Říjen 2011

Narozeniny vílí studentky

31. října 2011 v 18:59 | Renata Štulcová |  Zábava
Narodit se v noci 31. 10. , kdy se otvírají brány mezi naším světem a Zásvětím - to se může podařit jen Marině.
Marina dneska slaví své 14. virtuální narozeniny a čtenářky a čtenáři Rafaelovy školy Tercie tady na blogu tuší, že až bude Marina slavit narozeniny v textu příběhu,
dostane se se spolužáky
a s profesorem Černunnem
do Zásvětí.
.
.
Jak se tam dostane? Jak se tam mohou dostat lidé?
Do takového Zásvětí podle našich předků Keltů se dalo vstupovat různými způsoby. Například také průchodem mohylami.
Proto jí k narozeninám dnes dávám píseň nazvanou
Newgrange.
.
Newgrange je nejznámější mohyla z doby kamenné, která se nachází v Irsku. Je dokonce starší než Stonehenge a Velká pyramida v Gíze. Před jejím vchodem se nachází obrovský balvan se spirálami.
.
Takové spirály dostali studenti tercie vyryté na kouscích jeleních parohů, aby je chránily před duchy Zásvětí poté, kdy duchové zaútočili na Marinu a Vildu.
.
A tady nejdříve slova písně Newgrange
.
There is a place on the east
Mysterious ring, a Magical Ring of Stones
The druids have lived there once they said,
forgotten is the race that no-one knows.

Chorus:
Rum de rum 'rud a derimo
Rum de rum 'rud a derimo

The circled tomb of a different age
Secret lines carved on ancient stone.
Heroic Kings laid down to rest
Forgotten is the race that no-one knows.

Wait for the sun on a winter's day
and a beam of light shines across the floor.
Mysterious ring, a Magical Ring.
But forgotten is the race that no-one knows.

A nyní již hudba pro Marinu Fialkovou a já jdu psát další kapitolu.
.

.



Recenze vílí knihy

29. října 2011 v 18:43 | Renata Štulcová |  O psaní
Stále se mořím se synopsí na novou knihu, což mi připomíná, že už dvě čtenářky mě prosily, abych znovu uvěřejnila, jak nabídnout knihu nakladatelství. Příští týden se do takového článku pustím.
.
Včera mi znenadání přišlo od Karin upozornění, že jedna recenze Rafaelovy školy se objevila na internetu.
.
Musím sama přiznat, že nikdy žádnou recenzi nečekám, ať takovou nebo makovou, protože ve světě literatury platí, že jakákoli recenze i záporná je upozornění na knihu.
Tato recenze mě potěšila, protože člověk se nemůže zavděčit každému.
.
Kdo máte chuť si recenzi přečíst, najdete ji na následujícím odkazu.
.
.

Křídla královny víl

29. října 2011 v 8:55 | Renata Štulcová |  Zábava
Mým nejoblíbenějším motýlem je babočka paví oko, právě proto jsem jeho křídla nechala narůst hlavní hrdince Rafaelovy školy Marině Fialkové.
.
Jaká křídla bude mít ale královna víl Aine?
To byla zapeklitá otázka. V mých představách se cosi modralo, až její popis dopadl následovně:
.
"Profesorka Aine, vaše třídní," představila Vilma první vílu.
Očarovaně na Aine hleděly, Marina překvapením otevřela ústa. Zdálo se jí, že nikdo krásnější na světě není. Kam se hrabou všechny modelky a herečky se všemi těmi plastickými operacemi! Aine je zelenooká rudovláska s divokými kadeřemi, s obličejem jako od malíře. Je to ta nejkrásnější bytost, kterou Marina kdy potkala. A její křídla? Stříbrně na křídlech jiskří modř motýlích šupin a švestkově zbarvené žilky a Aine si ke křídlům oděla šaty v barvě nočního nebe. A ještě si Marina všimla, že má na krku stejný přívěšek, jaký nosí i Vilma, a to snítku zlatého jmelí.
.
Kdo má fantazii, dokáže si královnu Aine lehce představit. Není však každý z vás lepidopterolog, aby poznal motýla, jehož křídla Aine nosí. Tento motýl se jmenuje morpho. Zvláštní jméno, které je přezdívkou pro bohyni Venuši (Afrodítu).
.
A pokud byste rádi viděli jeho fotografii, klikněte na následující odkaz:
.
.
Pokud byste se chtěli podívat na další motýly, na úžasné exotické s fantastickými křídly, doporučuju následující stránky. Navštěvovala jsem je při promýšlení knihy:
.
.
Výborné české stránky o motýlech jsou tyto, klikněte v menu na Seznam čeledí a druhů a pak už jen klikejte a prohlížejte:
.

Inspirace spisovatelky (37)

28. října 2011 v 8:55 | Renata Štulcová |  O psaní
Řádí sice podzimní prázdniny, ale já jezdím po besedách jako divá. Přitom jsem stihla ve vlaku nanečisto napsat synopsi Země hvězd, která už má jiný, zatím tajný název - tedy jestli vyjde... Jestli ji napíšu... Po těch deseti letech, co ji nosím v hlavě...
.
Další kapitolu Rafaelovy školy začnu datlovat dnes, ale kdy ji dostanu na internet, to nedokážu odhadnout.
Dneska máme svátek naší země a mě napadlo, že ti z vás, kdo rádi posloucháte povídání o psaní a ilustrování, si třeba s chutí poslechnete rozhovor z Českého rozhlasu Praha, kde jsem byla s ilustrátorkou Renátou Fučíkovou hostem paní Daniely Brůhové.
.
Byly jsme v pořadu Host do domu 30. 6. 2009
Vyprávěly jsme posluchačům hlavně o knize Růže a krokvice, která odhaluje původní předkřesťanský smyslu grálu u našich keltských předků v české kotlině.
.
Kniha má název Růže a krokvice, ale paní ilustrátorka jí dala přezdívku Šifra krále Karla a mě trochu mrzí, že jsem tenhle název nepoužila oficiálně. Vždyť se nakonec ukázalo, že kniha není jen pro mládež, čtou ji naprosto běžně dospělí.
.
A tady už jej odkaz na slíbený rozhovor. Je sestříhaný, bez písniček, trvá asi 32 minut.

Inspirace spisovatelky (36)

26. října 2011 v 8:55 | Renata Štulcová |  O psaní

První slova, první věta


Kromě Rafaelovy školy se snad už konečně chystám fyzicky psát dlouho avizovanou knihu Země hvězd - kniha o Zlaté bráně. Kniha bude pro dospělé a název v konečné verzi dostane jiný, ale o to ani teď nejde. Jde o to, jakými slovy začít. A to mě přivedlo k dnešní inspiraci.
.
Jistě jste také už slyšeli, že první věta románu nebo povídky je velmi důležitá, že světoví spisovatelé začínali vždy své knihy větou, která čtenáře k papíru přimrazí a on musí pokračovat až do poslední stránky, aniž by knihu odložil.
Jako příklady uvádějí odborníci na literaturu akční začátky, okamžité zmínky o vraždě či smrti, velmi patetická slova o lásce, atd.
.
Určitě je začátek důležitý. Nemyslím tím přímo první větu, ale též celý odstavec, celou první kapitolu, která musí čtenáře opravdu zaujmout, neprodleně ho vtáhnout do děje, do problému, či mu aspoň naznačit něco, na co se nalepí jako ptáček na vějičku.
.
Jenže znáte to. Sedíte, hlava vám bzučí příběhem, který chce na papír, vymýšlíte první větu, pořád to není ono, stále jen mačkáte BACKSPACE.
.
Při prvních třech knihách se mi sice taková věc nestala, ale při Růži a krokvici a Mojmírovi se první věta dočkala světla světa, až někdy v polovině příběhu. Jakpakto? Co je to za nesmysl? říkáte si možná.
.
To bylo tak. Růži a krokvici jsem ve skutečnosti začala psát od druhé kapitoly (ačkoli jsem byla přesvědčena, že je ta první). S klidem jsem knihu o grálu v české kotlině spustila slovy:
.
Léta Páně 1375 přijel svatý Martin opravdu na bílém koni, a tak na svatého Ondřeje bylo královské sídelní město Praha pod sněhem. Bílý jas se mihotal za úzkým oknem vyplněným sklíčky. Matěj by přísahal, že je to jen okamžik, co usnul, a už je zase den. A on zaspal. Nikdo ho nevzbudil. Mátožně se posadil a pak si uvědomil, že do okna jeho komůrky takhle v zimě slunce nikdy nesvítí.
Přistoupil k oknu a zvědavě je otevřel...
.
Asi v polovině knihy mi došlo, že jsem zapomněla na úplně první kapitolu, mnohem silnější spouštěč napětí. A proto jsem po sto stránkách teprve napsala to, čím Růže a krokvice skutečně začíná.
.
Příběh o Růži a krokvici, příběh vyprávěný staletími, se stal pověstí a pověst legendou. A z legendy se za věky stane pohádka. Však ti, kteří ji žili či vyprávěli, ukuli k ní klíče: český král a římský císař Karel IV. a jeho syn král Václav IV., svatovítský kanovník Kosmas, básníci Chrétien de Troyes a Wolfram von Eschenbach, architekti Matyáš z Arrasu a Petr Parléř z Gmündu, Mistr Theodorik, Alois Jirásek a bezejmenní pěvci a básníci.
Ti všichni své klíče k legendě rozeseli široko daleko i hluboko. Celá staletí lidé na klíče hleděli a legenda se měnila v pohádku, protože chyběly právě ty klíče hluboko uložené.
A potom přišli lidé, kteří klíče z hlubin zpět na světlo vynesli.
Legenda o Růži a krokvici žije dál - a vy pojďte a poslyšte vyprávění z dávných časů...
.
Růže a krokvice byla navíc specifická tím, že jsem ji nejprve zakončila 29. kapitolou, kde se na konci praví:
.
Tleskali lidé Matějovi, vyvolávali jeho jméno. A Matěj si sundal přílbici a pobídl koně. Už chtěl být u své rozmilé Dorotky.
Poklekl na schodě Dorotčina trůnu, ona mu na dlouhé zcuchané vlasy položila zlatý vínek vítěze a pravila: "Kladu na tvou hlavu tento vínek jako odměnu pro udatného vítěze, pane rytíři. Ať není nikdo nikdy statečnější než ty!"
Matěj sklonil hlavu a políbil ruku Dorotce, královně krásy a lásky.
.
Dobře si pamatuju, jak jsem zaklapla sešit, že mám hotovo a šla jsem umýt nádobí. A při práci mi došlo, že jsem... ehm... zapomněla na poslední třicátou kapitolu. Takže jsem ji dopisovala druhý den a pak jsem jen čekala, jestli se mi z hlavy nevyklube ještě nějaká třicátá první. Nevyklubala.
.
S Mojmírem se to dokonce vše zamotalo tak, že jsem začala poslední kapitolou, napsala jsem si závěrečných několik stránek se smutně šťastnými slovy:
.
"Nesmutněte," řekl Mojmír, když spatřil v očích všech slzy. "Budeme za každým přicházet, zaklepáme, přijdeme si popovídat. Když nás budete chtít vyhledat, hledejte s jitřenkou, večernicí, v červáncích, ve větru, v mlze, v lánech ječmene... Tam, kde kvetou bílé růže..."
Mlha zhoustla.
Mojmír vzal Ladu za ruku, se všemi se rozžehnali a odešli do mlhy.
A kolem brány kláštera se pnuly bílé růže.
.
A když jsem se tou poslední kapitolou ponořila do děje, napsala jsem do sešitu i slova první:
.
O letnicích, kdy slunce žene pole ječmene k růstu, kráčí Vlčnovem průvod. Mladíci na opentlených koních vedou dědinou ve svém středu bytost nejdražší.
Na bílém koni pokrytém kvítím, až bělost mizí, sedí chlapec. Dvanáctiletý, pod záplavami květin, v kroji mladé nevěsty, v ústech drží bílou růži a mlčí.
Jaké tajemství jeho mlčení skrývá?
Staletí ubíhají, lidé se rodí a umírají, ale hory, lesy, stráně a pole jsou tu stejně jako kdysi a tichou písní dávný příběh vyprávějí.
Pojďte a zaposlouchejte se do jeho ozvěny...
.
Možná jste si povšimli, že Růže a krokvice a Mojmír mají podobný styl začátku, takový "Jiráskovský". Správný postřeh. I přestože jsou naprosto rozdílné, mají cosi uvnitř mezi řádky společného. Ale co, to neprozradím.
.
Při psaní Rafaelovy školy jsem začala tak, jak můžete číst ve Vílích křídlech v kapitole první. Dala jsem si záležet, aby se Marinino trápení dramaticky projevilo hned na první stránce textu.
.
Jelení víska na březích Berounky vítá jarní svítání. Stoletá vila rodiny Fialkových na pokraji bylinné farmy se vynořuje z mlhy. Břečťan porůstá stěny domu, otáčí se kolem rohových věží a v té, do níž ve dne svítí nejvíce slunce, spí Marina.
Zazvonil budík a za ním se pro jistotu ozývá: "Marino, Marinko, vstávej."
Marina se líně protahuje, ale když zaslechne kroky na schodech k pokoji, hbitě vyskočí z postele a volá: "Už jdu, babi!"
Srdce jí přitom úlekem tluče až v krku: Co kdyby babička došla až sem? Co kdyby mě takto viděla?
Marina neroztáhla žaluzie, nerozsvítila, popaměti nahmatala na stole čelenku a hřeben, dlouhé hnědé vlasy si rozčesala a širokou látkovou čelenku do nich navlékla.
Tak a teď už mě můžou vidět, povzdychla si, když konečně rozsvítila a zahleděla se na sebe do zrcadla.
.
Těmito příklady jsem chtěla říct, že úvody knih jsou velmi důležité, ale nemusíte na ně čekat a oddalovat psaní celého příběhu. Začátek, který se spisovateli bude zdát tím nejlepším, může klidně přilétnout na křídlech fantazie až ke konci celého psaní. Ve chvíli, kdy je s příběhem tak sžit, že se téměř stává součástí jeho života, dokáže nakonec najít slova, na která zpočátku marně čekal.
.
PS: Jak se vám píšou úvodní věty a kapitoly?

Inspirace spisovatelky (35)

24. října 2011 v 15:52 | Renata Štulcová |  O psaní

Weby o literatuře


Je jich u nás více, ráda na ně chodím, když je čas. Rychle se dozvím, co kde nového vyšlo, či jaká zajímavá akce se chystá, mohu si přečíst recenze knih a rozhovory s autory.
Určitě na některé také chodíte. Napadlo mě se o nich zmínit, neboť právě na jednom z nich - na Čítárnách - vyšel článek o Rafaelova škole.
.
.
Tak - to by bylo vše, co se týká Rafaelovy školy. Níže přináším seznam webů, kam se občas vydávám kvůli literatuře.
.

ČÍTÁRNY

Velmi rozsáhlý web, kde najdete literaturu pro dospělé i děti, audia, videa, oznámení o soutěžích pro spisovatele, literaturu naši i zahraniční... Stačí, když zalistujete v menu hned v záhlaví webu.
.

KULTURA21

Kromě literatury se web věnuje i hudbě, divadlu, filmu a výtvarnému umění. Více připomíná noviny.
.

DETEKTIVKY.COM

Název webu napovídá, čemu se web věnuje,není nutné vysvětlovat.
.

FANTASY PLANET

Web o fantasy literatuře a dalším fantasy dění. Podobných webu je více, tento mám nejradši.
.

THE GUARDIAN

Jak název napovídá, jedná se o anglický web známých novin. Jejich stránky o literatuře jsou vážně fantastické. Jak ty o literatuře pro dospělé, tak i ty pro děti a mládež. Schválně nakoukněte, jakou nabídku mají v modré liště, kde najdete menu pro knižní stránku.
.
Literárních webů je mnohem více. O některých nevím a budu ráda, když poradíte v komentářích.
.

Inspirace spisovatelky (34)

17. října 2011 v 14:50 | Renata Štulcová |  O psaní
To, co vidíte, je pozvánka pro všechny, kdo budete mít čas a chuť zajít do knihkupectví Fantazie v Praze 2 na Tylově náměstí 1. Knihkupectví je spojeno s vinotékou a vlastní je spisovatelka Ivona Březinová s manželem.
.
V tom knihkupectví budu 27. 10. 2011 od 18 hodin s Ivonou Březinovou, Danielou Krolupperovou a Tomášem Řízkem pojídat narozeninový dort a besedovat o knihách a psaní. A také podepisovat knihy - ty, které má Ivona "na krámě" a možná třeba i někomu, kdo přiběhne s Nemetonburkem (3 díly), s Růží a krokvicí, s Mojmírem nebo s Rafaelovou školou.
.
Nedávno na besedě v Benešově mě otázky posluchačů inspirovaly k několika scénám, které do Tercie neplánovaně přibudou (týkají se toho, že jediná Marina má v Lesním sídle svého psa...). Možná, že mě inspiruje i posezení u Ivony Březinové k nějaké další předem neplánované scéně či vedlejší zápletce do Rafaelovy školy. Usmívající se
.
.

Inspirace spisovatelky (33)

16. října 2011 v 8:55 | Renata Štulcová |  O psaní
Včera jsem vám v Inspiraci číslo 32 přinesla první audio o psaní, neboli rozhovor v Českém rozhlase. Vypadalo to, že je jediný, který se zachoval na internetu.
.
Potom mi to nedalo a znovu jsem gůglila a vygůglila ještě jeden. Je mnohem delší, rozdělený na pět částí. Najdete ho na tomto odkazu:
.
.
Natočen byl v době, kdy jsem dopsala trilogii Nemetonburk a knihu o grálu Růže a krokvice. O Marině mlčím jako hrob. Usmívající se

Inspirace spisovatelky (32)

15. října 2011 v 19:53 | Renata Štulcová |  O psaní
Dopoledne jsem dokončila další kapitolu Rafaelovy školy a napadlo mě, že bych dnešní inspiraci mohla vložit ve zvukové podobě.
.
Ne, nelekejte se. Nehodlám natáčet žůžová videa, v nichž bych pod nánosy make-upu radila, kterým čudlíkem zapnout notebook a surfovat po internetu, dokud se nenajde vhodný článek ke zkopírování. Mrkající
.
Vzpomněla jsem si na pozvánku do Českého rozhlasu, kde jsem před dvěma lety vyprávěla o Nemetonburku a Růži a krokvici. A taky o jiných věcech kolem psaní.
.
V Českém rozhlase jsem nebyla jen jednou, pouze ale jedna nahrávka je na internetu k poslechu.
.
Pokud máte dvacet minut čas, klikněte na následující odkaz, kterým se přenesete na Čítárny. Počkejte, až se vám načte černá šipka. Na ni klikněte a můžete poslouchat. Z pořadu jsou vystříhány písničky, budete poslouchat jen mluvené slovo.
.
.
A omluvte mé občasné evidentní přemýšlení nad otázkou.
.
PS: O Rafaelově škole jsem v té době mlčela jako hrob. Obávala jsem se, že by mi můj nápad někdo vyfoukl, a než bych dopsala Mojmíra, už by víla Marina běhala někomu jinému v knize. Mrkající
.

Logo vílí školy

14. října 2011 v 14:00 | Renata Štulcová |  Z učebnic Rafaelovy školy
Logem Rafaelovy školy je Caduceus, který vidíte vpravo na stránce.
Jedná se o okřídlenou hůl, kterou obtáčejí dva hadi.
.
Myslela jsem, že se u nás nedá sehnat. Od zimy se dívám po obchodech, ptám se a nic. Všichni na můj dotaz jen krčili rameny.
.
Až teprve nyní po vydání Rafaelovy školy knižně v Mladé frontě, poté, kdy jsem na blog napsala
kapitolu
.
.
v níž Černunnos s touto holí zahání ducha Zásvětí, se mi 13. 10. podařilo tento přívěsek sehnat.
.
Ve světových mytologiích tutu berlu nosí stále jedna bytost, ale jména jí davají lidé různá - Hermés, Merkur, Černunnos, Asklépios, archanděl Rafael.
.
Berla s hady a křídly (ta u některých postav mizí nebo se přesunují jinam) je symbolem léčení.

Vílí jména - hlasování

13. října 2011 v 14:08 | Renata Štulcová |  Zábava
Nedávno jsem se v článku
věnovala vysvětlení, co se skrývá za nezvyklými jmény hrdinů a hrdinek Rafaelovy školy.
.
Protože právě intenzivně pracuju na další kapitole, v níž profesor Černunnos (Pan) vysvětluje studentům problematiku Zásvětí, napadlo mě zatím uveřejnit oddychový článeček. Nějakou anketku...
.
A tak vás vybízím, abyste hlasovali v následující anketě. Můžete hlasovat i v případě, že netušíte, o čem Rafaelova škola je.

Vílí škola - plán okolí (2)

12. října 2011 v 14:29 | Renata Štulcová |  Plány školy
Jak už jsem včera psala v článku
.
.
šotek si zařádil a kdo jste si pořídili knihu Rafaelova škola - Vílí křídla, asi jste se divili pelyňku na žůžovém pozadí na předsádkách.
Původně v těch místech měly být tuší nakreslené plány okolí Rafaelovy školy.
Paní ilustrátorka nakreslila dva úžasné obrazy, a ty zůstaly čtenářům utajeny. Připomínají rytinky, které mám velmi ráda.
.
Abyste o ně nepřišli a mohli se podívat, jak to kolem Rafaelovy školy vypadá, vytvořila jsem z nich puzzle. Když si je složíte, uvidíte, jak vypadá pohled od školy k západu či od západu k zadní straně školy.
.
Dneska vám předkládám druhé puzzle. Po kliknutí na odkaz klikněte postupně na dvě tlačítka spustit a počkejte.
.

Puzzle - Areál školy


Vílí škola - plán okolí (1)

11. října 2011 v 14:50 | Renata Štulcová |  Plány školy
Šotek si zařádil a kdo jste si už pořídili knihu Rafaelova škola - Vílí křídla, asi jste se divili pelyňku na žůžovém pozadí na předsádkách.
Původně v těch místech měly být tuší nakreslené plány okolí Rafaelovy školy.
Paní ilustrátorka nakreslila dva úžasné obrazy, a ty zůstaly čtenářům utajeny. Připomínají rytinky, které mám velmi ráda.
.
Abyste o ně nepřišli a mohli se podívat, jak to kolem Rafaelovy školy vypadá, vytvořila jsem z nich puzzle. Když si je složíte, zjistíte, jak vypadá pohled od školy k západu či od západu k zadní straně školy. Můžete porovnat se svou vlastní fantazií, jak si vy toto okolí představujete. A můžete do komentářů napsat své postřehy.
.
Dneska vám předkládám první puzzle, zítra druhé. Po kliknutí na odkaz klikněte postupně na dvě tlačítka spustit a počkejte.
.

Puzzle - park Rafaelovy školy


Marině k svátku - Puk

10. října 2011 v 16:30 | Renata Štulcová |  Zábava
.
Hrdinka Rafaelovy školy Marina Fialková slaví dneska 10. 10. svátek. Její bratr Puk jí k němu zahraje na syrinx nádhernou píseň. Zavřete oči a přeneste se s Marinou a jejími spolužáky do učebny hudební výchovy Rafaelova gymnázia. Právě v této alabastrově bílé budově zazní pravěká syrinx a jásavá píseň nazvaná prostě - Růže.
.
.

Marině k svátku

10. října 2011 v 13:58 | Renata Štulcová |  Zábava
Před několika lety jsem pojmenovala hrdinku Rafaelovy školy zvláštním jménem MARINA. Netušila jsem, že tohle jméno se nachází v našem kalendáři. A tak Marina Fialková slaví dneska 10. 10. svátek. K němu jí věnuju květiny ve viktoriánském stylu, který mám sama ráda. Marině i knize o ní přeju mnoho spokojených čtenářek a možná i čtenářů. Vždyť už 14 dní si můžeme číst o Marinině prvním roce s vílími křídly v papírové knize. Mrkající
.

Inspirace spisovatelky (31)

7. října 2011 v 18:50 | Renata Štulcová |  O psaní

Kdo s koho? (Vy nebo váš hrdina?)

.
Použila jsem jako nadpis zvláštní frázi, a aby se hned neplnily komentáře námitkami nad její podobou, uvádím, co o této frázi píše Ústav pro jazyk český na svém webu:
.
Ve frazeologických spojeních být s to a kdo s koho píšeme s, poněvadž se v nich zachovala stará, dnes již neužívaná (a také neprůhledná) vazba předložky s s čtvrtým pádem.
.
A nyní proč jsem použila tuto frázi.
.
Ráda bych otevřela diskusi, kterou bych začala touto otázkou:
.
Promítáte při psaní svou osobnost nebo její část do svého knižního hrdiny či hrdinky? Nebo to máte naopak a váš knižní hrdina se promítá do vás?
.
V prvním případě ten v knize jste vlastně vy. V druhém případě ten z knihy mění vaše chování, oblékání, zvyky...
.
Když o tom tak přemýšlím, patřím do té první skupiny. Každý můj hrdina, ať chci nebo ne, má něco ze mě. Vždy jen kousíček, ale má.
.
Tentokrát jsem opravdu stručná, jelikož jsem zvědavá, jak jste na tom vy a vaši hrdinové. Přenášíte se vy do něho či do ní nebo on či ona do vás? Usmívající se

Vílí škola - lekce Aury zvířat

6. října 2011 v 15:07 | Renata Štulcová |  Z učebnic Rafaelovy školy
.
Pokud jste četli Zde a Zde, jakým způsobem se dá sledovat aura u lidí a rostlin, tak naprosto stejným způsobem je viditelná i aura zvířat.
.
Jenže...
.
Když sledujete auru člověka, kterému to nevadí, možná se bude smát vašemu pohledu, ale vydrží vaše zírání. Když sledujete auru někoho, kdo o tom neví, za chvíli dotyčný ucítí váš upřený pohled a začne se ošívat, otáčet. Když sledujete auru spáče, brzy ho svým zíráním probudíte.
.
Jakmile se pokusíte "proaurovat" zvíře, buďte si jisti, že váš pohled ucítí téměř okamžitě, pokud právě nespí, či ho zrovna nepoutá něco zajímavějšího nebo se neživí svou oblíbenou potravou (Na jídlo či pamlsek se dá občas domácí mazlíček nalákat). Zvířata jsou mnohem citlivější a vnímavější než lidé. A tak se také jako lidé po chvíli probudí, když jim začnete číst auru ve spánku.
.
Jestliže se vám zázrakem podaří zpacifikovat vašeho mazlíčka, takže ani neutíká, ani se neošívá, je vhodné se bez otálení zaměřit na jeho hlavu. Jakmile vám před očima vyvstane kolem jeho hlavy aura, zkuste pokračovat v objíždění zvířecího těla vašima očima.
.
Aby člověk auru viděl bez potíží, vyžaduje to trénink.

Vílí škola - lekce Aury rostlin a jejich čtení

5. října 2011 v 14:43 | Renata Štulcová |  Z učebnic Rafaelovy školy
Sledovat aury lidí není jednoduché. Když budete na druhé déle civět, mohou vás považovat za blázna, a dostanete se do potíží.
Všechno živé má svou auru, tedy i rostliny. Proto je výhodné začít tréninky sledování aur právě na rostlinách ve chvíli, kdy se nekývají ve větru.
Sedněte si před rostlinku, kterou máte v květináči, a kterou jste umístili před bílé pozadí.
Zaměřte svůj zrak na lístky na vrcholku rostliny a potom rozostřete zrak. Vlastně se dívejte za rostlinu, přitom sledujte i rozostřený lístek rostliny.
Uvidíte mlhavý obláček kolem rostliny - auru rostliny. Aura se jemně pohybuje, není úplně stálá, mění tvar, může být barevná nebo jen bělavá.
Dobře se aury pozorují na stromech speciálně v okamžicích západu slunce, kdy nad nimi visí čistá modrá obloha. Na fotce vidíte podvečerně osvětlené stromy před našimi okny, právě v takových chvílích se mi nejlépe sledují jejich aury.
.


Inspirace spisovatelky (30)

4. října 2011 v 15:50 | Renata Štulcová |  O psaní
Hudba nejsou jen melodie a rytmus. V hudbě se schovávají pocity vyjádřené beze slov. Když vytvářím příběh, když ho vytahuju z té látky, z níž se spřádají sny, potřebuji k tomuto procesu hudbu.
Ke každé knize, kterou jsem napsala, jsem si našla několik písní a skladeb. Dokud jsem je neměla, nemohla jsem začít psát.
Tak to bylo i s Rafaelovou školou. Samotný nápad na ni dokonce vznikl při poslechu anonymního CD, na kterém měla údajně být vypálena Enya.
Už jsem kdysi psala na FB, jak jsem si hned říkala, že až na výjimky tohle Enya není. Díky Youtube jsem časem zjistila, o které interprety a skladatele se jedná.
Zaposlouchejte se nyní do skladeb a písní, které mi pomohly a pomáhají psát osmidílný příběh Mariny Fialkové a celé Rafaelovy školy.
.
.

.

.

.

.

.

.

.

.




Vílí škola - lekce Aury a jejich čtení

3. října 2011 v 15:51 | Renata Štulcová |  Z učebnic Rafaelovy školy
Marina Fialková je elementál. Aury kolem všeho vidí přirozeně, každou metamorfózou lépe a lépe. Přesto musí vidění aur trénovat, jinak by její vývoj zakrněl. Marinu tyto ranní tréninky moc nebaví, a velmi je fláká, jak už jste se v jedné kapitole dočetli.
Aura je energie, která vše obklopuje a prozrazuje tělesný stav a myšlenky. Kdo je v jejich vidění dokonalý, v pohodě například pozná, že lidé lžou nebo jestli jsou zamilovaní.
Je šikovné umět auru číst. Poznáte, s kým máte tu čest, nebo vás může varovat před zlým člověkem.
Nyní vám přináším přepis lekcí profesora Emanuela, který učí Marinu a její spolužáky psychologii a vidění aur.
.
I. lekce
1. Pohodlně se posaď před bílou stěnu a uklidni se.
2. Dej k sobě špičky prstů.
3. 12 vteřin se na ně dívej proti té bílé zdi.
4. Potom prsty od sebe pomalu oddaluj.
5. Mezi prsty uvidíš jemnou nitku.
.
II. lekce
1. Zvedni pravačku před sebe prsty vzhůru.
2. Přes prsty zaostři na zeď.
3. Jakmile uvidíš kolem prstů šedou mlhu, zaostři na ni.
.
III. lekce
1. Postav kamaráda(ku) ke zdi.
2. Stoupni si metr před něj(i).
3. Zaostři zrak na zeď.
4. Když spatříš kolem jeho(jí) hlavy mlhu, zaostři na ni.
.
IV. lekce
Pokud jsi úspěšně došel(la) až sem, běž do knihovny a půjč si odbornou literaturu, kde popisují barvy aury. Je to velmi zamotané, ale důležité.
Chce to výdrž, nečekat hned zázraky a cvičit a cvičit...
.
PS: Dejte vědět, jak vám to jde.

Inspirace spisovatelky (29)

2. října 2011 v 19:04 | Renata Štulcová |  O psaní

Když budete po mně metat blesky...

...aneb některé Shakespearovy zásady pro psaní

Před odletem na dovolenou jsem z peněženky vytáhla všechny malé slevové kartičky, které v ní nosím, a s průkazkou do knihovny jsem je uložila někam, kde je po příletu určitě najdu.
Ha.
Po příletu jsem si "zaboha" nemohla vzpomenout, kde je to "kde to najdu". Jediné, co si má mysl stále se ještě toulající po Odysseových ostrovech pamatovala, bylo, že jsem si v noci před odjezdem na letiště říkala: Dám ty kartičky sem. Je to důležité místo, odsud se nic neztratí a sem se po návratu jistě podívám...
Hledala jsem dva měsíce.
Nic.
Nabyla jsem dojmu, že důležité místo se slevenkami a průkazkou asi zmizelo v paralelním vesmíru. Obstarala jsem si duplikáty, ale slevenku na knihy do Neoluxoru, kterou jsem kdysi při nějaké akci získala (nejsem členem Knižního klubu), mi neduplikovali. A to mě mrzelo nejvíc.
.
Když jsem dostala nápad na tento článek, vydala jsem se do knihovničky v obýváku, kde mám uloženého Shakespeara.
Počátkem července jsem dopsala kapitolu z Tercie, kdy Marina vyvolá bouři:
a uložila knihu s divadelní hrou Williama Shakespeara The Tempest (Bouře) do knihovničky. Od té chvíle jsem na ni nesáhla.
A tak díky tomu, že chci psát tenhle článek o Shakespearových zamyšleních nad spisovatelstvím, vzala jsem The Tempest znovu do ruky a přímo z ní vypršely na koberec moje slevové kartičky.
Takže Shakesperova Bouře byla tím místem "kde to najdu".
.
A nyní už k Shakespearovým zásadám, kterých se držel při psaní. Mimochodem, on opravdu má zájemcům o psaní co říci, vždyť je s úspěchem stále čten, hrán a filmován i po 400 letech.
.

Jsou věci mezi nebem a zemí, o nichž se filozofům ani nesní... (Hamlet)

Dodala bych nejen filozofům, ale hlavně psychologům. Novodobá náboženství potřebují zahnat staré pověsti a mýty do škatulky pohádek. A ruku v ruce s nimi kráčejí psychologové. Jung, Freud a ostatní zabili příběhy, zabili mýty a jejich původ. Dokonale zblbli společnost, takže když archeologie najde nějaké důkazy, nespojí je s mýty - páč ty jsou přece jen a jen obrazem lidské duše. U Tróje museli trochu povolit, tam už byly vykopávky příliš okaté.
Či jiný příklad: Pénelopé slíbila, že až utká pohřební rubáš pro svého tchána, vezme si jednoho z nápadníků, kteří se o ni ucházeli v době, kdy po Odysseovi nebylo ani vidu ani slechu. Ve dne pilně tkala, v noci párala, tím svatbu odsunovala dvacet let. Na sklonku doby bronzové, z níž příběh pochází, bylo naprosto normální, že ženy neustále tkaly. A tak, když starověký autor vymyslel takovou fintu do příběhu, není to nic divného. Silně mi ta finta připomíná situaci, kdy řeknu dětem u nás ve škole v suplované hodině, aby si udělaly úkoly, vždyť budou mít pak doma volno. Některé mi na to řeknou, že si úkoly nechají na doma, aby to vypadalo, že jsou přetížené, a nebudou tak muset pomáhat rodičům...
A co na Pénelopu mimózní teoretická psychologie, která nemá páru o životě doby bronzové? Autor, který zapsal pověst o Odysseovi, prý měl na mysli toto: Pénelopé tká rubáš jako obraz svého života. Páře ho pak proto, že si nechce připustit, že tkanina jejího dosavadního života je dokončená. Určitě jsou mezi světovými autory nějací psychologové, ale naštěstí jich není většina. Kdyby všichni konstruovali zápletky příběhů na základě vyrovnávání se s animou, projekce animy... atd., to bychom si moc nepočetli. A lidé by v době bronzové chodili nazí. Ženy by totiž vše utkané zase páraly, aby tkanina jejich života zůstala nedokončená... Kdo by chtěl zestárnout, že...
Kdo píšete, víte, že při psaní se člověk prostě napojuje na to našima očima neviditelné, co je lidově zváno věcmi mezi nebem a zemí. William Shakespeare to dobře věděl. Věděli to i naši předkové, jenže jejich moudrost byla zapomenuta, a nastala žeň psychologů - teoretiků. Do těch se navážím, ne do praktiků, kteří pomáhají lidem.
O věcech mezi nebem a zemí ví nakonec každý, kdo něco napsal, kdo se napojil na sílu, z které čerpal při psaní.
.

Ze stejné látky jsme, z níž spřádají se sny, a život je jen ostrůvek, co ze všech stran je obklopený spánkem... (Bouře)

Naprosto dokonale řečeno, aniž by se William oháněl vzorečky a fyzikou. Pro některé lidi je těžké si uvědomit, že kolem našeho těla není prázdno, že jen některé věci jsou zhmotnělé, jiné nám protečou mezi prsty. A vše je z jedné pralátky, z které někteří vytahují do našeho světa příběhy a vyprávějí je.
.

Na zem se posaďme a vyprávějme truchlivé příběhy o smrti králů... (Richard II.)

Tento verš mi kdysi okamžitě připomněl pohanské Staré pověsti české, ale taktéž Pána prstenů a Silmarillion.
Shakespeare psal nejen tragédie jako Romeo a Julie a Hamlet, ale jako správný vlastenec se ve svém díle věnoval osudům králů své země. Jako klasický bard vyprávěl obecenstvu, co by se nemělo zapomenout, samozřejmě si historické příběhy upravil po svém. Jádro však zůstalo.
Já mám pro bardy slabost, protože sama ráda vyprávím příběhy napůl založené na realitě.
.

Múzy ohnivé se vyhoupnou na rozzářené nebe imaginace... (Jindřich V.)

Ano, určitě znáte chvíle, kdy se při psaní ponoříte do té látky, z níž se spřádají sny, překonáte počáteční rozjezd, pak nastane chvíle, kdy nejen PC, ale i spisovatelova hlava téměř hoří. PC díky proudu, hlava díky představivosti (imaginaci), která vykresluje příběh a rychle rychle ho touží dostat do nul a jedniček.
.

Slova, slova, pouhá slova, která nejdou ze srdce... (Troilus a Kressida)

Spisovatel svým příběhem žije. Žije se svými postavami, prožívá jejich trampoty, a do svého díla většinou podvědomě vkládá něco ze sebe, ze svých postojů ke světu, ze svých snů. Taková kniha potom čtenáři před očima ožívá. Je vřelá jako srdce a čtenáři k srdci přiroste, nechá v něm nějakou stopu. Navždy si bude pamatovat, že ji četl, i když pozapomíná jména vedlejších hrdinů a méně důležité scény.
Nepíšou však všichni takto. Mnoho stromů padlo kvůli knihám, které jsou na jedno použití. Mnoho knih je popsáno pouhými slovy, která nejdou ze srdce. Autoři takových knih by třeba mohli čistit les po turistech.
.

A protože je stručnost duší vtipu a výřečnost je jen pouhý háv, řeknu to stručně... (Hamlet)

U Shakespeara nenajdete zbytečná slova. Proč taky trápit čtenáře či diváka tím, že mu spisovatel bude ukazovat, jak umí rodný jazyk. Kolik zná slov. Jak umí stvořit souvětí s třemi větami hlavními a pěti vedlejšími.
Dneska je módní psát odstavce a odstavce o ničem. Třikrát zopakovat, co už bylo vyřčeno. Kdo to ale pak má číst?
Přitom největší umění je vyjádřit se jasně stručně a zároveň krásně, obratně, navíc se se slovy dá čarovat jako se zvukem. Jenomže - ono to škrtání a přepisování - to už není rádoby spisovatelské šolíchání, to už je spisovatelská práce, milý Lotrando.
.

Moje knihovna byla dosti velkým vévodstvím... (Bouře)

Jako většina spisovatelů, i Shakespeare věděl o nutnosti četby, která pomáhá při psaní. To znamená číst více než jen z novin, časopisů a na internetu (Tedy pokud si online nepřečtete přímo knihu). Důležité je číst rozmanitou beletrii, odbornou literaturu, někdo se třeba dokope i ke knihám s esejemi. A pro rozšíření slovní zásoby bych doporučila starší českou literaturu. Dříve uměla většina Čechů nějak lépe česky a dokázali číst knihy, u nichž se dneska ukazuje, že někteří dnešní maturanti jsou vlastně negramotní - a to nejen po ránu, pane vašnosto.
.

Hra skončila, však svět jde dál, budem hrát zas a pořád víc! ... (Večer tříkrálový)

Hezká věta. Spisovatel dokončí jednu knihu či povídku, ale Gaia se točí dál a spisovatel začíná vyprávět nový příběh, psát novou knihu.
Touto větou klaun končí celou divadelní hru Večer tříkrálový. Jejími adresáty jsou dva tábory lidí. Autorovi příznivci a autorovi odpůrci. V uších prvních vyvolá radost, že se mají na co těšit, u druhých vyvolá...
Těm, kdo si sem na blog prostě chodí počíst, zasnít se, získat nějakou inspiraci, větou slavného dramatika říkám, že píšu dál a dál budu přinášet nové věci.

Těm druhým vzkazuju zase slovy Shakespeara:
-

Když budete po mně metat blesky, řeknu, že září jako růže v jitřní rose... (Zkrocení zlé ženy)

... a tak možná raději zaměřte svou energii na vlastní psaní. Mrkající Usmívající se