Srpen 2011

Inspirace spisovatelky (15)

29. srpna 2011 v 20:52 | Renata Štulcová |  O psaní

Prézens historický

Možná se divíte, že namísto nové kapitoly sem dneska vkládám další inspiraci. Bohužel sami víte, že na blozích se vyskytují tisíce skvělých lidí, ale také takoví, kteří závidí a urážejí. Přitom sami mají katastrofální nedostatky ve znalostech češtiny a angličtiny a ke své argumentaci používají překroucená fakta. Dnes jsem kvůli tomu potřetí za dobu, co blog existuje, někoho zablokovala. Jméno neuvádím, ta osoba si popularitu nezaslouží, jelikož na svém blogu používá i hrubá slova, kterými Rafaelovu školu a mě uráží. Zároveň se k ní přidalo několik veselých roztleskávaček.
.
Na co narážím? A co má znamenat ten podivný nadpis?
.
Kdo jste dávali pozor v deváté třídě v hodinách slohu a literatury, nebo na střední škole, či aspoň z maturitních otázek víte, že se jedná o fígl při psaní vyprávění.
Prostě: v ději minulém se přejde do přítomného času, aby se zvýšila napínavost. Odborně se tomu říká prézens historický, kdybyste chtěli někdo hledat v jazykových příručkách.
.
Slovesa, která se použijí v přítomném čase, jsou potom ve vidu nedokonavém. Aha - další odborný termín. :-) Ale nemyslete si, že takhle nad tím při psaní přemýšlím. Kdepak. Kdo píšete, víte, že slova přicházejí sama.
.
Tady je ukázka z prvního dílu Rafaelovy školy, jak se dá střídat přítomný čas ve vidu nedokonavém a minulý čas ve vidu dokonavém.
.
Blesky bijí do křivoklátských lesů, vichřice ohýbá stromy a Marinu kdosi svírá jako v kleštích a unáší ji pryč. Malá víla hrůzou zkameněla, nedokáže pohnout tělem, aby se pokusila ze sevření uvolnit. Neznámý ji k sobě tiskne pažemi ze železa a prodírá se s ní lesem.
Blesky třískají do stromů, les duní ozvěnou hromů a silným deštěm. Strach zmrazil Marině tělo i duši, je jí zima, celá se chvěje a cvaká zuby.
"Neboj se, už tam budeme," zaslechne náhle uklidňující hlas.
.
Ještě bych ráda poznamenala, že prézens historický je též jedním ze základních fíglů žurnalistů. Takže pokud někdo chcete jít studovat žurnalistiku, měli byste se o něj zajímat. :-)
.
Tak - namísto dopsané kapitoly jsem vám nabídla vysvětlení z jazykovědy. Prostě hájit se musím. :-) A třeba vám tahle zdánlivá maličkost pomůže při psaní oživit text.
.
PS: Ještě měly ty roztleskávačky řeči ohledně jmen v RŠ. Každé jméno má smysl. Určitě jste poznali řecká a někteří z vás i keltská (ta dávali naši předkové před 2500 lety). V jedné z inspirací se jimi budu zabývat. Dokonce i Puk něco znamená, a není to žádný přitroublý kotouček na hokej. Však uvidíte. :-)
.
A abych končila pozitivně, nabízím vám jednu z krásných pohádkových písniček. Má krásnou melodii i text :-) který se k dnešní inspiraci možná docela hodí.
.
.
Příjemný poslech. Mrkající

Záletný profesor vílí školy

26. srpna 2011 v 8:58 | Renata Štulcová |  O psaní
Tercie Rafaelovy školy je ročník faunů, který vede král lesa, profesor Pan neboli Černunnos.
.
Když jsem o něm poprvé začala uvažovat, vzpomněla jsem si na písničku, kterou zpívá Marta Kubišová. Česká slova jsou na melodii známé anglické písně Greensleeves.
.
.
Po jejím poslechu vám asi nemusím vysvětlovat, co je Pan zač. ;-)
Nejenže žárlí na královnu víl Aine, protože ona má jinou lásku, ale stále běhá za nějakými vílami a výuka v jeho sídle probíhá metodou:
.
Nejvíce se student naučí, když si na to přijde sám.
.
Prostě - Pan je bohémský profesor, žáci se ho bojí, ale zároveň ho uznávají a mají rádi.
.
Přichází v různých podobách, najdete ho na následujících odkazech.

Tato podoba je z Řecka

.
A následující z našich (keltských lesů)...
.
.
Doufám, že jste se ho nelekli.
.
Pokud si nepamatujete, co o něm studenti Rafaelovy školy psali do seminární práce, odkaz je zde, můžete si s Marinou a Médeou zopakovat kapitolu 13

Inspirace spisovatelky (14)

25. srpna 2011 v 20:32 | Renata Štulcová |  O psaní

Aby čtenář uvěřil


Tohoto problému jsem se už dotkla při zamyšlení v Inspiraci spisovatelky číslo 4, kde jsem psala o nápadu, jak popisovat scénu:
.
.
Sami jako čtenáři víte, že někdy čtete knihu a naprosto se do jejího světa ponoříte, jindy zůstanete mimo a knihu odložíte, protože jí prostě a jednoduše nevěříte.
.
Jenže jak má autor napsat knihu, které budou druzí věřit?
.
Autor Pána prstenů, J.R.R. Tolkien začal tvořit svou Středozem někdy během první světové války. Přitom Hobita a Pána prstenů psal až po druhé světové.
Vidíte, že první, co potřebujeme na rozvinutí našeho díla, je čas. Ne však čas na datlování do PC, myslím ČAS na promýšlení světa, na promýšlení životů našich hrdinů.
.
Předpokládejme, že nepíšeme fanfiction, že naše dílo není jen x-tá varianta na Stmívání, HP, Upíří deníky, anime... Prostě máme vlastní tedy celkem originální postavy a svět.
.
Co s nimi a s ním? Vrhnout se k PC?
.
V tuto chvíli se oddejte snění s otevřenýma očima. Můžete přitom i něco mechanického dělat, třeba vařit, krájet cibuli, mýt podlahu, vanu, uklízet si šuplíky...
.
Ponořte se do příběhu, nespěchejte v myšlenkách k cíli příběhu, k poslední kapitole, ale právě naopak, rozvíjejte si příběh do šíře.
.
Procházejte se svým fantazijním světem, ptejte se, jak každé místo, které máte v mysli, vypadalo v minulosti - v době před vaším příběhem, Co se s ním stane jednou v budoucnosti? Ptejte se, proč se tak a tak jmenuje, proč tak vypadá, zkoumejte ho.
.
To samé dělejte s postavami. Vy jako autoři musíte znát dokonale jejich zrození, dětství, mládí, prostě jejich minulost. Musíte vědět, co se s nimi stane i poté, kdy příběh zakončíte. Je potřeba je vidět také v situacích, které se do vašeho příběhu nedostanou.
.
Když tohle budete dělat, občas si zkontrolujte, zda z té či oné postavy nezačíná vylézat postava z nějaké populární knihy nebo filmu. Tím totiž svůj vlastní příběh stoprocentně zlikvidujete. Takové psaní nemá ani smysl jako literární cvičení, protože kopírováním populárních postav se zabíjí vlastní fantazie.
.
A teď dost teorie, přiblížím vám předchozí myšlenky na příkladu z Rafaelovy školy:
.
O hlavní hrdince Marině Fialkové víte, pokud knihu na blogu čtete, hodně informací. Když jsem knihu plánovala, představovala jsem si, jaké to u nich doma bylo, když s ní ještě jako s maličkou byla maminka (královna víl Aine). Pak jsem si Marinu představovala, jak se po mamince shání, jaká je to činorodá holka, jak vyvádí s kamarády, jak pomáhá doma ve firmě. A zároveň jak si zoufá nad ztracenou maminkou a také nad pejskem Čertem, kterého jí v první třídě porazilo auto.
.
Poté jsem šla dál v představách. Kromě toho, co o Marině čtete v příběhu, jsem si ji představovala i v obyčejných scénách, které v knize nejsou, protože děj nikam neposunují. Třeba jak doma uklízí s vílími křídly na zádech, nebo jak jen tak kouká z okna, jak dumá nad vážnými i nevážnými věcmi. Jak lenoší, jak se jí nechce nic dělat. A jindy zase jak ji popadne záchvat aktivity, připravuje všem snídani, uklízí, učí se do školy. Rozehrávám si v hlavě scény a rozhovory mezi Marinou a dalšími postavami z celé osmidílné série, přeskakuju mezi díly. Chvíli se zabývám prostředním, chvíli posledním... Někdy jsou to scény naprosto zbytečné dějově, někdy jen statické obrazy... Každá taková drobnost je tím pověstným kamínkem do mozaiky příběhu.
.
A samozřejmě vím, jak Marina žije po skončení celého příběhu, to samé vím o ostatních, o Pukovi, Aine... Ale nechci sama sobě spoilerovat děj, tak už nic víc neprozradím.
.
Nebo druhý příklad: dvakrát jsem zatím zmínila v ději kentauří město Centaurion. Nic víc. Přitom celé město - jak vypadá, z jakého mramoru je palác, jak tam vše funguje, jaká krajina se okolo rozkládá, atd. - mám v hlavě, přestože se ho čtenáři dočkají až v septimě.
.
Možná si nyní říkáte: "Ale takové psaní pak strašně trvá?"
Ano, trvá. A záleží jen na každém, zda se spokojí s rychlokvaškovým psaním podle přečtených knih, shlédnutých filmů a seriálů, či se pokusí o vlastní příběh s vlastním světem a vlastními hrdiny.
.
Když si takto vytvoříte nový vlastní svět, vytvoříte ho srdcem, budete ho vnímat jako skutečnost, kterou budete chtít předat čtenářům. Intuitivně potom celý příběh napíšete tak, že čtenáři při jeho čtení nebudou téměř dýchat.
To mi věřte, protože to, co jsem vám v tomhle článku psala, si nemyslím jen já. Četla jsem za ta léta už mnoho rozhovorů se zahraničními spisovateli a každý z nich říkal to samé, co já v tomto článku.
.
Samozřejmě, pokud budu psát román ze života podle příběhu někoho z mého okolí, tak se takovými věcmi nebudu zdržovat a přímý příběh nadatluji plynule za týden.

Ředitelka vílí školy

25. srpna 2011 v 8:58 | Renata Štulcová |  O psaní
Ředitelkou Rafaelovy školy víl a elementálů je krásná paní Flóra, kterou v jejích plavých loknách a elegantních šatech nikdo nikdy nepřehlédne. V učitelském sboru pracuje mnoho významných profesorů, ale školu řídí paní Flóra.
.
Paní Flóra je tajemná, postupně se o ní dozvíte mnohem více, až Marina postoupí do vyšších ročníků.
.
Nyní vám jen mohu prozradit, jak jsem na její postavu přišla.
.
Když jsem o ředitelce přemýšlela, viděla jsem ji před sebou, a ptala jsem se sama sebe, kdo to je? Jak se jmenuje? A vzpomněla jsem si na svou oblíbenou písničku od Enyi o Flóřině tajemství (Flora`s secret)
.
.
Ta paní ředitelka je přece Flóra! zajásala jsem. Paní jara a květin, kterou takhle krásně vymaloval Richard S. Johnson:
.
.

Inspirace spisovatelky (13)

24. srpna 2011 v 20:36 | Renata Štulcová |  O psaní

Redigování rukopisu

V roce 2001 jsem jako začínající spisovatelka netušila, co všechno práce na rukopisu obnáší.
Když po mně v Albatrosu rukopis celé knihy chtěli, třikrát jsem si ho po sobě přečetla, opravila překlepy, sem tam jsem upravila slovosled, a pak jsem paní redaktorce vše odeslala do Albatrosu.
.
Musím říct, že jsem měla veliké štěstí, protože moje knihy se mnou dělá (i Rafaelovu školu Vílí křídla) paní redaktorka, které rukama prošel celý český překlad Harryho Pottera, Darren Shan, Pátračka Gilda a další fůra napínavých knih nejen pro mládež.
.
Paní redaktorka mi do telefonu řekla, že přepisovat není nic třeba, že je to skvělé, že nás čekají jen nějaké malé jazykové úpravy. Oddychla jsem si. Netušila jsem, co mě čeká. Nevěděla jsem, že se sama musím naučit v praxi s textem pracovat.
.
Když mi přišla tlustá obálka s 250 stranami vytištěnými na počítači a já pohlédla na rukopis, nevěřila jsem vlastním očím.
.
Některá místa byla naprosto v pořádku, ale na mnoha místech v rukopisu jsem našla takové poznámky, různé návrhy, či dokonce vyškrtnutí nějakých momentů. Na ukázku sem vkládám dvě fotografie stránek z prvního rukopisu Nemetonburk - Tajemství ve skále. Vyhrabala jsem ho pro vás ze dna skříně, kde odpočívá devět let. Kdo knihu vlastníte, můžete porovnávat:
.
.
.
Na mně bylo, abych si vše pročetla a rozhodla se, zda navrhované úpravy přijmu a zanesu do PC nebo zda nechám svůj původní text či najdu sama jinou variantu.
.
V tomhle momentě bych všem radila, aby odhodili svou spisovatelskou pýchu a podívali se na rukopis očima čtenáře. Text se musí dobře číst, musí být srozumitelný, pochopitelný, nesmí se opakovat banality, každá scéna, kterou napíšete, musí mít smysl v ději, musí děj posunout dál. Nesmí to být zbytečná vata. Někdy je nutné zlikvidovat sebelepší sebevtipnější scénu, když je dějově zbytečná. Popisy nesmí být dlouhé, aby čtenář nezapomněl, co se před popisem vlastně dělo. Někdy je nutné pro urychlení děje vymyslet nějakou zkratku, vypustit kus a nahradit ho několika větami.
.
Tyhle moudra mi nikdo nediktoval, postupně jsem si na ně přišla sama. A taky jsem se sama naučila redigování dělat hned poté, co první verzi rukopisu dokončím.
.
Na obrázcích vidíte, že úpravy paní redaktorky v mé první knize jsou provedeny v několika barvách.
Já dnes dělám to samé.
Nejdřív prostě píšu a píšu. Když si potom hotový rukopis vytisknu na PC, vezmu propisku a čtu a upravuju. Při druhém čtení upravuju tužkou, při třetím třeba gelovkou červenou, pak zelenou atd.
Díky rozdílným barvám můžu stále dělat na jedné vytištěné verzi a šetřím tak papír i barvu.
Nakonec zasednu k PC a všechny úpravy zanesu do elektronické podoby.
.
Tohle barevné redigování se dá dělat také na PC, pro mě (mám zkoušku na VŠ z programování :-) ) je však redigování rukopisu na monitoru značně nepřehledné.
.
Pak odesílám rukopis paní redaktorce, která si ho zase čte a navrhuje další úpravy, v místech kde ona jako čtenář cítí nesoulad.
.
Tady vidíte, že práce na rukopise je velká dřina, než se vyloupne verze, která se bude dobře číst.
.
Na závěr vás ale musím povzbudit. Zjistila jsem během těch deseti let, co píšu, že těch úprav už dělám mnohem méně, často jdou celé kapitoly do tisku v první verzi. Prostě jen psaním a následným redigováním se spisovatel naučí psát...
.
PS: Pokud by vás redigování nebavilo, vězte, že mě taky nebaví, ale nikdy to nevzdávám. Chci vyprávět příběh, proto tu anabázi vědomě podstupuji.

Inspirace spisovatelky (12)

23. srpna 2011 v 20:44 | Renata Štulcová |  O psaní

Vznik kapitoly


Sednu si a natluču do počítače kapitolu za půl hodiny, čelo upocené, z klávesnice se kouří... Ne, takhle to s mým psaním, bohužel, není. Navíc, převážnou většinu spisovatelské práce provedu bez počítače, pouze v mysli.
.
Abych nevypadala jako spisovatelský nešika, tak tohle musím upřesnit. Když píšu něco z našeho reálného světa na základě věcí, které jsem já nebo lidé kolem mě prožili, píšu rychle. Ale ve fikci zvláště v té v kombinaci s mýty nechci psát klišé příběhy, klišé scény, a taky sama nemám ráda, když při čtení jakékoli knihy objevím, že je autor s prominutím natvrdlý. Že v příběhu nic nesedí.
.
Jako příklad mého psaní fikce dávám zatím poslední 15. kapitolu nazvanou Kančí kly válečníka
.
Před jejím psaním jsem věděla, že se musí udát toto:
.
1. Marinin nepřítel uvažuje nad svou chybou
2. Co se stalo s Marinou, když před vilou zapískal Patrik
3. Marina dostane rady od profesora Emanuela, v kterých se vysvětlí některé problémy s metamorfózou a vyostří se její postoj k maminčinu divnému chování
4. Amálie sdělí Pukovi radostnou novinu o studiu
5. Puk se porve s Arthosem
6. Začátek školního roku
7. Profesor Pan zuří, protože pubertou stižení terciáni stále nevymysleli projekt do soutěže
.
Nejdřív jsem začala během obyčejných pracovních úkonů a při nákupech každý bod rozvíjet. Brzy jsem zjistila, že by taková kapitola byla neúnosně dlouhá, a body 5, 6 a 7 jsem přesunula do další kapitoly. Usoudila jsem, že kapitolu useknu v místě, kdy Puk vyběhne ze školy. Na to, co se dělo u Arthose, si napjatý čtenář počká do další kapitoly číslo 16.
.
Přemýšlela jsem o bodu 2, chtěla jsem vypsat celou metamorfózu v lišku, ale pak jsem si uvědomila, že se o takové věci bude ještě mluvit, až zase bude probíhat vyučování v lese pod vedením Pana. Tak jsem proměnu v lišku hodila do Marinina rozhovoru s psychologem Emanuelem. Čtenář se tak dozvěděl detaily, ale nezdržoval se čtením dlouhé pasáže.
.
Po asi pěti dnech jsem zasedla a napsala první verzi kapitoly, která měla tři strany čili něco kolem 5 400 znaků včetně mezer. Uložila na "flešku" a zaklapla notebook. Nechávám vždy kapitolu uležet do druhého dne jako těsto na vánoční cukroví.
.
Zase jsem dělala běžné činnosti a přitom chvílemi procházela v duchu, co jsem napsala. Uvědomovala jsem si, na co jsem zapomněla: na Čerta, na kratinký popis psychologovy kanceláře, na vysvětlení podstaty elementálů, a taky na to, že Marina začíná nový rok, a od Emanuela jde do Lesního sídla, tudíž jako každá studentka s sebou vleče zavazadlo.
.
Druhý den jsem vše doplnila. Vložila Čerta do děje, přidala zmínku o ušáku u psychologa, Marině jsem dala kufřík na kolečkách, a vysvětlila více o elementálech. Hned se mi kapitola prodloužila o stránku, tedy 1800 znaků včetně mezer.
.
Nakonec jsem se zamyslela nad podstatou kapitoly a vybrala na úvod zvíře s jeho charakteristikou, jak jej chápali naši předci - druidové.
.
Čtyřikrát jsem si vše ještě přečetla, a přesto si jsem jistá, že kdybych si kapitolu vytiskla, v papírové verzi bych zase spoustu věcí upravila.
A tak jsem ji raději už uveřejnila, jinak byste se jí totiž asi nedočkali.
.
PS: Taky se s psaním tak pipláte?

Inspirace spisovatelky (11)

22. srpna 2011 v 18:23 | Renata Štulcová |  O psaní

Výstavba scény

.
V některém z minulých dílů jsem se zmínila, že nemám ráda maxidlouhé popisy. Abych to upřesnila, sama ráda čtu a píšu důkladné popisy, které se ale prolínají s dějem. Mám ráda pohyblivé popisy, které kromě obrazu přinášejí i vůně, zvuky, pohyb zůčastněných, i pohyb věcí.
.
Následující zamilovaná scéna je z knihy Mojmír - Cesta pravého krále. Kdybych před ni vložila dlouhý popis zahrady a domu, čtenář by se milostného setkání téměř nedočkal. Proto jsem popis sloučila s dějem.
.
Kde jsem se k takové zahradě inspirovala? Po přečtení scény se dozvíte odpověď.
.
Mojmír - Cesta pravého krále, str. 185 - 186
.
Jaryna seskočil z koně před domem, jenž měl kupec Wojciechowski pronajatý, a sluha ho vedl přes dvůr a skrz křídlo domu. Pak se před Jarynou otevřela zahrada.
Chránila ji vysoká zeď se stříškou. Švestky a pivoňky kvetly mezi borovicemi a na hladině jezírka splývaly listy lotosů. Zahradou vanul vítr a květy očesával. Okvětní lístky se snášely na trávu a pískem vysypané cestičky. Vítr vanul až k Jarynovi, chladil mu čelo a opájel ho omamnou vůní. A v té vůni se z lavičky v besídce z bambusu zvedla Magdalena a on k ní po chodníčku kráčel.
.
Jaryna beze slov objal Magdalenu, těsně ji k sobě přivinul, zvedla k němu tvář a on se sklonil a dotkl se jejích rtů. První nesmělý polibek vystřídala touha, nemohli se nabažit svých úst, která chutnala jako med.
"Vskutku tě miluji, Magdalenko," šeptal Jaryna. "A miluju tě proto, že... tedy popravdě... nevím proč, ale miluji tě."
Zasmála se Magdalena vesele a položila mu hlavu na hruď. Slyšela, jak mu tluče srdce.
.
Tak a nyní kde jsem získala inspiraci k místu děje? Asi vás trochu polekám, než tohle dočtete.
Scéna mezi Magdalenou a Jarynou se odehrává na východě Asie. Proto jsem hledala zdroj, který by mi nějaké hezké místo přiblížil.
No, a ihned mi přišel na mysl jeden s hezkými kulisami, pouze děj je v něm trošku krvavější.
Nejdříve vypíšu důležité kulisy z toho, co jste četli:
- zeď se stříškou
- okvětní lístky (padají jako sníh)
- besídka, stavba z bambusu
- jezírko, voda
- jehličnany
.
A nyní už zdroj. Následující scénu z filmu jsem si přehrávala na DVD, když jsem o setkání Magdaleny a Jaryny psala. Na některých místech jsem si scénu stopla a přímo před televizí psala. Krev nekrev.
.
Tady je ta scéna, můžete porovnávat můj popis z Mojmíra a filmový krvák. Kdo máte slabší žaludek, nekoukejte do konce.
.

Inspirace spisovatelky (10)

21. srpna 2011 v 19:48 | Renata Štulcová |  O psaní

Jak se bude jmenovat? Myslím kniha...


Vezměme to čistě obchodnicky: když přijdeme do knihkupectví a nemáme zrovna políčeno na určitou knihu, nevíme, co si koupíme, čím nás knihy upoutají?
Samozřejmě že obálkou a názvem, čili titulem.
.
Druhá věc je, že já osobně, když knihu píšu, ji chci mít pojmenovanou co nejdříve. Abych stále nemusela říkat: "Jdu psát to o té malé víle, o sourozencích z Loukosu, o grálu a Bruncvíkově meči, o moravském věčném králi."
.
Pokud jste nerozluštili, co se za těmito popisy skrývá, tak tady je řešení:
O té malé víle - Rafaelova škola
O sourozencích z Loukosu - Nemetonburk
O grálu a Bruncvíkově meči - Růže a krokvice
O moravském věčném králi - Mojmír, cesta pravého krále.
.
Název je tedy určitě na knize to nejdůležitější, ale nemusíte ho vymýšlet hned, jak to dělám já. Protože se vám stejně možná stane, co se stává často mně. Často totiž ke konci psaní musím z různých důvodů název pozměnit.
.
Tento blog je blogem Rafaelovy školy, proto se trochu rozpovídám, jak jsem vymýšlela a předělávala název právě pro tuto knihu.
.
V okamžiku, kdy jsem měla námět a pracovala jsem na jeho rozvoji, jsem také vymýšlela titul knihy. Jelikož jsem plánovala oktalogii (osm dílů), potřebovala jsem vymyslet titul a osm podtitulů.
.
Hned jsem si zamítla použít do názvu jméno hrdinky, takový název je příliš ošumělý a hlavně jméno Marina Fialková by bez milionové reklamy nikomu nic neřeklo.
.
Titul Rafaelova škola byl od počátku jasný. Přesto jsem si ho zadala do Googlu a na Amazonu a ověřila si, že se tak nejmenuje žádná kniha jak u nás, tak v cizině. Existují pouze almanachy nějaké střední školy Svatého Rafaela odkudsi z Kalifornie.
.
S podtitulem byl problém.
Nejdříve jsem vykoumala, že pro každou knihu vymyslím jednoduchý podtitul odpovídající ročníku. Tudíž: Prima, Sekunda atd. Jenže to Prima vypadalo jako název televizní stanice. Tak vznikla jiná varianta: Primánka Marina.
.
No jo, jenže to by pak druhá kniha měla podtitul Sekundánka Marina, pak Terciánka Marina... A hlavně se ukázalo, že takový podtitul je příliš dlouhý a nevejde se na obálku knihy.
.
A tak jsem doma zasedla a znovu zapojila šedé závity. Vykoumala jsem nové podtituly pro všech osm dílů. Každý podtitul v sobě nese něco z metamorfózy, která v tom dílu probíhá.
Zatím mohu prozradit, že první kniha se v konečné fázi jmenuje RAFAELOVA ŠKOLA - VÍLÍ KŘÍDLA.
Obrázek, který vidíte u nadpisu článku není obálka, nýbrž jen list z vnitřku knihy. Obálku zatím stále tajím. Ale už brzy ji odtajním. Musím si ještě připravit změnu vzhledu blogu. :-)
.
PS: Jak vymýšlíte názvy svých děl vy?
.

Inspirace spisovatelky (9)

19. srpna 2011 v 21:00 | Renata Štulcová |  O psaní

Studium vnějšího světa pro rozvíjení námětu

Včera jsem se zabývala se studiem literatury, kterým se dá rozvíjet námět na knihu. Studium z knih je každému známé ze školy, každý si dokáže představit, jak takový proces probíhá.
Avšak při psaní je potřeba také studovat vnější svět, být vnímaví vůči všemu, co se kolem nás šustne a mihne.
.
V Inspiraci spisovatelky číslo 1 jsem popisovala, jaký vliv na psaní RŠ měla má návštěva ve firmě Botanicus
.
.
Následně jsem se potom několikrát stavila v Praze v Ungeltu, kde má tato firma obchod. Prohlížela jsem si znovu jejich výrobky, zařízení krámu, nasávala vůně bylin. Nakonec se takový obchod objevil v RŠ v zahradách firmy Raphaelus a řídí ho paní Kornélie.
.
Kromě tohoto obchodu jsem navštívila mnoho krámků s kameny, bylinkami a duchovní literaturou. Sem tam jsem si něco koupila, ale hlavně jsem okukovala. V těchto obchodech jsem potkávala milé lidi, ale přesto v jednom nejmenovaném esoterickém obchodě v Praze jsem zažila nadutou majitelku, kterou jsem pak zvěčnila ve scéně, kdy se rozčiluje na Marinu, že jí ohmatává kameny. Marina jí to samozřejmě nandala...
.
Často je třeba popadnout foťák nebo aspoň mobil s foťákem...
V tercii profesor Pan prohání své studenty po Praze a zadává jim úkol, kdy mají hledat zpodobnění Zeleného muže, krále lesa - tedy jeho samotného.
Já sama, když jsem se s problematikou krále lesa seznámila, jsem ta místa obíhala, fotila sochy s listím vyrůstajícím z úst masek. Informace, které jsem získala v knihách, jsem si pro jistotu ověřovala v terénu.
Co kdybych napsala, že někde je kamenná plastika Zeleného muže a ona by tam nebyla? A zvídaví čtenáři by ji na ono místo šli marně hledat... To by byl trapas.
.
Zvláštní vnější částí mého studia jsou různé věštecké karty. Vyrojilo se jich za poslední léta jak slimáků po dešti. Sami jste si jistě všimli, jak jsou přitažlivé, krásně graficky zpracované. Nevěštím z nich, ale zamýšlela jsem se nad nimi, nad jejich pozitivním či negativním dopadem na psychiku. Marině jsem jeden takový balíček darovala z rukou její matky.
.
Nesmím zapomenout na to nejdůležitější: pracuju jako učitelka na základní škole. Rafaelova škola se ve škole odehrává. A tak chodím i v práci s očima otevřenýma a ušima našpicovanýma, abych do Marinina příběhu mohla vnést školní atmosféru. Scény z vyučování, ač vypadají někdy sebešíleněji, jsou totiž opravdu psané přímo životem - viz třeba Buližník a jeho taháky na rukou...
.
Abych přes den různé školní momenty a hlášky nezapomněla, okamžitě si je musím během přestávky krátce poznamenat. Některé slovní přestřelky, kde je třeba každého slovíčka, bych za několik hodin už z hlavy nevymáčkla. Často jsou to perly, které se u klávesnice nedají vymyslet. Ty opravdu píše sám život.
.
PS: Co nejbláznivějšího jste dělali při studiu k vaší knize?

Inspirace spisovatelky (8)

18. srpna 2011 v 17:39 | Renata Štulcová |  O psaní

Studium knih pro rozvíjení námětu


Než začnu psát o studiu k námětu, ráda bych vás vybídla, abyste si četli navzájem vaše komentáře pod jednotlivými kapitolami, jak už to houfně děláte. Články píšu podle svých praktických zkušeností, ale komentáře jsou vaše a obsahují mnoho různorodých cenných rad, takže ve výsledku vám mohou být i prospěšnější než moje povídání.
.
Políbila vás vaše múza a vy máte námět. Jak jsem psala v Inspiraci spisovatelky číslo 5 tady:
.
.
jen námět ke vzniku knihy nestačí. Když nás námět navštíví a my se rozhodneme podstoupit tu krásnou a zároveň strastiplnou cestu, abychom napsali knihu, neměli bychom se vrhat hned k PC nebo k papíru. Začít psát okamžitě je vážně předčasné a váš námět to jen zahubí.
.
Často se mě lidé ptají, jestli píšu jako hrdina spisovatel Merlin ve filmu Muž z Acapulca. Tato připomínka mě i ostatní vždycky rozesměje. Vkládám sem nyní tři scény z tohoto filmu z mého dětství, v kterých je nakombinována divoká práce spisovatele s jeho inspirací. V jeho knize se prostě objeví vše, co proletí jeho skutečným životem:
.
.
.
.
Metodou, kterou použil spisovatel Merlin ve filmu, vznikl bláznivý téměř neřízený příběh. Aby vše, co napíšeme, nevypadalo podobně, je nutná příprava před psaním.
.
Nejsem literát teoretik, ani jsem nikdy neprošla žádnými kurzy psaní (kromě psaní na stroji). To, co pro vás nyní píšu, tvořím ve vlaku z Litoměřic do Prahy, do nakladatelství a v tašce vedle mě na sedačce odpočívá moje sedmá kniha Rafaelova škola - Vílí křídla. Protože tuto knihu vy - kdo chodíte sem na blog - znáte, nebo ji tady na blogu právě čtete, rozhodla jsem se na ní demonstrovat, jak k námětu přidávám studium knih a studium v realitě, v prostředí. Dneska pohovořím o tom prvním - o knihách.
.
Námět na RŠ (zkratka Rafaelovy školy, která je kupodivu stejná jako moje iniciály Renata Štulcová) mě nenapadl úplně náhodou. Když se ohlížím zpátky, směřovala jsem k RŠ od dětství. Vlastně každý z nás k něčemu směřuje, jenže dopředu to poznají pouze jasnovidci.
Námět na RŠ mě napadl v této podobě: Jako z čistého nebe jsem spatřila závěrečné scény (neprozradím). Zarazila jsem se, zamyslela a viděla jsem Marinu, která žije jen s babičkou majitelkou malé květinové farmy a tatínkem, ochráncem přírody. Sama si o sobě myslí, že je obyčejná, dokud se s ní nezačnou dít věci, kterým nerozumí. Rostou jí na zádech křídla. Babička ji posílá studovat na prestižní Rafaelovu školu. Jenže jací studenti tam vlastně studují? Najde Marina maminku? Získá ve škole přátele na život a na smrt? Jak zachrání jednou svou největší lásku?
.
Ano, jsou to slova, která znáte z anotace nahoře na blogu. Když jsem takto začala uvažovat, příběh se začal pomalu odkrývat, jako když z cibule loupete slupky. Postupně přede mnou defilovaly jednotlivé Marininy metamorfózy.
.
Musím přiznat, že jsem s námětem na RŠ dokonce několik týdnů bojovala.
Fakt.
Pokaždé když mám námět, pokládám si otázku, zda je aspoň trochu originální, zda náhodou nekopíruje něco, co už bylo napsáno, co právě frčí.
Tady jsem si říkala: No jo, ale o osmileté škole je HP, to mi budou všichni předhazovat. Tak to napíšu pro mládež o čtyřletém gymplu, napadlo mě. Jenže ihned jsem si uvědomila, že takové jsou dnes upíří knihy. Nakonec jsem si řekla, že HP byl o kouzelnících a RŠ je o Gaie, přírodě, lásce... a od HP se tím liší. A už jsem tento problém přestala řešit a vrátila se k osmiletému gymnáziu.
.
Kdo znáte mé předchozí knížky, dokážete si alespoň trochu představit, jaké oblasti jsem měla prostudovány - světové mytologie, středověkou rytířskou literaturu, mnoho věcí z historie, ačkoli se za historika nepovažuju, spousty duchovních, léčitelských a esoterických věcí - tady bacha: najít opravdu dobrou esoterickou knihu mezi snůškami nesmyslů je umění. Jak jsem se jimi pročítala, zjistila jsem, že velkou část píšou lidi, kteří vydělávají na naivní důvěřivosti ostatních. Mnoho takových knih opisuje ty předchozí, v horším případě si autoři jejich obsah vymysleli od stolu jako fikci.
Také jsem vždy čerpala a čerpám z vysokoškolských studií geografie, matematiky a angličtiny a její literatury.
Nesmím zapomenout ani na tuny beletrie, které jsem až doposud přečetla.
.
V tuto chvíli jsem s námětem na RŠ a se znalostmi, které jsem za svůj život získala, zamířila do knihovny. Nejen přímo na policích, nýbrž i v katalogu jsem vyhledávala knihy, které tematicky souvisí s RŠ. Kolik knih jsem přečetla, nedokážu odhadnout. Ale bylo jich opravdu hodně. Některé mi přinesly další nápad, čím děj oživit, jakou postavu přidat, jaké místo, atd. Některé knihy nepřinesly nic.
Pár knih jsem si dokonce pořídila vlastních.
.
Z psaní předchozích románů mám zkušenost, že pokaždé, když rozjedu práci a studium, námět rozvíjím a prohlubuju, náhle se ke mně ze všech stran dere pomoc.
A to jak v podobě nápadů v mé mysli, tak v podobě zhmotnělé, což vysvětlím na následujícím příkladě.
.
Kdo z nás by neznal slovo Meluzína. Už dávno jsem se dozvěděla, že se za ní neskrývá komínové strašidlo, ale krásná žena s hadím ocasem. Také jsem věděla, že Lucemburkové si nechali Jeanem z Arrasu její příběh sepsat do knihy v letech 1382 - 1394. U nás v té době vládl král Václav IV.
Před psaním Růže a krokvice jsem si ji chtěla přečíst, bohužel kniha ve staré francouzštině byla pro mě nejen jazykově ale také fyzicky nedostupná.
Nyní při studiu k námětu RŠ jsem v tisku narazila na článek současného českého historika Nejedlého, která napsal odbornou publikaci pod názvem "Středověký mýtus o krásné Meluzíně a rodová pověst Lucemburků".
Rozběhla jsem se do knihovny a juchů, knihu tam měli. Pan Nejedlý si francouzský rukopis prostudoval a vědecky zpracoval. Protože jsem z VŠ zvyklá číst všelijaké vědecké šílenosti, knihu jsem studovala velmi pečlivě, dělala si výpisky (ona Marina je mi přeci jen něčím podobná). Říkala jsem si, že "aspoň něco", když pro mě není francouzský originál.
Detaily příběhu jsem se sice nedozvěděla, ale kniha Nejedlého mě dál nasměrovala. Upozornila mě na Hodinky Anny Bretanské, z nichž jsem čerpala nápad na pojmenování kapitol v RŠ a na krátké textíky s námětem rostlin a zvířat.
.
.
Dále mě Nejedlého kniha upozornila na další středověká díla o rytířích a vílách. Některé knihy jsem dávno znala, ale několik jsem si objednala v angličtině a přečetla poprvé. Málokdo asi ví, že ve středověku přímo bujel romantický rytířský žánr plný víl a jednorožců, který by dnes literární teoretici s úšklebkem zařadili do fantasy.
.
Ale jak jsem se nakonec dostala k originálu mýtu o Meluzíně? Jeden překlad jsem našla - naprosto hloupé zkrácené převyprávění tak z třetí ruky. 400 stran originálu se smrsklo na několik desítek.
.
Pak mi konečně docvaklo, že přece třeba do angličtiny mohl být mýtus přeložen... Jako detektiv jsem si zagůglila a opravdu.
.
Našla jsem volně dostupnou prastarou knihu, na kterou není žádný copyright, a stáhla si ji v pdf.
Kniha byla přeložena do angličtiny kolem roku 1500, a verze na internetu je editována a doplněna poznámkami v roce 1895 z unikátního rukopisu knihovny Britského muzea.
.
Pokud máte zájem se na ni mrknout nebo se začíst, přikládám odkazy:
.
.
nebo
.
.
Tady vidíte, co jsem ochotná udělat, abych odkryla mlhu z dlouhé cesty, která vede ode mně ke scénám z námětu.
A někdy je to mlha pořádná, asi jako ta dnešní 17. 8. 2011, kdy už uběhly tři roky od polibku múzy a já korektury knihy RŠ - Vílí křídla vezla do nakladatelství, aby se kniha mohla poslat do tiskárny.
.
PS: Zajímalo by mě, zda jste taky tak posedlí při rozvíjení námětu...

Toaleťák ve vyučovací hodině

18. srpna 2011 v 8:58 | Renata Štulcová |  Zábava

Následující scéna s toaleťákem z Rafaelovy školy se tady na blogu objeví v jedné z kapitol, které během podzimu napíšu. Inspirace k ní přišla přímo z mé učitelské praxe.

*
Terciáni se usadili ke svým klávesám a hodina hudební výchovy mohla začít. Uběhlo pět minut a asistent Puk nikde.
"Děcka, šla bych to nahlásit paní ředitelce, že jsme tu sami," mračila se profesorsky Veronika.
"Jsi na budku?" vyjela na ni Kydippé a chtěla ještě něco méně slušného dodat, když do učebny vkráčel jejich asistent.
Jako vždy dobře oblečený v saku, košili a kravatě, s vlasy staženými, aby mu kudrny nepovlávaly kolem tváře, a v ruce nesl něco, co je ihned udeřilo do očí.
*
V ruce nesl roli toaletního papíru.
"Hele," hlesl Vilda, jako kdyby byl jediný, kdo si té podivnosti všiml.
Puk se usadil na svou židli u klavíru a spustil: "Dnešní lekci začneme tím, že si pošlete v kruhu tenhle záchoďák a odtrhnete si několik dílků."
S těmito slovy podal roli Marině, která si za pochechtávání spolužáků odtrhla tři dílky a předala papír Médee. A všichni se dál pochechtávali, nechápali, co má ta šaškárna znamenat. Médea si šetrně odtrhla pouze o dílek víc než její kamarádka. Po ní přišel na řadu Buližník, který se vůbec neostýchal a odmotal si pořádný metr papíru.
"Co blbneš?" napomenula ho Médea. "Ty máš pruh jak na šerpu pro miss."
"Je na každém, aby si odmotal, kolik chce, studentko Médeo," upřesnil asistent Puk a zatímco si posílali toaleťák, listoval v kupě not, které ležely na klavíru.
"... devatenáct, dvacet," odpočítal Vilda a utrhl si pruh na dvě šerpy. Potom se obrátil k Marině a špitl jí: "Když budeš potřebovat, tak ti dám."
*
"Hotovo?" rozhlédl se po nich asistent s lišáckým úsměvem. "A nyní poslouchejte, protože až si nasadíte sluchátka od kláves, tak už mě neuslyšíte. Každý jste si utrhli určitý počet dílků. Vaším úkolem nyní bude sestavit melodii z takového počtu různých tónů, jako máte počet dílků. Na ověření vaší melodie použijte klávesy."
*
Hamižní chlapci, kteří si proti dívkám utrhli mnohem více papíru, nevěřícně kroutili hlavami.
"To není fér," ozval se Buližník. "Marině stačí ze tří not napsat melodii Halí, belí. Zato já... já..."
"Vy máte počet not na operu, Buližníku. Tak se snažte, je to na známky," usadil ho pedagog Puk.
"Hamty, hamty, ať mám víc než tamty," zašklebila se na bratrance Buližníka Médea a krčila přitom nos jako králík.
*
Smrákalo se. Puk propustil poslední studenty a dal se do kontrolování práce terciánů, když se chodbou ozvaly kroky. Dveře se otevřely a na prahu stál král lesa Pan metamorfovaný do podoby váženého profesora.
"Tati?"
"Jdu si s tebou pohovořit."
"Jo. Proč? Stalo se něco mamce?"
Pukův otec se posadil do čalouněného křesla pod oknem a začal: "Tvá matka je v naprostém pořádku. Dokonce, když jsem ji potkal, byla velmi milá, ve velmi dobré náladě, protože její Marina šla z hudební výchovy celá rozesmátá," říkal Pan, a jak o Aine mluvil, spokojený samolibý úsměv mu pohrával kolem rtů. Náhle zvážněl. "Jenže... mluvila se mnou ředitelka... má o tebe obavy. Říkala, že ví, že máš teď hodně starostí s přítelkyní..."
Puk na otce vytřeštil oči.
"Ředitelka? Tohle říkala?"
"Ano, spatřila tě prý v takové... choulostivé situaci."
"Mě?" zabodl si Puk ukazovák do kravaty.
"Viděla tě dneska dopoledne v době, kdy už jsi měl učit, jak se kradeš z dívčích toalet. Předpokládá, že jsi tam strávil celou přestávku..." říkal otec. "A ještě si všimla, že jsi s sebou odnášel roli toaleťáku... To víš, když se mladý vyučující, kterému právě odjela přítelkyně, krade z dívčích záchodů, může pro to být jen jedno jediné vysvětlení..."
*
"No, tak to je nádhera," sesunul se Puk po opěradle křesla. "To je kvůli tobě, tati."
Pan jen překvapeně zvedl obočí.
"Ty, tati, aby ses vytáhl před Aine, jsi mě včera nutil použít moderní metodu, aby byla Aine spokojená, že v tvém ročníku má její dcera skvělou výuku. Tak já jednu neotřelou moderní metodu vymyslím a nakonec kvůli tobě vypadám jako úchyl."
"Kvůli mně? Snad kvůli sobě? Vždyť sis ten papír mohl vzít na klučičím WC."
"Mohl, kdyby tam byl. Jenže uklízečka ho na chlapecké záchody dává, jen když máme rodičák," bručel Puk.
"A co dělají naši studenti," zamračil se přísně Pan.
"Občas se plíží mezi dveřmi s panáčkem a panenkou a hrajou si na úchyly stejně jako já," povzdychl si Puk. Nebyl si totiž jistý, zda ho skutečná dáma paní ředitelka pochválí za jeho novou neotřelou učební metodu.

Inspirace spisovatelky (7)

17. srpna 2011 v 18:10 | Renata Štulcová |  O psaní

Hledání námětu

Na začátek bych chtěla říci, že bych byla ráda, kdybyste moje povídání o psaní brali jako zpestření vašeho psaní. Neznám zaručený recept na vytvoření díla, které vám přinese slávu a peníze. Nejsem Děd Vševěd. :-)
.
Na spisovatelství mě baví vymýšlení příběhu. Okamžiky, kdy ještě nesedím u stolu a nepřevádím příběh do písmen. To sezení, psaní a datlování mně pak připadá velmi úmorné a nezábavné. Když o tom tak přemýšlím, vyhovovalo by mi žít před 2 500 lety, kdy namísto spisovatelů existovali bardi. Ti nic nepsali, ale živili se vyprávěním příběhů.
.
Pro mě je nejpodstatnější a neoblíbenější fáze vymýšlení a splétání příběhu, ale všimla jsem si, že zase jiní spisovatelé milují již od dětství samotné fyzické psaní. Milují chvíle, kdy zasednou k papíru nebo PC a téměř z čisté vody tvoří. Nevadí jim sedět dlouhé hodiny u PC, zatímco já napíšu během několika minut dávno promyšlenou stránku a nejraději bych utekla...
.
Když jsem dokončila Růži a krokvici, poprvé se mi stalo, že jsem neměla v hlavě pořádně rozpracovanou knihu - tedy kromě Země hvězd, ke které stále studuju další a další reálie.
Několik námětů na mě sice útočilo, ale skrývaly se v takové mlze, že jsem neměla chuť se jimi zabývat.
Protože pro mě psaní není nezbytná věc, důležité je vytváření příběhu, rozhodla jsem se, že na chvíli vysadím. Dám si oddych, budu si číst, třeba i rok... říkala jsem si spokojeně.
.
A tak jsem si četla a studovala pro knihu Země hvězd, přitom jsem netušila, že si zároveň studuju pro Rafaelovu školu.
.
Občas mi lidi říkají: "Píšu a píšu a nakonec nevím, jak dál, tak to odložím a už se k tomu asi nevrátím."
Nebo: "Píšu, píšu a pak vidím, že kopíruju HP, Stmívání atd."
.
Někdy člověk chce, opravdu moc chce napsat knihu, a nemá originální námět. Co pak? Nejhorším řešením je spěch.
Radím nepsat neoriginální milióntou verzi Stmívání nebo HP, jelikož s tím nikdo vážně díru do světa neudělá, a raději se vrhnout na studium. Tím nemyslím, že se máte něco šprtat.
.
Tím mám na mysli zajít si do knihovny a prostě číst (jak beletrii, tak odborné knihy), dívat se na filmy, chodit ven s kamarády, sledovat život kolem. Během takové studia se námět často objeví.
.
S náměty je to vůbec zvláštní. Čím dál víc jsem totiž přesvědčena, že si námět nehledáme my, ale on si hledá nás. A když jsme připraveni, přijde.
Takový námět na Rafaelovu školu ke mně nemohl přijít před deseti lety, protože jsem svět Mariny Fialkové znala jen velmi povrchně.
.
Možná jste rozhodnuti psát realistické věci ze života, nebo se spíše zaměřujete na fantasy. Přesto všechno může hledání námětu probíhat úplně stejně.
.
Máte vymyšlený fantastický svět, ale námět nějak chybí? Co takhle zapátrat ve vlastním životě nebo v okolí a zkusit to obyčejné nezajímavé přenést do fantasy světa.
.
Chcete-li psát realistická díla, zkuste opravdu použít, co znáte ze svého života či života kamarádů. Můžu vám potvrdit, že mnoho lidí si rádo přečte úplně obyčejné vyprávění bez složitých zápletek.
.
Při hledání námětů se doporučuje sledovat tisk, média. Vždyť v nich denně ve zkratce proběhnou tisíce námětů. A často se jedná o pořádné thrillery.
.
Zkuste třeba dva obyčejné náměty ze života prolnout.
.
Někdo čerpá ze snů, které jsou opravdu skvělým zdrojem. Podstatné je si sny pamatovat. Když se člověk probudí, sen doznívá a my víme, co v něm bylo. Nyní pozor! V okamžiku, kdy otevřeme oči, kdy se pohneme, kdy pohneme i jen hlavou, stává se, že sen zapomeneme. Proto je dobré, abychom se naučili si sen rychle přehrát a potom vstát. Samozřejmě - šílené noční můry se nezapomínají, ani když vstanem.
.
Jestli k vám už dlouho námět nepřišel nebo ten, který se objevil, je opět x-tá verze právě populární knihy či filmu, neztrácejte naději.
.
NEŽ PSÁT BLBINY, RADŠI SI JDĚTE ČÍST.
.
Znovu doporučuji - hodně čtěte. Vaše podvědomí totiž vstřebá to neuchopitelné za příběhy v knihách, podvědomí pochopí, co je na příbězích a jejich stavbě to důležité. Vy pak budete psát intuitivně tak, že když čtenář vaši knihu začne číst, už se od ní neodtrhne.
.
Ale: čtěte různé žánry. Neuzavírejte se jen do jedné oblasti. Čtení knih mnoha žánrů a následné přemýšlení o přečteném je pro spisovatele ta nejlepší škola. Přitom se velmi často vyvrbí nový námět. Takže zabijete dvě mouchy jednou ranou.
.
Různé žánry (od červené knihovny... přes psychologická dramata až třeba k... detektivkám) doporučuju, protože pak vy sami budete psát barvitě a bohatě. Varujícím příkladem uzavřenosti do jednoho žánru jsou dnes mnozí autoři fantasy nejen v cizině ale také u nás v ČR, kteří shlédli Pána prstenů a všechna jejich díla jsou dějově stále jen Pán prstenů. Pouze vymění hrdiny.
.
Poslední věc, která mě napadla. Když k vám přilétne námět a vy promýšlíte své dílo, neprozrazujte ho druhým v této fázi. Může se stát, že ten, komu budete o námětu vyprávět, váš příběh nepochopí, nebude zrovna pro něj, bude na vás koukat v rozpacích, nepoplácá vás po rameni. A vy získáte dojem, že námět za nic nestojí. A to bude chyba.
.
Protože možná že právě v těchto dnech se u někoho z vás rodí námět na knihu, kterou si za nějaký čas my ostatní rádi koupíme.

Víla s hadím ocasem

17. srpna 2011 v 9:05 | Renata Štulcová |  Zábava
Minulý školní rok v sekundě se Marina metamorfovala v nágu, elementární bytost s hadím ocasem. Marina je ve své podstatě dvounohá víla narozená v lidské rodině a sžít se s hadím ocasem jí dělalo velké problémy. Nakonec jí pomohla asistentka profesorky Meluzíny paní Damiána, která ji naučila tančit břišní tance.
.
Jak asi Marina a její spolužačky, spolužáci, kamarádka Daniela, profesorka Meluzína či král Baseileus vypadají? Já i vy - čtenáři - je máme ve svých myslích, a kdybychom je mohli porovnat, divili bychom se, kolik různých podob jsme jim dali.
.
Nága Meluzína, jak si ji představovali ve středověku:
.
.
Nága Meluzína jako sochařská výzdoba ve Francii:
.
.

Inspirace spisovatelky (6)

16. srpna 2011 v 17:42 | Renata Štulcová |  O psaní

Technologie psaní

Patřím do generace, která se s počítači setkala až na střední škole. A to se ještě jednalo o takové oranžové krabičky zvané IQ 151. Ano, takhle legračně vypadaly a my se na nich učili programování, což ale žádná legrace nebyla.
.
.
Naprosto mě tehdy nemohlo napadnout, že jednou budu používat počítač při psaní knih.
.
Na gymnáziu jsem doslova protrpěla předmět Psaní na stroji značky CONSUL.
.
.
Netušila jsem, jak se mi schopnost psát všemi deseti bude jednou hodit. Na VŠ jsem počítačům neunikla, protože součástí studia matematiky bylo i programování. Už jsme nepracovali na pomerančových IQ 151, ale na mnohem vymakanějších počítačích.
.
Během studií jsem se též naučila velmi ale velmi rychle psát rukou. Jak jinak zachytit cenné přednášky, když nemáte diktafon a navíc sedíte nahoře v posluchárně velikosti sálu kina.
.
Tak a nyní konec historie a hurá do spisovatelské přítomnosti
.
Na fotce vidíte papíry s článkem, který právě čtete. Z toho je zřejmé, že píšu na PC i rukou jako zastara.
.
.
Tužka a papír jsou opravdu skromné pomůcky, velmi si jich však cením.
Za prvé - nepotřebujete žádné baterie, nabíječky a elektrický proud. Ekologickou energii dodáte tužce vy sami a lehce ji doplníte nějakou malou mňamkou. Nakonec jednou rukou píšete a druhou můžete hrabat v sáčku s chipskami.
.
Za druhé - ruční psaní je vážně levnější. Psát můžete dokonce i na druhou prázdnou stranu již použitého papíru. Když poté zasednete k PC, abyste své dílo přepsali, datlujete plynule z rukopisu a nemrháte elektřinu hodinami civění na poloprázdnou obrazovku monitoru.
.
Až donedávna byl papír s tužkou i přenosnější než počítače. Pokrok nezastavíme, tak se mi stalo, když jsem jela expresem z Pardubic, že v kupé jsem ze šesti lidí byla jediná, kdo psal do sešitu. Zbylá pětice si otevřela notebooky. Jo - a ještě jeden rozdíl mezi námi byl. Já psala až do Prahy plynule, popsala jsem mnoho stránek hustým písmem, jak mysl dodávala pokyny mé ruce. Ti, kteří seděli vedle mě, a já jim mohla nakukovat do psaní (vypadalo to, že taky píší literaturu), stále zamračeně hleděli na blikající kurzor a napsali pár řádků. Asi jejich múzy náš expres nestíhaly.
.
Nemám nic proti počítačům, ba právě naopak, oceňuji jejich klady, ale ať chceme nebo ne, lidský mozek je spojen s rukou. Vždyť naši předkové (lovci mamutů a další zvířeny) si za tisíce let vypěstovali úžasné reflexy k přežití a k lovu, a ty nám v genech předali. (Jo, i vegetariáni dědí geny lovců mamutů.)
.
Nyní při psaní této úvahy si uvědomuju, jak mi v hlavě zní slova, která píšu. Díky mému čmárorychlopsaní mě mé myšlenky předbíhají tak o dvě písmenka.
.
Každý spisovatel vyznává jiný způsob práce. Někteří mi vyprávěli, že ráno přijdou s čistou hlavou k prázdnému souboru a odpoledne odcházejí a mají v nulách a jedničkách v PC 4 - 8 stran.
Tedy - já přijít ráno s čistou hlavou k prázdnému souboru, tak je i odpoledne prázdný. A navíc mě bude celý den rozčilovat proud v notebooku. Prostě zasedám k psaní teprve v okamžiku, když dokonale přesně vím, jak scéna vypadá a akce probíhá.
.
Poznámky, obrázky k reáliím, k prostředí, či jiné dělám pouze rukou do pomocných sešitů. Jakmile poznámku do sešitu zapíšu, uloží se mi v mysli a už se na ni do toho sešitu většinou nepodívám. Pokud mě napadne nějaká dobrá věta nebo pokud zaslechnu přes den správný rozhovor s pointou, zapíšu si vše na útržek papíru pokud možno ihned. Doma pak připíchnu na nástěnku a ve vhodnou chvíli použiju. Rozhovory s pointami, které přináší život, totiž mají snahu z hlavy vypadávat.
.
Při samotném psaní používám buď notebook, nebo sešit, jak se to hodí, jakou mám náladu. Trilogii Nemetonburk jsem psala celou ručně. Tady ji vidíte, a kdo máte doma první díl, můžete si zkontrolovat, že na druhém obrázku jsou opravdu počáteční slova celé trilogie. Jsou to vlastně první slova mé spisovatelské "kariéry".
.
.
.
Růži a krokvici jsem psala do pěti nelinkovaných sešitů, protože jsem usoudila, že je to tak upravenější než ty volné papíry.
.
Mojmíra jsem začala taky do sešitu, jenže jsem zjistila, že tímhle tempem knihu nestihnu dokončit podle smlouvy, a tak jsem si otevřela notebook a druhou polovinu knihy jsem datlovala rovnou. Stejně jsem pak ale každou vytištěnou stránku do alelujá upravovala.
.
A jak je to s Rafaelovou školou?
Rafaelova škola je kombinovaná. Něco píšu ručně, něco přímo do PC. Jak mám náladu, jak se hodí (do vlaku s sebou notebook vážně netahám).
.
K výhodám PC pro mnoho lidí patří to, že získají čitelný text, zkontrolují si pravopis (ale pozor - ne vždy je kontrola počítačem stoprocentní) a dílo si hned vytisknou.
.
Vzpomínám na jeden pořad Rozhlasu Brno, v které se rozebíralo, jaký mají počítače vliv na psaní ženských románů. Autoři pořadu si dali tu práci, přečetli tuny knih a odhalili, že díky metodě CTRL+C a CTRL+V mnoho autorek běžně překopírovává scény svých knih z jedné do druhé a v konečné verzi jen vymění barvu hrdinčiny blůzky nebo vlasů. Taky výhoda počítače. :-) Hned vám bez práce kniha o několik stránek nabyde.
.
Jakou technologii používáte, či budete používat, je jen na vás. Ani jedna není podřadnější, všechny mají své výhody a nevýhody. Při vlastním vymýšlení příběhů je otázka technologie, jak pak příběh hodíte na papír, nejméně podstatná.
.
Proto se příliš nezabývejte tím, jestli píšete na nejmodernější notebook nebo na obyč papír, ale soustřeďte se na vlastní příběh.
Mimochodem, víte, že Pán prstenů byl celý napsán do školních sešitů?
PS: Jak a kde píšete vy?

Jak vyfotit víly

15. srpna 2011 v 8:58 | Renata Štulcová |  Zábava
Právě se mořím s korekturami knihy Rafaelova škola a přitom jsem si nějak vzpomněla na první nakreslenou vílu ve svém životě. Neuměla jsem ani číst ani psát, když se v hluboké totalitě ve večerníčkách objevila víla Amálka. Malá dobrosrdečná tančící víla byla tehdy kromě Ferdy mravence mým nejoblíbenějším večerníčkem.
.
.
S žádnou další vílou v literatuře jsem se potom dlouhá léta nepotkala. Myslím, že existuje nějaká víla Evelínka, ale ta mě jaksi minula. První elfí knihu - Pána prstenů - jsem dostala do rukou až na gymnáziu. Následoval rok 1989 a svět se otevřel nejen v oblasti literární a duchovní, nýbrž i v oblasti technické.
.
Na co narážím?
Literatura o elfech dnes přímo bují. Knih o přírodních bytostech je také mnoho a díky počítačům a grafickým programům můžeme dnes vytvářet takové fotky, o nichž se tvůrcům Víly Amálky tenkrát nesnilo. Být ve věku diváčků Víly Amálky, naprosto těm fotografiím věřím a do nekonečna se hádám, že jsou pravé.
.
.
.
Pokud bych ovšem neměla to štěstí a někdo mi neukázal, jak se takový obrázek zpracovává ve photoshopu. Nejsem malířka, ale kdo malujete nebo kreslíte, víte více. Já jen pro zábavu přikládám jedno video, jak "vyfotit" vílu.
.

Inspirace spisovatelky (5)

14. srpna 2011 v 10:14 | Renata Štulcová |  O psaní

Námět


Když nemáte dobrý námět, knihu nenapíšete. Co je to ale ten námět? Když bych měla někomu tohle slovo vysvětlit, řekla bych: "Námět je to, o co v příběhu jde."
.
Lépe než definicemi se vysvětluje pomocí příkladů.
Takže v pověsti o Bruncvíkovi je námětem, co se stalo, když se vládce Čechů vydal lovit lva.
Nebo v sérii Stmívání je námětem - jak se provdat za upíra.
.
Knihu však netvoří jen námět, nýbrž hlavně to, jak spisovatel s námětem pracuje. Bez námětu kniha nevznikne, námět je cenný. Neumíme-li ale s námětem dál pracovat, je nám k ničemu.
.
Pro mě je námět cosi jako jiskra, záblesk, v kterém vidím určitou závěrečnou scénu, za níž se schovává dlouhý příběh. Ve složitém procesu ten příběh objevuju, oprašuju jako archeologové vykopávky a pomaloučku se k té závěrečné scéně blížím.
.
Určitě víte z vlastní zkušenosti, že náměty k lidem přicházejí různými cestami. Zkusím nyní zrekapitulovat, jak to bylo s mými náměty až doposud.
.
.

Trilogie Nemetonburk

Když jsem šla ráno do práce, při zamykání bytu jsem netušila, co mě za několik vteřin čeká. Vyšla jsem před dům, slunce právě vykouklo na východním obzoru. Oblohu zalila záře a já viděla scénu, v které Tomáš Loukoský stojí na Alatýrové hoře a zvedá meč proti Zmaru.
.

.

Růže a krokvice

Šla jsem na Hrad na výstavu týkající se Lucemburků. Ve starém Královském paláci jsem se ocitla mezi zasklenými rysy stavitele Petra Parléře, obrazy Mistra Theodorika a padl mi zrak na emblém Dračího bratrstva císaře Zikmunda. A já náhle viděla, jak v nedostavěné katedrále sv. Víta stojí parta kluků - stavitelských učňů a společně s patnáctiletým Václavem IV. zakládají bratrstvo, aby ochránili největší tajemství Českého království.
.
.
.

Mojmír - Cesta pravého krále

Námět vznikl nezvyklým způsobem. Když jsem dopsala Krokvici, měla jsem nakročeno k tématice krále lesa (který vystupuje v Rafaelově škole), jenže v tu dobu mi ilustrátorka Renáta Fučíková poslala mail, v němž mi vypsala námět, co ji napadl. Prostě tentokrát námět nevnikl do myšlenek mně, ale jí. A ona mi ho nabídla. A já jej přijala.
.

(obálka je zatím tajná)

.

Rafaelova škola

Po Mojmírovi jsem se rozhodla, že tentokrát napíšu romantickou knihu o dívce, která hledá svou maminku a později i lásku. Marinu jsem před sebou viděla okamžitě.
Ptala jsem se sama sebe, proč jsem doposud nepsala nic o škole, přitom učím a trávím v ní pět dní v týdnu.
Odpověděla jsem si, že vlastně nechci, aby moji knihu někdo srovnával s Potterem. Po chvíli dumání jsem si řekla, že se na Pottera mohu vybodnout, Vždyť nebudu psát ani o čarodějích, ani o upírech... Budu přece psát o Zemi, o přírodě, o silách kolem nás, o elementálech... Marina bude přece z poloviny geneticky víla a její láska... STOP! Víc neprozradím.
.
Mít námět pro mě znamená stát na startovní čáře a slyšet výstřel. Jak s námětem pak dál pracuju, k tomu se dostanu v některém z příštích článků.
.
PS: Jak a kde na vás přišly vaše náměty?
.
Vkládám video s východem slunce - námět je takový východ slunce, v jehož světle se vypráví nový příběh.
.
.

Z rukopisu kniha

13. srpna 2011 v 20:46 | Renata Štulcová |  O psaní
Před třemi lety, roku 2008 mě přepadla první myšlenka na Rafaelovu školu. Zároveň jsem připravovala k vydání Růži a krokvici a začala psát Mojmíra, a přitom jsem myšlenku na příběh s vílou Marinou stále dál a dál rozvíjela. Zápletku jsem měla jasnou, ale to ostatní, co dělá příběh příběhem, se v mé mysli stále vyvíjelo a měnilo.
.
Nemám ve zvyku psát osnovy knih, které se teprve chystám psát. Ale tady poprvé jsem zasedla a základní dějové linky jsem uložila na papír. Přeci jen - hodlám napsat osm dílů, které na sebe logicky navazují...
A jak vidíte na následujícím obrázku, základ knihy jsem načmárala na osm listů z kroužkového bloku. Těch osm listů se mi hodilo při psaní prvního dílu, než jsem se s Rafaelovou školou dokonale sžila.


Nápad jsem poslala do několika nakladatelství, avšak i přes úspěch mých předchozích knih se na příběh české víly, na ekologickou romantiku tvářili všichni podivně. "Řádí ekonomická krize, je to jen česká kniha a nemáte v ní ani jednoho upíra," odůvodňovali mi.
Tudíž jsem si řekla, že se nenechám odradit, že příběh přesto napíšu a uvidíme, zda si získá čtenáře.
.
A dala jsem se na blog....................................... Ty tečky znamenají všechny ty dlouhé měsíce, kdy už knihu píšu a vy ji čtete.
.
Naštěstí se kniha zalíbila v nakladatelství Mladá fronta, které jsem zrovna oslovila jako poslední, a zbývá už jen krůček k cestě Marinina příběhu na pulty knihkupectví. Kniha Rafaelova škola - Vílí křídla je zredigovaná, ilustrovaná, zpracovaná grafikem a já ji ještě musím naposledy zkontrolovat.
.
Pět dní jsem doma čekala, než urazí v bublinkové obálce těch 67 km z Prahy do Litoměřic. Zkrátka Česká pošta nezklamala. Titul Hlemýžď roku ji nemine.
.
Obálka vypadala, jako kdyby ji vezli ve vagónu s uhlím, ale když jsem ji nedočkavě rozstřihla, vytáhla jsem sněhobílé stránky s vytouženou knihou. Tedy - ještě úplně to kniha není, toho si můžete všimnout na následujících fotografiích.
Kniha, na které musím udělat korektury, není svázaná, je pouze vytištěná z počítače na listy o rozměru A4.
.
Jako ochutnávku vám nabízím několik fotografií, obálku ještě budu trochu tajit, trochu vás napnu.
.
Tohle je fotka stránky mezi předsádkou a vlastním textem. Krásná budova z alabastru je Marinina Rafelova škola. Knihu ilustruje paní Jarmila Marešová.


Ke každé kapitole patří obrázek z herbáře, neboť kapitoly vždy uvádím krátkým textem, který se týká určité byliny. Bylinu pak nevybírám náhodně, nýbrž podle vnitřního smyslu celé kapitoly.


Tenhle nápad není z mé hlavy, ale inspirovala mě kniha zvaná Hodinky Anny Bretaňské. Pro milovníky krásných knih uvádím odkaz
.
A poslední fotka, kterou vám odtajním, je ilustrace nejen k začátku kapitoly, ale, kdo si první knihu tady z blogu pamatuje, tak mu svítá, že se jedná vlastně o jednu z Marininých karet. Musím přiznat, že se mi ilustrace moc a moc líbí a tato je jedna z nejoblíbenějších.


Tak to jsou zatím uskutečněné etapy v životě knihy Rafaelova škola - Vílí křídla. Ke konci srpna jde kniha do tiskárny a můžeme se těšit na další etapu...
PS: Samozřejmě píšu na blog další a další pokračování. Vždyť stále ještě zbývá pět a dvě třetiny dílu, než se Marinin příběh uzavře.

Inspirace spisovatelky (4)

12. srpna 2011 v 18:00 | Renata Štulcová |  O psaní

Popis prostředí - fotografie


Předem se musím přiznat, že nemám ráda dlouhé popisy. Nerada je čtu a nerada je píšu. Avšak děj a postavy musí být někde ukotveny, jinak by se příběhu nedalo věřit.
.
Kdybych napsala jen "stáli v hradní jídelně", je to málo. Popis musí obsahovat určité detaily, kterými navodíme ve čtenáři pocit, že místo známe, že je skutečné. Čtenáře musíme do toho místa vtáhnout, aby měl při čtení dojem, že ho nejen vidí, ale cítí vůně, pachy, slyší zvuky kolem, vidí zajímavé detaily - třeba vzor potahů na židlích, odřenou tapetu pod vypínačem atd.
.
Náš popis musí ve čtenáři vyvolat dojem, že my autoři jsme tam v té scéně taky stáli.
.
No jo, jenže jak na to, když nejsme zrovna brouci Pytlíci a neznáme všechno a nebyli jsme všude? Na tohle mám postup, který nepoužívám jen já sama.
.
Když jsem psala knihu Nemetonburk, musela jsem si vystavět v mysli hrad Nemetonburk. A to tak, aby si čtenář myslel, že existuje. V hlavě se mi tento hrad rodil, hradů znám spoustu, postupně jsem si vytvářela virtuální sídlo, ale potřebovala jsem detaily. A tenkrát jsem v časopise Vlasta, který ležel v optice na stole (šla jsem si dát vyčistit brýle), spatřila článek a fotky hradu Český Šternberk. A bylo to. Hned jsem si zaběhla to vydání Vlasty koupit a obrázky byly doma. Kromě jídelny jsem využila i hradní knihovnu.
Kdo četl Nemetonburk první a třetí knihu, tak ví, že se některé klíčové scény odehrávají ve veliké jídelně. Její foto nyní můžete vidět konečně tady a teď.
.
.
Asi se popis hradu během příběhu docela vydařil, protože ho mnoho čtenářů hledalo na mapě České republiky, a nechtějte vidět ty zklamané obličeje, když jsem na besedách oznamovala, že jejich oblíbený hrad Nemetonburk v naší realitě neexistuje.
.
Nejsem jediná, kdo si hledá skutečná místa, aby je pak využil ve spojení s fantazií. Určitě takhle postupují mnozí z vás. Postupoval takhle také autor Pána prstenů spisovatel J. R. R. Tolkien, například když popisoval templ, který dal Sauron vystavět Morgothovi v Númenoru.
Tolkien studoval a pak učil na Univerzitě v Oxfordu. Tam dones najdete tzv. Radcliffe Camera, budovu knihovny. A právě tuto mírumilovnou budovu knihovny měl Tolkien na mysli, když strašný templ popisoval.
.
.
.

Inspirace spisovatelky (3)

11. srpna 2011 v 17:30 | Renata Štulcová |  O psaní

Kdy začít s psaním?


To záleží jen na vás...
.
Se mnou to bylo tak: V devíti letech, když jsem chodila do třetí třídy, jsem doma oznámila, že budu psát knihy. Sedla jsem si k sešitu se širokými řádky, popsala jednu stránku a usoudila, že takovou čmáranici stejně nebude nikdo číst. A namísto psaní rukou jsem psala v myšlenkách.
.
Vypadalo to tak, že jsem si vytvářela příběhy v mysli jako filmy. Dopodrobna, veškeré detaily, jako kdybych je psala a natáčela. Když se mi zdálo, že se můj příběh začíná ubírat hloupým směrem, smazala jsem v hlavě část virtuálního filmu, vrátila se o kus zpátky a vymýšlela znovu. Den po dni, týden po týdnu. Nejčastěji cestou do školy nebo ze školy nebo při vyučování, když jsem se nudila. Po několika týdnech, kdy se mi zdálo, že už je příběh tak dlouhý, že se sám vyčerpal, jsem vyměnila prostředí, obsazení a vymýšlela novou zápletku.
.
Natrénovala jsem tak postupně svou mysl, že je schopná pracovat na příběhu i ve chvíli, kdy musím myslet na něco jiného.
.
Dvacet jedna let jsem si takhle vymýšlela i v době, kdy jsem už chodila do práce. Až jednou při školení jsem si o svém snu vyprávěla s kolegyní a došlo na následující rozhovor:
"A kdy ty knihy jako budeš psát?" ptala se ona.
"No, až budu v důchodu," já na to.
"Aha, v důchodu," zamračila se kolegyně. "Umíš si ale představit, že ti bude kolem sedmdesáti let, než ti pak knihu nějaké nakladatelství vydá, můžeš být už po smrti..."
.
Bylo rozhodnuto. Já se přece svých knih chci dožít. A tak jsem si řekla, že začínám. A protože nejsem troškař, začala jsem rovnou trilogií Nemetonburk, ke které ještě vytvářím velmi pomalu knihu Země hvězd - kniha O Zlaté bráně.
.
Měla jsem i to nezbytné štěstí, takže po trilogii Nemetonburk, následovala Růže a krokvice, Mojmír - Cesta pravého krále a nyní Rafaelova škola.
.
Opravdu záleží na každém, kdy začne psát. Někdo brzy, někdo později, někdo se rozepisuje celé dětství a mládí, někdo na spisovatele studuje školy, a někdo prostě zasedne v dospělosti a bez jakýchkoli školení napíše rovnou román.
.
Zápletky za vás dnes vymyslí i počítačové programy, ale to kouzlení se slovy, kterými spisovatel vtahuje čtenáře do děje, až čtenář zapomene téměř dýchat, to počítače nedovedou, to žádné učebnice nenaučí. S tím uměním se člověk rodí.
.
Kdysi mezi našimi keltskými předky se lidé s takovým nadáním stávali bardy a vyprávěli lidem příběhy. Dnes se jim říká spisovatelé, písničkáři...
Symbol bardů - ten geometrický obraz - vidíte v úvodu článku.
.
A já jen prostě chci říci, že pokud jste se spisovateli narodili, vypluje vaše spisovatelské nadání na povrch v každém případě. Ať už na spisovatele budete či nebudete studovat. Držím vám palce.
.
PS: Pokud se chystáte poslat svůj rukopis nějakému nakladatelství, neposílejte celý vytištěný rukopis. Nemají tam lidi, kteří by ho stihli přečíst.
Napište si krátce, tak na dvě strany obsah své knihy (To je docela obtížné).
Vypište postavy a k nim charakteristiky a co je čeká a nemine.
Nakonec vyberte buď první tři kapitoly, nebo kapitoly, o kterých si myslíte, že se vám povedly.
A to vše dejte do obálky a odešlete.
Pokud je v nakladatelství zaujme obsah vaší knihy a podle ukázek uvidí, že na to máte, požádají vás o celý rukopis.
Pokud se vám neozvou nebo vás odmítnou, neberte to tragicky. Můj Nemetonburk odmítlo devět nakladatelů, až ho přijal Albatros, který jsem oslovila jako poslední.

Inspirace spisovatelky (2)

10. srpna 2011 v 18:34 | Renata Štulcová |  O psaní

Jak tvořím postavy


Pokud píšete, víte, jak obtížné je nepromítat stále do všech postav vaše chování, nálady, myšlenky. Hrdinové jsou potom svým chováním a řečí takové autorovy klony. Čtenář knihy má dojem, že v příběhu existuje jen jedna jediná postava a tou je vlastně autor.
.
A tak aby si hrdinové mých knih nebyli podobni jako vejce vejci, rozhlédnu se vždy po třídách, které učím (moje civilní zaměstnání je učitelka angličtiny a matematiky), a proto si žádné dítě v naší škole nemůže být jisté, jestli se právě ono neobjeví v knize.
.
Stejně tak se rozhlížím i po dospělých známých, jen vlastní rodinu vynechávám.
.
Když pak knihu píšu, představuji si, jak by se v té situaci chovala ona skutečná osoba. Představuju si její gesta, pohyby tváře, vybavuju si její charakteristická slova, vzpomínám na podobné situace, které jsem s tou osobou zažila.
.
Některé postavy v knihách si ale opravdu pouze vymyslím, prostě se náhle zjeví v mé mysli jako například Marina Fialková, hlavní hrdinka Rafaelovy školy.
.
Jestli jste zvědaví, jak je to s dalšími hrdiny Rafaelovy školy, tak Marinini spolužáci a spolužačky a většina studentů je podle skutečných postav, pouze mají jiná jména než ti skuteční.
Vyučující školy jsem zase vykreslila podle pedagogů, kteří mě za léta studií učili jak na gymnáziu, tak na vysoké škole. Občas to byli pěkní šílenci - viz profesor Zichermann, Portál, či angličtinářka Lejdyna (Té jsem dokonce nechala skutečnou přezdívku).
.
Další postavy (Aine, Pan - Černunnos, Arthos, Puk, Meluzína, Lucien, Flóra, atd.) jsou vymyšlené na základě naší dávné keltské, slovanské a také řecké mytologie, která s těmi předešlými velmi souvisí. Nemohu o těchto postavách nic moc dál prozrazovat, abych si sama sobě nespoilerovala děj Rafaelovy školy. To bych vám - čtenářům opravdu neudělala. Na to mám ještě pět a dvě třetiny dílu!
.
PS: Jak tvoříte postavy vy? Tedy pokud to není vaše výrobní tajemství...

Inspirace spisovatelky (1)

9. srpna 2011 v 18:38 | Renata Štulcová |  O psaní
Každý, kdo se věnuje psaní, se možná zajímá o to, jakým způsobem píšou ti ostatní. Já sama si o inspiracích a metodách druhých také ráda povídám nebo čtu. Už jsem byla několikrát vyzvána, abych na blogu popsala své psaní. Když jsem o tom přemýšlela, došlo mi, že popsat psaní není na článek ale na knihu. Že na takové psaní působí vlivy ze všech stran a spojují se do mozaiky příběhu.
.
A tak možná bude nejlepší, když občas krátce popíšu to, co hrálo roli při práci na Rafaelově škole. Vy mně na oplátku zase můžete napsat o svých inspiracích při psaní.
.

A hned vám nabízím první inspiraci:

Někdy před sedmi lety, v době, kdy jsem psala druhou knihu Nemetonburku a netušila jsem, že jednou budu psát o víle Marině v Rafaelově škole, jsem se dostala do Ostré u Lysé nad Labem. Kdo to místo nezná, tak zatím netuší.
.
Jedná se o sídlo firmy Botanicus. Ano, je to ta bylinná firma, která pěstuje byliny a vyrábí bylinnou kosmetiku. V Ostré firma Botanicus provozuje středověké městečko a nádherné zahrady pro turisty. V Rafaelově škole je potom podobná firma, jíž jsem dala jméno Raphaelus. Kdo si přečte díl první a navštíví Botanicus v Ostré, tak uvidí tu podobnost.
.
Zde je odkaz na bohaté webové stránky firmy Botanicus, výlety tam nejsou nuda, jelikož se v tom jejich středověkém městečku stále něco děje: koncerty, šerm, výroba různých předmětů, kterou si můžete vyzkoušet i sami... K jídlu si můžete koupit středověká a keltská jídla.
.
Pokud máte chuť na virtuální prohlídku, klikejte na další odkaz
.
A zde pár fotografií
.

Rafaelův malachit

6. srpna 2011 v 16:00 | Renata Štulcová |  Z učebnic Rafaelovy školy
Barva znaku Rafaelovy školy je zelená. Barva slavnostních uniforem, které studenti školy nenosí často, je také zelená.
V pláštích jako mech chodí studenti na Prosebno v době svátků ohně (na Hromnice).
A když Marina zachraňovala novorozené štěně před smrtí, zhmotňovala si zelenou Rafaelovu záři a tou září přivolala léčivou Rafaelovu sílu.
.
Že je zelená léčivou barvou přírody, to víme všichni. Vycházka s pohledem na zelené lesy a louky prospívá každému. Šťastní jsou lidé, kteří mají zeleň před okny bytu a domu. Jenže pokaždé není v našich silách ovlivnit, v jakém prostředí budeme bydlet. Co můžeme ovlivnit, je zeleň v bytě. Záleží jen na nás, zda si pořídíme rostliny do bytu, a zda se o ně budeme starat.
.

A nyní k malachitu

Krásný tmavě zelený kámen se světlejšími pásky a oky je ve skutečnosti uhličitan mědi. U nás se dá najít v Podkrkonoší a na Příbramsku a určitě i jinde, jen mít štěstí. Nehledejte jej ale jako krystaly, v té podobě se témeř nevyskytuje.
.
Malachit je v léčitelství ceněným kamenem právě pro svou zelenou barvu, která přitahuje léčivé síly. Malachit působí dobře na celkový stav těla i mysli, proto jeho nošení lidem prospívá.
Ode dávna se malachit nosí i jako ochranný amulet proti všemu zlému a proti nočním můrám. Nejúčinnější je ten, který v sobě má již zmíněné oko.
.
Jediný problém u malachitu může nastat v důsledku toho, že obsahuje měď. Někomu totiž může teoreticky zanechat skvrnu na kůži. V praxi jsem se s tím však ještě nesetkala.
.
Rafaelův malachit je kámen krásný, a když se krása snoubí s blahodárným léčením - co si více přát?

Oblékni vílu

6. srpna 2011 v 8:59 | Renata Štulcová |  Zábava
Marině se v primě vílí křídla a oblékání velmi zamlouvaly, jenže letos v tercii běhá po lese jako faunka. Než se znovu stane vílou uteče ještě pěl let. Pro dopolední sobotní povyražení vám nabízím odkazy, na kterých si můžete oblékat víly. Po kliknutí nechte vždy zobrazit reklamu a pak už můžete víly oblékat podle vašich představ.
.
1. Spící víla
.
2. Malá lesní víla
.
3. Fantasy víla
.
4. Květinová víla, která jde tančit do města
.
5. Obláčková víla
.
6. Zahradní víla
.
7. Vílí dům
.
8. Víla z vln
.
9. Vodní víla
.
10. Kouzelná víla

Vílí e-shopy

5. srpna 2011 v 8:58 | Renata Štulcová |  Zábava
Dneska odpoledne vás, čtenáře Rafaelovy školy, čeká velmi dlouhá 13. kapitola z Tercie. Než přijde odpoledne a já kapitolu ještě jednou překontroluju, mám pro vás něco na zpestření.
.
Při plánování děje Rafaelovy školy jsem na internetu objevila zábavnou věc, a to vílí e-shopy. Pokud váháte, že to zní podivně, nedivím se vám. Já o nich před několika lety také nic nevěděla. Přikládám odkazy, můžete se jimi proklikat pro zábavu.
.
.
.
A tady nabízejí e-pohlednice zdarma, tak jestli chcete někoho překvapit...
.
A zde se můžete naučit namalovat vlastní vílu...

Horoskop a osobní elementálové

4. srpna 2011 v 11:53 | Renata Štulcová |  Z učebnic Rafaelovy školy
Naše tělo je těsně spojeno se čtyřmi živly: zemí, vodou, vzduchem a ohněm a jejich elementály - gnómy, undínami, sylfami a salamandry.
.
Spolupracujeme-li s těmito elementály, jak se to postupně učí v Rafaelově škole, prospívá to našemu tělu, našemu fyzickému a psychickému výkonu i naší náladě. Když ale děláme vše proti našim osobním elementálům, brzy se cítíme unavení, bez nálady, leze na nás depka, prostě - nestojí to za nic. Nakonec můžeme i onemocnět.
.

Jak taková spolupráce s osobními elementály vypadá?

.
Nejdříve si zjistíme, s kterými z těch čtyř máme hlubší vztah. Nejedná se o to, zda jsme jim sympatičtí, ale o to, v jakém živlu jsme se narodili. Nyní pozor! Nestačí si říct třeba: já se narodil ve Lvu, mám vztah s ohnivým salamandrem.
.
Na následujícím odkazu si zadejte své datum, místo a čas narození.
.
.
Až si zadáte své údaje a odkliknete VYPOČTI HOROSKOP, objeví se nová stránka s výsledky. Na ní jeďte kousíček dolů a uvidíte ZASTOUPENÍ ŽIVLŮ. To je ono. Přímo tam vidíte, kolikrát máte planety a slunce s měsícem ve vodních, ohnivých atd. znameních. Doporučuju vše zapsat někam vedle na papír a vrátit se na stránku Rafaelovy školy, kde se dozvíte další informace.
.

Souhvězdí jsou v živlech rozdělena takto:

Země (gnóm) - Býk, Panna, Kozoroh
Voda (undína) - Ryby, Rak, Štír
Vzduch (sylfa) - Vodnář, Blíženci, Váhy
Oheň (salamandr) - Beran, Lev, Střelec
.
Nyní vidíte, zda máte jeden převažující živel, jednoho převažujícího osobního elementála a měli byste spolupracovat právě s tímto živlem, nebo možná máte živly vyrovnané a pak byste měli spolupracovat s více živly najednou.
.

Nyní jak spolupracovat s živly, které jsou u vás převládající, jak se naladit na ty vaše elementály? Je to prosté:

.
a) Naladění na Zemi a gnómy - Chůze naboso v trávě. To ale není vždy možné, proto choďte aspoň na procházky do přírody, do parků, mezi stromy. Snažte se doma pěstovat rostliny. Když je přesazujete, dotýkáte se jich, jste v kontaktu se zemí.
.
b) Naladění na vodu a undíny - Často pobývejte u vody, pokud se nedostanete ani ke kašně v parku či na náměstí, doporučuju obyčejnou sprchu. Možná že patříte mezi ty šťastné, kdo vlastní domácí fontánku, neváhejte, zapněte ji.
.
c) Naladění na vzduch a sylfy - Pobyt na čerstvém povětří. Hodně doma větrejte, choďte ven, i když je větrno a nevlídno. To je to pravé počasí, v kterém se sylfám líbí.
.
d) Naladění na oheň a salamandry - Pobyt na slunci, hlavně v létě. V zimě si pak nehrajte na otužilce, ale pořádně si doma zatopte. Když je čas, zapalte si svíčku.
.
Na závěr důležitá rada: Tělo nebude spolupracovat s osobními elementály, pokud bude obsahovat zruinované buňky. Proto choďte brzy spát. Ono je totiž důležité, aby se spalo ve tmě. Jen ve spánku ve tmě se v těle tvoří hormon melatonin, který obnovuje unavené buňky. Když si někdo myslí, že stačí jít spát o půlnoci a vstávat v deset ráno, je naprosto vedle. Od okamžiku, kdy vyjde slunce, totiž spíte úplně zbytečně. Takže pak třeba v létě sice trávíte v posteli deset hodin, ale užitečný spánek je pouze pětihodinový.

Vílí malířky a malíř

3. srpna 2011 v 11:39 | Renata Štulcová |  Zábava
Protože se nacházíte na stránkách Rafaelovy školy, příběhu o dívce Marině, která se narodila napůl jako člověk a napůl jako víla, chtěla bych vás seznámit s inspirací k příběhu.
.
Když jsem celý osmidílný příběh sestavovala, brouzdala jsem i po internetu a objevovala to, co u nás zatím není příliš rozšířené.
.
Hledala jsem ilustrace výtvarníků zabývajících se říší elementálů. Ne však v podobě pro malé děti, jak se ilustruje u nás. Hledala jsem moderní romantické obrazy, které dokážou potěšit, a našla jsem spoustu krásných stránek. Nyní bych vás s několika z nich chtěla seznámit.
.
Stačí jen klikat a kochat se. Možná někoho z vás následující obrázky donutí také něco nakreslit či namalovat.
.
.
Galérie tohoto malíře začíná až v polovině stránky, tak musíte rolovat dolů. Ale je tam tolik obrazů i s draky, rytíři atd., že nebudete litovat.
.
Ilustrátorka, jejíž obrázek jsem použila v době, kdy jsem začala příběh psát na blog.

.
Tato malířka překonala těžkou nemoc a dál tvoří.

Nebezpečný křišťál

2. srpna 2011 v 17:26 | Renata Štulcová |  Z učebnic Rafaelovy školy
V druhém dílu Rafaelovy školy (v sekundě) má Marina problémy, když si na krk navlékne skutečný křišťál...
.
Všimla jsem si během posledních dvou let, že se velmi oblíbenými staly šperky z křišťálu. Vždyť komu by se nelíbily průsvitné valouny či dokonce krystaly křišťálu. Také jsem si všimla, že si občas jejich nositelky stěžují na různé zdravotní problémy, které předtím neměly. Snažila jsem se tedy trochu pátrat po účincích křišťálu, přičemž jsem zjistila, že se v euforii nad dostupností polodrahokamů a nad jejich léčebnými účinky leccos zamlčuje. Následující článek neberte jako strašáka ale upozornění.
.
Zjistila jsem, že pokud zamýšlíte nosit či užívat křišťál, musíte být opatrní. Tento kámen dokáže divy, a zároveň mnoha lidem může snadno ublížit.
.
Chemicky se jedná o čistou odrůdu křemene. Pro ty, kdo už měli ve škole chemii, je to oxid křemičitý SiO2 krystalizující v soustavě klencové. To znamená, že pokud má roztok tohoto oxidu vhodné podmínky, vznikne z něho opravdu krásný ukázkový bezbarvý průhledný krystal. Pěkné krystaly se dají najít v podkrkonoší, v jižních Čechách a na Příbramsku. Vzácně je najdete u Brna.
.
Křišťály jsou přírodní vodiče energie, dobře víme, že se používají jako oscilátory v počítačích a v hodinách. Slovo quartz na ciferníku znamená, že v hodinkách se skrývá právě maličký křemen. A když si nyní uvědomíme, že takový křemen o tloušťce papíru dokáže v kapesních hodinkách vibrovat 32 768krát za vteřinu, a tím přenášet energii z maličké baterie, asi nemusím vysvětlovat, jak silný je běžný krystal.
.
Proto když se rozhodnete ozdobit se buď jen pro krásu, nebo i pro účely léčebné pravým křišťálem, dělejte tak s rozvahou. Pokud byste se necítili dobře, raději šperk sundejte a počkejte, zda následky odezní. Pokud i při dalším nošení by se vám dělalo špatně, uložte šperk na okno pro okrasu a ochranu obydlí, ale už si ho raději neberte.
.
Čisté křišťály byly používány odedávna pro léčení, patří však do rukou odborníkům. Odborné knížky o kamenech vám poradí, jak s nimi zacházet, o nebezpečí však nemluví, tak vám aspoň tady na stránkách Rafaelovy školy doporučuji, abyste při použití křišťálů nebyli sami, aby s vámi byl někdo další, kdyby se vám udělalo zle.
.
Jinak doufám, že vám váš křišťál bude ku prospěchu ať už na krku, v uších či na zápěstí, nebo na okenním parapetu.

Jak najít své strážné zvíře

1. srpna 2011 v 19:49 | Renata Štulcová |  Z učebnic Rafaelovy školy
Marina je zatím v lese, plní úkoly zadané králem lesa a chystá se najít své strážné zvíře, jak jí a ostatním studentům přikázal právě král lesa, kterého si můžete prohlédnout na následujícím obrázku.
.
.
I vy můžete své strážné zvíře najít. Pouze se tak nestane v nočním lese o ohnivém svátku 1. srpna, ale ve vaší mysli.
.
Možná víte, které zvíře je vaším strážným, a následující rady nepotřebujete. Jen se můžete dole na stránce podívat, jaké vlastnosti vaše zvíře představuje.
Pokud ho však neznáte, zkuste postupovat následujícím způsobem (Jedná se o rady amerických indiánů). Upozorňuji, že vám to zabere dost času, že výsledek asi nebudete mít hned:
.
1. Zkuste si uvědomit, které zvíře, pták nebo hmyz vás přitahuje.
2. Když jdete do ZOO, do lesa nebo do parku, které zvíře vás nejvíce zajímá?
3. Které zvíře nejčastěji potkáváte?
4. Zajímáte se o nějaké určité zvíře?
5. Chtěli byste chovat nějaké zvíře, přestože to není možné?
6. Kouslo vás, poštípalo nebo na vás někdy zaútočilo nějaké zvíře či hmyz?
7. Bojíte se nebo štítíte nějakého živočicha?
8. Zjevuje se vám nějaké zvíře ve snech nebo existuje nějaké zvíře, na které nikdy nezapomenete?
.
Pokud ani nyní ještě nevíte, doporučuje se provést následující cvičení.
.
a) Veďte si deník, do kterého si zapíšete během následujícího měsíce zvířata, s nimiž jste se setkali, která se objevila ve vašem životě, ve filmech, v TV, v knihách, časopisech.
b) Zkuste si najít klidné místo a meditovat. Požádejte své zvíře, ať k vám přijde. Možná zjistíte, že jich máte více.
c) Udělejte si seznam zvířat, která vás opravdu silně přitahují.
d) Vytrvejte.
.
A tady přináším seznam zvířat z druidské tradice i s jejich vlastnostmi. Třeba mezi nimi najdete ta svá zvířata:
.
Beran - oběť, průlom v konání, úspěch
Býk - bohatství, vliv, dobročinnost
Delfín - správné dýchání, porozumění snům, komunikace
Divočák - bojovný duch, vůdce, směřování
Had - schopnost zbavit se starého, neužitečného, obnošeného, jít vstříc novému
Husa - opatrnost, rodičovství, tvořivá síla
Jelen - pýcha, nezávislost, očista
Ještěrka - učí poznat myšlenky, které máme zatím jen v podvědomí
Jeřáb (čáp) - tajné vědění, trpělivost, dlouhověkost
Jestřáb - vznešenost, vzpomínka, očista
Kočka - průvodce, citlivost, odstup a nestrannost
Kojot - poznat své chyby, umět se zasmát sám sobě
Kolibřík - radost, léčení, hojí životní rány
Kos - okouzlení, vstupní brána do jiných světů, vnitřní hlas
Kráva - výživa, mateřství, bohyně
Krkavec (vrána, havran) - léčení, zasvěcení, ochrana
Kůň - bohyně, země, cestování
Labuť - duše, láska, krása
Laň - jemnost, půvab, ženství
Lasička - vidí pod povrch věcí, dokáže odhalit jejich pravou podstatu, učí naslouchat vnitřnímu hlasu
Liška - mazanost, diplomacie, divokost
Lev - moudrost, síla, srdce, vůdce
Losos - moudrost, inspirace, omlazení
Medvědice - síla, nezávislost, intuice
Motýl - metamorfóza, schpnost přijmout změny
Myš - pomáhá všimnout si i těch nejmenších detailů v životě, protože někdy ty nejméně nápadné věci jsou nejdůležitější
Orel - inteligence, odvaha, obroda
Pavouk - tvořivost, schopnost rovnováhy mezi minulostí, přítomností a budoucností, osud
Pes - průvodce, ochránce, loajálnost
Slon - čich, schpnost odlišit dobré od zlého, péče o rodinu, děti
Sova - nestrannost, moudrost, změna
Střízlík - skromnost, vychytralost, bůh
Svině - štědrost, výživa, objevy
Tuleň - láska, touha, těžké rozhodování
Tygr - vášeň, citlivost, tichá osamělost, síla
Vážka - vítr, změna, voda, sny, prosperita, štěstí, síla, harmonie, vnímání nejhlubších myšlenek, průvodce meditacemi
Včela - společenství, oslavy, organizování
Veverka - schopnost plánovat a předvídat budoucnost
Vlk - intuice, učení, stín
Vydra - radost, hra, pomoc
Zajíc - znovuzrození, intuice, rovnováha
Zmije - metamorfóza, léčení, životní energie
Žába - citlivost, lékařství, skrytá krása a síla
Želva - uzemňuje, pomáhá stát na dvou nohách a přijímat život