Sekunda - 3. Koupel v zemědýmu

10. července 2010 v 21:02 | Renata Štulcová |  Kapitoly - Sekunda

Zemědým sbírá své síly z ohně i země, avšak opatrně se silou, kterou předává v koupeli.

Omámenou Marinu probudil nepříjemný pocit. Jako kdyby jí někdo do pusy narval veliký roubík. Měla ústa naplněná jazykem, který se jí dral ven. Stiskla rty a stále omámená naslouchala zvláštní hudbě. Tiché, jemné, táhlé hudbě... Připomínala cizokrajné melodie. Marina nepoznávala, jaké nástroje hudbu vyluzují, zato měla chuť se podle ní svíjet a vlnit. Jen kdyby to tak uměla. Kdyby se jen uměla pohybovat jako nága...
Ležák... Veronika o mně řekla, že budu celý rok ležák. Od Kydippé bych to čekala, ale od Veroniky...
Marina otevřela oči plné slz.

Ležela natažená na kobercích v komnatě s nádherným stropem vykládaným mozaikami z drahokamů. Kolem byly obloukové východy zakryté závěsy a komnatu osvětlovaly ohně chvějící se v lampách vysekaných z křišťálů.
Kde to jsem? zvedla se Marina na loktech.
"No konečně jsi vzhůru. Maminka to s tou hypnózou nějak přehnala," ozval se za ní hlas plný smíchu.
Marina se pootočila a znovu se divila. Na stočeném anakondím ocase za ní seděla Daniela, studentka z tercie.
Ale terciáni se přece metamorfují ve fauny!
"Hele, Marino, mám tě učesat a pak zavolat mamku a princeznu Meluzínu."
"Kde to jsem?" vydechla Marina a jazyk jí vystřelil z pusy. Ihned ho stáhla dovnitř a rty sešpulila jako zátku.
Daniela se rozesmála: "S tebou ještě bude legrace. Pootevři pusu, nech jazyk volný. Ty nevíš, že jazyk nám pracuje sám stejně jako žaludek?"
A protože Marina hleděla stále překvapeněji, Daniela mávla rukou. "Pořád tvrdím, že se ve škole učíme zbytečné věci a na důležité se zapomíná."
Marina poslušně pootevřela ústa, jazyk sám vyklouzl a začal stopovat vůně okolí.
"Nevšímej si ho," radila jí Daniela vlnící se k ní po kobercích. "Zapletu ti ty vlasy a pak, než zavolám mamku, ti ještě představím moje dvě malé ségry. Četly o tobě v Rafael Expressu, jsi pro ně hvězda."

Daniela splétala Marině vlasy, které jí během metamorfózy vyrostly až pod pás, a vážně rozprávěla: "Tvá sestra princezna Meluzína nás požádala, abychom z tebe udělali za týden nágu. Proto, když tě mamka omámila, královi vojáci tě přinesli sem. Já mám do slunovratu volno, protože jsem čistokrevná nága, nemusím se v nic metamorfovat."
"Ale chodíš přece do naší školy?" zasyčela Marina, kterou rozčilovalo, jak jí jde vzduch do otevřené pusy.
"Chodím, protože chci pak studovat a žít mezi lidmi."
"Aha," hlesla Marina a sledovala čilé pohyby svého jazyka. Cítila vůně, které zachycuje.

Daniela byla velmi podobná matce Damiáně. Bohaté vlasy měla zapletené do copánků a copánky ozdobně připevněné zlatými sponami s cinkajícími plíšky. Na sobě měla kratinké bolerko ozdobené třpytivými kamínky a pod nahým pasem posazenou sukni z lehounké látky. Kolem pasu Daniele cinkala šňůra s drobnými rolničkami.
"Ještě máš vlasy docela krátké," řekla Marině.
"Krátké?" podivila se Marina, protože jí vlasy za poslední dny vyrostly snad o třicet centimetrů.
"No. A počkej za rok. Nágám rostou vlasy a nehty opravdu rychle. Má to výhodu. Když si zlomím nehet, mám ho do večera zase docela OK."
Marina se koukla na své ruce.
"Jsem ti je před chvílí ostříhala," řekla Daniela. "Pak ti je nalakuju a ozdobím, ale musíš si vybrat barvu a vzorek... a korálky."

Když Daniela práci skončila, Marina seděla na stočeném ocase a hleděla do obrovského zrcadla. Vůbec se nepoznávala. Účes z desítek copánků a zlatých spon. Na sobě žluté bolerko s perličkami, stejně zdobenou sukni a těch šňůr perel a náramků! A Daniela stále vyndávala z komod po obvodu komnaty další a další truhličky se šperky.
"Takové skvosty a cetky má každá nága. Oproti lidem se pořádně zdobíme. Uvidíš... Nehty tě naučím dělat večer, aby nám mamka nevynadala, že nám to oblékání trvá."

Dvě malé Danieliny sestry byly devítiletá dvojčata. Marina hleděla z jedné na druhou, připadaly jí obě, jako kdyby se navzájem odrážely v zrcadle. Tak si byly podobné.
"Ahoj," pozdravily Marinu ostýchavě a usedly na stočené anakondí ocasy.
"Ahoj, jak se jmenujete?" zeptala se Marina.
"Simča," řekla ta vlevo.
"Kamča," řekla ta vpravo.
"Vážně tady s námi budeš?" zeptala se Simča, ta vlevo.
"Bude," ozvala se ode dveří paní Damiána. "Holky, vy jste hrozné drbny, běžte si udělat úkoly."
Za Damiánou vstoupila Meluzína, Simča s Kamčou udělaly pukrle a otráveně se odvlnily pryč.

"Teda, Marinko, tobě to sluší," spráskla ruce Meluzína, také oděná do hedvábí a ověnčená cinkajícími šperky.
Všechny tři pomohly Marině na cestě mramorovými chodbami s tajemnými zákoutími, schodišti a obloukovými průchody, v nichž povlávaly lehounké závěsy. V mramoru byly vytesány mozaiky vyložené drahokamy.
Nebýt toho, že je nemehlo, připadala by si Marina jako v pohádce.
Hudba, kterou slyšela od probuzení, stále přicházela potichounku ze všech stran. V jejím rytmu se dovlnily do další komnaty s kruhovitým půdorysem. Všude ležely, visely či stály krystaly a ve středu komnaty hořel v kamenné míse nízký oheň.

Marinu usadily vedle ohně, Damiána se vlnila kolem ní a prohlížela si její okolí. Potom, když svým pohybem nakreslila kruh, v němž se s Marinou uzavřela, kývla na dceru. Daniela pozhasínala ohnivé křišťálové lampy a v komnatě zbyl jen svit ohně.
Ani hudba stále slyšitelná ho nerozdmýchala.
Damiána podala Marině hrst bylin a ukázala jí, aby je do plamínků vhodila. Přitom mumlala neznámá slova.
"Égnys, égnys," poznala Marina slůvko, které slyšela od Meluzíny na Prosebnu.
V ten okamžik se plamínky proměnily v plameny, hučely, praskaly a Damiána do nich upřeně hleděla. Pár okamžiků a oheň opět ulehl, Daniela porozsvěcela lampy a Damiána vážně řekla: "Již se nedivím, že máte, Marino, potíže s pohybem nágy. Vždyť vy jste se narodila ve Štíru v okamžiku, kdy nad obzor vyšlo souhvězdí Vodnáře. Vy jste vodní a vzdušná bytost, jste spojena se dvěma živly: vodou a vzduchem. Vidím okolo vás silnou undínu se sylfou. Zato váš ohnivý salamandr a zemský gnóm jsou takhle malincí. Ušlápnutě se krčí na zemi. Tady," ukázala Damiána.

Vůně bylin pronikala celou komnatou a Marina omámená spatřila kouřové siluety čtyř bytostí. Neviděla je zřetelně, přesto v nich poznávala ty, které vídala, vždy když ji jako malou maminka ukládala ke spánku. Maminka jí tenkrát pomáhala je vidět a hrát si s nimi.
Dvě namodralé bytosti kolem ní létaly, další dvě se chvěly u jejího ocasu jako u paty vysoké hory.
"Musím vás, Marino, naladit na zbývající dva živly: zemi a oheň," řekla Damiána. "V Zodiaku sedí naproti Vodnáři Lev, ohnivé znamení, znamení vaší životní lásky. Když nebudete mít v sobě oheň, až vás Lev obejme, spálí vás."
Marinu tato slova děsila. Jejich tíha ji tlačila k podlaze. Ohnula ramena, sklonila hlavu. Měla strach.

"Klid, Marino, to zvládneme," chlácholila ji Damiána a zase se vlnila kolem. Otvírala kruh a hned vykreslovala další, mnohem větší, který zajal i Danielu s Meluzínou. Přitom cinkala šperky a rolničkami na pásku.
"Nejdřív vás spojím s vaším malým gnómem. Musím vás uzemnit, abyste pak zvládla svého ohnivého salamandra."

Všechny tři nágy pomohly Marině se uložit na vyhřátou mramorovou podlahu a Damiána šeptavě zasyčela: "Zavřete oči, Marino... uvolněte se od temene hlavy až ke špičce ocasu... rozložte své tělo i do šíře... paže natáhněte podél těla... dlaně otočte k podlaze... vnímejte mramor, jeho sílu..."
(Pokračování příště...)
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Profesor Profesor | 10. července 2010 v 21:47 | Reagovat

Tak Marinina velká láska je lev, zajímavé.
Tahle kapitola se mi moc líbí, dýchá pohodovou atmosférou.

2 Julie Julie | 10. července 2010 v 21:56 | Reagovat

JJ, moc hezká kapitola, ale počítač je nějáký divný do mailu mi nový díl přišel až teď.

3 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 10. července 2010 v 22:13 | Reagovat

[2]: Asi je přetížený blog cz. Mně to zase blblo při přidávání kapitoly o horoskopu.
Vedro a prázdniny...

4 Lucka Lucka | 11. července 2010 v 8:23 | Reagovat

Tak tohle je opravdu krásná kapitola. Jako bych tam byla s nimi... :-)

5 Jirka Jirka | Web | 11. července 2010 v 8:57 | Reagovat

[4]: Přesně tak :-)

6 ellin ellin | Web | 11. července 2010 v 10:11 | Reagovat

Opravdu moc krasná a pohodová kapitola.

7 Jirka Jirka | Web | 11. července 2010 v 14:57 | Reagovat

Teď jsem si četl že hlavní tajemný škůdce věští! To je další indicie. Ale nevěští z hvězd... zajímavé ;-)

8 Kniha Kniha | 11. července 2010 v 16:31 | Reagovat

Moc děkuji Renatě Štulcové, že píše tuto knihu. Je to velké oživení, protože mi už nestačí ta naše malá městská knihovna nestačí. Ještě jednou moc děkuji a těším se na další pokračování.

9 Renata Štulcová Renata Štulcová | 11. července 2010 v 22:16 | Reagovat

[8]: A já moc děkuju všem, kdo vydrží čekat na další a další díly. A také - že se vám všem Marinin příběh líbí.

10 Nikki Nikki | 11. července 2010 v 22:43 | Reagovat

[9]: co jineho nam zbyva nez cekat :-) Marinin pribeh je uzasny i pro starsi lidi nez je Marina ;-)

11 Profesor Profesor | 13. července 2010 v 13:46 | Reagovat

[9]:Aby se nelíbil. Správná porce napětí a trablí se školou plus láska, to je velmi dobrá kombinace. Navíc ji umocňuje i dnešní všeobecná obliba školní fantasy. O dokonalém propletenci vztahů se již netřeba zmiňovat.
Jednoduše dík, čekání za to stojí.

12 Renata Štulcová Renata Štulcová | 13. července 2010 v 22:16 | Reagovat

[11]: Je takové vedro, že jsem musela vypnout přehřátý notebook. Zdál se mi příliš horký, tak nová doufám zítra...

13 Artemis Artemis | E-mail | Web | 20. srpna 2010 v 20:38 | Reagovat

pekneee ale...JA SOM CHALAN! A PRECO SI VSETCI MYSLITE ZE ARTEMIS JE DIEVCENSKE MENO!

14 myšák myšák | 1. srpna 2011 v 21:32 | Reagovat

Tam jak máte ze začátku terciání se metamorfují v nymfy, tak to máte špatně, má být ve fauny ;-)

15 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 1. srpna 2011 v 22:15 | Reagovat

[14]: Díky. Už jsem opravila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama