Inspirace spisovatelky (3)

11. srpna 2011 v 17:30 | Renata Štulcová |  O psaní

Kdy začít s psaním?


To záleží jen na vás...
.
Se mnou to bylo tak: V devíti letech, když jsem chodila do třetí třídy, jsem doma oznámila, že budu psát knihy. Sedla jsem si k sešitu se širokými řádky, popsala jednu stránku a usoudila, že takovou čmáranici stejně nebude nikdo číst. A namísto psaní rukou jsem psala v myšlenkách.
.
Vypadalo to tak, že jsem si vytvářela příběhy v mysli jako filmy. Dopodrobna, veškeré detaily, jako kdybych je psala a natáčela. Když se mi zdálo, že se můj příběh začíná ubírat hloupým směrem, smazala jsem v hlavě část virtuálního filmu, vrátila se o kus zpátky a vymýšlela znovu. Den po dni, týden po týdnu. Nejčastěji cestou do školy nebo ze školy nebo při vyučování, když jsem se nudila. Po několika týdnech, kdy se mi zdálo, že už je příběh tak dlouhý, že se sám vyčerpal, jsem vyměnila prostředí, obsazení a vymýšlela novou zápletku.
.
Natrénovala jsem tak postupně svou mysl, že je schopná pracovat na příběhu i ve chvíli, kdy musím myslet na něco jiného.
.
Dvacet jedna let jsem si takhle vymýšlela i v době, kdy jsem už chodila do práce. Až jednou při školení jsem si o svém snu vyprávěla s kolegyní a došlo na následující rozhovor:
"A kdy ty knihy jako budeš psát?" ptala se ona.
"No, až budu v důchodu," já na to.
"Aha, v důchodu," zamračila se kolegyně. "Umíš si ale představit, že ti bude kolem sedmdesáti let, než ti pak knihu nějaké nakladatelství vydá, můžeš být už po smrti..."
.
Bylo rozhodnuto. Já se přece svých knih chci dožít. A tak jsem si řekla, že začínám. A protože nejsem troškař, začala jsem rovnou trilogií Nemetonburk, ke které ještě vytvářím velmi pomalu knihu Země hvězd - kniha O Zlaté bráně.
.
Měla jsem i to nezbytné štěstí, takže po trilogii Nemetonburk, následovala Růže a krokvice, Mojmír - Cesta pravého krále a nyní Rafaelova škola.
.
Opravdu záleží na každém, kdy začne psát. Někdo brzy, někdo později, někdo se rozepisuje celé dětství a mládí, někdo na spisovatele studuje školy, a někdo prostě zasedne v dospělosti a bez jakýchkoli školení napíše rovnou román.
.
Zápletky za vás dnes vymyslí i počítačové programy, ale to kouzlení se slovy, kterými spisovatel vtahuje čtenáře do děje, až čtenář zapomene téměř dýchat, to počítače nedovedou, to žádné učebnice nenaučí. S tím uměním se člověk rodí.
.
Kdysi mezi našimi keltskými předky se lidé s takovým nadáním stávali bardy a vyprávěli lidem příběhy. Dnes se jim říká spisovatelé, písničkáři...
Symbol bardů - ten geometrický obraz - vidíte v úvodu článku.
.
A já jen prostě chci říci, že pokud jste se spisovateli narodili, vypluje vaše spisovatelské nadání na povrch v každém případě. Ať už na spisovatele budete či nebudete studovat. Držím vám palce.
.
PS: Pokud se chystáte poslat svůj rukopis nějakému nakladatelství, neposílejte celý vytištěný rukopis. Nemají tam lidi, kteří by ho stihli přečíst.
Napište si krátce, tak na dvě strany obsah své knihy (To je docela obtížné).
Vypište postavy a k nim charakteristiky a co je čeká a nemine.
Nakonec vyberte buď první tři kapitoly, nebo kapitoly, o kterých si myslíte, že se vám povedly.
A to vše dejte do obálky a odešlete.
Pokud je v nakladatelství zaujme obsah vaší knihy a podle ukázek uvidí, že na to máte, požádají vás o celý rukopis.
Pokud se vám neozvou nebo vás odmítnou, neberte to tragicky. Můj Nemetonburk odmítlo devět nakladatelů, až ho přijal Albatros, který jsem oslovila jako poslední.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bára Bára | 11. srpna 2011 v 17:32 | Reagovat

Já psát knihy asi nebudu, ale vymýšlet si příběhy v mysli mě taky moc baví :-)

2 Lenny Vampire Lenny Vampire | E-mail | Web | 11. srpna 2011 v 18:52 | Reagovat

Ráda bych zkusila napsat knihu, ale studovat na to mi přijde takové nepřirozené...^^ (Ale nic ve zlém.)A příběhy (nebo spíše komiksy) jsem začala dělat až když jsem se naučila psát a číst( To je asi ve druhé polovině první třídy)... :-D  :-)  ;-)

3 Renata Štulcová Renata Štulcová | 11. srpna 2011 v 18:54 | Reagovat

[2]: Já na to taky nestudovala, to je opravdu nepřirozené. Spíš potřebuje člověk znát kupu věcí okolo a mít talent zapsat věci tak, aby to druhé donutilo knihu číst a dočíst.

4 Zuzina Zuzina | 11. srpna 2011 v 19:30 | Reagovat

Naštěstí vám to ta kolegyně řekla včas. Jinak bysme neměli Nemetoburk ani rafaelovu školu. To by byla smůla. :-(

5 Tolpen Tolpen | 11. srpna 2011 v 19:45 | Reagovat

Ach ano, tohle znám... :-D
Sama píšu úplně stejným způsobem a co se týče rukopisů... no, mamka kdysy pracovala v nakladatelství a četení a posuzování rukopisů byla jedna z jejích prací.

6 Lucka Lucka | 11. srpna 2011 v 19:48 | Reagovat

Teda já vůbec nechápu jak vám mohlo Nemetonburk odmítnout devět vydavatelů... To mě fakt nejde do hlavy 8-O

7 Alča Alča | Web | 11. srpna 2011 v 20:51 | Reagovat

Páni - tolik odmítnutí. Kdyby se to stalo mně, rukopist leží v koši a já asi lítám někde po lese a hlasitě řvu :D Vy musíte tedy být silná osobnost, že jste to zvládla a nakonec to vyšlo. :)

8 Renata Štulcová Renata Štulcová | 11. srpna 2011 v 20:53 | Reagovat

[6]: Jo jo, Lucko, už je to tak. :-)

9 Renata Štulcová Renata Štulcová | 11. srpna 2011 v 21:03 | Reagovat

[7]: To jsi hezky napsala: lítám po lese a hlasitě řvu. :-)
Já mám takovou vlastnost: když cítím, že to, co dělám, je správné, stojím si za tím.
Proto jsem začala psát na blog Rafaelovu školu. Když se tři nakladatelé kroutili a ošívali, že osmidílná romanticko ekologická fantasy o světě lidí a elementálů je něco podivného, řekla jsem si, ať mi vlezou na záda a začala knihu psát takhle.
Nakonec ji teď po roce a půl vydá nakladatelství, které o ni má opravdu zájem. :-)

10 Renata Štulcová Renata Štulcová | 11. srpna 2011 v 21:05 | Reagovat

[7]: JO a ještě jsem si vzpomněla, že mi během psaní Rafaelovy školy přicházejí do mailu výhrůžky typu: ať už tu Rafaelovu školu okamžitě přestanu psát nebo uvidím...
Chaha, klepu si na čelo pokaždé. :-D

11 Lacrima Horse Lacrima Horse | Web | 11. srpna 2011 v 21:26 | Reagovat

[10]: :-D  :-D někteří lidi.. :-?

12 Lenny Vampire Lenny Vampire | E-mail | Web | 12. srpna 2011 v 16:24 | Reagovat

[3]: přesně tak, moje řeč...^^Hlavně aby to čtenáře bavilo číst...^^ (A autora aby to byvilo vytvářet)

13 Lenny Vampire Lenny Vampire | E-mail | Web | 12. srpna 2011 v 16:25 | Reagovat

[12]: * bavilo (pardon tam byl překlep)^^

14 An!tta An!tta | Web | 12. srpna 2011 v 19:29 | Reagovat

U mě to všechno začalo v osmi letech. Každý večer jsem vyprávěla mladším sourozencům vlastní vymyšlené příběhy, až mě nakonec napadlo zaznamenat si je na papír. A tak vznikla má první "knížka". Až do třinácti jsem psala ručně do školních sešitů, když jsem pak dostala k anrozeninám svůj vlasní notebook, začala jsem psát první příběhy v elektronické podobě.

Jinak gratuluji k vydání knihy! Ráda bych si ji v nejbližší době přečetla.
:-)

15 Lúthien Lúthien | Web | 17. srpna 2011 v 19:14 | Reagovat

Nad tímhle teď hodně přemýšlím...miluju psaní a vymýšlení příběhů, není pro mě problém napsat třeba krátkou povídku. Ale když jsem se pokoušela o knihu, vždycky jsem se někde zasekla. A proto si taky radši vymýšlím příběh v hlavě a zatím cítím, že ještě nepřišel čas, abych začala psát. Ale na druhou stranu nechci strácet moc času...
Obdivuji vaši vytrvalost, kdyby mě odmítlo tolik nakladatelství, tak bych to asi vzdala.

16 Profesor Profesor | 18. srpna 2011 v 11:09 | Reagovat

Tak tenhle článek je hodně poučný pro člověka, který by rád v budoucnu něco vydal. Devět vydavatelů a devět odmítnutí... To bych asi něco rozbila. A nebo - záleží na roční době - šla plavat až do padnutí, nebo chodit po lese.
---
Moje první pokusy se datují do doby mé první tříddy zš, psala jsem je ještě hůlkovým písmem. A potom jsem na šest let vysadila a slohy za mne psala babička... Od sedmičky se pokouším psát, ale pořád to není úplně ono.

17 Jirka Jirka | Web | 18. srpna 2011 v 12:35 | Reagovat

Já jsem začal se psaním povídek (zatím tedy nic moc) v 10ti letech. Dnes je mi 13 a už vím co a jak, beru si často inspiraci jak mám psát z jiných knih. U mě to také začalo tím, že jsem si vymýšlel z nudy různé filmy a příběhy. Dokonce si pamatuju že když jsem byl malý (4 roky maximálně) jsem psal pohádku i když jsem znal jen 6 písmen. Výseldek byla zněť písmen typu "Fhajdn", ale v hlavě jsem si pohádku opravdu vymyslel. Jenže jsem prostě neuměl převést myšlenky na papír :-D

18 Tabitha ren Moore Tabitha ren Moore | Web | 19. srpna 2011 v 21:37 | Reagovat

Přesně, jak popisuješ, že jsi začala psát jsem začala taky jen asi až ve třinácti :D Ale své příběhy si vždycky taky v hlavě přehrávám, jako film.Lépe se mi potom popisují.Táhne mi na dvacet a pořád mě psaní baví, každý den sedímu notebooku a mnimálně těch deset stran sesmolím- pokud mám inspiraci, jinak by to nestálo za to.Ale obávám se, že moje dílka se knižní podoby nedočkají, sice mi mí čtenáři tvrdí, že píšu dobře, ale to taky není všechno.I když mám příběhů, co jsou na víc jak sto stran dost a dost, což by na knížku vydalo a ne jednu....

19 Bezejmenná Bezejmenná | Web | 24. srpna 2011 v 22:01 | Reagovat

Úžasné. Články se moc krásné čtou. O psaní se navíc čte vždycky dobře, hlavně, když je to psáno z pohledu člověka v psaní zkušeného :).

Ale k článku. Mě je 13 a píšu svou prakticky první povídku (nepočítám nezveřejněné, nedopsané, nebo smazané díla). Sekám tam velké chyby, věty někdy nedávají smysl, když to po sobě čtu, mám pocit naprostého nesouladu slov a celkově pokrouceného děje, ale to se snad časem spraví. Nápady, to mám. V hlavě si představuju každé detaily- opravdu jako film. Jen to převést na papír.

20 Tigris Tigris | Web | 28. srpna 2011 v 21:02 | Reagovat

Ke mně často přijde inspirace v podobě snu nebo náhlého osvícení :D.
Jeden příběh jsem začala psát ve 12 letech, ale okamžitě jsem ho zavrhla, takže jsem své první dílo vymazala - asi nebyl správný čas na začátek mého psaní.
Teď (o tři roky později) píšu, baví mě to a lidé se ke mně kupodivu vracejí.
O Tvé knize jsem četla u Alue Loskotové, ale bohužel jsem se ještě nedostala k tomu, abych ji přečetla. Brzy to však musím napravit.

21 Meike Meike | Web | 9. září 2011 v 13:00 | Reagovat

Takhle jste přesně vystihla mě! :D Už od osmi let mě v hlavě otravovali představi mých vlastních příběhů! Nejdříve jsem začala tím, že jsem si vytvořila svou postavu a strčila jí do nějaké knížky, či filmu a vymýšlela příběhy s postavami z toho originálního příběhu a mé postavy. Tak jsem pokračovala, dokud jsem si nezačala v hlavě představovat svůj vlastní svět, který rýsuju už přes tři roky :D Dokonce jsem v jedné chvilce trpěla samomluvou a vymýšlela jsem si, že můj imaginární kamarád je budoucí postava mého románu, na který se chystám celé své dětství! Napsala jsem spousty povídek, ale vždy mi docvaklo, že na to nemám a že je to, velikánským omluvení,!, volovina... Snažím se o roán už sakra dlouo, ale furt mi to nejde :( ale snažím se! :-D

22 Meike Meike | Web | 9. září 2011 v 13:01 | Reagovat

Pardon, za ty strašné chyby jako třeba: představi, roán O:) :D Jaksi jsem se unesla a zapomněla opravovat :D

23 Eduard Nud Eduard Nud | 15. dubna 2014 v 19:03 | Reagovat

Taky jsem se pokoušel psát knihy, i když z toho vyšly jen dlouhé povídky. Teď lituji, že jsem nezačal psát tak, jak jsem někdy na začátku milénia končil. Povídáním na jednu stranu. Mělo by to hned několik výhod. Napsal bych toho o hodně méně, více by mě to bavilo a lépe by mi to šlo. Rozhodně bych se nemusel stydět dát to někomu přečíst. Ne, nebyly by to blogy. Bylo by to takové normální psaní normálního mladého muže. Nic, co by se dalo zaškatulkovat. Takhle to byla neveselá a chmurná dramata k smíchu.

24 Johysek Johysek | 11. května 2014 v 14:25 | Reagovat

Já první pohádku napsala ve 4, mamce k narozkam. Pak jsem občas vytvořila nějaký příběh, ale nejradši mám úvahy. Teď ve 14 mám rozepsané dvě knížky ale pochybuju že je dopíšu. Jakmile mám totiž v hlavě nový příběh, nebo jen postavu, tak začínám psát znova :-D

25 Terka Terka | E-mail | 25. října 2014 v 9:00 | Reagovat

Také se pokouším psát knihy, rozepsala jsem jich několik i když žádnou nedopsala. Také mě víc baví vytvářet příběh v mysli, moje postava už byla na spoustě míst :D No ale to už zase odbíhám, já prostě nemohu psát krátké povídky a slohy, i když vždy skončím uprostřed příběhu jelikož jakmile mě napadne něco jiného píšu znova a něco jiného. Nevím však co bych dělala kdybych nemohla psát příběhy :) No ale třeba později se mi něco podaří sepsat, času dost, ve 12 letech zatím jen sepisuji a vymýšlím ;)
Omlouvám se za případné pravopisné chyby

26 Kelssie Kelssie | 16. září 2016 v 16:09 | Reagovat

Já si taky píšu knihu v mysli i o hodinách:) Až mi půjde nebo budu mít nový notebook tak to tam napíšu :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama