Listopad 2011

Inspirace spisovatelky (44)

23. listopadu 2011 v 20:21 | Renata Štulcová |  O psaní

Číst si své nedokončené literární dílo nebo nečíst?

aneb

Kdy se pustit do redigování?

Zapeklitá otázka.
Právě jsem dokončila redigování Rafaelovy školy II. - Tance nág a zamýšlela jsem se při práci nad výše uvedenou otázkou.
Mám na svém kontě sedm vydaných a devět a půl napsaných knih a během práce na nich jsem při úpravách vyzkoušela dva rozdílné postupy.
.
Nejdříve popíšu postup, který u mě převažuje, který jsem použila u téměř všech knih kromě jediné.
Obvykle příběh nosím v mysli, kde ho i stále zpracovávám, a když se naskytne čas, sednu k PC nebo papíru, přečtu si zakončení předchozí kapitoly, abych přesně navázala, a prostě zapíšu další kapitolu. Teprve když mám celou knihu hotovou, sednu si k ní a čtu ji od počátku znovu, přitom upravuju, mažu, vpisuju, prostě - rediguju.
.
Jedenkrát jsem však četla svou knihu znovu od začátku, když jsem se dostala do poloviny práce na ní. Nebylo to ale proto, že bych si chtěla kontrolovat, co jsem vlastně napsala, či jak na mě příběh a jeho zpracování působí. Důvod byl úplně jiný, technický.
.
Jednalo se tenkrát o Mojmíra, na něhož jsem podepsala smlouvu před dokončením díla, a v polovině příběhu zjistila, že už jsem vyčerpala předepsaný rozsah normostran. A tak jsem přestala psát dál, sedla si k první půlce a dala se do redigování a krácení. Do kanálu jsem poslala 80 stran textu.
.
Říká se, že takový postup je nebezpečný. Spisovateli se prý může při čtení nedokončené knihy stát, že ji shledá "přiblblou". Že myšlenka, s kterou knihu začal tvořit, se na začátku zdála být dobrá, ale během psaní jaksi vybublala a nestojí za nic.
.
Naštěstí se mi nic takového nestalo, první půlku Mojmíra jsem shledala přesně takovou, jakou jsem ji chtěla mít, jen poněkud delší.
Ale přesto opět dávám přednost čtení a redigování až hotové knihy. Vždyť knihy druhých autorů čtu taky celé a ne jenom první poloviny.
.
PS: Jak jste na tom s redigováním vy? Upravujete už to, co jste napsali, nebo se na úpravy vrháte až po dokončení díla?

Recenzorozhovor o knize Rafaelova škola

22. listopadu 2011 v 10:49 | Renata Štulcová |  O psaní
Mám ráda knížky a příběhy v nich ukryté. Ráda si nechám knihu doporučit, protože jsem zjistila, že v dnešní záplavě potištěného papíru je například ve věších knihkupectvích typu Neoluxor těžké se tím potištěným papírem prodírat.
.
A tak jsem ráda, když i na mé knihy vyjdou na správně zaměřených webech "recenzorozhovory", které knihu přiblíží čtenáři.
Nabízím vám takový zvláštní recenzorozhovor na webu Popelky.cz
.
.
Prozradila jsem v něm zase něco nového, co se týká nejen Rafaelovy školy. Mrkající
.

Inspirace spisovatelky (43)

21. listopadu 2011 v 20:25 | Renata Štulcová |  O psaní

Vše už bylo nejméně jednou napsáno

Pokud jste nejen nadšení do psaní, ale také rádi čtete, možná jste jako já přímo knihomolové, určitě jste si mnohokrát říkali:
.
"Vždyť všechno už bylo napsáno. Všechny úžasné zápletky, skvělí hrdinové, nové světy... prostě všechno již stihli napsat jiní přede mnou. Co já ještě mohu jiného, originálního napsat?"
.
Ano, vypadá to, že na nás zbyly jen ty nejnudnější zápletky, nejobyčejnější hrdinové, kteří nikoho nenadchnou. A co víc, jakmile budeme vymýšlet nový fantasy svět, určitě jen okopírujeme své předchůdce.
.
Čili shrnuto - proč má potom smysl sedět nad papírem a hryzat tužku či před počítačem a kousat si nehty (klávesnice je pod proudem)? Nebylo by lepší jít ven na vzduch?
.
Kdepak. Jen si poslechněte, tedy přečtěte následující námět:
.
Na počátku třináctého století (číslem kolem roku 1200) historik Saxo Grammaticus zapsal starou skandinávskou legendu o lidovém hrdinovi Amlódim. Amlódiho otec byl úkladně zavražděn a matka se okamžitě provdala za vraha. Aby Amlódi mohl pomstít svého otce, musel předstírat šílenství.
.
Není to geniální námět? Určitě si umíte představit, jak skvěle se dá rozehrát, co vše z něho může být?
Já taky. A před 410 lety tohle uměl i slavný anglický dramatik William Shakespeare. Určitě jste poznali, že Shakespeare použil příběh, který zapsal Saxo Grammaticus, a vytvořil z něj jedinečné drama, tragédii známou celé Zemi jako HAMLET.
.
Řeklo by se: "Tak von to vopsal!"
.
Ale kdeže.
.
Shakespeare svým literárním talentem do hry vložil tolik svého umu, že proti jeho Hamletovi je Amlódi jen kratinká zpráva z černé kroniky.
.
Shakespeare nejenže do Hamleta vpletl další menší zápletky a náměty, ale též udělal ze hry jazykový "koncert".
Rozebral věčná témata politiky, filozofie a psychologie tak, že v těch 4024 řádcích je zachycen příběh, který nedá divákovi či čtenáři vydechnout. Mimochodem, Hamlet je Shakespearova nejdelší hra a napsal ji v letech poté, co mu zemřel jedenáctiletý syn. Jmenoval se Hamnet.
.
Takže až budete jednou sedět v divadle či se dívat na film o Hamletovi, princi dánském, vzpomeňte si, co vše někdy spisovatel do svého díla vloží. Někdy i svou osobní tragédii.
.
A ohledně svých námětů nezoufejte. Vždy je možno uchopit starý příběh a stvořit podle něj nový, který budou čtenáři hltat. Možná je přitom ani nenapadne, že vše už bylo nejméně jednou napsáno.
.
Na fotografii z wiki vidíte rekonstruované Shakespearovo divadlo zvané GLOBE THEATRE.
.

Inspirace spisovatelky (42)

18. listopadu 2011 v 8:55 | Renata Štulcová |  O psaní

Muž, který sázel stromy

Rafaelova škola není jen romantika, fantazie, mytologie, esoterika... ale také kniha o přírodě a její ochraně. Proto jsem do ní zahrnula ekologický projekt, který Marina se spolužáky začne realizovat od tercie. A ten projekt mě napadl, když jsem si vzpomněla na útlounkou novelu francouzského spisovatele Jeana Giona - Muž, který sázel stromy (L'Homme qui plantait des arbres).
.
Kdysi jsem si ji půjčila v knihovně a za půl hodiny jsem ji přelouskala. Jean Giono o knize uvádí,
že se jedná o fikci, s níž chtěl pomoci stromům. Chtěl tak zatraktivnit jejich sázení.
.
Pokud byste si chtěli tu knížečku přečíst, najdete ji ZDE česky.
.
Pokud máte chuť se zadívat na krátký animovaný film, který byl podle knihy natočen, vrhněte se na následující dvě videa. Vybrala jsem verzi anglickou, ale kdo anglicky neumíte, nevadí. Stačí sledovat obrázky a vše vám bude jasné i beze slov.
.
A nebo si můžete knihu přečíst a pak film odkoukat. Budete mít zážitek dvojnásobný. Mrkající
.
.
.
Prosím, povšimněte si, že Elzéard Bouffier nesázel smrkové monokultury, jaké nám stále dřevařští byznysmeni vysazují třeba na Šumavě, ale skutečný smíšený les, kterému vládne král lesa Černunnos, řecky Pan. Usmívající se

Inspirace spisovatelky (41)

12. listopadu 2011 v 8:55 | Renata Štulcová |  O psaní

Jak vydat knihu v cizině?

Včera jsem se v Inspiraci 40 zmínila o tom, že autor by měl svou knihu aktivně propagovat, aby ji čtenáři dokázali objevit.
.
Dneska ale uveřejňuji oznámení o vydání knihy, při jejíž propagaci nemohu mnoho pomoci.
.
Prostě a jednoduše, před několika dny mi vyšla kniha v cizině. Pokud znáte azbuku, tak už podle obálky jste poznali, že se kniha jmenuje Strážci sedmi divů světa a že nevyšla v Čechách, nýbrž v Rusku. V zemi s obrovských trhem.
.
O čem či o kom kniha vypráví?
.
.
O čtrnáctiletém Pierrovi, který jako takový mladý Indiana Jones pátrá motivech záhadné vraždy slavného egyptologa. Pátrání se točí kolem divů světa, jak je ostatně jasné z názvu knihy, a hrdinové odhalí...
.
Nepovím, co odhalí, neprozradím, jak se dostala kniha do Ruska, ale aspoň vám nabídnu ochutnávku ilustrací.
.

.
.
.
.
.

Inspirace spisovatelky (40)

11. listopadu 2011 v 8:55 | Renata Štulcová |  O psaní

Další perličky ze psaní - aneb věštecké karty či neočekávané postavy...

Pokud se člověku, který píše, poštěstí a vyjde mu kniha, je důležité, aby věděl, že práce na její propagaci nekončí. (To už jsem řekla v minulé Inspiraci.)
.
Tedy - jak tak přemýšlím - ona ta práce na propagaci nekončí za předpokladu, že chcete knihu dostat ke čtenáři. Ke svému údivu jsem totiž zjistila, že existuje dav lidí, kteří touží mít vydanou knihu, aby spatřili své jméno na obálce a zbytek je nezajímá. Ehm... "Jména hloupých na všech sloupích" říká české pořekadlo, jehož význam snad ani nemusím komentovat.
.
Pokud člověk rád vypráví příběhy a chce je dostat mezi lidi, musí si předem promyslet, kam zaměří svou propagaci. To jest úkol spisovatele, takovou věc nedělá ve většině případů jen nakladatel. Nakladatelé u nás i v cizině očekávají od každého spisovatele aktivní propagaci.
.
Jenže jak začít? Především je nutné si uvědomit, v jakém žánru a pro koho je kniha napsaná. A tím směrem propagaci pak vést.
.
Jistě jste si všimli, že se Rafaelova škola napříklada hodila na esoterický web Aluska.org a včera mi vyšel úplně nový rozhovor o knize na
.
V rozhovoru se dozvíte, co provádím s věšteckými kartami a jak je to s neočekávanými postavami.

Vílí kniha na Aluška.org

8. listopadu 2011 v 8:55 | Renata Štulcová |  O psaní
Možná si někteří z vás všimli, že od včerejška mi v levém menu bliká krásná zelená ikonka s nápisem Aluška.org a vpravo vidíte banner se stejným názvem a éterickou vílou.
Co to má znamenat?
.
Když vyjde kniha, vůbec nic se nestane. Země se dál točí kolem své osy a upaluje po elipse kolem Slunce, lidé dál prožívají své životy, jako den předtím.
Když vyjde kniha, práce na ní nekončí. Samozřejmě - už je vytištěna, vypadá, jak vypadá. A přichází další obtížná fáze - dostat knihu mezi čtenáře.
.
A tak mi udělalo radost, že se Rafaelova škola objevila u Alušky na nejznámějším esoterickém blogu naší republiky. Ti, kdo ten blog neznají, budou určitě překvapeni, jak bohatý obsah na něm najdou. Aluška (Alue) píše o elementárních bytostech, andělích, apod.
Aluška sama chystá knihu, na kterou se mimochodem velmi těším, ale více se dočtete u ní.
.
A tady už je odkaz na povídání o Rafaelově škole na Aluška.org
.
.

Inspirace spisovatelky (39)

7. listopadu 2011 v 18:47 | Renata Štulcová |  O psaní

Metamorfóza jména knihy

Před deseti lety (většina z vás blogerů byla tak na prvním stupni ZŠ) jsem se v milém dopise dozvěděla od paní redaktorky Albatrosu, že moji první knihu chtějí vydat. Pamatuju si na deštivý listopadový den, kdy jsem před litoměřickou poštou někdy po páté odpoledne skryta pod deštníkem trhala obálku s logem Albatrosu a snažila se z těch několika řádků pochopit, co mi říkají.
.
Říkaly mi, že o knihu, které jsem dala keltský název NEMETONBURK, je zájem. A já to najednou nechápala. Ale vždyť jsem si to tolik přála. A naprosto jsem to nečekala...
.
Již tenkrát se zároveň s Nemetonburkem rodila kniha, která vypráví o dalších osudech hrdinů, avšak je to kniha z dávnověku. Ta kniha ještě stále v mé mysli také popisuje svět nám neviditelný a její původní název zněl kniha O Zlaté bráně. Dokonce se o ní v Nemetonburku mluví, hrdinové ji používají při řešení osudového problému.
.
Jak už to bývá, čas hraje roli. A nejen v Zásvětí se vše stále mění. I v našem hmotném světě dochází k metamorfózám.
.
Po Nemetonburku (k němu patří obrázek labyrintu vpravo nahoře) jsem se vrhla na knihu o keltském pojetí grálu, která se jmenuje Růže a krokvice. Pak jsem řešila vpád Tatarů v Mojmírovi. A kniha O Zlaté bráně se stále proměňovala. Stále jsem potkávala tady v Čechách a v okolní Evropě věci a místa, která mi knihu O Zlaté bráně rozvíjela, která do ní zapadala. Přiznávám, že i kniha Růže a krokvice do ní náhle zapadla, ačkoli jsem to zprvu netušila.
.
Kniha O Zlaté bráně se změnila v historickou beletrii s prvky fantazie pro dospělé a změnil se i její název. Najednou tu byla Země hvězd.
Na svůj web jsem vyvěsila kratičkou anotaci, která je srozumitelná těm, kdo Nemetonburk znají. V anotaci pravím: Nemeton je prastaré slovo označující posvátné místo. Naše česká kotlina je celá tím nemetonem a Luk a Lada jsou v něm zakleti od jeho počátku. Může se Lada někdy osvobodit od svého zakletí? Jaké útrapy podstoupí a v jakých válkách bude bojovat král kovářů, aby získal Ladu i celou kotlinu?
.
Minulý týden jsem byla požádána jedním nakladatelstvím, zda bych jim nenabídla historickou beletrii. A já sedla a psala obsah (synopsi). Psala jsem a psala, neboť obsah knihy na dvě stránky je pro mě nejtěžší slohová práce. Musí vystihovat, o čem kniha je, ale nezacházet do zbytečných podrobností. Musí nastínit atmosféru knihy.
.
A když jsem ten obsah dopsala, když jsem na konec napsala do uvozovek jako bonus dvě závěrečné věty celého dlouhého příběhu, zamyslela jsem se. Opravdu hluboce. Název knihu prodává. Když se bude kniha jmenovat Země hvězd, nikomu to nic neřekne.
.
Láska, válka, magie druidů, poezie bardů, příběh našich předků... A tak jsem rozhodla. Až ten epos jednou někdy vyjde, bude se jmenovat KAZIIN PŘÍBĚH.
.
Vy, kdo znáte Nemetonburk, hravě poznáte, kdo je kdo.
A vy, kdo ho neznáte, si nemusíte dělat starosti. Kaziin příběh je zcela samostatný epos a jediné, co k němu budete potřebovat, je umět číst a nechat se unášet na křídlech Kaziina překvapujícího vyprávění.
.
PS: Jak jste na tom vy s názvy svých děl? Prosím, kliknětě si v anketě Usmívající se
.

Inspirace spisovatelky (38)

6. listopadu 2011 v 9:44 | Renata Štulcová |  O psaní

Zdánlivě zbytečný rozhovor a hraní si s motivy

Před více jak měsícem mi literární web Čítárny zaslal otázky k Rafaelově škole s tím, že tento krátký rozhovor uveřejní. Odpovědi na takové otázky nejsou napsané během pěti minut. Zamýšlela jsem se nad nimi, zabraly mi čas. Já však byla ráda, protože to znamenalo, že si o knize přečtou další lidé, kteří o ní nic neví.
Jenže - ouha!
Ačkoli Čítárny na svých stránkách deklarují, že nakladatel Rafaelovy školy je jejich partnerem, tak rozhovor neuveřejnili. Protože znám celé to české "literární" zákulisí, tak jsem se ani nepídila, kdo z mnoha tentokrát rozhodl.
Možná rozhodlo i to, že se mě mylně ptali, proč jsem do knihy použila severskou mytologii. Jenže v Rafaelově škole žádná severská mytologie není a já jim znění otázky opravila na keltskou mytologii.
Sepsaný rozhovor se však hodí. Mám ho pro vás, kdo si chodíte číst Inspirace. Uveřejňuji ho dneska, je krátký, zabírá jednu normostranu, ale je nabitý informacemi a třeba někoho posune k přemýšlení o nové variantě jeho díla. Ono totiž neexistuje v kosmu mnoho motivů příběhů, avšak způsob, jak si s nimi při psaní pohráváme, může být objevný. Usmívající se
.

Jak vás napadla myšlenka napsat knihu s tímto specifickým tématem proto-keltských a keltských legend?

Dalo by se říci, že mytologie jsou mým koníčkem. Zabývám se jimi velmi dlouho, analyzuju mýty, oloupávám z nich nánosy tisíců let jako slupky z cibule. Hledám souvislosti a objevuju věci, které se člověk v běžných historických knihách nedozví. Některé z těch souvislostí se mi posléze hodí při vytváření příběhů.
Když jsem byla přibližně v půlce práce na předešlé knize Mojmír - Cesta pravého krále, rozhodla jsem se, že po Mojmírovi napíšu příběh ze současnosti, z české školy, v níž stejně trávím nejvíce času.
Rozhodla jsem se pro romantický příběh s ekologickým podtextem a zamýšlela jsem se, jak v době upírů a vlkodlaků takovou knihu ze školního prostředí zatraktivnit. Jak ji udělat jinou?
Nabízelo se využít nádhernou mytologii našich předků, po nichž jsme zdědili geny až z doby kamenné. Jedná se o keltskou a proto-keltskou mytologii, která souzní s přírodou, s člověkem a s myšlenkou Rafaelovy školy.
Jakmile do sebe tyto nápady zapadly jako puclíky, vynořila se přede mnou Marina a ostatní hrdinové a s nimi jejich příběh.
.

Irský básník William Butler Yeats ve své knize vzpomínek na lidi z irského kraje kolem Dongal píše, jak místní lidé vůbec nepochybovali, že sférické bytosti jsou všude kolem. Myslíte si, že takové bytosti opravdu existují v české kotlině?

I sám William Shakespeare ve hře Bouře praví: "Jsme ze stejné látky, z níž se spřádají sny, a život je jen ostrůvek ze všech stran je obklopený spánkem..."
Kolem nás proudí mnoho sil, které jsou sice měřitelné, ale očima je nevidíme. Cítíme je srdcem (taky známý citát), jenomže pokud jsme svázáni dogmaty, bráníme se jim uvěřit. Staré irské i české pohádky, též francouzské, německé a další jsou ozvěnou dávných keltských a proto-keltských pověstí a mýtů.
Kdybych o nich pochybovala, Rafaelovu školu bych nikdy nenapsala. Já o nich však nepochybuju a kniha je na světě.
.
"Toť vše," jak říkal jeden náš profesor na vysoké škole. A uvědomuju si, že dlužím článek o posílání díla nakladateli a ještě o tom, jak během deseti let pořád měním název knihy, která se na začátku měla jmenovat Kniha o Zlaté bráně. Vše je jinak, ale o tom zase příště... Teď oběd bublá na plotně a na stole mi leží složka se čtvrtletními písemkani deváťáků. Tak jim držte palce, ať jim mohu dát jen pěkné známky. Usmívající se

Recenze vílí knihy č. 2

5. listopadu 2011 v 8:55 | Renata Štulcová |  O psaní
Již podruhé vám nabízím recenzi Rafaelovy školy.
Tentokrát vyšla nová recenze na Vašeděti.cz a musím přiznat, že mě toto milé představení knihy velmi potěšilo.
.
Paní recenzentka totiž nádherně vystihla to, proč jsem knihu napsala.
.
Kdo máte chuť si recenzi přečíst, najdete ji na následujícím odkazu a určitě přijdete na to, proč vlastně podstupuju tu anabázi a stále dál a dál píšu Rafaelovu školu. Usmívající se
.
.

Literární soutěž

3. listopadu 2011 v 13:58 | Renata Štulcová |  O psaní

Eliška a král lesa aneb dopiš Renatu Štulcovou

Zatímco další 26. kapitola stále trčí nedokončená v notebooku a já už druhý týden létám mezi propagací Rafaelovy školy a pracovními povinnostmi, Městská knihovna Chrudim v rámci projektu Kde končí svět 2011-2012 vyhlašuje literární soutěž
.

Eliška a král lesa aneb dopiš Renatu Štulcovou.

.
A této soutěže se můžete zúčastnit i vy, pokud vám letošní školní rok je nejvýše patnáct let (tzn. maximálně deváťáci).
.
A co se píše na stránkách knihovny v Chrudimi?
.
Myslíš si, že máš literární talent?
Chceš se stát spisovatelem?
Chceš psát, ale dosud jsi nenašel odvahu?
Teď máš příležitost si to vyzkoušet…
Známá spisovatelka Renata Štulcová pro vás rozepsala krátký příběh opředený dějinami českých zemí, fantazií a napětím a je jenom na vás, jak bude příběh pokračovat. Začátek příběhu najdete na stránkách knihovny a další informace získáte u Ivety Novotné nebo v dětském oddělení Městské knihovny Chrudim.
Každá práce bude mít jednotnou hlavičku s údaji o práci. Práce budou zaslány na adresu
nejpozději do 15. prosince 2011. Budou přepsány do formátu Word, písmem Times New Roman, velikostí 12. Práce může mít rozsah maximálně 3 stránky A4. Práce vyhodnotí spisovatelka Renata Štulcová.
.
Slíbený začátek příběhu je ZDE
.
A tady už odkaz na knihovnu, kde naleznete i slíbený začátek příběhu
.
Pokud byste chtěli získat inspiraci ke psaní, stačí se začíst do knihy, jejíž obálku vidíte nahoře na začátku článku. Jmenuje se Růže a krokvice.