Děj oktalogie a jeho křivka
Článek nebude samozřejmě o matematice, ačkoli matematika se opravdu skrývá ve všem. Kdyby tomu tak nebylo, kosmos by se sesypal.
To, co na dalších řádcích popisuju, vypadá velmi vědecky, ale vězte, že každý, kdo má spisovatelské nadání, má tyto znalosti vrozené a používá je intuitivně. Avšak při psaní vůbec neškodí, když se autor nad dílem v klidu zastaví a zamyslí.
.
Už Aristotelés vyzkoumal, že děj prastarých příběhů běží vždy vzhůru po křivce. Jednu takovou jsem od oka teď vyrobila.
.
.
Jeďte očima po křivce. Vlevo se příběh rozjíždí, nabírá obrátky a nakonec stoupá vpravo vzhůru v tzv. "holyvůdském" finále, v němž dostanete odpovědi na základní otázku knihy, kde se vyřeší cesta hrdiny... Celkem jednoduchý a logický způsob, jak udržet čtenářův či ve filmu divákův zájem, ne?
.
Každá kniha Rafaelovy školy (RŠ) je příběh sám o sobě, má vlastní křivku. Na konci každé knihy se něco uzavře, vyřeší, ať už happy endem nebo smutnějším koncem. Zároveň je křivka každé knihy pevně vsazena do celkového příběhu. Osm malých křivek jednotlivých knih pak působí jako navěšená záclona.
.
.
V každé z osmi knih čtenář dostane nové informace a nápovědy týkající se celkového příběhu.
Samozřejmě, když celý příběh šplhá po oblouku křivky, vyvíjí se a mění na tom oblouku i hrdinové. Ale zase: ani lidé v běžném životě se nemění ze dne na den, tak ani Marina se nezmění o 180o během prvních tří dílů. Ona se mění, ale nesmíme zapomenout, že má na svůj vývoj osm knih, osm let.
.
Na tempo vývoje příběhu a vývoje hrdinů musím myslet, protože při psaní dlouhých řad je snadné podlehnout netrpělivosti a příliš brzy odhalit čtenářům všechny zvraty, záhady a zajímavosti, které mám připravené. Kdybych ve snaze ohromit čtenáře předběhla sama sebe, zkazila bych celou oktalogii.
.
Každá z knih je výš a výš na křivce, tudíž musí být zajímavější než ta předchozí a co nejméně očekávaná. Prostě spisovatel by si neměl hned vystřílet všechnu munici, když se pouští do takového projektu.
.
Mimochodem, občas se mi stává, že se nějaký prvek, maličká zápletka, komplikace začne vnucovat a chce být zařazena v předtermínu. "A kšá," říkám jí. "Pryč, pryč. Ty patříš přece do pátého dílu a já jsem teprve ve třetím."
.
PS: Taky musíte některé nápady odhánět a posílat zpátky do fronty?
.
Docela dobře.
Beckuska | 25. září 2011 v 20:06 | 
Zajímalo by mě, jak to celé udržíte v paměti? Já mám problémy s jednou povídkou.