Inspirace spisovatelky (5)

14. srpna 2011 v 10:14 | Renata Štulcová |  O psaní

Námět


Když nemáte dobrý námět, knihu nenapíšete. Co je to ale ten námět? Když bych měla někomu tohle slovo vysvětlit, řekla bych: "Námět je to, o co v příběhu jde."
.
Lépe než definicemi se vysvětluje pomocí příkladů.
Takže v pověsti o Bruncvíkovi je námětem, co se stalo, když se vládce Čechů vydal lovit lva.
Nebo v sérii Stmívání je námětem - jak se provdat za upíra.
.
Knihu však netvoří jen námět, nýbrž hlavně to, jak spisovatel s námětem pracuje. Bez námětu kniha nevznikne, námět je cenný. Neumíme-li ale s námětem dál pracovat, je nám k ničemu.
.
Pro mě je námět cosi jako jiskra, záblesk, v kterém vidím určitou závěrečnou scénu, za níž se schovává dlouhý příběh. Ve složitém procesu ten příběh objevuju, oprašuju jako archeologové vykopávky a pomaloučku se k té závěrečné scéně blížím.
.
Určitě víte z vlastní zkušenosti, že náměty k lidem přicházejí různými cestami. Zkusím nyní zrekapitulovat, jak to bylo s mými náměty až doposud.
.
.

Trilogie Nemetonburk

Když jsem šla ráno do práce, při zamykání bytu jsem netušila, co mě za několik vteřin čeká. Vyšla jsem před dům, slunce právě vykouklo na východním obzoru. Oblohu zalila záře a já viděla scénu, v které Tomáš Loukoský stojí na Alatýrové hoře a zvedá meč proti Zmaru.
.

.

Růže a krokvice

Šla jsem na Hrad na výstavu týkající se Lucemburků. Ve starém Královském paláci jsem se ocitla mezi zasklenými rysy stavitele Petra Parléře, obrazy Mistra Theodorika a padl mi zrak na emblém Dračího bratrstva císaře Zikmunda. A já náhle viděla, jak v nedostavěné katedrále sv. Víta stojí parta kluků - stavitelských učňů a společně s patnáctiletým Václavem IV. zakládají bratrstvo, aby ochránili největší tajemství Českého království.
.
.
.

Mojmír - Cesta pravého krále

Námět vznikl nezvyklým způsobem. Když jsem dopsala Krokvici, měla jsem nakročeno k tématice krále lesa (který vystupuje v Rafaelově škole), jenže v tu dobu mi ilustrátorka Renáta Fučíková poslala mail, v němž mi vypsala námět, co ji napadl. Prostě tentokrát námět nevnikl do myšlenek mně, ale jí. A ona mi ho nabídla. A já jej přijala.
.

(obálka je zatím tajná)

.

Rafaelova škola

Po Mojmírovi jsem se rozhodla, že tentokrát napíšu romantickou knihu o dívce, která hledá svou maminku a později i lásku. Marinu jsem před sebou viděla okamžitě.
Ptala jsem se sama sebe, proč jsem doposud nepsala nic o škole, přitom učím a trávím v ní pět dní v týdnu.
Odpověděla jsem si, že vlastně nechci, aby moji knihu někdo srovnával s Potterem. Po chvíli dumání jsem si řekla, že se na Pottera mohu vybodnout, Vždyť nebudu psát ani o čarodějích, ani o upírech... Budu přece psát o Zemi, o přírodě, o silách kolem nás, o elementálech... Marina bude přece z poloviny geneticky víla a její láska... STOP! Víc neprozradím.
.
Mít námět pro mě znamená stát na startovní čáře a slyšet výstřel. Jak s námětem pak dál pracuju, k tomu se dostanu v některém z příštích článků.
.
PS: Jak a kde na vás přišly vaše náměty?
.
Vkládám video s východem slunce - námět je takový východ slunce, v jehož světle se vypráví nový příběh.
.
.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Slečna W. Hope Slečna W. Hope | Web | 14. srpna 2011 v 10:56 | Reagovat

Väčšina námetov, vďaka čomu píšem teraz pochádzajú z môjho detstva, tedy ku mne chodili ako na páse. Teraz len sem tam a zväčša pomocou snov :)

2 Denise Denise | Web | 14. srpna 2011 v 11:44 | Reagovat

Podle mě jsou náměty téměř totéž jako inspirace... Není třeba nad tím nějak dlouze mudrcovat u pracovního stolu, prostě to člověk ucítí jako záchvěv větru, kterej křičí: "Vezmi tu tužku do ruky a piš!" xD xD
Jednoduše nejsem ten typ, co si najednou řekne - héj, to je hustý, co kdybych o tom napsala příběh. ;) Většinou je to jen vnitřní, nevysvětlitelnej pocit, ze kterýho pak (když se daří) třeba něco vznikne na papíře nebo v počítači. Obyvkle začnu prostě psát a čekám, kam mě to dovede, námět vědomě nehledám...

3 Sisi Sisi | Web | 14. srpna 2011 v 18:43 | Reagovat

Mne námet na  príbeh  prišiel, keď som si prečítala nejaké  Keltské legendy a tak sa  zaujímala  tématikou   Kráľa Artuša, Avalon a podobné a potom to zrazu prišlo, akoby som  chcela niečo oprášiť. :)

4 Lenny Vampire Lenny Vampire | E-mail | Web | 14. srpna 2011 v 20:24 | Reagovat

Ani nevím, kde beru náměty... Asi mě ovlivňují jiné knihy a filmy a hlavně hudba....^^ :-)  ;-)  :-D

5 Profesor Profesor | 17. srpna 2011 v 10:40 | Reagovat

Ještě na gymplu náměty přicházely nejčastěji před spaním, takže byly doby, kdy jsem se moc nevyspala. Jinak je to různé. Některé náměty beru z poslechu hudby, jiné vychází ze syntézy střípků z mé četby, jiné z pozorování lidí a z jejich slov, nebo z niterných rozhovorů, které vedu se svými známými - to bývá přímo studnice nápadů.
V posledních letech jsem si taky oblíbila metodu volných slov, jenomže jsem vždycky tak unavená, že příběhy zapomínám (praktikuji to před spaním). Nebo mě zaujme pár slov a já na nich postavím příběh, je toho hodně.

6 Siwa Siwa | Web | 17. srpna 2011 v 18:38 | Reagovat

Já knihu ještě nevydala, zrovna se jí snažím psát... vlastně ji přepisuju v lepší verzi (snad lepší). A námět? Přednáška na táboře o vesmíru, přesněji Jupiter a jeho měsíce... ale prvotní myšlenka už s aktuální nemá nic společného. Příběh se pak sám vyvíjel a nepřestal, takže nevím, co z toho nakonec vznikne. Tenhle seriál Inspirace spisovatelky je moc zajímavý, čtu to ráda a jen čekám na další díl. Třeba se něco přiučím... :-)

7 Hidatsenka Hidatsenka | Web | 29. srpna 2011 v 14:40 | Reagovat

Zajímavé, jak se dá získat námět. Námět pro můj první příběh se tvořil tak trochu sám. Tehdy, před asi rokem, jsem zasedla k počítači a rozhodla se psát příběh. Ten, který mi hlodá v hlavě a nevyřčená slova bloudí a křižují sny. Tehdy jsem si v mysli stvořila Caru, silné děvče, které je srovnáno se záhadami dějícími se kolem ní. A pak další a další postavy... Námět byl jasný, ale po cestě přibral tolik vedlejších blbostí a tak jsem prosadila některé nechcené osoby, že se v příběhu naprosto ztratil. Ale dopsala jsem ji. Tak jsem si chcela reputaci spravit druhým dílem, který se mi ale v půli přestal chtít psát. I když přesně vím, v jaké kapitole co jak bude a dokonce i kde kdo zakopne, prostě to nenapíšu. A abych si prosadila ty dvě postav, které jsem podvědomě cpala do 1. příběhu, rozepsala jsem třetí a tak trochu bližší příběh- Haiddem Losii. V něm jsou konečně hlavními postavami ti, kteří se mi cpali do první knihy. Špatné ale je, že námět se ve všech třech příbězích odehrává ve stejné bájné zemi, takže se tak trochu nechtěně mísí na časové ose a námět tak musím trochu měnit, formovat a posouvat. Doufám, že se tedy náměty tak nějak usadí :)

8 klárinka88 klárinka88 | E-mail | 8. července 2015 v 16:06 | Reagovat

Svůj námět jsem získala ve škole, když jsme si v češtině povídali o měsíci

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama