Inspirace spisovatelky (20)

12. září 2011 v 21:28 | Renata Štulcová |  O psaní

Jak vymyslet děj


Samozřejmě že vám nenabídnu stoprocentní recept. Žádný kurz tvůrčího psaní nebo dokonce škola neudělají z člověka spisovatele. A stejně tak - já vám tady sice píšu, jak na určité věci pohlížím, jak je řeším, ale vy je můžete řešit úplně jinak a také to bude správně.
.
Jak vymyslet děj zkusím popsat na první knize Rafaelovy školy, kdo jste ji na blogu četli, budete více v obraze. Ale pokusím se to nyní napsat tak, aby rozuměli i ti, kdo Rafaelovu školu neznají.
.
Námětem první knihy bylo: Marina je geneticky víla, s nastávající pubertou se u ní její vílí geny projeví a ona musí do Rafaelovy školy, kde bude pátrat po své nezvěstné mamince a tu také najde.
.
Než jsem zasedla k psaní, promyslela jsem si nejdřív postavy. Kromě Mariny je jich v ději spousta a nejsou vůbec podřadné. Nechávala jsem je na sebe působit a vymýšlela, jak oni přispějí k oživení školního roku v Rafaelově škole, jak žijí, jak pracují, jaké jsou povahy, atd. Postupně na mě tak začaly vykukovat nejen postavy, ale i možnosti, jaké vedlejší dějové zápletky s těmito postavami se v příběhu mohou objevit.
.

Vedlejší zápletky bych rozdělila do dvou skupin:

A) ty, které přímo souvisí s dějem a na konci knihy se spojí při nalezení cíle
B) ty, které by se z děje mohly vyškrtnout, ale vy je samozřejmě nevyškrtnete, protože upravují tempo plynutí příběhu a zároveň pomáhají dokreslovat hrdiny.
.
V prvním díle Rafaelovy školy je takovou zápletkou typu A návštěva u Bílého hada, který Marině poradí, že má ve škole hledat šperkovnici. A to hledání končí nalezením šperkovnice... nepíšu, kde, abych úplně nespoilerovala.
Druhá taková zápletka typu A jsou Marininy nákupy s babičkou a školní soutěž o Rafaelovu berlu. Díky nakupování se Marina při čekání na tátu potká s produkční, jako třída se ocitají v TV a potom se o nich píše v novinách. Díky novinám se odehraje téměř tragédie na Prosebnu a Marina pochopí, jak moc miluje svou maminku.
Nakonec i to posvátné Prosebno se v příběhu objevuje předtím několikrát, aby čtenář věděl, jak důležité místo to je.
.
Ještě bych mohla vypsat několik takových zápletek a zápleteček, které děj posouvaly až ke konci. Děj knihy by se dal pitvat a rozkreslovat do pavučiny, kde vše souvisí se vším. A pokud se objevila zápletka, která nepomohla k posunutí děje, objevila se právě na dokreslení charakterů hlavních hrdinů nebo na zpomalení tempa vyprávění. A taková spadá do kategorie B.
.
Nyní tedy k zápletkám typu B.
V první knize k takovým zápletkám patří většina scén z vyučování a z terénu, ze zahrad. Pak také třeba party při Marininých narozeninách, či šití pytlíčků lásky a Marinina práce ve školním časopise. V těchto scénách se zapojovali spolužáci, učitelé, důležitá místa Rafaelovy školy a čtenářům tak v mysli vznikal obrázek světa Mariny Fialkové.
.
Při vymýšlení jsem měla na paměti, že Marinino hledání nesmí být hladké. Že jí musím do cesty klást překážky a pasti. Takových překážek nemusí být moc, stačí dvě a při třetím pokusu se hledání vydaří.
.
Z toho je jasné, že pokud se snažím vymyslet nový příběh, musím všechno tohle delší dobu promýšlet a zpracovávat. Musím myslet na to, že každá akce vyvolává reakci, každá příčina důsledek. Že zápletky nesou smysl knihy, nejsou jen chaotickým klubkem nějakých událostí. A že děj by měl být překvapivý a nepředvídatelný.
.
Často se stává, že několik dní koumám a koumám nad vedlejšími zápletkami, ale napadají mě jen samé nešikovné věci. Často vymyslím vedlejší zápletku, kterou nakonec zamítnu, protože se objeví lepší. Ale dokud tohle nemám opravdu promyšlené, nevrhám se na psaní. Neumím si představit, že bych třeba po třiceti stranách úvodu zjistila, že nevím, jak se dostanu k cíli. Nebo že to, co už mám v počítači, musím nějak přepsat, abych mohla v příběhu pokračovat.
.
Proto zasedám k psaní, když mám vše promyšlené. Ale stejně - během psaní na mě pak působí tolik vlivů okolí, že se jistě vždy nějaké objeví v knize.
Příkladem může být CD s vánočními písněmi ze středověku. Náhodou jsem se s ním potkala v obchodě v době, kdy jsem psala Růži a krokvici. Koupila si ho a na něm objevila krásnou píseň Ave Rosa in Jericho. A píseň rozhodla, jak proběhne setkání Dorotky a Miloty při tanci na tuto píseň. A proč Dorotka uteče z domova za Matějem - čili píseň pomohla vystavět vedlejší zápletku.
.
PS: Ale nenechte se odradit od vašeho psaní tím, že spisovatelova práce je krásná... dřina.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Daniela Daniela | 12. září 2011 v 23:09 | Reagovat

Tak už vidím, že budu muset vytrvat a neodlkládat povídku, když nevím jak dál. :-?

2 Ashleyy Ashleyy | 12. září 2011 v 23:31 | Reagovat

Já mám hodně rozepsaných povídek, ale právě jsem odpadla, protože jsem nevěděla, jak vyrobit děj. Vždycky jsem si myslela, že to jde samo ale asi se tomu musí pomoct. Díky za tenhle článek. :-)

3 Annička Annička | 13. září 2011 v 10:08 | Reagovat

Hmmm :-? tak proto mám tolik rozepsaných věcí. Zaseknu se pokaždý po začátku a nevím jak se dostat ke konci. To jsem netušila, že se na tom musí tak makat. O_O

4 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 13. září 2011 v 21:34 | Reagovat

Já, i když se jaksi snažím držet hlavní dějové linie, ji stejně časem ztratím a dostanu se při psaní někam úplně jinam.... *hlasitě se zasměje* No jo, to jsem celá já. Ale s tím důkladným promyšlením ještě před napsáním první kapitoly souhlasím snad na 200%. Také si hned ze začátku vypíšu charakteristiky postav a nějaké základní poznámky třeba k místům, abych se měla čeho držet...

Děkuji za užizečný článek! Koukám ale, že je to již číslo 20... to jsem toho hodně prošvihla. Musím se vrhnout i na ty ostatní ;)

5 Orokana Orokana | 26. července 2012 v 8:30 | Reagovat

Já vždy vymyslím dějovou linii, celý příběh, i rozvržení kapitol. Ale i tak by byl děj na 3 stránky. :-D Nevím jak to vy ostatní děláte... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama