Tercie - 3. Věnce karbince

16. dubna 2011 v 13:20 | Renata Štulcová |  Kapitoly - Tercie




Ač karbinec dokáže zbarvit látku načerno, je bylinou s velkou léčivou silou. Když z něj pak uvineme věnce poděkování, drobné kvítky v nich se skví jako slzy radosti.

"Rozhodl jsem se, Marino, že vám přidělím nejlepšího strážce, kterého mám," pravil Pan a pootočil hlavou k opačnému rohu nádvoří, odkud vyšlehla zlatá záře.
Oslněná Marina zamrkala, a když si na záři uvykla, okamžitě couvla a za Puka se skryla celá.
"Lykon vám bude dělat v lese strážce," kývl Pan a ve zlaté auře vstupoval na nádvoří obrovský dvanácterák.
Ještě více než Marinu překvapila králova slova její matku.
"To opravdu myslíš vážně, Pane?" pípla královna víl.
Pan pokýval hlavou s těžkými rohy a podal Marině ruku. Celou roztřesenou ji dovedl k jelenovi, do jehož očí musela vzhlédnout. Tak byla proti němu malá.
V podvečerním slunci, které dopadalo na nádvoří, se síla jelenovy aury přetlačovala s červánky.
Jelen náhle pokrčil přední běhy a poklonil se Marině.
"Lykon bude od této chvíle, Marino, stále s vámi," řekl Pan. "Nebudete o něm vůbec vědět, jen pokud vám bude hrozit nebezpečí, objeví se a zachrání vás."

*

Pan domluvil a jelen se znovu Marině hluboce uklonil. Poté se obrátil a vznešeně odkráčel.
Marina stála na nádvoří jako solný sloup, maminka k ní přistoupila, objala ji a zašeptala do fauního ouška: "Musím pryč, vílečko moje. Ohrožuju všechny každým okamžikem, který tady trávím. Přijď s Pukem na čaj. Budu vás čekat," políbila Marinu na čelo, pohladila ji po rozcuchaných mokrých vlasech a odešla. A za ní se jako vlečka nesla zlatě zelená aura.

*
Marina si vybalila krabice, které ležely na podlaze komnaty. V okamžicích, kdy se začala díky experimentu profesora Emanuela předčasně metamorfovat a přenášeli ji do Lesního sídla, spolužačky zapakovaly celý její majetek.
V některých krabicích bylo vše pěkně vyrovnáno, v jiných našla Marina své věci bez ladu a skladu.
"No, která tohle balila? To snad musel být Buližník," bručela, ale byla ráda, že jí takhle pomohly.

*
V lesním sídle vládlo posvátné ticho, nikdo z Marininých spolužáků se ještě neprobral. A tak se Marina nudila, podruhé uklidila komnatu, několikrát se převlékla a zkoumala, v které sukni vypadá nejlíp. Která dlouhá sukně nejlépe schová kozí nohy a ocas.
Pak si hrála s Matýskem a potom se posadila na terasu pod stříšku.
Nejdřív jí myšlenky odlétly zpátky na nádvoří, kde se včera setkala maminka s králem Panem.
Moje vlastní mamka má takovou sílu, že dokáže i bouři vyvolat? děsila se trošku. Nato si vzpomněla na maminčin tanec, jímž vytvořila kruhy v obilí. No jo, při tom tanci mamka a víly přece zapálily ve vzduchu takovou tu ohnivou kouli a nakonec se spustila příšerná bouřka...
"Ehm," odkašlala si, protože si vzpomněla na to, co následovalo. Jak potrhala Arthosovi dráty a poničila měřící přístroje, jak se chytala stromu, do kterého uhodilo, jak ji Arthos zachránil a nesl do hvězdárny... Jak jí pak po právu vynadal...

*

Se mu nedivím, že mi vynadal. Chovala jsem se jako malé hloupé dítě, zlobila se na sebe a raději se tedy snažila myslet na něco jiného.
Nemám žádné nepřečtené knížky. Potřebovala bych se dostat do knihovny nebo bych mohla poprosit Puka, aby tam zašel a poprosil paní Zlatuši, aby mi nějaké knihy vybrala... napadlo ji. Nakonec se rozhodla zopakovat si roli Ariela do Bouře. Blíží se premiéra, tak ať si zase neudělám ostudu jako minule, kroutila sama nad sebou hlavou a listovala scénářem, aby si osvěžila texty Arielových písní. Puk bude hrát a já zpívat jako trapka, kdyby to tak mohl odzpívat za mě on. Škoda, že má tak hluboký hlas, povzdychla si.

*
Asi po hodině celá zničená odložila šprtání a vstala.
Tohle fauní tělo není vůbec stvořeno ke studiu, myslela si a protahovala ocásek, nohy, páteř. Opřela se o zábradlí. Z terasy byl krásný rozhled, vítr rozfoukal mlhu nad lesy a Marina viděla do velké dálky. Cítila klid, který se nad krajinou rozhostil. Těšila se na Puka, který jí slíbil, že dneska půjdou na návštěvu k mamince.
Hm, to je ticho, jako kdybych v celém světě byla jen já sama...
Uplynulo jen pár okamžiků a odkudsi vlétlo zavytí. A další. Pocit neznámé hrůzy projela Marině páteří.
Polekaná vběhla zpátky do komnaty. Jenže třetí zavytí se přihnalo vnitřkem sídla. Nebylo před ním úniku.
Co to je? skočila ke dveřím a přirazila je. V zámku však chyběl klíč, a tak se rozhlédla po komnatě.

*
"Marino, otevři," lomcoval po chvíli, v níž se neustále ozývalo táhlé vytí, Puk s klikou. Dveře povolily na škvíru, ale více mu těžký dubový stůl nedovolil.
Marina zkroušeně vyšla z úkrytu koupelny a dala se do odtahování stolu.
"Puku, já se bojím, to vytí..."
"U všech rohatých, dělej, musíš se mnou. Sída rodí, vypadá to zle a otec je daleko. Než přijde, musíme jí pomoct my dva."

*
Marina věděla z bratrova vyprávění, že Sída je ohařka krále Pana, a že každým dnem čeká štěňata. Proto ji během těch pár dní po své metamorfóze v Lesním sídle neviděla.
V dlouhých chodbách sídla se k nim přidaly stráže, Puk jim v běhu dával příkazy.
Když dorazili na nádvoří, z něhož se vcházelo do zahrady, Marina poprvé spatřila altán, z kterého se ozývalo to strašidelné vytí.
To vyl černý ohař zvaný Kú, který se měl stát otcem. Vycítil, že porod neprobíhá podle přírody, proto volal krále lesa.

*

Vběhli po nízkých schůdcích do altánu. Kú jim uvolnil cestu k Sídě a Marině se téměř zastavilo srdce.
Nešťastná fenka se srstí jako oříšky ležela na lněných přikrývkách, bolestí se chvěla se a přitom starostlivě olizovala černé tělíčko právě narozeného štěněte.
Malý tvoreček však téměř nedýchal, jen bezvládně ležel a smrt obcházela kolem.
Jakmile Sída spatřila Puka a Marinu, jemně stiskla kůži štěněte a zvedla ho ze země. Obrátila se k Marině, cosi zapískala psí řečí a Puk zašeptal: "Nastav dlaň."
A když tak Marina učinila, Sída jí štěně do rukou vložila a dlouze jí pohlédla do očí.

*
"Prosí tě o pomoc," vysvětlil Puk.
"Mně? Copak já..."
"Ano, ty. Jsi dcera královny víl, Sída to hned poznala. Ty dokážeš stejně jako naše mamka přijmout Rafaelovu pomoc pro Sídina prvorozeného syna. Zachráníš ho a bude tvůj."
Marina se téměř dusila.
Když byla malá, měli doma psa. Takového černého oříška. Neurčitou rasu...

*


Mám zachránit život, když to dokážu, dostanu psa. Já to ale neumím... Jak mám zachránit život?

*

"Stejně jako to dělá naše mamka. Prostě popros Rafaela o léčivou sílu, ale nepochybuj," radil Puk.
Údery psího srdíčka byly slaboučké. Jeho malé plíce téměř nevtahovaly vzduch.
Marina se nadechla a s nadějí zašeptala: "Prosím, Rafaeli, prosím tě, ať tohle malé štěně žije."
Pak si představila, jak se to učili v primě od maminky, všude kolem sebe zelenou barvu Rafaelovy školy a Rafaelův znak, okřídlenou hůl s hady...

*

Zprvu si Marina neuvědomovala, že to zelené světlo kolem není jen její představa. Až teprve když jí začala tělem probíhat mravenčivá síla, která se jí vlévala do rukou, poznala, že Rafael přišel na pomoc. Čas ubíhal, srdíčko štěněte stále bilo tak slabě. Marina se stala vodičem Rafaelovy léčivé síly proudící do nebohého ušatého tělíčka.
A pak pocítila, jak srdíčko uhodilo silněji, tělíčko se pohnulo, byl vidět malý ale silný nádech. Pejsek pohnul tlapkou a Marina se rozbrečela.

*

"Ukaž a poděkuj Rafaelovi," pravil Puk a vzal pejska Marině z dlaní, aby ho přiložil Sídě k cecíku. Vedle ležela pejskova sestra, která se právě narodila. Sída šťastně pískala v psí řeči a Puk řekl: "Marino, přestaň bulet a vymysli pro tvého psa jméno. Fenečku budu vychovávat já a budu jí říkat na tvou počest Mari. To aby se mi to zase tak nepletlo," vysvětloval Puk.
Marina se z toho, co zažila, úplně sesypala. Utírala si velké slzy, přes které viděla psy i bratra jako přes deštěm skrápěné okno.
"No tak," přisedl si k ní Puk a objal ji kolem ramen. "Už je všechno v pořádku. Počkej, jaký z nich vyrostou pěkní psi. Ještě ale to jméno... Marino, co je s tebou?" vylekaly Puka její nekončící slzy.
"My měli doma psa..." dusila se Marina.
"Tos nikdy neřekla?"
Marina zakroutila hlavou. "Auto... přejelo ho... Už nikdy jsme... neměli... žádného... Vždycky jsem chtěla mít bráchu nebo ségru... Měla jsem Čerta... Rozkousal mi první vysvědčení... a potom druhý den..."
Puk na Marinu hleděl se soucitem. "Hele, ségřičko, tenhle malý byl určitě zachráněný, aby se jmenoval Čert II. Že jo, Sído?"

*
Sída vesele pískla, nechtěla rušit psí miminka, která právě usnula.
"Tak jo, budu mu říkat... Čert," škytla Marina.

*

Tu noc Marina strávila v altánu u ohařů. Pořád byla ještě vyděšená a jen seděla na podlaze opřená o zeď a pozorovala dvě malinká štěňata, jak se krmí nebo spí.
Mari byla oříškově hnědá po Sídě, zato Čert černý po Kúovi.
Puk nechal přinést večeři a po ní se objevil král Pan.
Jak král do altánu majestátně vstoupil, zdálo se, že celý les vstoupil s ním. Marina ucítila vůně mechu, kůry a listí, zaslechla tiché hlasy zvěře, hmyzu a tajemné soví houkání. Král poklekl k Sídě, zkontroloval štěňata a pak zamyšleně řekl: "Jsme na vás oba pyšný. Lépe bych to nezvládl. Sída udělala dobře, že vám své potomky darovala."

*

Když se Marina probudila, byl den v plném proudu. Líně se protáhla, hladově otevřela oči a spatřila krmící se pejsky.
Chvíli jen tak ležela a pozorovala je. Pak si ale uvědomila, že má taky hlad, jenže v dosahu altánu neviděla žádného fauna, kterému by si řekla o jídlo, a tak dloubla do bratra. Chrupal opodál a otevřel oko až po třetím dloubnutí.
"U všech rohatých, to mám hlad," prohlásil okamžitě a vyskočil na nohy.

*

Hladové Marině se od psů nechtělo, nejraději by byla, kdyby jí snídani donesli. Loudala se za Pukem, dokud se neobjevila vychovatelka Žakelína a nesdělovala jim nadšeně: "Představte si, konečně se probouzejí."
"Médea už je vzhůru?" poskočila Marina.
"Né, Médea ještě ne. Zatím jen Vilém a Tomáš."
"Aha," hlesla Marina.
Vtom se z patra ozval Vildův strašlivý nářek: "Ááááu, pomóóóc, krvááácííím..."
(Pokračování příště...)

A ještě se musím pochlubit, že kniha Mojmír - Cesta pravého krále se stala 11. nejčtenější knihou podle hlasování žáků ZŠ celé republiky. Umístila se hned za Upířími deníky, které mají reklamu, a Hraničárovým učněm (7.díl). Navíc získala cenu Ministra školství.

 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Profesor Profesor | 16. dubna 2011 v 13:33 | Reagovat

Moc hezká kapitola.

2 Sia Sia | Web | 16. dubna 2011 v 13:51 | Reagovat

[1]: JUhůůů, Plně s tebou souhlasím...

Marina začíná uvažovat jak třináctka, vůbec nezávidím lidem kolem ní. :-D

3 Mishshulka Mishshulka | 16. dubna 2011 v 13:56 | Reagovat

Nádherná kapitola, Marina je šikula =) Už se moc a moc těším na pokračování =)
A paní Štulcová, moc vám blahopřeji za Mojmíra =)

4 Alice Alice | 16. dubna 2011 v 14:16 | Reagovat

To byla hezká kapitola. Taky buch bulela, kdybych někoho zachránila, zvlášť psa.

5 Lili Lili | Web | 16. dubna 2011 v 14:20 | Reagovat

skvělá kapitola, Marina má další chůvu a navíc tak mocnou :-)
taky bych chtěla takové krásní štěňátko, ale jsem teď hlavně zvědavá, co se stalo Vildovi, snad bude v pohodě :-)
Jinak vám také moc gratuluji za cenu :-)

6 Zina Zina | 16. dubna 2011 v 14:39 | Reagovat

Moc Vám gratuluji k Mojmírovi :-) .. jinak další skvělá kapitola. Myslím, že do jelena se asi Marina nezamiluje :-), byla jsem trochu vedle. Zajímalo by mě, co se stalo Vildovi. Už se těším na další kapitolu :-)

7 Lucka Lucka | 16. dubna 2011 v 14:47 | Reagovat

Krásná kapitola a zase napínavý konec 8-O K Mojmírovi gratuluju, je to moc hezká knížka :-)

8 Julie Julie | 16. dubna 2011 v 15:54 | Reagovat

Čertík, to je pěkné jméno :-) Moc k Mojmírovi gratuluji!!! Je to obrovský úspěch :-)

9 anonym anonym | 16. dubna 2011 v 15:56 | Reagovat

moc dekujeme za kopitoly a gratuluji k morjmirovi
( ja si myslim ze vildovi upadly rohy :D)

10 ellin ellin | 16. dubna 2011 v 18:02 | Reagovat

gratuluji

11 elisha elisha | 16. dubna 2011 v 18:11 | Reagovat

majmírovi gratuluji. dostala jsem ho k vánocům a patří mezi mé nejoblíbenější knihy. podle mě je lepší než hraničář. :-)

12 Renata Štulcová Renata Štulcová | 16. dubna 2011 v 19:39 | Reagovat

Díky moc všem. Byla jsem tolik překvapená, když jsem zjistila, jak si MOJMÍR vede, že má práce nebyla marná.

13 ♥Beckuška♥ ♥Beckuška♥ | 16. dubna 2011 v 19:59 | Reagovat

gratuluju!!!
Jste Ú-Ž-A-S-N-Á spisovatelka. N8ááááááádherná kapitola

14 Aneta Aneta | 16. dubna 2011 v 20:11 | Reagovat

gratuluju ke skvělému umístění Mojmíra :-)
já miluju pejsky, bez svojí černý, chlupatý koule si svůj život už nedokážu představit a udělala jste mi moc velkou radost, že jste dala Marince pejska:-) :-D

15 BabyDragon BabyDragon | 17. dubna 2011 v 9:46 | Reagovat

hehe... to podle mě se Vilda jenom škrábnul xD... nebo si fakt ublížil :/... jinak gratuluju k Mojmírovi :)

[14]: Neboj xD já si život bez těch našich zrzavobíločerných koulí aky nedokážu představit xD

16 niajli niajli | 17. dubna 2011 v 13:02 | Reagovat

Nádherná kapitola snad se s vildou nic zlého nestalo a tu cenu to vám přeji a moc gratuluji :-)

17 Nikki Nikki | 18. dubna 2011 v 9:05 | Reagovat

jee Čert - tak se jmenuje náš kocúrek :-D:-D pes je Matýsek. jinak Vilda se beztak jenom skrabnul nebo pořezal, kluci mají sklony k přehánění..

18 Marry Marry | 18. dubna 2011 v 18:07 | Reagovat

Páni během dvou týdnů jsem přečetla obě tvoje knížky. Jsou tak návykouvé že jsem během dvou tří dnů stihla přečíst druhou knížku. Našla jsem nějaký komntář na blogu tajemno o tvé knížce tak sem si řekla proč ne třeba je dobrá¸=)

19 Renata Štulcová Renata Štulcová | 18. dubna 2011 v 19:42 | Reagovat

[18]: Děkuju moc, každé čtenářky a sem tam nějakého čtenáře si velmi cením. :-) Odjakživa sama ráda čtu, tak Ti rozumím.

20 Marry Marry | 18. dubna 2011 v 20:30 | Reagovat

[19]:Můžu se ještě zeptat během jaké jsou intervaly mezi díly... týden nebo 10 dní?Dočetla jsem se do tercie až dneska a ještě otázka... kolik bude stpnů a jaké tam budou bytosti zatím mě napadá pouze nymfa a kentaur děkuju :-)

21 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 18. dubna 2011 v 20:41 | Reagovat

[20]: Intervaly jsou tak týden, pokud musím ale něco neodkladného udělat, interval se protahuje. V tom případě to sem však píšu.
Jinak stupňů bude osm a v této kapitole jsou popsány
http://rafaelovaskola.blog.cz/1002/17-vetvicka-moruse

Pokud se přihlásíš mailem vlevo v menu nad toplistem, tak Ti budou chodit maily, jakmile přidám novou kapitolu. Občas to ale blbne a maily nedojdou. To je vnitřní problém blogu.cz :-)

22 Denča Denča | 19. dubna 2011 v 19:47 | Reagovat

Jéé, moc gratuluju k Mojmírovi :-)
Budu si ho muset taky přečíst až na něj narazím :-D

23 Aiki Aiki | E-mail | 20. dubna 2011 v 19:23 | Reagovat

Moc gratuluji k Mojmírovi, rozhodně je lepší a hodnotnější než deníky i Hraničář. jinak bezva kapitolka, zachránit jakékoli mláďátko člověka odrovná.

24 Nikki Nikki | 20. dubna 2011 v 22:22 | Reagovat

prosim o vymazani z Bolgy ctenarek (Hermionka) - blog jsem smazala. dik

25 jaja00jaja jaja00jaja | 21. dubna 2011 v 15:54 | Reagovat

moc gratuluju, už se těším na pokračování :-)

26 Renata Štulcová Renata Štulcová | 21. dubna 2011 v 18:14 | Reagovat

[24]: Je smazáno. A ještě mám mazat někomu, ale to se budu muset prohrábnout kapitolami. Nemohu si totiž vzpomenout, kdo mě to žádal.

Jinak děkuju za gratulace, z kapitoly číslo 4 mám napsanou polovinu. Tak možná zítra odpoledne nebo v sobotu ji přidám.

27 Julie Julie | 22. dubna 2011 v 12:02 | Reagovat

[26]: Ano, já bych prosila o smazání blogu bezejmennypribeh.pise.cz děkuji :)

28 baruninka14 baruninka14 | 22. dubna 2011 v 17:34 | Reagovat

[26]: No, tak když jste u toho mazání. Nemohla byjste si přidat můj blog do seznamu v menu? :-D

29 Renata Štulcová Renata Štulcová | 22. dubna 2011 v 17:37 | Reagovat

[28]: Mohla, když mi napíšeš jeho adresu.
Kdo další by rád byl v menu, napište.

30 MarryAngel MarryAngel | Web | 22. dubna 2011 v 18:14 | Reagovat

Chtěla bych se taky přidat :)

31 MarryAngel MarryAngel | Web | 22. dubna 2011 v 18:15 | Reagovat

mám na svém blogu upoutávku na ten tvůj :) doufám že ti to nevadí :D

32 baruninka14 baruninka14 | Web | 23. dubna 2011 v 18:54 | Reagovat

já se omlouvám, že jsem na ni zapoměla

33 Midnight Midnight | Web | 24. září 2011 v 18:35 | Reagovat

já tuhle knížku prostě miluju :-D já jí normálně přečtu za den :-D no jo jsem závislák :-P

34 Evelýna Evelýna | 29. června 2013 v 17:50 | Reagovat

[4]:- já myslim že bulela spíš proto že si vzpomněla na toho svýho psa :-(

35 flammia flammia | Web | 28. září 2016 v 2:26 | Reagovat

půjčky na směnku plzeň O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama