Leden 2012

Marinin Čert

31. ledna 2012 v 13:30 | Renata Štulcová |  Zábava
V sobotu jsem se účastnila akce Happening pro Nedoklubko, o kterém jsem tady už psala. Na happeningu se nejen soutěžilo, zpívalo, hrálo, ale i četlo. A četlo se z Pohádek pro kulíšky, z knížky, do které pohádky pro předčasně narozená miminka napsali blogeři.
.
Kniha samozřejmě nevznila sama od sebe, ale stojí za ní úžasná Edith Holá a Blog. cz, který knihu sponzoruje. Jestli máte chuť se do psaní pohádek také pustit, mrkněte se na Blog pohádek pro kulíšky, kde najdete detaily.
.

A nyní už k Čertovi

Happening se konal v Praze v ulici Rámová, kde najdete galérii Lapidárium. Za svůj život jsem mnohokrát prošla kolem, ale nikdy jsem do těch bytelných dveří nevstoupila. Až nyní. A za prvním sloupem jsem si aspoň pro sebe řekla: "Helemese, kdepak ty ses tady vzal? Přímo z Rafaelovy školy jsi přišel..."
.
V životní velikosti tam seděl Marinin Čert. Jako živý. A mohlo mu být možná i 300 let.
.
Právě tvořím 34. kapitolu Tercie a v ní mladý Čert získal důležitou roli. Až je mi ho líto. Ale nebojte vše dobře dopadne. O čem bych taky dalších pět dílů psala?
.
Vy, čtenáři Rafaelovy školy, si dobře pamatujete, že Marina novorozenému Čertovi zachránila život, jinak by se odebral do Zásvětí. Proto jí ho pak profesor Černunnos daroval.
.
Čert je a bude Marininým věrným přítelem na cestě životem. Jako každý pes je strážcem mystérií (tajemství), dokáže Marinu provést přes práh temnoty a vodami tajemného podvědomí i Zásvětí.
.
Co píšu, zní velmi tajemně, však uvidíte v dalších dílech, pokud budete číst dál a dál.
.

.









Víly a elfové v knihách

30. ledna 2012 v 14:50 | Renata Štulcová |  Zábava
Zvu vás dneska na cizí blog, přímo na knižní blog Kapitánky Nemo, která vás provede tajemným světem literatury o elfech a vílách.
.
Blogerka Kapitánka Nemo o sobě říká, že je fantatička do vílích a elfích knih, a mezi své oblíbené zařadila také Rafaelovu školu. Líbající
.
Jak jsem se u ní dočetla, bude ráda, když jí do komentářů napíšete, zda existují ještě nějaké jiné vílí knihy, než ona četla.
.
Tak neváhejte a pokračujte na její adresu:
.
.
A pokud milujete čtení, určitě na jejím blogu najdete i další knižní zajímavosti. Mrkající
.

Spisovatel a obálky knih

29. ledna 2012 v 8:45 | Renata Štulcová |  O psaní
Čím má kniha větší reklamu, tím je dražší. Ano. Ale málokdo ví, že neuvěřitelně drahou reklamu v časopisech a novinách, která vám řekne, že toto je ta nejlepší kniha světa, zaplatíte vlastně vy. Vy v obrovské ceně knihy platíte to, že vám řeknou, co si máte už předem myslet. Dobré, že? Nerozhodný
.
Bohužel nebo možná bohudík, většiny českých knih se tento reklamní podvod netýká. A pak když si představíte dnešní knihkupectví s hromadami knih a bloudícími zákazníky, je jasné, že aby kniha upoutala, potřebuje výraznou obálku.
.
Když spisovatel podepíše s nakladatelem smlouvu, nevzdává se svých práv na dílo, pouze za honorář na několik let postupuje tisková práva nakladateli. A pokud není autor zrovna také ilustrátorem, podepisuje ve smlouvě, že výtvarnou podobu knihy určuje nakladatel.
.
Nakladatel totiž zná a sleduje trh. Ví, které obálky přitahují, které naopak nechají kupujícího chladným. Také dobře ví, co právě vyšlo, tak se u dobrého nakladatele nemůže stát, že by vydal knihu s obalem podobým jiné knize. Trh chce prostě odborníky.
.
Někdy musí ilustrátor vytvořit více návrhů na obálku, a tyto návrhy jsou pečlivě zvažovány. Jak vyhlíží konečná květinová obálka Rafaelovy školy - to už od konce září víte (je to ta vpravo). Ta levá byla prvním návrhem paní ilustrátorky.
.
A já vám dneska přináším puzzle právě s prvním návrhem, na kterém jde hrdinka do školy.
.
.
Po kliknutí na odkaz klikněte postupně na dvě tlačítka spustit a počkejte. Puzzle se před vámi krásně zobrazí a můžete skládat.

Soutěž mladých spisovatelů celé ČR

27. ledna 2012 v 13:59 | Renata Štulcová

Cena Waltera Sernera o nejlepší nepublikovanou povídku pro studenty středních škol

Co je Cena Waltera Sernera:
.
Literární soutěž, kterou Nadační fond FSP v roce 2012 pořádá ve spolupráci s Literární akademií.

Cílem projektu je motivovat mladé lidi k vlastní literární tvorbě a otevírat jim obzory současné české i světové literatury. Soutěž je výzvou pro ty, kteří stojí o kritiku svých prvních spisovatelských pokusů.
.
Téma letošního 8. kola soutěže Cena Waltera Sernera zní:
.

"Myšlenka se tvoří v ústech."

.
Hlavní cena:
iPad a semestrální kurz tvůrčího psaní
.

Slavnostní předání cen 16. dubna 2012 na 22. Festivalu spisovatelů Praha.

Své soutěžní příspěvky na téma MYŠLENKA SE TVOŘÍ V ÚSTECH (Tristan Tzara) mohou studenti středních škol z České republiky posílat elektronicky do 29. února na adresu info@pwf.cz
.
Maximální rozsah soutěžního příspěvku je pět normostran (1800 znaků na jednu normostranu). Hodnocení soutěžních příspěvků je anonymní.
.
Vítěze soutěže zvolí odborná porota složená ze spisovatelů, literárních publicistů a... teoretiků (Petr Borkovec, Radka Denemarková, Olga Stehlíková).
.
Slavnostní předání cen vítězům proběhne 16. dubna 2012 na 22. Festivalu spisovatelů Praha. Při té příležitosti mají soutěžící i jejich doprovod možnost se zúčastnit programu PWF.
.
Všichni soutěžící pozvaní na slavnostní ceremoniál na Novou scénu Národního divadla získají věcné ceny (seznam všech cen na webu uvedeném níže) a dočkají se také zhodnocení svého soutěžního příspěvku od nezávislé komise.
.
Povídky přesahující stanovený rozsah, povídky už dříve publikované nebo nenaplňující stanovené soutěžní téma a povídky autorů, kteří nejsou studenty středních škol, budou vyloučeny ze soutěže.
.
Téma letošního kola soutěže Cena Waltera Sernera zní:
.
"Myšlenka se tvoří v ústech." (Tristan Tzara)
.
E-mail
info@pwf.cz
Telefon
Web





.
Na posledním odkazu se dostanete i na facebookovou adresu. Doporučuju tam mrknout, dozvíte se další zajímavé a nápomocné informace.
.
A hodně štěstí. Usmívající se

Dvanáctiletá víla

26. ledna 2012 v 13:55 | Renata Štulcová |  Zábava
Už přes dva roky si čtete příběh Mariny Fialkové, aniž byste ji kdy viděli na sebemenším obrázku. Její portrét nyní odtajňuji. Paní ilustrátorka Jarmila Marešová ho nakreslila pro původní obálku, která nakonec nebyla na knize použita. V nakladatelství Mladá fronta nakonec dali přednost obálce výraznější ale bez Mariny.
.
Nedávno jsem uveřejnila svou verzi víly a Elinor napadlo, že by to mohla být Marinina matka Aine kdysi dávno, když byla ještě bezdětná. Musela jsem Elinor dát za pravdu. Opravdu by tak Aine mohla vypadat.
.
A tak dneska můžete pohlédnout do tváře Marině v době, kdy na začátku Rafaelovy školy - Vílích křídel nastupovala do primy (šestá třída ZŠ). Bylo jí tehdy dvanáct a na svět kulila a pořád kulí své oči zvědavé čokolády.
.
Kdo čtete postupně všechny díly Rafaelovy školy, víte, že v příští kapitole, kterou stále píšu, Marina slaví narozeniny. Už čtrnácté. Je z ní prostě zamilovaná teenagerka (to by mě zajímalo, jak se takové slovo vysloví Překvapený ).
.
Kromě jejího obličeje a hlavy si můžete prohlédnout i celou postavu malé víly, která právě jde do školy, umístěné v nádherném zámku nedaleko Berouna. Zbarvení obrázků berte "s rezervou", ve skutečnosti je vše v trochu jiném odstínu.
.
.
Tak, to byly ilustrace profesionální výtvarnice. Teď opět přikládám svůj laický portrét anonymní víly, který jsem kreslila před lety. Paní ilustrátorce jsem ho samozřejmě neukazovala (bych se hanbou propadla). Ale jestli je ta víla v bílém Marinina maminka Aine, opravdu má s Marinou cosi společného. Mrkající Zkrátka a prostě... obě k nám přišly z pralátky... A o pralátce se dozvíte několik podrobností v kapitole, kterou stále dodělávám...
.

Soutěž mladých spisovatelů

25. ledna 2012 v 13:55 | Renata Štulcová |  O psaní

ZÍTRA VÁŠ ČEKÁ TADY NA BLOGU VELKÉ PŘEKVAPENÍ, NYNÍ ALE K SOUTĚŽI ZAČÍNAJÍCÍCH SPISOVATELŮ...

Minule, když jsem uveřejnila oznámení o soutěži detektivek, si mnozí povzdechli na detektivním žánrem. Dneska pro vás mám soutěž pro mladé 15 - 25 let, kterou pořádá Spolek přátel krásného slova z Hradce Králové. Soutěž je pojmenována Škrabodílny.
.
Pokud píšete fantasy, horory, dívčí příběhy, pohádky, ale i poezii, fejetony, cestopisy atd. - je tahle soutěž přímo pro vás.
.

O co vlastně jde? Cituji z webu spolku:

Spolek přátel krásného slova o. s. vyhlašuje druhý ročník soutěžních Škrabákových dílen tvůrčího psaní, jejichž cílem je zachytit a rozvíjet zájem mladých lidí o literaturu vůbec a poskytnout těm nejtalentovanějším příležitosti k publikování na běžném časopiseckém, příp. i knižním trhu. Uzávěrka přihlášek je stanovena na 20. 2. 2012.

Přesné znění pravidel včetně elektronické přihlášky najdou zájemci zde.
.
Když si na jejich webu kliknete v levém menu na Škrabodílny, můžete si projít info o předchozích ročnících a další zajímavosti.
.
Kdyby se vám nedařilo najít přihlášku, klikněte TADY. Je tu schován odkaz přímo na přihlášku.
.
Hodně štěstí, jestli se rozhodnete svůj text přihlásit. Usmívající se
.
A ZÍTRA SE SEM NA BLOG PŘIJĎTE PODÍVAT. OBJEVÍ SE TADY NĚCO NAPROSTO NEČEKANÉ Mrkající

Spisovatel a čtení na veřejnosti

24. ledna 2012 v 13:55 | Renata Štulcová |  O psaní

aneb pohádkový happening pro miminka do dlaně

Na besedách a různých jiných akcích předčítám často, ale ještě nikdy jsem se neúčastnila tak milé a důležité akce, jako bude ta v pátek a sobotu.
.
Když se narodí děťátko předčasně, nastávají těžké chvíle. Lékaři dnes dokáží zázraky, dříve tak malá a nedonošená miminka neměla šanci přežít. Ze svého okolí několik nedonošených mrňousů znám, sledovala jsem bolest a strach rodičů, než se ukázalo, že jejich maličký potomek bude žít. A poté jejich obětavou a mnohaletou péči, než děťátko dohnalo své vrstevníky.
.
Dnes jsou z nich malé slečny a malí pánové. Ale rodí se další nedonošená miminka a oni i jejich rodiče potřebují naši pomoc. Edith Holá, kterou znáte z blogu, dala dohromady Pohádky pro kulíšky psané blogery z Blog.cz (moje maličkost přispěla jednou pohádkou). Knihu sponzoruje Blog.cz a výtěžek z jejího prodeje půjde na vznik prvního zápisníku - průvodce pro rodiče předčasně narozených či nemocných miminek.
.

A kde je to (nejen) mé čtení?

.
Objevím se na něm v sobotu 28. ledna od 16 hodin v Galérii Lapidárium, Rámova 6, Praha 1
.

.
Přijďte podpořit Nedoklubko, Pohádky pro kulíšky, Pohádky pro společné čtení, zaposlouchat se do didgeridoo Josefa Šponiara a zpěvu Ivany Fitznerové. Těšíme se na vás!

Věštecké karty (1)

23. ledna 2012 v 15:52 | Renata Štulcová |  Zábava

aneb procházka lesem s hrdinkou Rafaelovy školy Marinou Fialkovou

Někteří z vás ví, že mým koníčkem je sbírání věšteckých karet. Připouštím, že se jedná o koníček docela nákladný, navíc krabičky s kartami zabírají místo.
.
Karty nesbírám proto, že bych si je vykládala. To v žádném případě. Sbírám je prostě proto, že se mi líbí. Také podle nich občas vymýšlím detaily příběhů, které zrovna píšu.
.
V poslední době se na trhu objevily karty vycházející z druidské moudrosti.
.
Abych je sem nemusela skenovat, našla jsem na youtube relaxační video s Keltským orákulem zvířat, které též při psaní Rafaelovy školy využívám.
.
A tak se teď můžete pohodlně usadit, zaposlouchat se do krásné melodie a zahledět se na karty, jež vás přenesou do světa Mariny Fialkové. Možná si budete připadat jako v našich moudrých pohádkách (ony to totiž vůbe nejsou pohádky, ale zbytky moudré keltské mytologie).
.

.

Jednorožci a tajemství studánek

22. ledna 2012 v 8:50 | Renata Štulcová |  Gaia
Dnešní článek se týká nejen Mariny Fialkové, kterou každý rok navštěvuje ve snu zlatý jednorožec. Také se týká jednoho z profesorů Rafaelovy školy.
.
(Pro ty kdo neznají tyto stránky: Rafaelova škola je kniha, která na podzim vyšla v MF a její čtenáři mají k dispozici tento blog.)
.
Možná víte, že pohoří Šumava se až do středověku nazývalo GABRÉTA. To je slovo z jazyka gaelic (keltština), kterým mluvili naši předkové.
.
A copak to zvláštní slovo znamená?
.
GABRO je keltské slovo pro kozorožce. Takže Šumava je vlastně Pohořím kozorožců. A od nich vede cesta jak k bájným jednorožcům, tak k opět ke všudypřítomnému rohatému Černunnovi (faunu Panovi).
.
Tedy - tak mě napadá, že mít ve škole všudypřítomného profesora - to je pro studenty záškodníky hotová katastrofa.
.
Ani kozorožec (je v Evropě na vyhynutí) ani žádné jiné kozy po Gabrétě dneska příliš neběhají. Jak by taky chudinky mohly, když namísto hlubokého javorového, dubového a bukového lesa, jim tam těžaři dřeva pořád sází jednotvárné porosty pichlavých smrků.
.
Kořeny prastarých hor Gabréty jsou nasyceny báječnou vodou, proto tam mohl být natočen i krátký dokumentární film, na který mě upozornil(a) VLK v komentářích u článku Duha na měsíci
.
15 vlk vlk | 11. ledna 2012 v 12:34 | Reagovat
tohle mi právě teď přišlo... nemůžu se nepodělit!!!
.
Hned jsem pořad odkoukala, je skvělý pro všechny, kdo milují naši Gaiu i naši republiku. Pokud máte tak dvacet minut čas, doporučuju. Můžete si při poslechu a sledování třeba uklidit v pokoji. Mrkající
.
PS: Malá hádanka: Víte, co v keltštině znamená slovo Sudéta? Zrovna na vysoké hory Sudéty hledím z okna. Název je to celkem příhodný, tak jsem zvědavá, jestli víte, co se za ním skrývá a napíšete to do komentářů? Usmívající se

Soutěž o vydání rukopisu

20. ledna 2012 v 21:40 | Renata Štulcová |  O psaní

aneb 50. inspirace spisovatelky

Když jsem začínala se psaním před jedenácti léty, žádné soutěže rukopisů se u nás v republice nekonaly. Určitě bych se jich zúčastnila. A zvláště pokud se jedná o soutěž detektivek.
.
Jedna taková se pořádá právě v těchto dnech ve výborném nakladatelství MOBA. Termín je sice šibeniční - 30. 4. 2012 (na Čarodky), ale možná že někdo máte cosi v šuplíku a jen si se svým dílem pohrajete a odešlete.
.
Ne každý z vás na vyhlášení soutěže narazí, proto sem dávám odkaz jako jubilejní 50. inspiraci spisovatelky (Ježkovy zraky, to už jsem těch inspirací napsala... a jaké vášně občas rozpoutaly... Usmívající se )
.

Když nakladatelství odmítá knihu

19. ledna 2012 v 13:50 | Renata Štulcová |  O psaní

aneb 49. Inspirace spisovatelky (pro zasmání)

Před Rafaelovou školou, která tady na blogu vychází přes dva roky, jsem napsala šest knih. Ty jsou nejen hodně čtené, ale dokonce jsem za ně získala i mezinárodní ocenění. Kdo nevěří, může si "čeknout" ZDE na mých oficiálních spisovatelských stránkách.
.
Pak se ale stalo, že když jsem předložila prvnímu nakladateli a druhému a třetímu a... nápad na Rafaelovu školu, když jsem jim předvedla blog, kam si lidi chodí číst knihu a relaxovat, tak nakladatelé Rafaelovu školu odmítali.
.
Píšu o tom proto, že mnohé z vás teprve v životě čeká tenhle kolotoč nabízení rukopisů, pokud se chcete psaní věnovat.
.
Někteří mi v té době říkali, že kdyby se to dělo jim, tak mají z toho odmítání depku.
.
A co jsem dělala já? Žádná depka se nekonala. Mrkající
.
Psala jsem stále dál a dál další díly, věřila jsem tomu, že kniha nakonec vyjde. Dokonce jsem uvažovala, že bych se do vydávání pustila sama. A tady jsem u toho, kde se vzal ten podivný obrázek, který vám ve zmenšenině a pak dole pod textem ve větší velikosti nabízím pro zasmání.
.
Předem podotýkám, že výtvarku jsem měla pouze na základní škole, kde jsme ještě za totality malovali hlavně davové scény prvomájových průvodů.
.
A když Rafaelovu školu nikdo nechtěl, a já uvažovala trochu o tom, že knihu vydám v malém nákladu sama, popadla jsem skicák, akvarelové pastelky a dala se do kreslení (sama).
.
U obrázku formátu A4 jsem vydržela všehovšudy hodinu, a vidíte - stvořila jsem vílu s mnoha doslova komickými chybami. Pokud budete mít chuť, můžete do komentářů napsat, co všechno jsem na ní zkazila. Mrkající
.
Ale jako relaxace bylo to kreslení docela prima. Usmívající se Naštěstí kniha vyšla nakonec u nakladatelství Mladá fronta a ilustrovala ji skutečná ilustrátorka paní Jarmila Marešová. Můj legrační obrázek se do knihy tudíž nedostal a vy máte jedinečnou možnost spatřit ho ve světové premiéře. Teď mě napadá, že jsem ho sem měla dát na SIlvestra. S vyplazeným jazykem
.
A ještě jedna věc mě napadá. V poslední době se stále hovoří o tom, jak by si měl člověk zhmotňovat přání. A tady je reálný důkaz. Já si kdysi ve chvílích beznaděje vílu jako z Rafaelovy školy nakreslila, pak jsem na tom svém snu prakticky pracovala a kniha nakonec vyšla.
.
.

Čarujeme s Lunou

18. ledna 2012 v 15:52 | Renata Štulcová |  Zábava
V kapitole Vznešená chůze divoké kuny se Marina od královny dryád dozvěděla, jak čarovat s Lunou, aby se jí splnilo velké přání. Jedná se vlastně o postup, při kterém nám Luna pomůže si správně přát.
.
Abyste nemuseli postup hledat v desetistránkové kapitole, přináším vám ho nyní zvlášť jako kuchařský recept:
.

Pomůcky

Bílá svíčka, hezký papír, tužka nebo propiska, okno, do něhož svítí Luna, a bíle kvetoucí rostlina. Nyní v zimě jsou nejvhodnější bílé africké fialky a bramboříky.
.

Čas

S přáním je třeba začít vždy v době, kdy je Luna v novu - tzn. ve třech dnech neviditelnosti Luny. Termíny pro rok 2012 jsou následující - 23.1., 21.2., 22.3., 21.4., 20.5., 19.6., 19.7., 17.8., 16.9., 15.10., 13.11., 13.12.
.
Vlastně ani tyto termíny znát nepotřebujete. Stačí, když mrknete do kalendáře a v určitých dnech najdete černé kolečko, které značí temnou neviditelnou Lunu.
.
Třídenní čas temné Luny znamená nový začátek, jedná se tedy o dny, v nichž nám Luna pomáhá být psychicky nejsilnější. Proto jsou tyto dny také nejvhodnější pro velká přání
.

Postup

Zapalte svíčku a představte si něco, po čem toužíte. Držte myšlenku ve své mysli a zapište ji na papír. Na okenní parapet umístěte vázu nebo květináč s bílými květinami a pod něj papír vsuňte. Květiny musí stát na místě, kam během dalšího měsíce dopadá světlo Luny.
.

Důležité upozornění

Pokud je vaše přání od srdce, přání pro vaše dobro, mocná Luna pomůže a přání se splní. Však pamatujte: pokud by mělo přání ublížit, nesplní se. A jestli by bylo vaše přání negativní, vrátilo by se a nesli byste vážné následky.
Ne třeba hned, ale Boží mlýny opravdu melou. Sice pomalu, avšak můžete se na ně vždy stoprocentně spolehnout.
.

Hodně štěstí Usmívající se


TOP10 knih pro mládež 2011

17. ledna 2012 v 14:24 | Renata Štulcová |  O psaní
Když se mi něco povede, nemám ve zvyku se chlubit. Pochválím se sama v soukromí, jenže...
.
Kdo z vás se chystá jednou psát a být publikován nějakým nakladatelstvím, pamatujte si, že v České republice vás veřejně lidé z literárního světa málokdy pochválí. Proto se úspěchem Rafaelovy školy, kterou píšu, a která mě tak mile překvapuje, musím prostě pochlubit sama. Rozpačitý
.
V sobotu jsem psala o výborné prodejnosti na Kosmas.cz v článku Vílí kniha a Hraničářův učeň. Dneska se chci zmínit o článku na FANZINE, kde byla Rafaelova škola zařazena za rok 2011 mezi "10 literárních perel ze světa fantastiky pro mládež".
.
A v jaké společnosti se jediná česká kniha Rafaelova škola ocitla? Posuďte sami. Knihy jsou bez pořadí.
.
Michael Scott - Válečník
Enid Blytonová - Kouzelné křeslo
Angie Sageová - Darke
Renata Štulcová - Rafaelova škola
Michael Molloy - Čaroplutí
Christopher Lincoln - Příběh z tajné komory, Výprava do záhrobí
Stephen Hawking - Jirka a velký třesk
Scott Westerfeld - Behemót
Patrick Ness - Hlas nože
.
Kdyby vám připadalo, že se nějak chlubím, můžete si má slova zkontrolovat přímo v článku na FANZINE, který se zmíněných knih týká:
.
.
V článku se sice používá termín děti, ale v nakladatelském světě se dětmi rozumí jen prťata do přibližně 8 let. Takže knihy, o kterých je řeč, patří do knih pro mládež. (Ale to já jsem kdysi taky nevěděla.)
Mrkající

Práce spisovatelky na kapitole

16. ledna 2012 v 15:52 | Renata Štulcová |  O psaní

aneb Inspirace spisovatelky (48)

Včera jsem dopsala a uveřejnila 32. kapitolu z Rafaelovy školy - Tercie. Kapitola vznikala týden a o tom, jak jsem na ní začala pracovat, jsem psala v rubrice Inspirace.
.
Původně jsem zamýšlela naplnit kapitolu následujícími scénami:
1. návrat Plantefolieho z Maďarska (a jeho dárek pro Marinu)
2. Marinino kouzlení s Lunou
3. Marina studuje knihy a hledá lék na matčinu nemoc
4. cesta do Zásvětí o Samhainu (O Dušičkách)
.
Předchozí 31. kapitolu jsem uveřejnila před týdnem, ale nemyslete si, že jsem se ihned vrhla ke klávesnici, abych plynule pokračovala.
Právě naopak. Uklidila jsem notebook do pouzdra a při domácím úklidu jsem sňala v mysli oponu ze scén 1 - 4.
.
Nejrychleji jsem měla připravenou scénu 2 o kouzle s Lunou, protože jsem ji vlastně psala podle postupu, který přikazuje samotné kouzlo. Nemusela jsem tedy vymýšlet nic nového.
.
Potom jsem si uvědomila, že nejméně propracovanou částí je cesta do Zásvětí. Zaměřila jsem se na ni, dívala jsem se v mysli pozorněji na klíčové okamžiky, které Marinu čekají v Zásvětí. Ty okamžiky mám vymyšlené léta jako zastávky v spletité síti Marinina příběhu.
.
Teprve nyní se ale na tyto zásvětní body zaměřuju. Teprve když jsem k nim ve vyprávění došla. Předtím by mě zdržovaly. Přibližuju si je jako dalekohledem a sleduji, co vše se kolem nich v Zásvětí odehrává.
.
Došlo mi, že si musím nastudovat nějaké věci, a v pondělí jsem zaběhla do knihovny, do naučného oddělení. Při vybírání dvou knih jsem narazila ještě na třetí. Mrkla jsem na její název a ejhle - z pralátky vybíhá pro mne doteď neznámá část nebezpečí, které Marinu čeká.
.
Doma jsem navíc vytáhla dvě odborné knihy týkající se Zásvětí a Samhainu. V nich mám dokonce podtrhána a označena místa týkající se Marininy cesty Zásvětím.
.
Ve volných chvílích, kterých moc není, jsem psala první verzi scén 1 a 2. V textu se mi nakonec prolnuly.
Do návratu Plantefolieho jsem zahrnula i Vildu s Buližníkem, neboť zmatky kolem nich zpomalují čas a zvyšují napětí před setkáním Mariny a Plantefolieho a taky se v těch zmatcích kolem maďarštiny ukrývají důležité informace. Vy čtenáři, je možná objevíte hned, ale spíše zpětně si pak řeknete: No jo, vlastně, celou dobu jsme to měli jak na talíři…
.
Když jsem tedy měla první verzi obou scén, odložila jsem je a prostudovala bleskově půjčené knihy z knihovny. Následně jsem nechala zásvětní události běžet v mysli jako film. Hm, brzy mi bylo jasné, že tohle není jedna scéna na zakončení kapitoly. Tohle je několik pěkně důležitých scén, které vás uvedou do neznámého zásvětního světa.
.
Proto jsem se nakonec rozhodla přesunout Zásvětí až do kapitoly 33.
.
Jenže! V tom případě jsem nemohla skončit tím, že Marina bude hledat v učebnicích lék. To hledání je dlouhodobější a rozpustilo by napětí vyvolané rozhovorem Aine a Flóry.
.
A tak jsem se po takových kalkulacích rozhodla utnout kapitolu po pěti stránkách právě ve chvíli, kdy Aine žádá Flóru, aby rozdělila dva zaláskované - Marinu a Plantefolieho.
.
A co pralátka? Co z ní vykouklo?
.
V minulé inspiraci jsem použila termín pralátka, z níž spisovatelé vytahují příběhy, a byla jsem zvědavá, co na mě z pralátky vykoukne v 32. kapitole.
.
Tentokrát na mě z pralátky naštěstí nic převratného nevykouklo. Nikoho a nic jsem nemusela zahánět koštětem zpátky. Ale pro 33. kapitolu už mám několik bytostí, které z pralátky přišly nečekány.
.
PS: Zajímalo by mě, zda jste si představovali, že i takto mohou vznikat příběhy?

Vílí kniha a Hraničářův učeň

14. ledna 2012 v 8:55 | Renata Štulcová |  O psaní

aneb Inspirace spisovatelky (47)

Sedím a datluju akční scény v Zásvětí Rafaelovy školy a dostala jsem zprávu, že kniha Rafaelova škola (na jejím blogu se právě nacházíte) obsadila v žebříčku fantasy bestsellerů pro mládež knihkupectví KOSMAS.CZ v prosinci 2011 nádherné třinácté místo.
.
Celkově potom za rok 2011 obsadila dvacáté místo. Předběhla dokonce i mediálně slavné zahraniční knihy jako je třeba Hraničářův učeň, Lukjaněnkův Trix Solier, Letopisy Narnine či Brisingr a Darren Shan a další. Mrkající
.
A to je co říci, protože (opakuji) kniha vyšla v nakladatelství MF koncem září a bez reklamy se počtem prodaných výtisků za tři měsíce dostala mezi knihy, které vyšly dříve, měly reklamu nebo byl podle nich dokonce natočen film (taky vlastně obří reklama).
.

A jak takový žebříček fantasy bestsellerů roku 2011 vypadá?

1. Harry Potter - komplet
2. Bajky Barda Beedleho
3. Splynutí
4. Jirka a velký třesk
5. Válečník (Nicolas Flamel)
6. Nedokončené příběhy (Tolkien)
7. HP a relikvie smrti
8. Větrný zpěvák
9. Ohnivá píseň
10. Otroci panství
11. Percy Jackson - Bitva o labyrint
12. Poslední z bohů
13. Jirkův vesmírný lov pokladů
14. Narnie - komplet
15. Tajemství modrých třešní
16. Koralina
17. HP a tajemná komnata
18. Co si vyprávějí andělé
19. Kouzelné křeslo
20. RAFAELOVA ŠKOLA - VÍLÍ KŘÍDLA
21. Hraničářův učeň - kniha devátá
...
23. Brisingr
24. Letopisy Narnie
...
27. HP a Fénixův řád
...
29. Říše slonoviny
...
33. Darren Shan - Massagre
34. Trix Solier - Čarodějův učeň
...
38. Padlí andělé a Leviatan
...
atd.
.
A já tady děkuju vám všem, kdo jste si první díl Rafaelovy školy pořídili a prožíváte s hrdiny ten dlouhý a tajemný příběh. Líbající

Vílí stromy

13. ledna 2012 v 13:51 | Renata Štulcová |  Z učebnic Rafaelovy školy
Vydáte-li se hledat domovy malých elementárních bytostí, je třeba zapojit intuici, šestý smysl. Můžete je potkat nejen na místech osamělých a nedotčených, nýbrž i ve vlastní zahradě nebo v parku.
Dnešní ranní cesta městem mě přiměla se na tuto problematiku podívat.
.
V našem (litoměřickém) parku roste mnoho stromů (jak jinak), ale jen některé jsou prostě "jiné".
.
Dám vám otázku: kdybyste vypili kouzelný lektvar jako Alenka a stali se maličkými, který strom byste si vybrali k přebývání?
.
a) Přímého velikána suverénně směřujícího strmě bez diskuzí k nebi?
b) Strom, jehož kmen i větve jsou pokroucené do neuvěřitelných tvarů, strom vypadající tajemně a vyzařující jako silná osobnost?
.
Nevím, jak jste si vybrali, ale maličcí elementálové dávají přednost odpovědi za bé.
.
(Ono je to totiž na prvním místě velmi praktické řešení, protože na přímém stromě si neposedíte, pokud nevyšplháte do výšek.)
.
U nás v parku se dá najít takový úžasně pokroucený strom s tajemstvím (viz foto). Roste na velmi frekventovaném místě, lidí kolem chodí stovky, dalo by se říct, že se tam dveře netrhnou. Maličcí elementálové žijící na tomto stromě tak mají určitě o zábavu postaráno.
.
Zapátrejte v mysli, zda se nějaký pokroucený keř nebo strom nevyskytuje ve vaší blízkosti, městě, vesnici. Zkuste k němu zajít a pobýt u něj. Když k němu přijdete, prostě si ho jen prohlížejte a čekejte, co vám prozradí.
.
Čekejte, jaké myšlenky se objeví ve vaší mysli. Možná si budete myslet, že je to jen vaše fantazie, ale není. Strom si s vámi nemůže pokecat a hulákat na vás ústy jako kamarád. On vám však své myšlenky může poslat do vašich myšlenek.
.
Když se zrovna nikam nechystáte, zadívejte se na fotku. Neprozradím vám, co byste mohli vidět či spíš vnímat. Ale každopádně - hezký zážitek.
.
PS: Budu ráda, když nás v komentářích seznámíte s podobnými stromy u vás doma. Usmívající se

Gaia a Seléné

12. ledna 2012 v 6:30 | Renata Štulcová |  Gaia
Fotografie těchto dvou Titánek byla zhotovena roku 1969, kdy se lidé v Apollu 11 poprvé vydali na Měsíc (v dávných dobách nazývaném Seléné). Jméno Seléné zná dnes málokdo, proto v Rafaelově škole používám novější slovo Luna, které se ale ve slově Seléné stejně ukrývá.
.
K dnešnímu povídání mě inspirovala slova významného vědce Lewise Thomase, který žil v minulém století.
.
Zkuste si teď sebe představit, jak stojíte na tvrdém rozbitém povrchu Luny, kolem ticho, sucho. Luna se vám možná zdá na první pohled jako stará ohlodaná kost. Víte, že kdybyste si sundali skafandr, udusili byste se.
.
A najednou před vámi na obzoru vychází Gaia. Živá se vznáší pokrytá tenkou vrstvou atmosféry. Vidíte blankyt vody a bílé mraky, které plují a rotují a odkrývají a zase zahalují pevniny i oceány.
.
Náš čas je krátký, ale pro Seléné čas plyne jinak. Ona sledovala a stále sleduje, jak se na Gaie pohybují světadíly, jak se mění jejich zbarvení, jak se Gaia za svůj dlouhý život zahalila do ledovců a jak se zase ohřála a pokryla pralesy.
.
Seléné vypadá jako ohlodaná kost, ale je pro nás stejně důležitá jako Gaia. Obě ruku v ruce bezprostředně řídí naše životy, řídí vše, co se s námi odehrává. Seléné o tom sama vyprávěla Marině v lunární meditaci TADY. Diana s Deanou Artio o Luně a vodě vyprávěly Marině v lese u ohně ZDE.
.
Naskýtá se otázka: Jaká je to spravedlnost, že Gaia je krásná nejen z dálky, nýbrž i z blízka, a Seléné je taková ohryzaná?
.
Na to mám jedinou odpověď: Myslíte si, že naším lidským zrakem vidíme vše? Vidíme my vůbec to nejdůležitější?
Mrkající
.

Inspirace spisovatelky (46)

11. ledna 2012 v 18:36 | Renata Štulcová |  O psaní

Práce na kapitole


Občas si možná říkáte, proč nezveřejním již druhý den následující kapitolu, co s ní dělám takové cavyky, vždyť napsaná musí být maximálně za hodinu. Jenže ono je něco jiného psát krátké povídky, než psát dlouhé romány, v kterých si musím všechno vymyslet, vykoumat, vykonstruovat tak, abych neztratila nit vyprávění.
.
Vím sice, jaké scény budou následovat, co se v nich bude řešit a říkat, ale detaily se zabývám právě v okamžiku, kdy ke scéně při psaní dorazím.
V zatím poslední 31. kapitole z Tercie, kterou jsem nazvala Rejskův jalovcový úkryt, jste se dočetli o Marinině rozhovoru s Bílým hadem, kdy ji tento mocný strážce školy poradil, jak pomoci mamince. Zároveň ji očistil z falešného nařčení zrádné šikanátorky.
.
Dále jste byli svědky diskuze Marininy maminky Aine se svou sestrou, Marininou tetou Dianou. Pak následovala noční procházka Diany a Mariny k profesorce Deaně Artio. A samozřejmě v každé scéně jsem odkrývala tajemství ukrytá v příběhu, jako když Jeníček loupe perníček. Usmívající se
.
Všehovšudy deset normostran textu, řekne si leckdo. Tady musím ovšem připomenout, že těch deset normostran nemůžu nastřílet jako solitér - nějakou samostatnou povídku do soutěže. Těch deset normostran musí zapadat jako důležitý článek do celé oktalogie (osm knih). Kolik nakonec oktalogie bude mít normostran, to netuším, možná kolem 2000. Úžasný
.
A nyní už v mysli rozvíjím další scény:
- návrat Plantefolieho z Maďarska
- Marinino kouzlení s Lunou (poradila jí toto kouzlo teta)
- Marinino hledání v knihách, v nichž hledá lék na maminčinu chorobu
- a nakonec zrádnou cestu studentů s Černunnem do Zásvětí o Dušičkách (Samhainu).
.
Tím jsem prozradila čtyři základní scény 32. kapitoly Tercie. Zároveň musím přiznat, že první tři jsou vlastně téměř hotové, obtížná bude scéna čtvrtá. Bude zároveň i nejdelší. O Dušičkách se otevře brána Zásvětí a Černunnos dovnitř vstoupí se svými studenty. To už ostatně víte, hovořilo se o tom v některé z dřívějších kapitol...
.
Kdo si pamatujete na slova té, která chce pomocí Zásvětí zničit Marinu, je vám jasné, že pobyt Mariny v Zásvětí bude pěkně akční a plný neočekávaných překvapení. Křičící
.
No, a já jsem hned, jen co jsem 31. kapitolu hodila na blog, otřepala dva zdroje.
.
Za prvé zápisky o cvičení smyslů a za druhé zdroje mytologické, zápisky o Zásvětí, poznámky o tom, co se může v tom (pro nás zrozené) zvláštním prostoru dít. A kombinuju a kombinuju, aby scéna vyzněla tak, jak ji potřebuju mít.
.
Navíc jsem cosi objevila, s čím jsem ve scéně nepočítala, a fofrovala jsem do knihovny pro "odbornou" literaturu. Jak jsem tam tak brouzdala kolem regálů, ke knize, kterou jsem potřebovala, jsem si připůjčila tři další a ejhle - scéna v zásvětí se zase obohatila.
.
Často se mi také stane, že se najednou objeví postava, s kterou jsem teď nepočítala, scéna, nějaká odbočka, o které jsem ještě před několika okamžiky doopravdy nevěděla. Všechno to vyskakuje z pralátky. Něco použiju, něco zaháním zpátky, protože příběh musí postupovat dopředu a ne jenom do šíře.
.
A odkud se bere ta tajemná pralátka? Odevšud. Existuje všude kolem nás i v nás a (jak pravil už Shakespeare) spisovateli "pouze" stačí umět z pralátky ty příběhy vytahovat.
.
Jsem docela zvědavá, kdo z pralátky vyleze, než 32. kapitolu dokončím. Koho použiju, koho zaženu do pralátky zpět. S vyplazeným jazykem
.
Na závěr slibuju, že až 32. kapitolu dopíšu, prozradím, co se v ní neočekávaného urodilo z pralátky. A taky prozradím, jak vymýšlím a vybírám ke kapitolám úvodní byliny (prima) a kameny (sekunda) a zvířata (tercie).
.
Ono skutečně vyprávět a sepisovat příběhy z pralátky je docela dobrodružství! Kdo z vás si už něco takového zkusil, víte, o čem mluvím. Mrkající

Duha na Měsíci

10. ledna 2012 v 13:55 | Renata Štulcová |  Gaia

... pardon na Luně

.
Dnešní článek píšu díky komentáři LaL:
.
LaL | Středa v 22:03 | Reagovat
Ahoj, jestli jste teď někdo online, tak to možná stihnete. Na nebi se kolem dokola měsíce udělala DUHA. O_O Je to vážně krása, nikdy jsem nic takového neviděla. Tak jestli máte možnost, běžte se podívat. (omlouvám se, že píšu takhle od tématu...) :-)
.
LaL - vůbec se nemusíš omlouvat, taky jsem se šla hned díky tobě podívat. Usmívající se Když je totiž Luna těsně před úplňkem či v úplňku a tudíž velmi jasná, a zároveň před ní prší, vzniká lunární duha.
Fotku jsem samozřejmě nezvládla. To se musí umět a mít správné objektivy. Proto vkládám fotky profíků.
.
.
.
PS: Když někdo uvidíte něco zvláštního v přírodě, můžete napsat, pokud budete chtít, svůj zážitek do komentářů. Zkusím k němu pak najít další informace a zveřejnit je v období mezi jednotlivými kapitolami Rafaelovy školy. Napsat přírodovědný článeček je přeci jen snadnější práce než stvořit novou kapitolu. Mrkající

Video k Rafaelově škole aneb Panova (Černunnova) říše v naší zemi

9. ledna 2012 v 6:45 | Renata Štulcová |  Z učebnic Rafaelovy školy
Chtěli byste spatřit portréty krále lesa Zeleného muže Černunna? Dozvědět se, co se nachází desítky metrů pod lesem? Vidět domov Vodníka? A zároveň sledovat obrazy, u kterých si odpočinete?
Pak čtete dál. Usmívající se
.
Dnešní článek je opět pro přátele přírody a lesa. V sobotu totiž ČT2 odvysílala pořad o lese, v němž tři přírodovědci vyprávěli o lesním království Pana (Černunna). Mluvili samozřejmě malinko odbornějším jazykem, ale ne příliš. Prostě tak, aby každý člověk před televizní obrazovkou pochopil.
.
O pořadu jsem se dozvěděla díky FB a těšila se na něj. A hned jak ho přidali do archívu ČT2, pustila jsem si ho ještě jednou.
.
Pokud pořad na následujícím odkazu shlédnete a zároveň jste čtenáři Rafaelovy školy - Tercie, budete mít dojem, že Česká televize natočila ten dokument přímo pro Rafaelovu školu.
.
Tak a nyní už slíbený televizní dokument. Má jen 28 minut. Jestli na něj nemáte zrovna teď čas, přijďte později. Mrkající
.
.

Wallpaper od krále lesa

8. ledna 2012 v 8:55 | Renata Štulcová |  Zábava
Tak když je ta neděle... Usmívající se
.
Chtělo by to nějakou relaxační písničku...Usmívající se
.


A ještě by to chtělo nějakou další inteligentní zábavu. Co takhle nové pozadí monitoru - tzv. wallpaper?
.
A co přímo wallpapery, které jako kdyby byly vyfotografovány při procházce s Králem lesa?
.
Zelená je barvou Rafaelovy školy. Zelená léčí. Tak vám nabízím fotografie zelených wallpaperů opět z časopisu National Geographic. Jsou přímo volně ke stažení na odkazu pod fotkami.
.
A nakonec můžete hlasovat, který wallpaper na vás působí příjemněji.
.
.
.
Podzimní listí - odkaz na stránku s wallpaperem

Žabka žárovkožralka

7. ledna 2012 v 8:00 | Renata Štulcová |  Gaia
Pořád váhám, jestli mám tenhle příspěvek vložit do rubriky Zábava nebo Gaia. Nakonec vybírám Gaiu, protože vám chci ukázat, jak nevypočitatelní jsou tvorové na naší planetě.
.
Na fotografii vložené z mého oblíbeného časopisu NATIONAL GEOGRAPHIC vidíte kubánskou stromovou žábu (Osteopilus septentrionalis). Žije v oblasti Karibiku a jedná se o největší žábu Severní Ameriky. Měří až 14 centimetrů a je známá tím, že sbodne vše, co se jí vejde do tlamy.
.
Fotograf James Snyder ke snímku říká: "Tahle žába spolkla rozsvícenou žárovku na naší zahradě. V době, kdy jsem ji fotil, jsem se domníval, že je mrtvá, uvařená zevnitř. Naštěstí jsem se mýlil, žába se během focení pohnula. Takže když jsem skončil, vytáhl jsem jí žárovku z tlamy. Žába byla v pořádku a řekl bych, že nebyla moc nadšená, když jsem ji o žárovku obral."
.
.

Inspirace spisovatelky (45)

6. ledna 2012 v 6:45 | Renata Štulcová |  O psaní
Čas letí jako bláznivý. Ano, už uběhlo jedenáct let od doby, kdy jsem napsala svou první knížku, hned trilogii, mytologicko - historickou fantasy ze světa Slovanů, a tu jsem nazvala NEMETONBURK.
.
Aby se knihy nepletly, dostala každá část podtitul, jednotlivé díly jsou pak nazvány takto:
.
  1. část - Nemetonburk aneb Tajemství ve skále
  2. část - Nemetonburk aneb Zlatá brána
  3. část - Nemetonburk aneb Alatýrová hora
.
Nemetonburk vydalo nakladatelství Albatros roku 2003, 2005 a 2007 a kromě velkého zájmu čtenářů jsem za něj dostala i tři literární ceny.
.
Když podepisujete s nakladatelstvím smlouvu, na knihu, za kterou dostanete honorář, smlouvou postupujete práva na knihu na několik let dopředu. Smlouvy na jednotlivé části trilogie Nemetonburk jsem podepisovala postupně, jak díly vycházely, a tak došlo k tomu, že smlouva na poslední díl trilogie vypršela právě 31. 12. 2011.
.
Musím přiznat, že nejsem žádná silvestrovská slavička, jenže na tohle silvestrovské datum jsem se těšila právě kvůli Nemetonburku. Získat po letech zpátky práva na knihu - to je opravdu důvod k oslavě.
.
A všechno to znamená, že práva na trilogii jsou od 1. ledna zase má a já musím vymyslet, co s knihou dál.
.
Zda ji opět nabízet nakladatelstvím, která jsou zavalena západními knihami, nebo si ji vydat sama. Je to zapeklitá otázka, zvláště když vezmu v úvahu, že celá trilogie má něco kolem 900 normostran.
.
Nechat takovou bichli vytisknout stojí nemalé peníze. Velmi obtížné je dostat ji do knihkupectví, pokud jste soukromá osoba a ne člen distribuční sítě.
.
Schválně, co byste udělali vy? Až se prokoušete tímto článkem až na konec, nebo si přečtete povídání o obsahu trilogie ZDE, zkuste si zahlasovat.
.
Přemýšlela jsem, jakou ukázku z trilogie vám nabídnout. Nakonec jsem vybrala zprostředku příběhu kapitolu, ke které jakoby patřil následující obraz.
.
.

II. díl - 47. Kapitola - Cestou ticha

Most. Krok z loďky - a Tomáš stál na začátku zářícího skalinového mostu.
Vnitřní Ohnivé jezero Jasu přikrývala hustá mlha prosycená zlatým světlem, jehož zdroj tušil v dáli v jezeře. Paprsky vycházejícího měsíce barvily most do stříbroběla.
Štěstěna mu myšlenkou přikázala: "Neohlížej se a jdi. Pokud bude tvá duše otevřená a silná, budu s tebou."
Vykročil. Zprvu nejistě, měl pocit, že na mostě jako ze skla musí uklouznout. Nesmím zastavovat, šeptal si, mířil po klenutém mostě stále výš a smutný zpěv proudící ze zlatého světla slyšel stále slaběji. Prošel oblaky. Cesta se narovnala, kráčel po rovném mostě se širokým zábradlím, na němž až k obzoru viděl skalinová sousoší. Nezastavuj! přikazoval si. Měsíc měl za zády a před sebou vlastní stín.
Pod mostem, kam oko dohlédlo, nepřetržitě plula modrobílozelená mračna a svět dole zůstával utajen. Nad Tomem se klenulo nebe s hvězdami. Všude panovalo ticho, ani vlastní kroky neslyšel. Obemkl ho nezměrný strach, proto si otevřel vnitřní sluch. Neslyšel nic. Hvězdy, skalina i oblaka mlčely. Tak to už jsem na Cestě ticha a úplně sám, pomyslel si a nejraději by se rozplakal.
Hladké sklovité obrysy prvního velikého sousoší se samy tvarují, socha se k němu otáčí a zahrazuje mu cestu.
.
"Týno!" vydechl, ale neslyšel se. Uprostřed cesty se ze skaliny právě vyloupla Justýna na vzpínajícím se šedákovi a Tomáš slyší uvnitř hlavy její hlas.
"Vytrvejte! Věřím, že se ještě někdy setkáme."
Nesmím se zastavit, šeptá si. Poslední dva kroky. Chce se koně dotknout, ale ten mizí i s Justýnou.
Otřesený Tom se blíží k druhé soše. Točí se před ním a klesá, až v ní poznává Anku.
"Já do toho srázu nevylezu. Jdi sám," šeptá mu vysíleně.
Užuž jí chce pomoci na nohy, ale včas se vzpamatuje - je to jen přelud! Sotvaže kolem Anky projde, rozplyne se.
Třetí socha je Lukáš. Otrhaný, špinavý.
"Dělej, skoč!" křičí na Toma. "Budem svobodní?"
Nerozumím ti, myslí si Tom a radši zavírá oči.
Zrychluje. Giovanni mu ve světle plamenů podává sklářskou píšťalu a říká: "Utíká ti mysl, soustřeď se a udělej, co musíš."
To už jsem viděl, ve snu, dochází Tomovi. Od prvopočátku švagra tajně obdivuje a má z něj respekt, teď ho však musí minout jako vzduch.
Pátá socha se otáčí a přelévá své tvary, až se promění v tělo zkroucené na zemi kolem koženého vaku.
"Mám ho! Au, to páá-líí. Nic nevidím, pomóóóc!"
.
Štěpán! vyleká se Tomáš. Opět má nutkání pomoci a srdce ho zabolí stejně jako když míjel přelud Anky.
V tiché samotě kráčí k šesté soše. Hrkne v něm, když poznává Svetozaru. Je potrhaná, umazaná, vlasy jí vylézají z dlouhého copu.
"Tomku, nech mě, je to má povinnost," sahá si ke krku, kde jí na stužce zbývá jeden jediný goran. Toma zamrazí. Moc se mi líbí, uvědomuje si. I s tím obličejem zmáčeným slzami je skvělá. Nezastavuj, nařizuje si, to není skutečná Svetka, jen...
"Pohlédneš do tváře svému osudu," ozve se mu náhle v uších sudička.
Ze sedmé sochy vykrystalizoval žrec Bolhoj. Se založenýma rukama pozoruje nebe, obrací se k vyděšenému Tomovi. "Zmar Všehomíra můžeš rozptýlit, zničit ho však nedokážeš. Žádné věčné se totiž nedá zničit, stejně jako se nedají zničit víra, naděje a láska."
Tomáš setrvačně rázuje Cestou ticha a hledá souvislosti mezi těmi sedmi obrazy osudu.
Vtom uprostřed cesty roste a jako na hrnčířském kruhu se točí postava. Nad hlavou se jí třpytí hrozný nástroj.
.
Smrtka! Jestli je skutečná... Mrazivá stříbrobílá kosa se nad ním rozhoupává a zpod bílé kápě hrozí hluboký hlas:
"Co jsi, Tomislave, udělal, nikomu nepomohlo. Jen hoře a bolesti moře to přineslo. Pamatuj, pokud mi příště jako zrozený zkřížíš cestu, ztrestám tě."
Svit mrazivého oblouku ho oslepuje, Tom se třese, ale nezastavuje. Teď mu oblouk projíždí těsně kolem krku. Ještě krok!
A Tomáš dál osaměle kráčí k zakulacenému obzoru. Cítí se malátný, špatně se mu dýchá, nohy má ušlé. Najednou na obzoru nad křižovatkou pěti cest leží obří fialový prstenec a otáčí se. Tom se k němu blíží a vidí, že prstenec na sebe ustavičně navíjí modrofialová vlákna z čirého okolí. Uvnitř pak je cosi nehybného, hranatého.
Vij, Soudce duší se zrakem vševidoucím, dokáže zničit člověka zrozeného, vzpomněl si na sudiččina slova. Žádný zrak nevidím. Co když mě zabije? Tak přece nebuď srab, přikazoval si. Vždyť nechceš nikomu ublížit... Co mi může udělat?
Tom zkoumal prstenec o rozměrech nemetonburského nádvoří a začal zpomalovat. Jeden, dva tři... (počítá kroky)... devět, deset. Kde je sakra ten vševidoucí zrak? Šestnáct, sedmnáct... Prostor mezi Vijem a křižovatkou cest vyplňuje fialový opar. ...třicet dva, třicet tři... Šeptá a vstupuje pod prstenec. Prohlédnout si vnitřek prstence už nestihne.
.
Okamžitě ho polapilo silné bílé světlo. Zavřel oči, ale před světlem nebylo úniku. Prosvětlilo mu víčka, pocítil ho uvnitř sebe. Poslepu tápal a v táhlém bzučení zaslechl hlas: "Soudím duše, leč do Osudu nevidím. Krom toho zdá se mi podivné, že ze zrozených mi sem chodí z jedné rodiny tolik lidí."
"Dobrý den," pokusil se pozdravit Tom. Nevydal ani hlásku, přesto mu Vij v myšlenkách odpovídal: "Je noc, Tomislave, hluboká noc, a nad námi právě plují Chors."
"Tak dobrou noc, já... Mohl bys mě, Viji, pustit prosím dál?"
"Mohl, ale také tě jako zrozeného mohu - neb zde nemáš co pohledávat - spálit. Můj zrak rozptýlí tvé tělo na nejmenší vlny Všehomíra a -"
"Ale co Luky?" zpanikařil Tomáš. "A jak se Áňa sama vrátí Cestou mlhy?"
Hlas se krátce odmlčel, než se znovu ozval: "Máš větší strach o druhé než o sebe. A také vidím, že žádné pasti líčit nehodláš, jinak by ti Štěstěna nedala baňky na Živou a Mrtvou vodu."
Ty jsem si vzal sám, pomyslel si Tomáš.
"Myslet si můžeš, co chceš. Jsi svobodný člověk, ale tyto dvě baněčky vkládá Štěstěna do rukou jen jí povolaným."
"Povolaným?" podivil se Tom.
"Ano, ale víc nevím. Soudím činy minulé. A protože za to, cos vyvedl, jsi již mnou souzen byl, a protože Štěstěnina rozhodnutí jsou pro blaho všech, pustím tě dál."
.
Zajetí světla povolilo a ustoupil i ten nepříjemný pocit. Tomáš otevřel oči. Věděl, že se pod Vijem setkává pět cest, ale spatřil jen jednu jedinou. Vyběhl na ni, aniž by na Vije zespoda pohlédl.
Neběžel však dlouho, únava ho zmáhala. Po chvíli se na obzoru pod hvězdnou klenbou objevil zářivý bod, a jak Tom postupoval, změnil se v oblouk a poté ve zlatobílou báň, skrz niž prosvítaly obrysy složité stavby. Visela nad oblaky jako vzdušný zámek.
Vesmírná věštírna!

Dryádí hádanka

5. ledna 2012 v 12:44 | Renata Štulcová |  Zábava
Gaia je samé překvapení a že je také vtipálek, se můžete i vy přesvědčit na zajímavém obrázku. Dokud jsem ho neviděla, netušila jsem, že takhle vypadá ***** před rozvinutím. Překvapený
A pro vás mám jednoduchou hádanku - co to bude, až se to rozvine?
.
Své tipy pište do komentářů, já pak řešení prozradím. Ale myslím, že určitě mnozí z vás odhalí, co se z tohoto bejbátka vyklube. Mrkající

Teta dryáda a její svátek

4. ledna 2012 v 13:55 | Renata Štulcová |  Zábava
Velice moc jsem chtěla dneska uveřejnit další kapitolu Rafaelovy školy - Tercie, již třicátou první. Jenže psaní se nedá uspěchat, a já musím text ještě doplnit, vylepšit a "vyleštit".
.
Kapitolu jsem chtěla přidat nejen proto, že jste určitě zvědaví, co se stalo Marině u Bílého hada, zda byla Jolana konečně potrestána, a co se Marina dozvěděla o maminčině podivném chování. Ale také proto, že se v nové kapitole píše o zajímavém setkání Mariny a její tety královny dryád Diany.
.
A to hlavní proč na blog dneska píšu: Když se mrknete na kalendář, zjistíte, že nečekaná svérázná návštěva z Itálie - teta královna dryád dnes (4. ledna) slaví svátek.
.
Nemám její fotografii, avšak nabízím vám fotku mého kamaráda ořešáka v podvečerních červáncích. Zároveň, protože s tetou Dianou se Marina dostane znovu do nočního lesa a dozví se spoustu důležitých věcí, přikládám video s příjemnou relaxační hudbou a krásnými podzimně zabarvenými stromy. Příjemé koukání a poslouchání.
.

Mým přátelům rostou větve

3. ledna 2012 v 13:55 | Renata Štulcová |  Gaia
Jak jsem včera připravovala článek o matkách stromů a lesním internetu, sledovala jsem stromy obklopující náš dům. V těch chvílích jsem si uvědomila, že každý z nás máme strom či stromy, které nás provázejí životem.
.
Nemám však na mysli zjednodušené stromové horoskopy, kde si podle data najdete strom jako znamení. Pokud vydržíte číst dál, bude vám jasné, co mám na mysli. Možná si po přečtení následujícího článku také zkusíte své stromy objevit a zase se přiblížíte Gaie a přírodě. Postup je velmi jednoduchý.
.
Takže - já přestala psát o úžasném lesním internetu a bloudila duchem v okolí domu, po městě a hledala jsem stromy, k nimž cítím bližší vztah.
.
Brzy jsem objevila čtyři listnáče, kterým jsem hned přiřadila vlastnosti, jak na mě působí:
a) Dáma vrba
b) Moudrý ořešák
c) Tajemný topol
d) Optimistický hloh
.
Ačkoli roste v Litoměřicích, kde bydlím, hodně stromů, a já se s nimi denně potkávám, tihle čtyři velikáni pro mě znamenají více než ostatní. Jsou mi bližší, vždy si je uvědomuju, když je míjím, obhlížím je, v duchu je zdravím jako staré známé. Vnímám jejich proměny během let i během roku. Jsou mnohem starší než já, zažili velké historické události, těžké časy.
.
Tak - tohle jsou ti čtyři z Litoměřic. Neudávám, kde jsou zakořenění, aby nevzbuzovali pozornost, když se o nich píše na blogu.
.
Ale. Byl jeden strom, který pro mě bude vždy znamenat nejvíce. Hrušeň na babiččině zahradě. Trpělivá vědma hrušeň, pod níž jsem si kdysi hrála, jejíž kmen byl porostlý břečťanem. Dívala se na mé dětské zahradnické pokusy z vysoké výšky, z veliké košaté koruny a dodnes mám pocit, že se mi smála. Víte, co ona vše zažila za to století, než jsem se narodila? A pak se dívá na mrně, které do prázdných květináčů sype suchou hlínu, lopatkou se snaží vydloubnout pampelišky a bouřky a přesazuje je do těch květináčků... A potom je zalévá...
.
Tak. budu ráda, když vás můj článek pošle od počítače buď virtuálně nebo reálně ke stromům, které jsou vašimi přáteli. Můžete třeba pořídit jejich fotku a hodit si ji na blog či FB.
.
Já nic nevyfotila, protože v tuto chvíli bylo venku černo a následujícího dne lilo jako z konve. Jediný obrázek, který přikládám je stará fotka budící dojem impresionismu. A končím videem o lese s hudbou, kterou hraje The Taliesin Orchestra. Skladba se jmenuje Paměť stromů. Kdo čtete Rafaelovu školu od začátku, víte, že jsem ji použila i k traileru k prvnímu dílu. Tohle video vám ukáže přímo pohádkový les, v jakém u Černunna studují Marina a ostatní studenti Rafaelovy školy.
.
Pěkný poslech i pokoukání. A úspěšné hledání přátel stromů. Můžete se pak pochlubit odkazem na fotku či popisem Vašeho stromu.
.
.

Lesní internet

2. ledna 2012 v 8:50 | Renata Štulcová |  Gaia
Jak spolu stromy hovoří? Aurami, listím, čím vším ještě? Uvědomili jste si někdy, že jdete lesem a zdá se vám, že všechny rostliny jako kdyby strnuly? Zdálo se vám už někdy, že les dýchá jako jedny velké plíce? A že jste sledováni a očekáváni lesními velikány na cestě, ačkoli nemají oči, nemohou vás vidět, vy jdete jako myšky a oni o vás přesto ví? No, nebudu vás již více napínat a přejdu k problému lesního internetu.
.
Na konci článku je umístěno video, které mě k článku inspirovalo. Až vám vypovím, co se ve videu říká, pak si ho můžete pustit. I kdybyste nerozuměli slovům, můžete sledovat vysvětlující obrázkové animace a případně se snažit trénovat cizí jazyk. Kdo umí hodně dobře anglicky, nemusí se zdržovat se čtením článku.
.
Profesorka Suzanne Simard z "The University of British Columbia (Canada)" se zabývá výzkumem podzemního patra lesa. Při tomto výzkumu se zjistilo, že houby, které jsou součástí tohoto podzemního patra, spojují kořeny stromů.
Hrábnete-li do půdy, odkryjete hmotu naplněnou houbami. Houbami nejsou myšleny jen ty legrační plodnice (kloboučky), ale hlavně vlákna jejich podhoubí, která prorůstají půdou jako na následujícím obrázku.
.
.
Jako v počítačích běží informace superrychle pomocí nul a jedniček. Tedy - Proud je vypnut - proud je zapnut, stromy vysílají signály pomocí molekul oxidu uhličitého. Oxid proběhne kořeny, skrz vlákna hub a šup do kořenů dalšího stromu a do stromu samotného (uvidíte ve videu). A tak si stromy posílají informace. Jedná se vlastně o jakýsi lesní internet.
.
Profesorka hovoří o tom, že jednotlivé stromy spolu nesoupeří, jak nám dříve Darwin svou teorií vnutil chybný názor. Stromy se naopak navzájem podporují a pomáhají si přežít.
.
Když vstoupíte do lesa, hned si všimnete velkých starých stromů, které se označují jako matky stromů. Profesorka stojí u stromu, jehož stáří odhaduje na pět set let. Takový strom má obrovskou síť kořenů, jimi a sítí houbových vláken je spojen s okolními stromy bez ohledu na druh stromu.
.
Dále se profesorka zmiňuje o známém faktu, že les je systém, který dohromady funguje, celou síť lesa přirovnává k síti mozkových neuronů. Přirozený les se sám stará, aby v něm byly zastoupeny různé druhy, protože jen tím se stává odolným.
.
Rozmanité druhy zajistí, že les přežije, pokud na něj uhodí vichřice, požár nebo nějaký hmyz (Cha - a zase jsme u problému smrkem osázené Šumavy a mlsného kůrovce).
.
Nakonec uvidíte, jak to vypadá po příšerné těžbě lesa. I v Kanadě těžaři dřeva a mocní, kteří o těžbě rozhodují, neberou ohled na to, že matky stromů, než samy umřou, předávají svou práci mladší generaci stromů. Takže je opravdu velký průšvih, když prostě někdo pokácí ty největší a nejstarší stromy v lese. Bez lesních matek ostatní stromy či organismy, které zůstaly v půdě, jsou náhle bezradní jako malí sirotci, a často pak dochází k úplné devastaci území. Matky lesa bychom měli nechat prostě zemřít stářím. Vždyť na dřevo roste kolem dost dalších stromů.
.
A tady už zmiňované video.
.
.

Tak teď už musí být všem jasné, jak je možné, že král lesa se vždycky všechno dozví, že vždycky všechno v lese vidí. Mrkající

Naši ochránci (Gaia a Hélios)

1. ledna 2012 v 10:00 | Renata Štulcová |  Gaia

Co dokážou Titáni

Nový rok a nová rubrika Usmívající se je na světě. Nápad na ni mě přepadl včera odpoledne, a tak jsem pro dnešek zvolila krátký článek. Ono taky - kdo z vás po Silvestru je s tou nevyspalou hlavou schopen více přemýšlet, že? Ehm S vyplazeným jazykem
.
Během dalších měsíců budu psát o Gaie, o přírodě, o zvířatech a rostlinách to, čeho se vy - čtenáři Rafaelovy školy - dopídíte s Marinou Fialkovou při odkrývání kletby a při studiu v Rafaelově škole.
.
Čím začnu? Často se dočteme či doslechneme ve zprávách, že sluneční erupce, bouře atd. vyřadí z provozu satelity a další "vymoženosti" technikyˇ, také lidem se zdravotními problémy bývá v tu dobu hůře. Hned se prská a hudrá na Slunce, zatímco sluneční aktivita pokračuje dál, protože Slunce opravdu nezajímá naše hloupé prskání .
.
Slunce (Hélios) nám totiž svou aktivitou pomáhá. Aha? Jo? Cože?!
.
Je to tak. Z vnějšku Sluneční soustavy se k nám valí kosmem nepořádek a záření, které by nám ublížilo. Slunce svou aktivitou (bouře, erupce a vítr) tento nepořádek vymetá zpátky ven, aby se na Zemi (Gaiu) nedostal. Protože však by nám ale stejně ublížil i ten uklízející sluneční vítr, kdyby nás pohladil, je zase řada na Gaie, aby něco udělala.
.
A naše Gaia svým magnetickým polem (magnetosférou) ochraňuje nás trpaslíky a všechno ostatní, co se na ní pinoží.
.
Následující obrázek z youtube to ukazuje velmi názorně. Zajímavý je tvar, který magnetosféra tlačená slunečním větrem, dostává. Vidíte tu pavoučici?
.
.
A teď něco mnohem krásnějšího pro oči. Jakmile dochází ke kontaktu slunečního větru a magnetosféry Země, jaký jste viděli v předchozím videu, vzniká polární záře. Polární záři z Laponska (sever Skandinávie) můžete sledovat v následujícím videu.
.

.
Při pohledu na toto divadlo mě napadá, že ti Titáni (Gaia a Hélios) jsou opravdu mocní a mají to skvěle zařízené. Nejen účelné, ale i krásné. Co říkáte? Mrkající