Jak dát báseň do rozepsaného románu

23. února 2012 v 20:21 | Renata Štulcová |  O psaní

aneb Inspirace spisovatelky (53) u rytíře Grálu

Před čtyřmi lety jsem právě dopisovala román o hledání Grálu nazvaný Růže a krokvice (vyšla v Knižním klubu v roce 2009). Nápad jsem nosila v hlavě skoro rok a půl, dokud na něj prostě přišla pravá chvíle.
.
Než jsem zasedla k psaní, přemýšlela jsem, pro koho vlastně tu knihu nasměruju. Pro dospělé, pro mládež nebo pro všechny?
.
Představovala jsem si, že v podání pro dospělé se stane Růže a krokvice krvavým příběhem o neustávajícím boji církve proti keltské paměti Evropy. Ten keltský Grál, o kterém se dozvídáte v Rafaelově škole, měl v naší historii opravdu být smazán. Kvůli té pravdě zemřely miliony lidí při honech na kacíře a čarodějnice.
Jenže já chtěla psát knihu s nadějí. Kdybych ji psala jen pro dospělé, byla by krvavá a v té krvi by naděje možná zanikla. Tak jsem se rozhodla, že se pokusím napsat knihu tak, aby ji mohly číst všechny generace.
.
Kdo z vás Růži a krokvici četl, víte, že se jedná o příběh zasazený do předvánočního času. Nějak se mi povedlo, že jsem knihu opravdu v předvánočním čase roku 2007 psala. Když se blížil předposlední adventní týden, právě jsem se dostala k pasáži, kde stopou v pátrání po králi Karlu IV. je příběh o Parsifalovi (Percevalovi, Parzifalovi…), což byl rytíř krále Artuše a proslavil se osudnou chybou na hradě Grálu.
.
Vyprávět v Růži a krokvici o Parsifalovi znamenalo vložit do příběhu příběh.
.
Určitě víte ze školy, že Parsifal je pro mnoho lidí nějaká "otravná" a hodně dlouhá báseň nějakého Francouze a Němce. A že jako operu ji zpracoval Richard Wagner.
.
Básnění se nevěnuju, proto jsem si řekla, že příběh o Parsifalovi vložím do knihy jako prózu, že ho zestručním tak na stránku. S tou myšlenkou jsem zaklapla sešit s rukopisem. Jenže ráno ve mně začalo hlodat pokušení: "Hele, to je přece blbost, abys psala Parsifala jako prózu. Vždyť ve středověku se takové příběhy zásadně veršovaly, aby se daly pamatovat a zpívat. Vždyť to veršování a zpívání příběhy uchovává po tisíce let. Vždyť v tom je uložena evropská tradice bardů."
.
A já jsem tomu pokušení odpověděla: "Jo, já to tak asi budu něco zbásňovat, že? Já na to tak mám. Takže žádné zdržování a bude prostě próza…"
.
Večer jsem hodila Parsifalův zvláštní příběh do textu a vypadalo to uboze.
.
Povzdychla jsem si nad tím, že asi opravdu se budu muset do básnění pustit. "Ale to budu psát deset let," říkala jsem odevzdaně svému pokušení.
.
Ráno jsem opět bojovala proti pokušení logickými argumenty: "Nejsem básník. Když budu čekat na inspiraci, v životě knihu nedopíšu. Večer dodělám a vyšperkuju tu prózu a pojedu v příběhu dál, aby už konečně Václav IV. objevil otce a malíře Theodorika."
.
No… večer se mi zdál ten obyčejný text bez veršů ještě horší než den předtím… Rozhodla jsem se pro báseň…
.
Ráno jsem báseň zamítla…
.
A tak to šlo celý týden…
.
Po týdnu jsem vytáhla z knihovničky oba příběhy o Parsifalovi. Ten německý od Wolframa von Eschenbach a francouzský od Chrétiena de Troyes. Samozřejmě je mám oba v takových pěkně tlustých bichlích v angličtině z dob studií.
.
Navíc jsem zaběhla do knihovny si vypůjčit knihy o české středověké poezii.
.
Zhltla jsem všechno a vstřebala, šlo naštěstí vlastně o osvěžení znalostí z VŠ.
.
A pak jsem si odhodlaně sedla k prázdnému papíru.
"Tak a jde se na to."
.
Dodnes považuji to, co se dělo v následujících dvou odpoledních, za neuvěřitelné "napojení na pralátku". Po dohromady asi tak osmi hodinách jsem si připadala, jako kdybych se vrátila z jiného světa, a na papíře přede mnou leželo to, co najdete na následujícím odkazu: Rytíř Parsifal
.
(PS: Pro ty z vás, kdo se do Parsifalova příběhu odvážíte ponořit - vězte, že se jedná o obrazné bájné zpracování neuchopitelné reality mezi nebem a zemím, o návštěvu v Zásvětí)
.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 23. února 2012 v 20:26 | Reagovat

:-D Jsem netušila, jaký boj se skrývá za Krokvicí. O_O Já jsem si čtení naopak užívala.

2 Midnight Midnight | Web | 23. února 2012 v 20:33 | Reagovat

Já Růži a krokvici ještě nečetla, ale podle toho co se všude o ní píše si jí asi brzo přečtu. :-)
I když teď mám rozečtenou takovou fůru knížek, které jsou samozřejmě na díly které ještě nevyšly. :-D

3 KatyRZ KatyRZ | Web | 23. února 2012 v 21:04 | Reagovat

Znám to, když v textu přijde místo, kam by měla přijít píseň nebo verš a po ruce není žádný poeta, který by to vyřešil za mě. A tak se peru s každým slovem...

4 Nikki Nikki | 23. února 2012 v 21:35 | Reagovat

mazec. ja bych spis nemohla psat prozu. basnit to jo, to i z fleku kdyz mam napad.. ale pouzivat vety, souveti, slova tak aby se neopakovala a neznelo to blbe mi moc nejde..

5 r r | Web | 24. února 2012 v 9:52 | Reagovat

[1]: Díky. :-)

[2]: Na přečtení je potřeba tak dvou odpolední a možná ani to ne, pokud čteš rychle.

[3]: Souhlas, ale v případě této epické maxibásně to šlo jako po másle. A taky si ji dodnes pamatuju zpaměti. :-D

[4]: Já si někdy říkám, že by bylo zajímavé vědět, jak ze sebe sypal verše třeba Mácha nebo Shakespeare.

6 Renata Štulcová Renata Štulcová | 24. února 2012 v 9:53 | Reagovat

[5]: To jsem byla já. :-D Nejsem přihlášená a jako vždy jsem nepozorná. :-P

7 KatyRZ KatyRZ | Web | 24. února 2012 v 21:49 | Reagovat

[5]: Celou jsem ji poctivě přečetla. Nemám  k poezii až tak vřelý vztah, takže už to, že jsem to dokázala je pocta pro tebe ;). Ono to ale tak bývá. Co jde lehce a autora baví, tak taky působí na čtenáře...

8 Renata Štulcová Renata Štulcová | 24. února 2012 v 21:56 | Reagovat

[7]: Děkuju moc.

Však jsem si ale potom dávala pozor, aby v další knize žádná báseň nebyla. Jinak zažít ta dvě odpoledne psaní bych přála každému, kdo píše. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama