Inspirace spisovatelky (14)

25. srpna 2011 v 20:32 | Renata Štulcová |  O psaní

Aby čtenář uvěřil


Tohoto problému jsem se už dotkla při zamyšlení v Inspiraci spisovatelky číslo 4, kde jsem psala o nápadu, jak popisovat scénu:
.
.
Sami jako čtenáři víte, že někdy čtete knihu a naprosto se do jejího světa ponoříte, jindy zůstanete mimo a knihu odložíte, protože jí prostě a jednoduše nevěříte.
.
Jenže jak má autor napsat knihu, které budou druzí věřit?
.
Autor Pána prstenů, J.R.R. Tolkien začal tvořit svou Středozem někdy během první světové války. Přitom Hobita a Pána prstenů psal až po druhé světové.
Vidíte, že první, co potřebujeme na rozvinutí našeho díla, je čas. Ne však čas na datlování do PC, myslím ČAS na promýšlení světa, na promýšlení životů našich hrdinů.
.
Předpokládejme, že nepíšeme fanfiction, že naše dílo není jen x-tá varianta na Stmívání, HP, Upíří deníky, anime... Prostě máme vlastní tedy celkem originální postavy a svět.
.
Co s nimi a s ním? Vrhnout se k PC?
.
V tuto chvíli se oddejte snění s otevřenýma očima. Můžete přitom i něco mechanického dělat, třeba vařit, krájet cibuli, mýt podlahu, vanu, uklízet si šuplíky...
.
Ponořte se do příběhu, nespěchejte v myšlenkách k cíli příběhu, k poslední kapitole, ale právě naopak, rozvíjejte si příběh do šíře.
.
Procházejte se svým fantazijním světem, ptejte se, jak každé místo, které máte v mysli, vypadalo v minulosti - v době před vaším příběhem, Co se s ním stane jednou v budoucnosti? Ptejte se, proč se tak a tak jmenuje, proč tak vypadá, zkoumejte ho.
.
To samé dělejte s postavami. Vy jako autoři musíte znát dokonale jejich zrození, dětství, mládí, prostě jejich minulost. Musíte vědět, co se s nimi stane i poté, kdy příběh zakončíte. Je potřeba je vidět také v situacích, které se do vašeho příběhu nedostanou.
.
Když tohle budete dělat, občas si zkontrolujte, zda z té či oné postavy nezačíná vylézat postava z nějaké populární knihy nebo filmu. Tím totiž svůj vlastní příběh stoprocentně zlikvidujete. Takové psaní nemá ani smysl jako literární cvičení, protože kopírováním populárních postav se zabíjí vlastní fantazie.
.
A teď dost teorie, přiblížím vám předchozí myšlenky na příkladu z Rafaelovy školy:
.
O hlavní hrdince Marině Fialkové víte, pokud knihu na blogu čtete, hodně informací. Když jsem knihu plánovala, představovala jsem si, jaké to u nich doma bylo, když s ní ještě jako s maličkou byla maminka (královna víl Aine). Pak jsem si Marinu představovala, jak se po mamince shání, jaká je to činorodá holka, jak vyvádí s kamarády, jak pomáhá doma ve firmě. A zároveň jak si zoufá nad ztracenou maminkou a také nad pejskem Čertem, kterého jí v první třídě porazilo auto.
.
Poté jsem šla dál v představách. Kromě toho, co o Marině čtete v příběhu, jsem si ji představovala i v obyčejných scénách, které v knize nejsou, protože děj nikam neposunují. Třeba jak doma uklízí s vílími křídly na zádech, nebo jak jen tak kouká z okna, jak dumá nad vážnými i nevážnými věcmi. Jak lenoší, jak se jí nechce nic dělat. A jindy zase jak ji popadne záchvat aktivity, připravuje všem snídani, uklízí, učí se do školy. Rozehrávám si v hlavě scény a rozhovory mezi Marinou a dalšími postavami z celé osmidílné série, přeskakuju mezi díly. Chvíli se zabývám prostředním, chvíli posledním... Někdy jsou to scény naprosto zbytečné dějově, někdy jen statické obrazy... Každá taková drobnost je tím pověstným kamínkem do mozaiky příběhu.
.
A samozřejmě vím, jak Marina žije po skončení celého příběhu, to samé vím o ostatních, o Pukovi, Aine... Ale nechci sama sobě spoilerovat děj, tak už nic víc neprozradím.
.
Nebo druhý příklad: dvakrát jsem zatím zmínila v ději kentauří město Centaurion. Nic víc. Přitom celé město - jak vypadá, z jakého mramoru je palác, jak tam vše funguje, jaká krajina se okolo rozkládá, atd. - mám v hlavě, přestože se ho čtenáři dočkají až v septimě.
.
Možná si nyní říkáte: "Ale takové psaní pak strašně trvá?"
Ano, trvá. A záleží jen na každém, zda se spokojí s rychlokvaškovým psaním podle přečtených knih, shlédnutých filmů a seriálů, či se pokusí o vlastní příběh s vlastním světem a vlastními hrdiny.
.
Když si takto vytvoříte nový vlastní svět, vytvoříte ho srdcem, budete ho vnímat jako skutečnost, kterou budete chtít předat čtenářům. Intuitivně potom celý příběh napíšete tak, že čtenáři při jeho čtení nebudou téměř dýchat.
To mi věřte, protože to, co jsem vám v tomhle článku psala, si nemyslím jen já. Četla jsem za ta léta už mnoho rozhovorů se zahraničními spisovateli a každý z nich říkal to samé, co já v tomto článku.
.
Samozřejmě, pokud budu psát román ze života podle příběhu někoho z mého okolí, tak se takovými věcmi nebudu zdržovat a přímý příběh nadatluji plynule za týden.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bezejmenná Bezejmenná | Web | 25. srpna 2011 v 21:06 | Reagovat

Nádherný popis toho, jak nezáleží jen na sepsání, ale dokonalém promyšlení príběhu. Ono je to opravdu důležité. Pokud někoho trkne sebevíce skvělý nápad, pokud ho nepromyslí, jen sepíše, nastávají tam často chyby a zmatky. Ono je to opravdu důležité a nemělo by se to podceňovat. Zvláště těžké je psát o nějakých důležitých a zásadních věcech, které jste si ale sami neprožili. To se musí pak promyslet. Nemyslím celý děj knihy (například celý děj Pána Prstenů či Harryho Pottera- to by se asi prožívalo těžce), stačí jen nějaký malý děj v jedné kapitole. Ať už je to láska, nebo smrt vám někoho blízkého. Jestli jste to zažili, máte skoro vyhráno. Pokud ale ne, musíte se do postavy a dané situace vcítit, promyslet každý detail. Teprve potom to popsat.

2 Tabitha ren Moore Tabitha ren Moore | Web | 25. srpna 2011 v 21:11 | Reagovat

Tyhle články jsozu vyčerpávající ,ale hodně dají.jak to tak čtu, dost mi to pomáhái, i když vlastně dělám to, co tu popisujete, teda hlavně se o to snažím, protože chci aby moje dílka měla nějakou valitu.Je poravda, že když autor nemá fantazii na popis okolí nebo charakteristiku postavy čtěnář si to neumí potom pořádně představit.Což já považuju za základ, aby si čtenář uměl to ,co čte v hlavě představit,tak dokonale , jako by to byl třeba film...

3 Lúthien Lúthien | Web | 25. srpna 2011 v 21:22 | Reagovat

Skvělý článek, jsem ráda, že jsem našla váš blog, protože jste mojí velkou inspirací! :) Čato jsem tímhle směrem uvažovala, ale mám opravdu radost, že to je potvrzené od někoho, kdo už spisovatelem je. To, že psát rychle a bez přípravy se nevyplatí, jsem si na sobě vyzkoušela.

4 Archaell Archaell | Web | 25. srpna 2011 v 21:28 | Reagovat

Jako vždy zajímavé čtení. Můj současný pokus o knihu je psán z pohledu první osoby (za což se nenávidím), takže jsem skoro doslova v trenkách hlavního hrdiny :D. Taky po mě zdědil spoustu potlačovaných vlastností. Dá se říct, že byl částečně zneužit jako ventilátor stresu. Pak to podle toho taky vypadá. Dokud je postava sama můžu vklidu rozvíjet poletující ptáčky, zářící svit luny a další blbosti. Ale jakmile se sejde víc postav v dialogu, tak je vidim před sebou a přestanu vnímat okolí. V podstatě jako bych tam fakt byl a prostředí se mi bez zájmu měnilo v periferním vidění. Na tomhle musím pracovat :-)

5 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 25. srpna 2011 v 22:12 | Reagovat

To je dobré. Musím si to přečíst ještě jednou!

6 Beckuska Beckuska | 26. srpna 2011 v 7:37 | Reagovat

Nechci být vlezlá, je fajn že je tu tolik článků, ale mě se v nich ztrácí kniha :-(
Mám pocit že je tu psaní o postavách, o bytostech a Inspirace spisovatelky. je fajn že to tu je ale přijde mi že je to tu moc často.
Prosím neberte si to jako závistivou výtku ale mě to tak prostě připadá.

7 Renata Štulcová Renata Štulcová | 26. srpna 2011 v 10:26 | Reagovat

[6]: Knihu hledej pod tercií. :-)

8 maltesenella maltesenella | 26. srpna 2011 v 17:46 | Reagovat

[6]: Jak už se tu psalo, tak knížku máš v tercii, pokud tě nezajímají články o postavách z knihy, psaní atd., tak to nemusíš číst, ale prostě to ignorovat :-). Já osobně  jsem za tyto články hodně vděčná, je v nich hodně užitečných informací a rad a doufám, že se dozvím ještě spustu nového :-).

9 Beckuska Beckuska | 26. srpna 2011 v 18:02 | Reagovat

Tak sem to nemyslela.
Myslím tím, že mi přijde že je tu moc článků za časovou jednotku, už to nemá to kouzlo kdy jsem se každý den sem dívala s očekáváním zda dnes přijde kapitolka či článek, teď sem jdu s jistotou že tu bude něco nového. Ztratilo to to kouzlo očekávání smíšeného se zvědavostí a nedočkavostí. :-(

10 Renata Štulcová Renata Štulcová | 26. srpna 2011 v 18:12 | Reagovat

[9]: Žádný strach, od pondělka jdu do práce a na stole mi leží redigování sekundy, čili zase budete čekat na další pokračování... :-)

11 Beckuska Beckuska | 27. srpna 2011 v 13:00 | Reagovat

[10]: Děkuji
Já myslela že to tu tak bude pořád :-D

12 Profesor Profesor | 10. září 2011 v 22:47 | Reagovat

Já nejradši vymýšlím před spaním. To je nejbezpečnější. Já totiž, když se zaberu do přemýšlení, zpomalím v práci, často se i zastavím a to nebývá vždy záhodno. Jednou jsem takhle málem spadla při hrabání trávy do rybníka.;-)
Jenomže ony postavy jsou se mnou stále. Hlavně můj poslední hrdina mi sedí za krkem. Má ze mne až příliš...
Můžu se vás, paní Štulcová zeptat, jak se bráníte tomu, abyste do hrdinů nevkládala příliš ze sebe? Já s tím mívám často problém.

13 Pájík Pájík | 29. srpna 2013 v 21:24 | Reagovat

Je to opravdu super si číst i komenty ostatntních, protože mě to moc zajímá. Já vždy když něco vymyslím před spaním stokrát si to zopakuji a pak prosím boha (nejsem věřící ale někoho prosit musím) prosím, ať to nezapomenu :-) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama