Spisovatelské fotografování

29. února 2012 v 19:38 | Renata Štulcová |  O psaní

aneb Inspirace spisovatelky (56)

Právě jsem v třetí knize Rafaelovy školy vstoupila do třetí třetiny, a tak začínám přemýšlet o knize čtvrté s podtitulem Šupiny nymf.
Přitom jsem si v počítači otevřela složku snímků, které jsem nafotila v loňském létě na řeckém ostrově Zakynthos.
.
Fotografování jako koníček mě fascinovalo od dětství. Když jsem dostala svůj první fotoaparát, byla jsem v sedmém nebi. Vrhala jsem se do pokusů s expozicí a clonou, chodila jsem po městě a hledala neobvyklé záběry. Tenkrát jsem si říkala, že jednou budu psát knihy, ale že fotit budu už nyní.
Jenže.
.
Vyvolávat film jsem neuměla, musela jsem vždy čekat, až mi jej vyvolají u profesionálů. Teprve pak jsem viděla, co jsem vlastně spáchala. Brala jsem nůžky a odstřihávala z fotografií přebytečné pruhy. Sice jsem získala fotky nezvyklých rozměrů, ale ten můj "střih" jim dodal tu správnou atmosféru.
.
Ostatní mi radili, ať si pořídím pořádný digitální foťák, že si pak fotky upravím a budou vypadat dokonale. Dlouho jsem odolávala. Říkala jsem si, že klasika je klasika. A tvrdohlavě jsem klasickou cestou a dokonce i černobíle fotila Paříž, Řím a další známá i neznámá místa.
.
Jedna věc mi však na klasickém fotoaparátu opravdu nevyhovovala. A to že nemohu smazat nepovedené snímky. Vadilo mi, že nevím, zda jsem "vyblejskla", co jsem chtěla.
.
A tak jsem nakonec odložila klasiku a na zatím poslední dovolenou, kam jsem jela nejen odpočívat, nýbrž i sbírat zážitky pro psaní, jsem jela s digitálním fotoaparátem.
.
A nyní již k fotografiím, jejichž ozvěnu zachytím při psaní následujícího dílu Marinina příběhu.
Nejsem ten typ turisty, který stále jen zírá do hledáčku a cvaká. Přijdu-li na jakékoli místo, nejdříve nasávám atmosféru, rozhlížím se, vnímám síly shora i zdola. Teprve po zpracování ducha místa zapnu fotoaparát.
.
Zkuste si nyní představit Marinu s jejími spolužáky v těchto nádherně zbarvených vlnách.
.
.

Focení na vlnách jsem si užívala. Houpání moře, spršky z hladiny, šum vody, třpyt slunce… Vtiskávala jsem si vše do své paměti, abych to pak mohla vyvolat při psaní knihy. Teprve poté jsem zvedla fotoaparát a vtiskla taky něco do paměti fotoaparátu. A dávala bacha, aby mi nespadl do mělké ale přesto vody.
.
Miluju tajemná zákoutí, miluju místa, která vypadají, jako kdyby cosi skrývala. V Rafaelově škole je tajemných míst dost a dost. Na Zakynthosu se Marina možná vydá do záhadného vstupu mezi sloupy…
.

.
A to by nebyla Marina, aby nenakupovala. Sama nejsem příliš městský typ, ale mám ráda městečka se středomořskou atmosférou a přímo se vyžívám ve focení takových městeček. Ráda si z nich totiž pak v počítači dělám akvarelové obrazy, které se nedají nikde koupit.
Možná někde tady bude hrdinka Marina s dalšími nakupovat cetky a tretky.
.
.
Doufám, že jste si užili těch několika pohledů na prosluněný ostrov Zakynthos, kde si na pláži kdysi hrávala božská dvojčata Artemis a Apollon. Pláž vám ukážu, až na ni Marina doplave. A to bude ještě nějaký ten měsíc trvat...
.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sikar Sikar | Web | 29. února 2012 v 20:01 | Reagovat

Většinou fotím ve městech místa, která mě inspirovala k sepsání nějaké povídky. A úplně nejlepší je, když něco napíšu, to místo si dovedu úplně živě představit, a potom cestou uličkami, kde jsem nikdy nebyl, na něj narazím.

2 Midnight Midnight | Web | 29. února 2012 v 20:03 | Reagovat

Já se tak moc těším na ty Šupiny nymf. Já taky moc ráda fotím. Ale ne památky atd. Já spíš jako stromy ze spoda, nebo pavučiny na kterých je zachycená voda. :-)

3 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 29. února 2012 v 20:06 | Reagovat

[1]: V tu chvíli by mi bylo jasné, že jsem si tu povídku tak úplně nevymyslela.

[2]: Jo, já taky. Taky jsem tam fotila třeba příliv přesýpající kamení. Nebo minulý týden v práci mráz na okně. :-) Na pavučinu jsem ještě štěstí neměla.

4 Sikar Sikar | Web | 29. února 2012 v 20:09 | Reagovat

[3]: No pokud jsem si tu konkrétní nevymyslel, tak potěš.

Což mi připomíná, že bych se mohl informovat, zda ji stále chtějí otisknout...

5 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 29. února 2012 v 20:48 | Reagovat

Fotka s tajemným zákoutím je fascinující. Takové mám nejradši. A ten nápad s odstříhávání toho, co je na foce blbě, je super. Kolik Ti bylo? Rodiče Tě za to nezabili? :-)

6 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 29. února 2012 v 21:02 | Reagovat

[4]: Není marné se občas připomenout...

[5]: No, ony se ty fotky ostříháním staly opravdu docela zajímavými, takže po jejich shlédnutí naši sami viděli, že je to ku prospěchu věci.
Mám doma staré publikace fotek Sudka. Nebo třeba nějakou knihu fotek předválečné Paříže, a vždycky jsem se snažila o něco podobného. Ehm... :-) :-D

7 LuLu Fairy LuLu Fairy | 1. března 2012 v 7:39 | Reagovat

Já už se také těším na kvartu. A ty fotky jsou nádherný! Jste šikovná fotografka!

8 Renata Štulcová Renata Štulcová | 1. března 2012 v 10:45 | Reagovat

[7]: Díky. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama