Inspirace spisovatelky (45)

6. ledna 2012 v 6:45 | Renata Štulcová |  O psaní
Čas letí jako bláznivý. Ano, už uběhlo jedenáct let od doby, kdy jsem napsala svou první knížku, hned trilogii, mytologicko - historickou fantasy ze světa Slovanů, a tu jsem nazvala NEMETONBURK.
.
Aby se knihy nepletly, dostala každá část podtitul, jednotlivé díly jsou pak nazvány takto:
.
  1. část - Nemetonburk aneb Tajemství ve skále
  2. část - Nemetonburk aneb Zlatá brána
  3. část - Nemetonburk aneb Alatýrová hora
.
Nemetonburk vydalo nakladatelství Albatros roku 2003, 2005 a 2007 a kromě velkého zájmu čtenářů jsem za něj dostala i tři literární ceny.
.
Když podepisujete s nakladatelstvím smlouvu, na knihu, za kterou dostanete honorář, smlouvou postupujete práva na knihu na několik let dopředu. Smlouvy na jednotlivé části trilogie Nemetonburk jsem podepisovala postupně, jak díly vycházely, a tak došlo k tomu, že smlouva na poslední díl trilogie vypršela právě 31. 12. 2011.
.
Musím přiznat, že nejsem žádná silvestrovská slavička, jenže na tohle silvestrovské datum jsem se těšila právě kvůli Nemetonburku. Získat po letech zpátky práva na knihu - to je opravdu důvod k oslavě.
.
A všechno to znamená, že práva na trilogii jsou od 1. ledna zase má a já musím vymyslet, co s knihou dál.
.
Zda ji opět nabízet nakladatelstvím, která jsou zavalena západními knihami, nebo si ji vydat sama. Je to zapeklitá otázka, zvláště když vezmu v úvahu, že celá trilogie má něco kolem 900 normostran.
.
Nechat takovou bichli vytisknout stojí nemalé peníze. Velmi obtížné je dostat ji do knihkupectví, pokud jste soukromá osoba a ne člen distribuční sítě.
.
Schválně, co byste udělali vy? Až se prokoušete tímto článkem až na konec, nebo si přečtete povídání o obsahu trilogie ZDE, zkuste si zahlasovat.
.
Přemýšlela jsem, jakou ukázku z trilogie vám nabídnout. Nakonec jsem vybrala zprostředku příběhu kapitolu, ke které jakoby patřil následující obraz.
.
.

II. díl - 47. Kapitola - Cestou ticha

Most. Krok z loďky - a Tomáš stál na začátku zářícího skalinového mostu.
Vnitřní Ohnivé jezero Jasu přikrývala hustá mlha prosycená zlatým světlem, jehož zdroj tušil v dáli v jezeře. Paprsky vycházejícího měsíce barvily most do stříbroběla.
Štěstěna mu myšlenkou přikázala: "Neohlížej se a jdi. Pokud bude tvá duše otevřená a silná, budu s tebou."
Vykročil. Zprvu nejistě, měl pocit, že na mostě jako ze skla musí uklouznout. Nesmím zastavovat, šeptal si, mířil po klenutém mostě stále výš a smutný zpěv proudící ze zlatého světla slyšel stále slaběji. Prošel oblaky. Cesta se narovnala, kráčel po rovném mostě se širokým zábradlím, na němž až k obzoru viděl skalinová sousoší. Nezastavuj! přikazoval si. Měsíc měl za zády a před sebou vlastní stín.
Pod mostem, kam oko dohlédlo, nepřetržitě plula modrobílozelená mračna a svět dole zůstával utajen. Nad Tomem se klenulo nebe s hvězdami. Všude panovalo ticho, ani vlastní kroky neslyšel. Obemkl ho nezměrný strach, proto si otevřel vnitřní sluch. Neslyšel nic. Hvězdy, skalina i oblaka mlčely. Tak to už jsem na Cestě ticha a úplně sám, pomyslel si a nejraději by se rozplakal.
Hladké sklovité obrysy prvního velikého sousoší se samy tvarují, socha se k němu otáčí a zahrazuje mu cestu.
.
"Týno!" vydechl, ale neslyšel se. Uprostřed cesty se ze skaliny právě vyloupla Justýna na vzpínajícím se šedákovi a Tomáš slyší uvnitř hlavy její hlas.
"Vytrvejte! Věřím, že se ještě někdy setkáme."
Nesmím se zastavit, šeptá si. Poslední dva kroky. Chce se koně dotknout, ale ten mizí i s Justýnou.
Otřesený Tom se blíží k druhé soše. Točí se před ním a klesá, až v ní poznává Anku.
"Já do toho srázu nevylezu. Jdi sám," šeptá mu vysíleně.
Užuž jí chce pomoci na nohy, ale včas se vzpamatuje - je to jen přelud! Sotvaže kolem Anky projde, rozplyne se.
Třetí socha je Lukáš. Otrhaný, špinavý.
"Dělej, skoč!" křičí na Toma. "Budem svobodní?"
Nerozumím ti, myslí si Tom a radši zavírá oči.
Zrychluje. Giovanni mu ve světle plamenů podává sklářskou píšťalu a říká: "Utíká ti mysl, soustřeď se a udělej, co musíš."
To už jsem viděl, ve snu, dochází Tomovi. Od prvopočátku švagra tajně obdivuje a má z něj respekt, teď ho však musí minout jako vzduch.
Pátá socha se otáčí a přelévá své tvary, až se promění v tělo zkroucené na zemi kolem koženého vaku.
"Mám ho! Au, to páá-líí. Nic nevidím, pomóóóc!"
.
Štěpán! vyleká se Tomáš. Opět má nutkání pomoci a srdce ho zabolí stejně jako když míjel přelud Anky.
V tiché samotě kráčí k šesté soše. Hrkne v něm, když poznává Svetozaru. Je potrhaná, umazaná, vlasy jí vylézají z dlouhého copu.
"Tomku, nech mě, je to má povinnost," sahá si ke krku, kde jí na stužce zbývá jeden jediný goran. Toma zamrazí. Moc se mi líbí, uvědomuje si. I s tím obličejem zmáčeným slzami je skvělá. Nezastavuj, nařizuje si, to není skutečná Svetka, jen...
"Pohlédneš do tváře svému osudu," ozve se mu náhle v uších sudička.
Ze sedmé sochy vykrystalizoval žrec Bolhoj. Se založenýma rukama pozoruje nebe, obrací se k vyděšenému Tomovi. "Zmar Všehomíra můžeš rozptýlit, zničit ho však nedokážeš. Žádné věčné se totiž nedá zničit, stejně jako se nedají zničit víra, naděje a láska."
Tomáš setrvačně rázuje Cestou ticha a hledá souvislosti mezi těmi sedmi obrazy osudu.
Vtom uprostřed cesty roste a jako na hrnčířském kruhu se točí postava. Nad hlavou se jí třpytí hrozný nástroj.
.
Smrtka! Jestli je skutečná... Mrazivá stříbrobílá kosa se nad ním rozhoupává a zpod bílé kápě hrozí hluboký hlas:
"Co jsi, Tomislave, udělal, nikomu nepomohlo. Jen hoře a bolesti moře to přineslo. Pamatuj, pokud mi příště jako zrozený zkřížíš cestu, ztrestám tě."
Svit mrazivého oblouku ho oslepuje, Tom se třese, ale nezastavuje. Teď mu oblouk projíždí těsně kolem krku. Ještě krok!
A Tomáš dál osaměle kráčí k zakulacenému obzoru. Cítí se malátný, špatně se mu dýchá, nohy má ušlé. Najednou na obzoru nad křižovatkou pěti cest leží obří fialový prstenec a otáčí se. Tom se k němu blíží a vidí, že prstenec na sebe ustavičně navíjí modrofialová vlákna z čirého okolí. Uvnitř pak je cosi nehybného, hranatého.
Vij, Soudce duší se zrakem vševidoucím, dokáže zničit člověka zrozeného, vzpomněl si na sudiččina slova. Žádný zrak nevidím. Co když mě zabije? Tak přece nebuď srab, přikazoval si. Vždyť nechceš nikomu ublížit... Co mi může udělat?
Tom zkoumal prstenec o rozměrech nemetonburského nádvoří a začal zpomalovat. Jeden, dva tři... (počítá kroky)... devět, deset. Kde je sakra ten vševidoucí zrak? Šestnáct, sedmnáct... Prostor mezi Vijem a křižovatkou cest vyplňuje fialový opar. ...třicet dva, třicet tři... Šeptá a vstupuje pod prstenec. Prohlédnout si vnitřek prstence už nestihne.
.
Okamžitě ho polapilo silné bílé světlo. Zavřel oči, ale před světlem nebylo úniku. Prosvětlilo mu víčka, pocítil ho uvnitř sebe. Poslepu tápal a v táhlém bzučení zaslechl hlas: "Soudím duše, leč do Osudu nevidím. Krom toho zdá se mi podivné, že ze zrozených mi sem chodí z jedné rodiny tolik lidí."
"Dobrý den," pokusil se pozdravit Tom. Nevydal ani hlásku, přesto mu Vij v myšlenkách odpovídal: "Je noc, Tomislave, hluboká noc, a nad námi právě plují Chors."
"Tak dobrou noc, já... Mohl bys mě, Viji, pustit prosím dál?"
"Mohl, ale také tě jako zrozeného mohu - neb zde nemáš co pohledávat - spálit. Můj zrak rozptýlí tvé tělo na nejmenší vlny Všehomíra a -"
"Ale co Luky?" zpanikařil Tomáš. "A jak se Áňa sama vrátí Cestou mlhy?"
Hlas se krátce odmlčel, než se znovu ozval: "Máš větší strach o druhé než o sebe. A také vidím, že žádné pasti líčit nehodláš, jinak by ti Štěstěna nedala baňky na Živou a Mrtvou vodu."
Ty jsem si vzal sám, pomyslel si Tomáš.
"Myslet si můžeš, co chceš. Jsi svobodný člověk, ale tyto dvě baněčky vkládá Štěstěna do rukou jen jí povolaným."
"Povolaným?" podivil se Tom.
"Ano, ale víc nevím. Soudím činy minulé. A protože za to, cos vyvedl, jsi již mnou souzen byl, a protože Štěstěnina rozhodnutí jsou pro blaho všech, pustím tě dál."
.
Zajetí světla povolilo a ustoupil i ten nepříjemný pocit. Tomáš otevřel oči. Věděl, že se pod Vijem setkává pět cest, ale spatřil jen jednu jedinou. Vyběhl na ni, aniž by na Vije zespoda pohlédl.
Neběžel však dlouho, únava ho zmáhala. Po chvíli se na obzoru pod hvězdnou klenbou objevil zářivý bod, a jak Tom postupoval, změnil se v oblouk a poté ve zlatobílou báň, skrz niž prosvítaly obrysy složité stavby. Visela nad oblaky jako vzdušný zámek.
Vesmírná věštírna!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nIKKI nIKKI | 6. ledna 2012 v 6:47 | Reagovat

Co obnasi vydat si knihu sama? to kde se tiskne, vaze atp?

2 Renata Štulcová Renata Štulcová | 6. ledna 2012 v 8:42 | Reagovat

[1]: Přímo to vytištění se zaplatí a tiskárna udělá. Téměř nepřekonatelný problém je ale distribuce. Prostě dostat knihu do obchodů.

3 Petr Hynek Petr Hynek | 6. ledna 2012 v 10:02 | Reagovat

[2]: Jo a distributor chce někdy až 60 procent ze zisku - z prodejní ceny knihy, s tím jsem se opravdu setkal. Když vezmete náklady na tisk, tak autorovo nezbude prakticky nic. Nebo to řešit jinak, udělat si vlastní marketing, p.r., e-shop... Ta marže distributorů je šílená.

4 Petr Hynek Petr Hynek | E-mail | Web | 6. ledna 2012 v 10:04 | Reagovat

A jinak - píšete hezky. Až mi povyroste synek a druhý taky, mám námět na dárek :-)

5 Petr Hynek Petr Hynek | E-mail | Web | 6. ledna 2012 v 10:04 | Reagovat

A jinak - píšete hezky. Až mi povyroste synek a druhý taky, mám námět na dárek :-)

6 vlk vlk | 6. ledna 2012 v 10:31 | Reagovat

Nebo to chce pak zaměstnat širokou rodinu a přátele a objíždět jednotlivé prodejny a nabízet, doplňovat, vyzvedávat peníze... hlídat a hlídat...A tak pořád dokola...

7 Nelie Nelie | E-mail | Web | 6. ledna 2012 v 10:49 | Reagovat

Můžu říct, že Nemetonburk byla (a stále je) kniha,která nadchla nejen mě, ale i mého otce. Já ji vždycky přinesla z knihovny, zhltla ji a nechala kolovat.
Je to kniha, která je pro mě hrdinou jako celkem... nemám vybrané oblibené postavy, ani části... knihu miluji jako celek.
V kostce, jako dítě jsem z toho byla celá paf :D
Já hlasuji pro další nakladatelství. Pro mě bylo zajímavé vidět, jak si s tím poradí. Jak knihu vydají. Říká se sice, že kniha se nemá posuzovat dle obalu, ale... lhala bych sama sobě, kdybych řekla, že obálky přecházím bez povšimnutí.
Ať už padne jakékoliv rozhodnutí, budu vyhlížet "nový" Nemetonburk v policích knihkupectví :)
Zdraví
Nelie :)

8 Elinor Elinor | E-mail | Web | 6. ledna 2012 v 15:59 | Reagovat

Bude to znít asi zvláštně, ale co takhle to vydat jako elektronické knihy?
(Píšu, o co bych se snažila já, mít v ruce znova práva od své již vydané knížky.) :-D  ;-)

9 Elinor Elinor | E-mail | Web | 6. ledna 2012 v 15:59 | Reagovat

[8]: tím jsem nemyslela poskytnout zdarma na webu, ale zkusit třeba tohle nakladatelství - http://www.freetimepublishing.cz/ :-D

10 Dáša Dáša | 6. ledna 2012 v 18:10 | Reagovat

Co zkusit přímo internetové knihkupectví? :-? Držím palce!

11 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 6. ledna 2012 v 18:43 | Reagovat

[9]:

[10]: Díky za rady, prozkoumám tu možnost.

12 zuzana koubkova zuzana koubkova | Web | 8. ledna 2012 v 21:10 | Reagovat

Já vím sama za sebe, že bych na vlastní vydávání neměla sílu, takže další nakladatelství.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama