Inspirace spisovatelky (2)

10. srpna 2011 v 18:34 | Renata Štulcová |  O psaní

Jak tvořím postavy


Pokud píšete, víte, jak obtížné je nepromítat stále do všech postav vaše chování, nálady, myšlenky. Hrdinové jsou potom svým chováním a řečí takové autorovy klony. Čtenář knihy má dojem, že v příběhu existuje jen jedna jediná postava a tou je vlastně autor.
.
A tak aby si hrdinové mých knih nebyli podobni jako vejce vejci, rozhlédnu se vždy po třídách, které učím (moje civilní zaměstnání je učitelka angličtiny a matematiky), a proto si žádné dítě v naší škole nemůže být jisté, jestli se právě ono neobjeví v knize.
.
Stejně tak se rozhlížím i po dospělých známých, jen vlastní rodinu vynechávám.
.
Když pak knihu píšu, představuji si, jak by se v té situaci chovala ona skutečná osoba. Představuju si její gesta, pohyby tváře, vybavuju si její charakteristická slova, vzpomínám na podobné situace, které jsem s tou osobou zažila.
.
Některé postavy v knihách si ale opravdu pouze vymyslím, prostě se náhle zjeví v mé mysli jako například Marina Fialková, hlavní hrdinka Rafaelovy školy.
.
Jestli jste zvědaví, jak je to s dalšími hrdiny Rafaelovy školy, tak Marinini spolužáci a spolužačky a většina studentů je podle skutečných postav, pouze mají jiná jména než ti skuteční.
Vyučující školy jsem zase vykreslila podle pedagogů, kteří mě za léta studií učili jak na gymnáziu, tak na vysoké škole. Občas to byli pěkní šílenci - viz profesor Zichermann, Portál, či angličtinářka Lejdyna (Té jsem dokonce nechala skutečnou přezdívku).
.
Další postavy (Aine, Pan - Černunnos, Arthos, Puk, Meluzína, Lucien, Flóra, atd.) jsou vymyšlené na základě naší dávné keltské, slovanské a také řecké mytologie, která s těmi předešlými velmi souvisí. Nemohu o těchto postavách nic moc dál prozrazovat, abych si sama sobě nespoilerovala děj Rafaelovy školy. To bych vám - čtenářům opravdu neudělala. Na to mám ještě pět a dvě třetiny dílu!
.
PS: Jak tvoříte postavy vy? Tedy pokud to není vaše výrobní tajemství...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Adelaine Pierce Adelaine Pierce | Web | 10. srpna 2011 v 18:45 | Reagovat

To jsou dobré rady. :) Mám ráda když je každá postava specifická svá a má svoje rysy, ne když jsou stejné.

2 Annička Annička | 10. srpna 2011 v 18:54 | Reagovat

Teda fakt to je dobrá rada. Díky zkusím si předělat trochu osoby v povídce. :-)

3 Lenny Vampire Lenny Vampire | E-mail | Web | 10. srpna 2011 v 20:07 | Reagovat

Postavy většinou hledám v anime makerech, anime seriálech, mangách, nebo jak jsem se již v minulém článku zmínila....v astrálním světě...^^ :-)  ;-)  :D

4 Beth Beth | Web | 10. srpna 2011 v 20:18 | Reagovat

Tyhle rady jsou k nezaplacení :) Já mám ráda, jak už tady bylo také řečeno, když jsou postavy něčím zvláštní a člověk je v knize od sebe rozezná.

5 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 10. srpna 2011 v 20:19 | Reagovat

Většinou se jenom tak zjeví v mé mysli, když přemýšlím o konkrétním příběhu. Ne, že bych nenasávala inspiraci z okolí, ale kdybych měla psát o někom skutečném, docela bych měla obavy, že se dotyčný jméno nejméno pozná.
Když už jsme u toho. Stalo se vám to někdy?

6 Archaell Archaell | Web | 10. srpna 2011 v 20:23 | Reagovat

Souhlasím s Lenny. Vždy přemýšlím jaký typ postavy potřebuji a pak se snažím vzpomenout, kde jsem ho viděl. Většinou se totiž hrubá kostra (například pro odvážné hrdiny, nemotorné postavy, nebo nadřazenou šlechtu) hodně podobá. Porovnám tedy postavy se stejným charakterem a z toho mám pak základní představu z čeho vycházet při volbě chování. Nic méně není na škodu z jedné postavy udělat vlastního klona. ^^

7 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 10. srpna 2011 v 20:41 | Reagovat

[5]: Poznali se jen ti bystří a moudří, ti také poznali své kamarády. Nadutější nepoznali ani sebe, ani ostatní. Jsou zkrátka do sebe tak zahleděni, že dokonce netuší, jak se chovají. Ostatní jsou pro ně pak už jen pouhý vzduch. :-)  :-(

8 Alissa Alissa | Web | 10. srpna 2011 v 22:01 | Reagovat

Postavy se mi většinou zčistajasna vynoří v ději (ty drzejší si ho rychle zaberou pro sebe), aniž bych věděla, z čeho čerpám.
Inspiraci skutečnými postavami jsem si zakázala ve chvíli, kdy se mi to jednou málem vymstilo. Výjimkou je kamarád taktéž amatérský spisovatel, se kterým probírám, co potřebuju, a povídky mu posílám ke schválení.

9 Tolpen Tolpen | 11. srpna 2011 v 8:40 | Reagovat

Moje postavy?
Tak nějak mi vždycky bleskne inspirace.
Většinou čerpám z knížek, jindy to jsou třeba veverky, které mi utvoří další charakter... no.. ale všechny jsou svým způsobem úplně stejné.

10 sára sára | 16. srpna 2011 v 10:00 | Reagovat

Moje postavy - moje fantasie. Často si je vymyslím, jak by měli vypadat a jak se chovat, aby to co nejlépe zapadlo do děje... Ale taky občas čerpán z jiných knih a filmů, ale hodně vždy pozměním k obrazu svému

11 Profesor Profesor | 17. srpna 2011 v 10:30 | Reagovat

Tvorba postav?
Koukám kolem sebe, pozoruji gesta, chování, občas testuji situace na skutečných lidech, nebo se zeptám, co by dělali. Nebo vzniknou na základě syntézy překladů jmen, četby a hudebního ovlivnění. Prostě si je vymýšlím a nebo si idealizuji skutečné lidi.

12 Jirka Jirka | Web | 18. srpna 2011 v 12:27 | Reagovat

Já tvořím postavy tak, že Si prostě promyslím děj a potom se snažím mít stejné myšlenky jako ta postava. A jak píšete, opravdu je těžké, velmi těžké nezkopírovat sebe do své vlastní postavy. Někdy si ze srandy vytvořím jednu postavu stejnou jako já, ale to jen nějakou vedlejší která se objeví na chvilku a pak se jí nějak zbavím :-D

13 Hidatsenka Hidatsenka | Web | 29. srpna 2011 v 13:57 | Reagovat

Tvorba postav je to, co mě na psaní příběhu baví nejvíce. Každý musí být jiný a měl by v něčem jiném vynikat. Problém s podobností samotné autorky (ehm mě) jsem vyřešila takřka podvědomě- jedna ze dvou hlavní postav mého příběhu jsem vlastně já sama, v přeneseném významu. Podle toho se u ní orientuji. Haidy tak přisuzuji mé reakce, hlášky a vše, co mě napadalo při psaní příběhu. Je to pak mnohem jednoduší. A ostatní postavy si pak pomyslně naskládám vedle té svojí a hlídám si, aby nereagovali stejně jako já. Jeden je tak vtipálek, druhý pesimista, třetí zlomyslný až na půdu... Ale když si nevím rady s vtipálkem, jelikož jsem tak trochu pesimistka znuzená životem, napíšu pár přátelům a buď se jich na reakce vyptám, nebo prostě počkám, až se nějaký ten vtípek objeví. Což obvykle moc dlouho netrvá :D

14 Matthias Matthias | E-mail | Web | 5. ledna 2012 v 13:01 | Reagovat

hmm... stejně jak ty :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama