Inspirace spisovatelky 23a

18. září 2011 v 17:58 | Renata Štulcová

Cliffhanger

Ačkoli začínám anglicky, inspirace bude opět o psaní, tedy ne žádné doučko z ájiny. Určitě víte, že cliff je anglicky útes a hanger znamená ramínko, poutko, zavěšovátko... Když bych chtěla analogicky pokračovat a uvědomím si, že coathanger je ramínko na kabáty a šaty, tak cliffhanger je ramínko na útesy. Jó, některé věci se prostě doslova překládat nedají.
.
Cliffhanger v přeneseném významu je v literatuře dramatický závěr knihy nebo kapitoly, kdy hrdina zůstává v nevyřešené často velmi nebezpečné situaci a my jako čtenáři jen konstatujeme: Zase to skončilo v tom nejnapínavějším...
.
Sílu cliffhangerů jsem si uvědomila po sametové revoluci, kdy k nám pronikly v soukromých televizích první romantické telenovely. Nejsem televizní maniak, televizi jsem ani tenkrát nevěnovala příliš pozornost, a nechápala jsem, co přiměje inteligentní lidi dennodenně, ať se děje, co se děje, upalovat na pátou domů a přilepit se k televizi.
Pak jsem jedno léto měla zraněnou nohu, a abych přes den nebyla doma tak docela sama, pouštěla jsem si jeden romantický televizní kanál. Konečně jsem pochopila sílu cliffhangerů. Přestože se během 50 minut v jednom díle nic neudálo, zakončení zaručovalo, že zítra se diváci zase vrátí. Stačilo, že někdo na konci vyslovil překvapivou větu, že hrdina se chystal hrdinku políbit, že někdo neočekávaný vstoupil do místnosti atd.
.
Vzpomínala jsem, že takové cliffhangery se používaly i v tisku. Dříve bylo běžné, že v novinách a časopisech vycházely na pokračování knihy spisovatelů. V cizině je tomu tak dodnes. U nás se knihám na pokračování v tisku příliš nefandí. Nedávno jedna kniha od známého spisovatele v tisku vycházela, ale ohlasy neměla žádné. Já se přiznám, že jako čtenář jsem odpadla po druhém dílu.
.
Jako geniálního tvůrce cliffhangerů vzpomenu slavného Alexandra Dumase, jehož mušketýři vycházeli v pařížských novinách Le Siecle. Dumas psal v tom svém 19. století Mušketýry jako sitcom, telenovelu. Potřeboval pro svou obživu udržet čtenáře po celý týden v napětí, aby si zase po sedmi dnech ty noviny nadšeně koupili. Proto každou kapitolu završuje cliffhangerem.
.
Kdo doma Mušketýry máte, můžete zalistovat se mnou.
Například kapitola XIV. z prvního dílu končí slovy kardinála ke králi: "Nezapomeňte, Sire, královně před slavností připomenout, jak moc si na ní přejete vidět ty skvostné diamantové přívěsky."
.
Nebo v kapitole XIII. z druhého dílu autor píše: A zatímco naši tři přátelé vcházeli do síně, stoupal kardinál po schodech nahoru jako někdo, kdo nepotřebuje průvodce, neboť cestu dobře zná.
.
Termín cliffhanger je sice asi tak sto let starý, v literatuře se ale používá odedávna. Tak například Šeherezáda skončila každou noc své vyprávění v takovém momentě, aby ji její manžel nedokázal popravit. Kdyby ji popravil, nedozvěděl by se pokračování příběhu.
.
Odjakživa jsem se snažila ve svých knihách o cliffhangery, ale úplně do krve mi přešly až nyní s psaním Rafaelovy školy.
.
Ono zase není tak jednoduché vložit na závěr kapitoly cliffhanger, aby nepůsobil jako pěst na oko.
.
Příběh je potřeba stavět jako pohoří. Vrcholy představují napětí, údolí uklidnění, nějaké legrácky. Cliffhangery jsou vrcholy osmitisícovek v mracích, které čtenář nedokáže odhalit a musí si počkat, až mu ty mraky v další kapitole odvanete.
.
Důležité je, aby spisovatel na začátku další kapitoly ještě čtenáře udržel v napětí, aby neodhaloval rozřešení v prvních větách. Spisovatel si s napětím hraje, táhne čtenáře, ale ne příliš dlouho. Citem každý dokáže odhadnout, že teď už nastal čas odhalit vrchol Mount Everestu.
.
Na závěr, co mě právě napadlo: Kdo zná Mušketýry jen z filmu, o spisovatelovy cliffhangery přišel. Prostě kniha je kniha.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Renata Štulcová Renata Štulcová | 18. září 2011 v 18:11 | Reagovat

Omlouvám se všem, kdo článek před chvílí marně hledali. Namísto náhled jsem zmáčkla smazat a nešlo mi dát článek zpět. :-) Proto má nyní název 23a. :-P

2 Žanda Žanda | 18. září 2011 v 19:55 | Reagovat

Díky moc za článek. Zrovna píšu povídku do soutěže a zkusím rozdělit kapči tak, aby končily cliffhangrami. To je hrozný slovo. O_O

3 Karin Karin | 18. září 2011 v 20:39 | Reagovat

Zírám jaké vychytávky může spisovatel použít. Není na škodu něco takového znát. Proto jsem hltala i váš Nemetonburk. :-P

4 Profesor Profesor | 18. září 2011 v 20:46 | Reagovat

Clifthanger je z hlediska spisovatele/šuplíkového pisálka dobrá věc.
Já to znám ze svých povídek, které jsem psala do školního časopisu na pokračování.

5 Tammy Tammy | Web | 18. září 2011 v 22:12 | Reagovat

Mě jako čtenáře to spíš štve, protože k pokračování bych se vrátila i tak... jen je pak hrozný to čekání :-D

6 Brigita Brigita | Web | 18. září 2011 v 22:13 | Reagovat

Ještě než jsem si přečetla vysvětlení, proč je tato inspirace 23a, přišlo mi to docela příhodné... rozdělit článek o infarktových koncích na dvě části. :D

7 Beckuska Beckuska | 24. září 2011 v 8:28 | Reagovat

Já nikde nezveřejňuji jednotlivé kapitoly, protože bych nestíhala v termínu dopsat kapitolu. Proto to mám jednodušší, napšu kud děje třeba deset stránek, vyhledám si napínavý moment a v něm dám konec kapitolky. :-D Je to jednodušší, než vymýšlet, kam hodím cliffhanger, prostě ho akorát v ději objevíte.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama