáře, pro všechny kdo čtou pro radost a zábavu.
.
Jestli se budete chtít do povídání zapojit, stačí zajít do knihovny a vybranou historickou knihu Mojmír - cesta pravého krále si půjčit. Já se budu také zapojovat, odpovídat na všetečné otázky a jsem moc zvědavá na postřehy čtenářů.
.
Kdo tento historický román propletený s láskou už četl a prožil, tak chápe, proč jsem se po jeho dopsání vrhla na úplně odlišné téma - Rafaelovu školu. Mojmíra jsem psala dva roky. Bylo to náročné psaní. Příběh totiž klade vážné otázky... Ukazuje, že sice člověk má možnosti volby, ne vždy však vede naše volba k jinému cíli, než je nám určen... Kniha klade otázky, které jsou i dneska stále platné...
.