Rytíř Grálu

23. února 2012 v 20:21 | Renata Štulcová |  O psaní
Středověká báseň Parsifal, kterou jsem celkem "nechtě" stvořila do knihy Růže a krokvice. O této "nechtětvorbě" píšu v článku Jak dát báseň do rozepsaného románu.
.

Proč Parsifal bloudí světem?
Snad pohrdl Bílým květem,
snad vzpomněl si na dětství ráj,
snad hledat šel bájný kraj?
Parsifal, rytíř červený,
skrz bažiny koně vede.
Parsifal, rytíř zmatený,
ke konci dne z cesty sjede.
.
Večernice jas z nebe shlíží,
k jezeru Parsifal se blíží.
Líně s proudem loďka pluje,
vprostřed vody zastavuje.
V té loďce dva muži sedí,
zadní sám ovládá vesla.
Ten vpředu udice si hledí,
koně by loďka neunesla.
Parsifal rybáře zdraví
a koně na břehu staví.
Rybáře v šatě krále ptá se,
zdali jezero přejít dá se.
Rybář návnadu hází do vody
a smutným hlasem odpovídá:
"Nikdo míle podle vody
ni most, ni brod neuhlídá."
"Rybáři, kde já mám složit hlavu?
Nezdolám dál přetěžkou únavu.
Kde najdu nějaké sídlo?
Kde dostanu dobré jídlo?"
"Ty nocleh budeš potřebovat
a věřím, že ještě něco více.
V domě mém můžeš přenocovat
ve světle mocnějším svíce.
Vydej se vzhůru tou soutěskou,
úžlabinou v skále přeúzkou.
Z útesu pak spatříš v údolí
můj dům a malebné okolí.
Pokud dneska tam cestu najdeš,
sám budu o tebe pečovat.
Však na cestách bez cíle si zajdeš,
na svazích můžeš chybovat."
Najde rytíř dle moudrých rad
rybářův dům nebo snad hrad?
Z vrcholu zří jen les hluboký
a v řeči rybáře vytuší úskoky.
Parsifal, rytíř červený,
náhle ví, že rybář neříkal lež.
Parsifal, rytíř ztracený,
náhle spatřil překrásnou věž.
.
Hranol věže z šedého kamene
má věžičky po stranách vsazené.
Na místě nejvyšším se k nebi vzpíná,
kol dokola jej hradba obepíná.
Pod tou věží stojí věž nižší
s bájnou síní rytířů v útrobách.
Zdali tam pozvednou číši
tomu, jenž zdolal ostych a strach?
Palác sám stojí nejníže,
k silným hradbám nejblíže.
Vodní příkop hradby obíhá,
teď padací most se nad ním zdvíhá.
Pod Parsifalem, rytířem červeným,
kůň znavený jen pomalu běží.
Před Parsifalem, rytířem zblouzeným,
náhle most padací otevřen leží.
Panoši očekávají jej v bráně,
Parsifal sesedá, dává jim zbraně.
Plášť z šarlatu mu přes ramena dají,
o koně ušlého se postarají.
V rytířské síni hned stovky světel hoří
a vprostřed čtyři sloupy tam drží stráž.
Mezi nimi u ohně krásný muž leží,
toť Parsifalův hostitel - král rybář.
Veselý král byl, když svíral udici,
teď Parsifal zří tvář jeho trpící.
Napůl leží, napůl sedí, bolestí rty svírá,
napůl živý, napůl mrtvý je a neumírá.
Čtyři sta rytířů kol dokola sedí,
Parsifal vedle krále místo čestné má.
Čtyři sta rytířů na hosta hledí,
když rybář meč vzácný jemu darem dá.
Parsifal, rytíř červený,
tomu, co děje se, nerozumí pranic.
Parsifal, rytíř nezkušený,
dle rad svého učitele neptá se na nic.
.
Tu panoš přichází, zrak k zemi klopí,
v rukou pevně drží vztyčené kopí.
Z hrotu kopí kapky krve prýští,
nářek "Běda nám!" síní se tříští.
Parsifal, rytíř červený,
tomu, co děje se, nerozumí pranic.
Parsifal, rytíř nezkušený,
dle rad svého učitele neptá se na nic.
.
Panny se zlatými vlasů prameny
nesou svíce s nehybnými plameny.
Krásné paní před krále stůl rozkládají,
krásné kněžny před krále nože pokládají.
Vnesly panny do síně oleje vonné
s vůní všeoživující.
Z olejů léčivý plamen plane,
provoní síni čekající.
Vstoupila v koruně panna s jasnou tváří,
v rukou svých přináší v kalichu záři.
V té záři všechna světla světa blednou,
s námahou k ní rytíři zraky zvednou.
Vše kolem rytířů náhle se mění,
moc velikou zář Smaragdu Světla má.
Čistších myšlenek na světě není,
každý mysl svou té moudré záři dá.
Parsifal, rytíř červený,
tomu, co děje se, nerozumí pranic.
Parsifal, rytíř nezkušený,
dle rad svého učitele neptá se na nic.
.
Panna v koruně před krále kalich položila,
záře v kalichu zářivěji zazářila.
Rytíři nastoupili do dlouhých řad,
by v štědré záři utišili svůj hlad.
Z kalicha dostal každý, co sobě přál,
usedl ke stolům, jež pro ně prostřeli.
Ze záře utišil hlad též Parsifal,
zvěří, masem, vínem - vším, nač pomysleli.
Parsifal, rytíř červený,
tomu, co děje se, nerozumí pranic.
Parsifal, rytíř nezkušený,
dle rad svého učitele neptá se na nic.
.
Poté, co z kalicha krmě jest dána,
hned pryč jej odnáší v koruně panna.
Bez záře z kalicha v síni vše ztemnělo,
sta svící hoří, nad světem se zatmělo.
Za kalichem panoši stoly odnášejí,
za kalichem do dveří Parsifal hledí.
Tam panny a paní se světly odcházejí,
tam stařec bělostný nehybně sedí.
Parsifal, rytíř červený,
tomu, co děje se, nerozumí pranic.
Parsifal, rytíř nezkušený,
dle rad svého učitele neptá se na nic.
.
Hod končí, král rybář hosta posílá spát,
v tichém hradu Parsifal uloží se rád.
Těžká noční můra na něj doráží,
v ní Parsifal hledá kalich se září.
Parsifal těžce procitl -
slunce na nebi již vysoko stojí.
V prázdném paláci se ocitl
hladový ve své zbroji.
Komnaty zamčené, vše ho leká,
na nádvoří kůň osedlaný čeká.
Darovaným mečem opáše se host,
bez snídaně přejíždí padací most.
Most se s rachotem nečekaně zvedá,
jen se štěstím jej kůň rytířův zdolá.
A z hradu, jenž plný duchů se zdá,
panoš neviditelný teď volá:
"Cos za rytíře, že staráš se jen o svůj břich?
Jeď, hlupáku, a voz si světem ten svůj hřích.
Prokleta buď tvoje cesta,
když ti rybář za to nestál,
by ptal ses na věci, které vidíš,
neb údiv, toť Boží je dar.
Měls říci, čemu se divíš,
však tys tu možnost promrhal.
Do hradu tě pozval
Smaragd Světla v kalichu, grál,
by uzdravil se náš rybář král.
Tys nezeptal se na bolest krále rybáře,
on musí čekat, až jiný se otáže.
.
A Parsifal hledá,
hledá na skále hrad,
kde Smaragd Světla v kalichu přebývá.
Leč Parsifal nenachází
hrad na skále,
co jeskyni se Smaragdem Světla ukrývá.
V jeskynním jezeře Smaragd Světla září
a mocní duchové dávných dob jej stráží.
Tam kolem jezera duchové draků přebývají
a příběh Parsifalův se pomalu stává bájí.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Midnight Midnight | Web | 23. února 2012 v 20:35 | Reagovat

Zajímavá báseň. Četla jsem jí několikrát za sebou. :-D

2 Karin Karin | 23. února 2012 v 20:57 | Reagovat

Učili jsme se o ní opavdu něco na literatuře. Byla to nuda, asi taky díky naší profesorce. Až v Růžích a Krokvicích jsem si ji užila. :-P

3 Siwa Siwa | Web | 23. února 2012 v 21:31 | Reagovat

Tak k tomuhle bych se asi nedonutila ani za půl roku, básnířka nejsem, nemusím poezii ani číst. :-) Ale tohle jsem si ráda přečetla a musím říct, že je to vážně krásná báseň. Obdivuji. Próza, poezie, vše vám jde. :-D

4 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 23. února 2012 v 21:42 | Reagovat

[3]: Když o těch dvou dnech psaní Parsifala přemýšlím a vzpomínám na ně, pokaždé jen nevěřícně mrkám a kroutím hlavou. Bylo to tak zvláštní... O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama