Inspirace spisovatelky (39)

7. listopadu 2011 v 18:47 | Renata Štulcová |  O psaní

Metamorfóza jména knihy

Před deseti lety (většina z vás blogerů byla tak na prvním stupni ZŠ) jsem se v milém dopise dozvěděla od paní redaktorky Albatrosu, že moji první knihu chtějí vydat. Pamatuju si na deštivý listopadový den, kdy jsem před litoměřickou poštou někdy po páté odpoledne skryta pod deštníkem trhala obálku s logem Albatrosu a snažila se z těch několika řádků pochopit, co mi říkají.
.
Říkaly mi, že o knihu, které jsem dala keltský název NEMETONBURK, je zájem. A já to najednou nechápala. Ale vždyť jsem si to tolik přála. A naprosto jsem to nečekala...
.
Již tenkrát se zároveň s Nemetonburkem rodila kniha, která vypráví o dalších osudech hrdinů, avšak je to kniha z dávnověku. Ta kniha ještě stále v mé mysli také popisuje svět nám neviditelný a její původní název zněl kniha O Zlaté bráně. Dokonce se o ní v Nemetonburku mluví, hrdinové ji používají při řešení osudového problému.
.
Jak už to bývá, čas hraje roli. A nejen v Zásvětí se vše stále mění. I v našem hmotném světě dochází k metamorfózám.
.
Po Nemetonburku (k němu patří obrázek labyrintu vpravo nahoře) jsem se vrhla na knihu o keltském pojetí grálu, která se jmenuje Růže a krokvice. Pak jsem řešila vpád Tatarů v Mojmírovi. A kniha O Zlaté bráně se stále proměňovala. Stále jsem potkávala tady v Čechách a v okolní Evropě věci a místa, která mi knihu O Zlaté bráně rozvíjela, která do ní zapadala. Přiznávám, že i kniha Růže a krokvice do ní náhle zapadla, ačkoli jsem to zprvu netušila.
.
Kniha O Zlaté bráně se změnila v historickou beletrii s prvky fantazie pro dospělé a změnil se i její název. Najednou tu byla Země hvězd.
Na svůj web jsem vyvěsila kratičkou anotaci, která je srozumitelná těm, kdo Nemetonburk znají. V anotaci pravím: Nemeton je prastaré slovo označující posvátné místo. Naše česká kotlina je celá tím nemetonem a Luk a Lada jsou v něm zakleti od jeho počátku. Může se Lada někdy osvobodit od svého zakletí? Jaké útrapy podstoupí a v jakých válkách bude bojovat král kovářů, aby získal Ladu i celou kotlinu?
.
Minulý týden jsem byla požádána jedním nakladatelstvím, zda bych jim nenabídla historickou beletrii. A já sedla a psala obsah (synopsi). Psala jsem a psala, neboť obsah knihy na dvě stránky je pro mě nejtěžší slohová práce. Musí vystihovat, o čem kniha je, ale nezacházet do zbytečných podrobností. Musí nastínit atmosféru knihy.
.
A když jsem ten obsah dopsala, když jsem na konec napsala do uvozovek jako bonus dvě závěrečné věty celého dlouhého příběhu, zamyslela jsem se. Opravdu hluboce. Název knihu prodává. Když se bude kniha jmenovat Země hvězd, nikomu to nic neřekne.
.
Láska, válka, magie druidů, poezie bardů, příběh našich předků... A tak jsem rozhodla. Až ten epos jednou někdy vyjde, bude se jmenovat KAZIIN PŘÍBĚH.
.
Vy, kdo znáte Nemetonburk, hravě poznáte, kdo je kdo.
A vy, kdo ho neznáte, si nemusíte dělat starosti. Kaziin příběh je zcela samostatný epos a jediné, co k němu budete potřebovat, je umět číst a nechat se unášet na křídlech Kaziina překvapujícího vyprávění.
.
PS: Jak jste na tom vy s názvy svých děl? Prosím, kliknětě si v anketě Usmívající se
.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bezejmenná Bezejmenná | Web | 7. listopadu 2011 v 18:56 | Reagovat

S názvy mám vždy nervy. V průběhu psaní se neustále mění a často ani po dopsání nevím, jak "to" pojmenovat.

2 Annička Annička | 7. listopadu 2011 v 18:57 | Reagovat

[1]: :-D  :-D hehe, a i svůj nick máš bezejmená. To je dobrý.

3 Elinor Elinor | E-mail | Web | 7. listopadu 2011 v 18:58 | Reagovat

Je to složitější. Většinou mám nějaký pracovní název, s kterým ale do budoucna nepočítám. Může to být něco anglického, podle hlavní postavy, zkratka, asociace. Ale ten seriózní vymýšlím až po napsání. :)

4 Chilli Paprička Chilli Paprička | Web | 7. listopadu 2011 v 19:07 | Reagovat

Jednou bych taky chtěla zažít něco podobného.. Abych mohla držet v ruce dopis, abych nemohla věřit tomu, že moje knížka vyjde.. :-)

5 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 7. listopadu 2011 v 19:20 | Reagovat

Někdy mám název už na začátku povídky, jindy vymyslím pracovní a ten potom změním, jindy mě "správný" název napadne až později... Asi záleží na konkrétní povídce. :-)

6 Siwa Siwa | Web | 7. listopadu 2011 v 19:20 | Reagovat

Doteď nevím, jak se to bude jmenovat. To budu řešit až někdy ke konci, při závěrečných úpravách. :-)

7 Sikar Sikar | Web | 7. listopadu 2011 v 19:56 | Reagovat

Název = pro mě nejtěžší část. Zpravidla jsem rád, když mi nějaký beta čtenář vrátí výtisk a na první stránce je tužkou dopsaný název.

Osobně mám někdy chuť zašlápnout autora, jenž je schopen v názvu vyzradit pointu příběhu...

8 Profesor Profesor | 7. listopadu 2011 v 21:05 | Reagovat

Názvy jsou zlo. Spousta mých básniček je bezejmenných, povídky mívají obvyklesvůj prozatímní název a potom se mořím s vymyšlením skutečného.

9 Elinor Elinor | E-mail | Web | 7. listopadu 2011 v 21:28 | Reagovat

[7]: Ve sklepě je ďábel ;) :-D

10 Sikar Sikar | Web | 7. listopadu 2011 v 23:16 | Reagovat

[9]: jo! přesně to!

11 Renata Štulcová Renata Štulcová | 8. listopadu 2011 v 9:22 | Reagovat

[9]:

[10]: Já jsem si říkala, jaký název asi může vyzradit pointu příběhu. Tak tohle by mě nenapadlo. :-D

12 Elinor Elinor | E-mail | Web | 8. listopadu 2011 v 9:43 | Reagovat

[10]: jenom se zeptám, to je název ze života, nebo příkladový? :-D

13 Sikar Sikar | Web | 8. listopadu 2011 v 22:54 | Reagovat

[12]: Ten název nezněl úplně přesně takto, ale doopravdy se jednalo o ten příklad. Hrdinové se půl povídky snažili zjistit, co v tom sklepě je, ale čtenář to věděl od začátku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama