Sekunda - 5. Tajemná hena

17. července 2010 v 14:11 | Renata Štulcová |  Kapitoly - Sekunda


Bledě kvetoucí hena vykreslí kaštanovou barvou vzory nesoucí tajemství osudu i léčení.



"Marino, Marino, ty jeden spáči, vzbuď se."
Marina ležící na hromadě polštářů v Danielině komnatě vylekaně otevřela oči a spatřila Meluzínu.
"Přinesla jsem ti tvůj batůžek a tady v tašce všechny ty serepetičky, jak jsi je chtěla z prvního šuplíku."
"Děkuju," špitla Marina přes vzpouzející se jazyk, opřela se o loket a divoce se batůžkem prohrábla. Potom s úsměvem vytáhla balíček karet.
"Jo, a tady máš od mamky," vytáhla Meluzína ze své kabelky dopis.
Marina nedočkavě otvírala staromódní obálku s motýly. "Maminka tak krásně píše," obdivovala písmo, kterým jim Aine psala i poznámky na tabuli.
"Královna víl nemůže přece čmárat jako kocour," usmála se Meluzína.
"Jako Puk," vzpomněla si Marina na notové osnovy svého bratra. U něj nebylo nikdy jisté, na kterou linku má nota patřit.
"Až si dopis přečteš, projdi si meditaci zemského živlu, jak tě ji včera naučila Damiána. Já zatím zajdu za Damiánou a jejími dcerami. Odvedeme tě na meditaci ohně. Damiána včera říkala, že meditace Země se ti povedla. Jsi šikovná," poplácala ji Meluzína povzbudivě po rameni.

Marina se v myšlenkách znovu prošla s Persefonou podsvětím, po návratu se cítila, jako kdyby jí do žil vlili novou krev. Spokojeně vzdychla a znovu si četla dopis od maminky.

... Broučku, já za Tebou dolů nesmím. Tolik se těším, až uběhne tenhle týden. Pak se zase uvidíme, Tvá maminka

Dočetla Marina a přejela zrakem svůj dlouhý nemotorný ocas. Oči se jí naplnily lítostínskými slzami.
Ne, nebudu brečet. Budu statečná, přikázala si a ještě si chtěla vytáhnout z balíčku kartu. Jenže - už se muselo jít na meditaci ohně.

*

Jít...
Marina ani nešla, ani se neplazila. Sem tam se odstrčila a nechala se táhnout. Opět se ocitla v komnatě s ohněm v kamenné míse.
Uložily ji vedle ohně, a Damiána se opět vlnila kolem a uzavírala ji i sebe neviditelného kruhu.
"Zavřete oči, Marino, vnímejte teplo ohně, představte si, jak se váš chudáček salamandr z toho ohně raduje... Teď se sama vidíte při úpatí sopky. Pod vámi se rozprostírá jemný sopečný prach a ze sopky stoupá šedý dým. Cítíte teplo sálající ze země. Nabíjí vás energií. Země duní a dunění je stále silnější. Výbuch! V hrozivém lomozu se z vulkánu valí dým a za ním následují plameny a vy se v ten okamžik ocitáte v neproniknutelném kouři... Když se kouř rozplyne, stojíte u vchodu do jeskyně. V ruce držíte svíci...

Marina hleděla na bytosti v pláštích a kapucách. Ukazovaly jí, aby se nebála do jeskyně vstoupit, aby přinesla hromniční světlo.
I se svící se nakonec odhodlala do útrob skály a dlouhými chodbami, které se neočekávaně stáčely, se plazila stále hlouběji.
A pak se před ní otevřela jeskyně, v níž hořel věčný oheň. Ten oheň vydával tak silné světlo, že musela přimhouřit oči. Ještě o kousek se k němu přiblížila, když tu se mezi ní a plameny zjevila Zářivá. Zářivá paní neustále proměňující svou tvář. Zářivá paní tří tváří.
"Čeho si žádáš?" ptá se paní laskavě.
Ostýchavě k ní Marina zvedla hlavu a napřáhla ruku se svící.
"Prosím... Světlo..."

Když jí Zářivá tří tváří vrátila rozsvícenou svíci, projel Marinou pocit veliké radosti. Poděkovala a vracela se skalními chodbami k čekajícím bytostem. Jakmile jim svíce zapálila, oči jim zazářily vděčností a kolem Mariny zase zhoustl neproniknutelný dým. V něm se Marina přenesla k úpatí sopky.

"Vulkán duní, Marino," vedla ji Damiána. "Země je rozpraskaná, z puklin vychází dým, vyšlehují plameny. Pomalu, velmi pomalu a opravdu zhluboka dýchejte. Váš salamandr se nabíjí silou ohně, běží k vám a krajina se sopkou mizí... Slyšíte praskot ohně v komnatě... vlídné praskání... pomalu otvírejte oči..."
Marina zvedala zlenivělá víčka a ve své malátnosti zahlédla rychlý pohyb, cítila teplý dotek.
"Váš salamandr vám děkuje," vysvětlila Damiána. "Poděkujte i vy jemu."

*

Marina poté odpočívala v komnatě Daniely, střídavě upadla do spánku a snění.
Zdálo se jí o Martinovi, jak se spolu procházejí v meruňkovém sadu u nich doma, o mamince, jak vytahuje v kuchyni z trouby koláč. Marina si balí věci do batůžku, protože se jede na školní výlet do Prahy do hvězdárny... Ještě maminčiny karty...

Kartu! Musím si vytáhnout kartu, probrala se a prudce se zvedla. Doplazila se o trochu obratněji než před meditacemi k batůžku a vytáhla květinové karty od maminky.
Zamíchala je a vytáhla si kartu, kterou si nestihla vytáhnout ráno před meditací.

Objevy a dobrodružství
Na obzoru čekají úžasné objevy a dobrodružství. Neváhej, nebojácně jim jdi vstříc. Přitom však mysli na opatrnost.

Marina dočetla radu na kartě a teprve pak se pořádně podívala na obrázek. Maminka do něj nakreslila Světlanu a Juliána, kterak připravují luky a šípy. Všude kolem nich modře kvetla neznámá rostlina, vysoká jako mladý stromek. Obrázek rámovaly květinové filifránové ornamenty. Stejnými ornamenty měla Světlana potetovány paže a lýtka.
"Jé, ty máš taky věštecké karty?" vrazily do komnaty Simča s Kamčou. Nesly štětečky, špejle, nějaké papíry s ornamenty a šablonky a všelijaké hadříky a lahvičky.
Jak uviděly Marinu s kartou v ruce, rozsvítily se jim oběma oči.
"Můžeme se podívat? Ona Daniela věštecké karty sbírá, ale takové nemá," přivlnily se až k ní.
"Hm, malování henou. Karta ti to prozradila a my myslely, že tě překvapíme," našpulila pusu zklamaně Simča.

Daniela s připravenou rozdělanou henou dorazila za chvíli a taky hned chtěla vidět karty.
"Ty jsou nádherné. To jsou originály? Kdo je malovat?" žasla Daniela.
"Maminka a radila jí svatyně Alby," prozradila Marina, protože tady všichni věděli, čí je.
"Tak to jo, to jsou opravdu nefalšované věštecké karty," pokyvovala nad nimi znalecky Daniela. "Pojď, něco ti ukážu," usmála se tajemně, odložila kelímky s henou a rozhrnula před Marinou závěsy kryjící jeden z oblouků ve stěně.
"To je moje věštírna," pravila a vtáhla Marinu dovnitř. Simča s Kamčou vklouzly za nimi.

Světlo z křišťálové lampy tlumeně ozařovalo malý prostor. Marina překvapeně zírala na mapy hvězd, na křišťálovou kouli spočívající na černém sametu, na kyvadla.
Na police nacpané snáři a astrologickými příručkami... Polovinu věcí, které v komůrce viděla, neuměla pojmenovat.
"Tady mám
sbírku věšteckých karet," vytáhla Daniela šuplík starodávného psacího stolu. "Ale takové, jako máš ty, nemám. A když se nedají koupit, tak si o nich jen můžu nechat zdát. Víš, já se totiž chci stát profesionální věštkyní. Už jsem se hodně naučila od mojí mamky. Ale ještě se toho musím tolik naučit, než se dostanu do sexty ke Kelaíno a do oktávy k Mareně. Obě jsou vynikající věštkyně. Abych se od nich mohla přiučit, musím mít už předem pořádné znalosti... Představ si, že jsem si dokonce pod mamčiným vedením spočítala podle dat narození, kdo je mou životní láskou."
Marina zvědavě zvedla obočí a Daniela otevřela desky s diagramy a říkala: "Je to tajemství, nikomu jsem to nikdy neprozradila. Tobě to můžu říct, protože ty máš taky velké tajemství, které my neprozradíme. Asi tě to překvapí, ale mou životní láskou bude Martin Špaček..."
Marinu přejel mráz, pak se do ní dal obrovský žár. Nedokázala vyloudit jediné slovo, dokonce i hadí jazyk se jí přestal hýbat.
Daniela si její nevolnosti hned nevšimla, protože nadšeně rozkládala na desce stolu diagramy s postavením hvězd při svém narození i při narození Martina.
"Ale... ale Martin chodí se Sandrou," dostala ze sebe Marina.
Daniela mávla rukou: "Se Sandrou a s dalšími deseti. Já teď taky chodím s jiným."

Marina si přála někam utéct, schovat se do nějakého pelíšku a tam si brečet a brečet...
"Marino, co je ti?" všimla si teď Daniela jejího smutku.
"Nic," nutila se Marina do úsměvu.
"Vždyť já vím," kývla Daniela, "po meditaci je nejlepší jít spát. Jenže ono je teprve poledne... My tě teď s holkama potetujeme, abys byla zítra na břišních krásná. A pak, než ti hena zaschne, si můžeš dát šlofíka. "

Hluboko v srdci Marinu tížil nesnesitelný smutek, snažila se ho skrýt a předstírat zájem o tetování. Nikdy předtím neviděla, jak se takové tetování henou provádí. Nehnutě seděla a sledovala, jak jí Daniela střídavě tenkým štětečkem či ostře seříznutou špejlí vykresluje po ramenou a pažích stejné filigránové ornamenty, jaké maminka nakreslila na kartu Objevy a dobrodružství.
Simča s Kamčou byly připraveny kdykoli cokoli podat či donést. Seděly a pozorovaly kresbu.
"Zítra je pátek," vzpomněla si Simča.
"No jo," vykulila oči Kamča. "Zase se to bude ozývat..."

Daniela pohlédla na Marinu: "Víš, my jsme tady v královském sídle objevili takové divné místo, z kterého se občas
v noci ozývá šílený pláč."
"Ale vždycky se ozývá od pátku od večera do sobotního večera. A nikdo o něm nic neví," dodala Kamča.
Daniela soustředěná na malování se přidala: "A představ si, že máme zakázáno o tom pláči mluvit. My jsme totiž o našem objevu hned vyprávěli doma a taťka byl nepříčetný. Že jsme i s bráchou lezli, kam nikdo na hradě nesmí. A že kdyby se to dozvěděl král... Musíme prostě mlčet... A přitom to místo nikdo nehlídá. Kdyby to bylo tak tajné, musely by tam přece stát stráže..."
"Já jsem slyšela pláč nahoře v Hadím sídle, kde jsme ubytovaní," zasyčela Marina.
"Jo?!" poskočila dvojčata.
"No. Jenže jsem to slyšela jen já. Nikdo jiný. A všichni říkali, že jsem měla halucinace a dostala jsem nějaký léčivý lektvar," posteskla si Marina.
"Tak to je zajímavé," pravila Daniela. "Víš co? Jestli se ti po břišních trochu zlepší vlnění a plazení, uděláme si tajnou výpravu. Cesta tam je...
"... dost krkolomná," doplnila sestru Kamča.
"Můžeme říct Plantefoliemu," vzpomněla si Simča na bratra. "Stejně se tady doma teď jen fláká. Může nám s Marinou pomoct. A nakonec to divné místo našel s námi."
Marina jejich bratra neznala. Pouze si pamatovala, že zvláštní jméno Plantefolie zaslechla v souvislosti s Martinem.
(Pokračování příště...)
 

22 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nikki Nikki | 17. července 2010 v 14:18 | Reagovat

tak a Martin je jasny ;) pekna kapitola

2 Feya Feya | Web | 17. července 2010 v 16:40 | Reagovat

Proroctví karty se plní...

3 Profesor Profesor | 17. července 2010 v 18:35 | Reagovat

Velmi pěkná kapitola, taková pohodová, dýchá z ní vlídné teplo.
Martin je tedy jasný. Věštkyně se sice mohou mmýlit, ale co když ne? Já tohle odvětví magie tak nerada...

4 Julie Julie | 17. července 2010 v 19:30 | Reagovat

Tak to je mi jí líto, chudinka bude mít takového sukničkáře :-( Třeba pak zjistí, že něco napsala špatně :-| Jinak hezká kapitola ;-)

5 Lucka Lucka | 17. července 2010 v 20:01 | Reagovat

Mně hlavně připadá, že je Martin Špaček Daniele ukradenej 8-) Že si to prostě spočítala a tím se řídí-že se o něj nemusí vůbec starat a stejně bude jednou její. To je teda pěkná blbost, bez lásky to prostě nejde a nepřipadá mi, že by do něj byla zamilovaná :-|

6 Eillen Eillen | 17. července 2010 v 20:10 | Reagovat

[3]: Tak pokud už beru jako fakt, že existují víly a jiné elementální bytosti, tak budu brát i ty jejich horoskopy za pevně dané... Sama také toto odvětví zrovna nemusím a už několikrát jsem odmítla, aby mi někdo věštil budoucnost. Kdyby měla být špatná, tak bych si pořád říkala, kdy to přijde. Kdyby dobré, těšila bych se na to a mohla bych přijít o mnoho jiných zážitků. Jsem spokojená ve své "nevědomosti" :-)

7 Jirka Jirka | Web | 18. července 2010 v 9:36 | Reagovat

[Smazaný komentář]Já ti řeknu něco z reálu: několikrát jsem měl sny, které nějak souvisely s tím, co se stane, např. se mi zdálo že mě honí obří můra a dva dny na to jsme měli na zahradě na stromě smrtihlava (a to dost velkého). Moc sny nemívám, ale když ano, tak většinou věštecké. Takže nějak se "věštit" dá. ;-) Fakt mluvím pravdu!

8 Lucka Lucka | 18. července 2010 v 10:25 | Reagovat

Mně by taky zajímalo, jestli Daniela s Martinem vůbec někdy mluvila... :-?

9 Jirka Jirka | Web | 18. července 2010 v 11:26 | Reagovat

[8]: Ta do toho bude nějak zapletená :-| (já sám se divím jak každého podezírám :-D )

10 ellin ellin | 18. července 2010 v 16:30 | Reagovat

Pěkná kapitola.Ja si myslim ze by se o Martina měla uz starat i kdyz je ji souzeny.No mohla tam udělat chibu a potom by to nemusel byt Martin Spacak.

11 ellin ellin | 18. července 2010 v 19:47 | Reagovat

[Smazaný komentář] NO jo asi to tak vypada.Ale itak porad mam pochybnocti.

12 Julie Julie | 18. července 2010 v 23:24 | Reagovat

Mně se něco podobného také stává, ale zdá se mi to přesně, např. se mi zdá, že krájím okurku na prkínku v kuchyni a mám rozsvícené světlo, ale ráno to zapomenu a najednou když si to neuvědomuji a dělám přesně to samé jako ve snu, se mi najednou ten obraz vybaví a vzpomenu si jak se mi to zdálo atd.

13 Jirka Jirka | Web | 19. července 2010 v 15:58 | Reagovat

[12]: Jojo, ono se to vybaví většinou až se to stane, ale pak už to nezapomenu. Až neuvěřitelné, jak bez sebemenší narážky v realitě může mozek vytvořit takový sen :-|

14 ----j---- ----j---- | 19. července 2010 v 19:35 | Reagovat

já si myslím že věštění a horoskopy jsou blbosti tak například lidí kteří mají za znamení ryby je po celým světě tooolik - to by znamenalo že po zemi chodí 5 milionů stejnech lidí kterejm se v ten samej den stávaj tysamý věci ne ? :-?

15 janina janina | 19. července 2010 v 19:36 | Reagovat

[14]: asi máš pravdu :-?

16 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 19. července 2010 v 19:55 | Reagovat

[14]:

[15]: Opravuji vaši neznalost. Země se otáčí a v každém okamžiku je poloha planet a souhvězdí oproti všem místům na Zemi rozdílná. Proto se nenarodí nikdy dva stejní lidé povahově. Proto je málo, když se o někom řekne, že je třeba Ryba. Důležité je znát právě ascendent, descendent a postavení planet s měsícem ve znameních.
Umíte si představit, jak neochvějní a tvrdohlaví jsou lidé s Měsícem v Beranu??? :-) To například...

17 Eillen McFir Eillen McFir | E-mail | Web | 19. července 2010 v 21:41 | Reagovat

[16]: Mám takový teoretický dotaz. Dá se i zpětně podle charakteru odvodit v jakém je kdo znamení (respektive postavení planet)?
Nevím, jak bych se pořádně vyjádřila. Ale pokud by někdo podrobně a bez zbytečného zkrášlování popsal sám sebe, je možnost to - zde opravdu nejde říct nic jiného, než - "odhadnout"?

Takzvané horoskopy, které jsou pro každé znamení denně vydávány neberu vůbec v potaz...

18 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 19. července 2010 v 22:47 | Reagovat

[17]: Přesně - ty denně vydávané horoskopy také beru jako nesmysl.

Odhadnout se to dá. Já to sice neumím, ale za léta v práci, v rodině a mezi známými jsem si všimla určitých společných rysů různých skupin lidí. A potom jsem zjistila, že se opravdu narodili ve stejném znamení.
Taková věc by vyžadovala hlubší znalost astrologie a zároveň mít možnost dotyčného člověka zažívat v různých životních situacích.

19 Jirka Jirka | Web | 20. července 2010 v 13:44 | Reagovat

[16]: Tak tak, já jsem vodnář, ale ascedent mám v rybě a je pravda že vydávané horoskopy jsou nesmysl. V každém tom horoskopu se píše něco jiného :-D

20 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 20. července 2010 v 14:17 | Reagovat

[19]: První, co mě napadne je, že jako Vodnář jsi vstřícný k druhým, ale navenek jako Ryba působíš občas melancholicky, s problémy si zalezeš, nemluvíš. Jenže tak to vůbec nemusí být, protože právě hrají roli ještě jednotlivé planety, v kterých souhvězdích se nacházely, když ses narodil.
Proto je důležité znát i čas a místo narození. Jen datum je málo. Je to věda. O_O

21 Bea Bea | 20. července 2010 v 14:45 | Reagovat

Paní Šulcová...Já jsem se do tohoto příběhu úplně zbláznila...Mohu mít dotaz kdy bude další kapitola ?
Děkuji za odpověd. :-)

22 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 20. července 2010 v 15:52 | Reagovat

[21]: Dneska pravděpodobně ne. I když doufám, že se mi to povede, spíš asi až zítra. :-(

23 Liena Sithre Liena Sithre | 20. července 2010 v 21:08 | Reagovat

Já osobně si myslím, že je to fakt perfektní pšíběh. Celý jsem to (primu i sekundu) přečetla dneska. =) Ještě před mým blogem se pokaždé podívám sem, jestli něco nepřibylo... =)

24 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 20. července 2010 v 23:52 | Reagovat

[23]: To jsi dobrá. Tak věz, že máš za sebou něco kolem 250 stan. 8-)

25 Míša Míša | 21. července 2010 v 21:05 | Reagovat

[3]:

[Smazaný komentář]

[14]: Možná že horoskopy v časopisech nemůsí být úplně pravdivé, ale nemusíte urážet opravdové věštkyně a věštění jako takové. Já sama často a ráda věštím, především z karet a kyvadla a častokrát se to vyplní.

26 Míša Míša | 21. července 2010 v 21:06 | Reagovat

Jinak paní Štulcová, moc pěkná kapitola :-).

27 bela-b bela-b | 29. října 2010 v 18:05 | Reagovat

Tak Země má krále a Oheň královnu...to je hodně zvláštní, když za ženské živly je obvykle považována voda a země, kdežto oheň a vzduch jsou typicky mužské...

28 Renata Štulcová Renata Štulcová | 29. října 2010 v 18:27 | Reagovat

[27]: Ale ne, tím králem je míněn král nág Basileus. Nágy patří ohni. O Zemi jako Gaie jsem se zatím zmínila jen v souvislosti se svatyní Alby. ;-)

29 Buffy Buffy | 21. ledna 2012 v 7:53 | Reagovat

Chtěla bych se zeptat,jestli už vyšla druhá kniha.Já mám totiž jen Vílí křídla a chtěla bych si koupit i druhou knihu.

30 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 21. ledna 2012 v 16:18 | Reagovat

[29]: Druhý díl se chystá k vydání na jaro 2012. Je dávno napsaný. Až budu vědět přesný termín, zveřejním ho tady na blogu i na scých webových stránkách. Tak je občas sleduj. :-)

31 Tereza Tereza | 23. dubna 2012 v 8:02 | Reagovat

JULIE14 MNĚ SE TO TAKY STÁVÁ ,ALE NĚKDY K TOMU SLIŠÍM HLASY.HEZKÁ KAPITOLA.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama