Inspirace spisovatelky (12)

23. srpna 2011 v 20:44 | Renata Štulcová |  O psaní

Vznik kapitoly


Sednu si a natluču do počítače kapitolu za půl hodiny, čelo upocené, z klávesnice se kouří... Ne, takhle to s mým psaním, bohužel, není. Navíc, převážnou většinu spisovatelské práce provedu bez počítače, pouze v mysli.
.
Abych nevypadala jako spisovatelský nešika, tak tohle musím upřesnit. Když píšu něco z našeho reálného světa na základě věcí, které jsem já nebo lidé kolem mě prožili, píšu rychle. Ale ve fikci zvláště v té v kombinaci s mýty nechci psát klišé příběhy, klišé scény, a taky sama nemám ráda, když při čtení jakékoli knihy objevím, že je autor s prominutím natvrdlý. Že v příběhu nic nesedí.
.
Jako příklad mého psaní fikce dávám zatím poslední 15. kapitolu nazvanou Kančí kly válečníka
.
Před jejím psaním jsem věděla, že se musí udát toto:
.
1. Marinin nepřítel uvažuje nad svou chybou
2. Co se stalo s Marinou, když před vilou zapískal Patrik
3. Marina dostane rady od profesora Emanuela, v kterých se vysvětlí některé problémy s metamorfózou a vyostří se její postoj k maminčinu divnému chování
4. Amálie sdělí Pukovi radostnou novinu o studiu
5. Puk se porve s Arthosem
6. Začátek školního roku
7. Profesor Pan zuří, protože pubertou stižení terciáni stále nevymysleli projekt do soutěže
.
Nejdřív jsem začala během obyčejných pracovních úkonů a při nákupech každý bod rozvíjet. Brzy jsem zjistila, že by taková kapitola byla neúnosně dlouhá, a body 5, 6 a 7 jsem přesunula do další kapitoly. Usoudila jsem, že kapitolu useknu v místě, kdy Puk vyběhne ze školy. Na to, co se dělo u Arthose, si napjatý čtenář počká do další kapitoly číslo 16.
.
Přemýšlela jsem o bodu 2, chtěla jsem vypsat celou metamorfózu v lišku, ale pak jsem si uvědomila, že se o takové věci bude ještě mluvit, až zase bude probíhat vyučování v lese pod vedením Pana. Tak jsem proměnu v lišku hodila do Marinina rozhovoru s psychologem Emanuelem. Čtenář se tak dozvěděl detaily, ale nezdržoval se čtením dlouhé pasáže.
.
Po asi pěti dnech jsem zasedla a napsala první verzi kapitoly, která měla tři strany čili něco kolem 5 400 znaků včetně mezer. Uložila na "flešku" a zaklapla notebook. Nechávám vždy kapitolu uležet do druhého dne jako těsto na vánoční cukroví.
.
Zase jsem dělala běžné činnosti a přitom chvílemi procházela v duchu, co jsem napsala. Uvědomovala jsem si, na co jsem zapomněla: na Čerta, na kratinký popis psychologovy kanceláře, na vysvětlení podstaty elementálů, a taky na to, že Marina začíná nový rok, a od Emanuela jde do Lesního sídla, tudíž jako každá studentka s sebou vleče zavazadlo.
.
Druhý den jsem vše doplnila. Vložila Čerta do děje, přidala zmínku o ušáku u psychologa, Marině jsem dala kufřík na kolečkách, a vysvětlila více o elementálech. Hned se mi kapitola prodloužila o stránku, tedy 1800 znaků včetně mezer.
.
Nakonec jsem se zamyslela nad podstatou kapitoly a vybrala na úvod zvíře s jeho charakteristikou, jak jej chápali naši předci - druidové.
.
Čtyřikrát jsem si vše ještě přečetla, a přesto si jsem jistá, že kdybych si kapitolu vytiskla, v papírové verzi bych zase spoustu věcí upravila.
A tak jsem ji raději už uveřejnila, jinak byste se jí totiž asi nedočkali.
.
PS: Taky se s psaním tak pipláte?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tabitha ren Moore Tabitha ren Moore | Web | 23. srpna 2011 v 20:58 | Reagovat

Jo, mám to naprosto stejně :D Začala jsem psát další dílko a pořád nad tím uvažuju, v hlavě rozvrhuju, co kdo řekne nebo udělá a v jednom kuse uvažuju nad tím, co jsem napsala a pak to obvykle, třeba druhý den projedu, přečtu a něco změním nebo připisuju.V tomle jsem docela puntičkářská, hlavně tedy co se obsahu týká.Ovšem, když už to mám rozvržené v hlavě, naťukám toho dost, mám známé, co napíší denně stránku a už neví.Já píšu denně, protože prostě musím, jinak ani nemám moc, co dělat :D A denně napíšu těch deset, ale i víc stran, když chci, protože obvykle mám kapitolu na deset stran ...

2 Renata Štulcová Renata Štulcová | 23. srpna 2011 v 21:01 | Reagovat

[1]:Já dříve psala delší knihy. Dokonce jednotlivé díly Nemetonburku mají více úhozů než HP. Ale dlouhé ČESKÉ knihy nechtějí v ČR nakladatelé vydávat. Ach jo. Tak proto se krotím v délce díla. :-)

3 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 23. srpna 2011 v 21:02 | Reagovat

Já jsem ten zmíněný typ, co to natluče za půl hodiny, jak píšete v úvodu. A když zrovna kvůli dětem nemohu být u PC, tka si zapisuji body enbo celé věty a ve chvíli, kdy mohu k PC ta ze sebe vyrchlím. Mně naopak dělají problémy opravy a úpravy. Mám pocit, že ničím své dítě, když musím něco přepsat či dopsat. Takže opravy na mé knize s odpovědnou redaktorkou jsou pro mě záhulem :-)

4 Renata Štulcová Renata Štulcová | 23. srpna 2011 v 21:06 | Reagovat

[3]: O těch úpravách chci napsat taky článek, ten bude delší. Musím si ale nejdřív naskenovat, jak takové úpravy vypadají, aby ti, kdo ještě neviděli redakční práci, poznali, o čem mluvím.

5 Sikar Sikar | Web | 23. srpna 2011 v 21:11 | Reagovat

Zrovna dneska jsem procházel desátou kapitolu novely, které jsem pro jistotu zatím nedal jméno. Ta vznikala naprosto odlišně - měl jsem víceméně v hlavě hlavní postavu a nějaký její cíl, celý děj vznikl automatickým psaním a teď to celé předělávám (v třetí kapitole píšu o třěch lodích, v šesté náhle jen o dvou, apod., prostě děj nakonec vyžadoval jen dvě) a kontroluji.

Většinu věcí napíšu právě tímhle stylem. Dost často si sice dělám poznámky, ale ty nazývám pouze "dílčími nápady", co by třeba šly nějak zakomponovat.

6 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 23. srpna 2011 v 21:22 | Reagovat

Obrázek jsem dala ke konci tohoto článku http://edithhola.blog.cz/1108/snad-nejsem-viewegh-v-suknich. Když jsem to viděla poprvé, tak jsem se zděsila, kolik tam má chyb a redaktorka mi přitom napsala, že patřím k těm vzorným :-)

7 Renata Štulcová Renata Štulcová | 23. srpna 2011 v 21:27 | Reagovat

[6]: To je ono, ale já to mám naštěstí v papírové podobě. Z tohohle bych se asi zcvokla. :-)

8 Archaell Archaell | Web | 23. srpna 2011 v 21:42 | Reagovat

Já mám problém se dokopat k tomu něco začít psát, většinou si du zakouřit dostanu nápad a napíšu pět stran. Nejdřív si řeknu co potřebuju aby se stalo pro hlavní dějovou linku. Pak vymyslím děj kapitoly. A pak vedlejší příběhy. To na sebe naskládám a zbytek za mě vypráví přítomné postavy během psaní. Jedna něco řekne/udělá a další na to okamžitě reaguje, což rychle plní řádky. V závěru už jen zpravuju nejhorší pasáže a spíš mažu než píšu. Zatím jsem ještě neotravoval žádnýho nakladatele, ale taky jsem zvědavej, co mi z toho zbyde. Vim, že to je podprůměrný, ale určitě to vyvažuje obsažený humor. Navíc nějak začít musim. Snad se aspoň jeden nakladatel nechá uplatit :D

[2]: Mimochodem od jakého rozsahu jsou díla považována za "dlouhá"?

9 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 23. srpna 2011 v 21:47 | Reagovat

[8]: Když máš 250 normostran - tj. po 1800 znacích včetně mezer, tak se z toho dá udělat v sazbě cihla jako Harry Potter a nebo se to tady dá srazit písmem a mezerami na maličký Nemetonburk. Jsou to finty, jak z lidí za nic vytáhnout pětikilo. Mám pocit, že od 200 stran je to už dost dlouhé pro nakladatele. Pro mě ne. Já klidně napíšu najednou 1000 normostran, které ale nikdo nevydá. :-)

10 Archaell Archaell | Web | 23. srpna 2011 v 21:58 | Reagovat

[9]: Díky za odpověď. Trošku jsem byl zrazen vlastní angličtinou, kde tvrdili že 80.000 slov je akorát :-) Mi to vychází na cca 260 normostran. A vzhledem k tomu, že většina mého popisu je typu "osoba A zarazila hlavu osobě B do zdi a nechala ji tam bezvládně viset" Tak toho moc nevyškrtám :D

11 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 23. srpna 2011 v 21:59 | Reagovat

[8]: ...a proto se při psaní hlídám, abych nepsala zbytečnosti a knihu nenatahovala planými řečmi. Jsou to takové ty vycpávky, které sama při čtení v knihách přeskakuju.

12 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 23. srpna 2011 v 22:05 | Reagovat

[10]: Někdy jdou i celé scény nahradit. Zrovna nedávno v Captain America jsem si uvědomila, jak namísto delší scény, v které by museli připravit náročnou bitku kaskadérů a hlavního hrdiny uvnitř náklaďáku, scénu zkrátili na dvě sekundy. Prostě ji filmovali zvenčí, takže my diváci jsme jen viděli, jak tři chlapíci postupně vypadávají ven.

13 Profesor Profesor | 10. září 2011 v 22:31 | Reagovat

Já obvykle píšu stylem sednu k tomu a něco vyjede, zatím jsem neměla příliš trpělivosti se k textům vracet, ale to už začínám napravovat.
Známí o mně říkají, že mám lehkou ruku, já když se rozjedu, tak mám stránku za chvilku. Jenomže takové věci občas končí v polovině a já se nehnu.
Nedokážu si jako vy vymyslet celý příběh v hlavě, já si musím psát body. Postupuji trochu jako při tvoření myšlenkové mapy. Mám bod a z něho vycházím. Nebo mám osnovu a potom prostě píšu. Nebo tahám z kloubouku (=moje hlava střípky, které se tam vylíhnou před spaním). Dlouze přemýšlím málokdy, vlastně jenom teď u posledního projektu, protože na něm mi hodně záleží.

14 discount wedding gowns discount wedding gowns | E-mail | Web | 3. listopadu 2012 v 6:57 | Reagovat

A. When you're eating a watermelon!
http://www.cardresses.com/

15 Pájík Pájík | 29. srpna 2013 v 13:46 | Reagovat

Já když něco napíšu, tak si nemůžu pomct a hned tam něco přepisuji, připisuji až se v tom zamotám až po uši, ale když se kouknu na blog kamarádky nestačím se divit: podle toho jak mluví a píše ve škole bych nepoznala, že ty články píše ona :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama