Únor 2010

17. Větvička moruše

28. února 2010 v 21:21 | Renata Štulcová |  Kapitoly

Kniha Rafaelova škola vílí křídla již vyšla a je na pultech knihkupectví. Vy si můžete na tomto blogu přečíst první kapitoly z prvního dílu Vílích křídel a pak číst kapitoly celého druhého dílu - Sekundy a třetího Tercie.

.


Obezřetná moruše opatrně rozvíjí své květy a rychle nechá dozrát šťavnaté plody.

A bylo prvního září. Začínal nový školní rok.
Metamorfovali se do lidské podoby a s batohy naditými sešity a učebnicemi se vydali parkem do hlavní budovy školy.
"V naší škole se prvního září učilo jen hodinu. Jen nám rozdali žákajdy, přečetli ze školního řádu, co nesmíme, a šli jsme domů," hudral Buližník.
"Že jo," přidal se Vilda. "Nechápu, proč musíme mít hned šest hodin. Vždyť jsme se učili skoro celé léto."
"Budeme chytřejší," ozvala se Kyddipé.
A Vilda dodal: "Jako v tom filmu: Stanu se chytřejším a ještě chytřejším, až budu nejchytřejší na celém světě. Co nám tím chce básník říci, studente Buližníku?"
Buližník se zamyslel: "Básník nám chce říci, že se stane politikem."

Na prahu hlavního vchodu před mahagonovými vyřezávanými veřejemi stála zapečetěná pokladna.
Studenti, kteří kráčeli před nimi, se před ní zastavovali a ozývalo se cinkání, jak dovnitř vhazovali mince.
Každý student s vážnou tváří na okamžik znehybněl a poté s úlevným úsměvem nakročil do dveří.
"Tak děti, teď se pomodlete, aby vás bílý had dovnitř vpustil, za to léto jste nadělali tolik průšvihů," rýpla si do Mariny, Médey, Vildy a Buližníka Veronika. Obešla je a po vhození dvacetikoruny vešla do školy.
Zaváhali, jen Marina, ač se bála, nečekala. Statečně se zatajeným dechem vystoupala po bílém mramorovém schodišti a třesoucí se rukou vhodila do pokladny největší a nejhodnotnější kovovou minci. Krásně to zacinkalo, obličej jí pohladil vánek a v mysli spatřila velikého bílého hada a slyšela jeho hluboký tichý hlas: "Vítám tě, Marino, a děkuji ti. Přeji ti šťastný školní rok."

Marina potřetí vstupovala do haly Rafaelovy školy, tentokrát však neměla žádné bolesti od metamorfózy, tentokrát jí bylo dobře a byla moc zvědavá, jak školní rok na Rafaelově škole proběhne. A taky byla zamilovaná. Nešťastně.
Však kvůli tomu probrečela po Jakubské slavnosti celou noc.
"Musím se odmilovat," rozhodla se, když ranní šero vytlačovalo tmu a noční víly odtančily z parku kolem vílího pavilónu.
"Marino! Jsi Marina, viď? Vypadáš přesně jako na fotkách v Rafael Expressu," usmívala se na ni starší studentka u stolku v hale a podávala jí malou brožurku.
"Co to je?" upřela na ni Marina pohled tázavé čokolády.
"Rafaelka, tam máš přehled všech rozvrhů, vyučujících, seznam klubů..."
Marina si Rafaelku vzala stejně jako všichni ostatní studenti.
"Pojď, musíme máknout," táhla ji Médea za rukáv.

Chvíli trvalo, než primáni v bludišti šaten našli své skříňky. Zamkli si věci a vydali se do sálu.
Tolik studentů! rozhlížela se Marina. Se svými spolužáky nakonec seděla v první řadě, do které se samozřejmě ti starší nehrnuli.
Sál byl obložen tmavým dřevem a sedačky jako v kině potaženy vzorovanou látkou s květinami. Marina se stále rozhlížela, hledala Martina, ale byla malá a přes druhou řadu dál neviděla.
Když ředitel knihovny pan Ignácio, který byl též tajemníkem školy, vystoupil na pódium, obrovský dav okamžitě utichl a pan Ignácio na pódium zval postupně všechny vyučující. Ti zdravili studenty a usedali do sedaček po stranách pódia.
Marina i její spolužáci si nestačili zapamatovat, kdo je kdo.
Teď pan Ignácio pravil: "Asistentem pro hudební výchovu je letos opět oblíbený ale přísný Robin Dobrý, který na konci minulého školního roku složil úspěšně doktorát z hudební vědy."
Ozval se nadšený potlesk a na pódium vystoupil v nažehleném obleku se znakem školy na klopě Puk.
Marina také nadšeně tleskala a Puk na ni spiklenecky mrknul.
Poté vystoupila ředitelka školy paní Flóra v nádherné zelené róbě a vyčesaných vlasech ozdobených drobnými květy.
"Milí studenti," začala, "vítám vás do nového školního roku. Letos je vás celkově jen 642. Jak již jistě víte, do primy nastoupilo pouze dvanáct studentů. V naší zemi se rodí nejen méně dětí ale také méně elementálů. Přesto doufám, že i v menším počtu budete úspěšní jako předchozí léta.
Potěšující zpráva, kterou vám nyní oznámím je, že do pokladny bílého hada jste vložili devatenáct a půl tisíce korun a v nejbližších dnech se s bílým hadem poradím, co máme za ty peníze do naší školy pořídit.
Než se rozejdete do tříd, musím vám připomenout, že zasedání školního parlamentu se koná dnes odpoledne, takže nezapomeňte ihned zvolit své zástupce."

"Kdepak je naše třída?" pobíhala dvanáctka primánů po školní budově, která jim připadala jako bludiště. "Není v Rafaelce mapa?" listoval brožurkou Vilda.
Nakonec se zeptali uklízečky, která leštila rámy Rafaelových obrazů neboli bran.
Udýchaní dorazili ke dveřím s římskou jedničkou. Tady budou mít nejdřív třídnickou hodinu.
Profesorka Aine na ně již čekala.
"Tak nejdříve vám přidělím služby," řekla a otevřela třídní knihu. "Budete se střídat po týdnu, aby to bylo spravedlivé. Která dvojice se hlásí dobrovolně, nebo to mám určit podle abecedy?"
Okamžitě vystřelila Marinina ruka a Médea se přidala.
"Tak to bychom měli a nyní ještě - kteří dva budou letos zastupovat vaši třídu ve školním parlamentu? Vyberete se mezi sebou nebo uskutečníme tajné hlasování?"
"Já navrhuju Marinu," ozval se Vilda. "Je populární a nebojí se zeptat a riskovat..."
Marina i profesorka Aine vytřeštily oči.
"Jasně," přikyvovali Vildovi ostatní. "A ty bys tam mohl chodit s ní."
"Já nerad vstávám," bránil se Vilda.
"Nemějte strach, Vildo, náš parlament nikdy nezasedá před vyučováním," usmála se Aine a Vilda poslaneckou funkci nakonec vzal.

Po třídnické hodině přišel mladý usměvavý a velmi objemný asistent Kohout a bez odkladu spustil: "Jsem asistent Nauky o Gaie a oslovujte mě pane doktore, jelikož jsem právě získal doktorát z antropologie. Dnes vám budu přednášet o elementárních bytostech, prosím, abyste si dělali pečlivě poznámky, jelikož učebnice neví vše.
Elementární bytosti jsou pozemské bytosti, které jsou bližší naší planetě Gaie než lidé. Jejich posláním je naučit lidi, že musí Gaiu a život na ní chránit. Mají velký talent se stát učiteli, spisovateli, hudebníky, tanečníky, vybírají si povolání spojená s přírodou, s uměním. Jejich aury tak silně vyzařují, že zaujmou své posluchače a jsou vždy vynikajícími učiteli.
Pokud ani jedno z toho, co jsem řekl, nevykonávají, alespoň se snaží zahradničit - ať už doma nebo na zahrádce. Milují hudbu a tanec. Jestliže se nedostanou denně do přírody, jestliže neslyší krásnou hudbu, jsou nešťastní a onemocní.
Elementálů je velké množství, my pro dnešek probereme ty elementály, kteří se nejčastěji rodí do lidských těl. Jsou to ti, do nichž se postupně metamorfujete. O ostatních elementálech si promluvíme později.
Nejdřív vám musím připomenout, že pokud budete dlouho metamorfovaní, dostaví se u vás stejné problémy jako u elementálů v lidských tělech. Proto - jak jen můžete - metamorfujte se zpátky, letos ve víly.

V sekundě se z vás stanou nágy a povede vás profesorka Meluzína," pravil doktor Kohout a pustil krátký film. Hleděli na dívku, která měla od pasu dolů silný hadí ocas.
"Jako Vilmy Petr," pomyslela si Marina.
"Kromě hadího ocasu a smyslů, mají nágy ještě hadí jazyk," řekl doktor ve chvíli, kdy dívka vyplázla jazyk, a oni viděli, že ho má rozdvojený jako vidlici.
"Moudré nágy dokážou žít dlouhé roky osamoceně jako poustevníci. Mají v oblibě prameny, řeky, jezera a opuštěné hrady nebo aspoň jeskyně. Ale víc se o nich dozvíte příští rok." Doktor pohlédl na Terezu. "Váš otec je nágou, že? Nechtěla byste nám říct něco více?"
Tereza snaživě přikývla: "Tatínek pracuje na povodí Odry a je moc rád, když musí do terénu. Protože to se pak metamorfuje v nágu a snadno se pohybuje přírodou. Doma je také v podobě nágy. Pouze do kanceláře musí jako člověk."
"A jak doma chodí do schodů?" zajímalo koumáka Vildu.
Tereza odvětila: "My máme celý dům jednopatrový přízemní."
Doktor Kohout ji doplnil: "Pokud nágy pobývají v lidském těle, bolí je nohy, gumovatí jim a když usínají v lidském těle, nohy je bolí, brní, kroutí se v posteli a především trpí syndromem studených nohou rukou. Nedokáží se pod peřinou zahřát a musejí chodit spát v ponožkách. A také se často koušou do jazyka."

Na dalším filmové ukázce spatřili Puka.
"V tercii se metamorfujete ve fauny. Také se jim občas říká satyři. Vaším třídním se stane profesor Pan, Pukův otec. Jak jsem se dozvěděl, asistenta doktora Puka již znáte. Puk je typický představitel říše faunů. Je veselý, miluje hudbu, zvířata a ptáky. Nejlépe je mu v lese. Fauni jsou napůl kozy a napůl lidé. Takže mají na hlavě rohy, namísto chodidel kopýtka, jinou stavbu nohou a z kostrče jim vyrůstá ocas. Fauni v lidských tělech trpí silnými migrénami od rohů a mají problémy s chodidly a koleny. Často trpí ostruhami."
Na to Buližník kýval. Rozuměl tomu, jeho matka je faunka.

"V kvartě se z vás stanou nymfy jinak nazývané mořské panny nebo najády. Kromě rybího ocasu vám ještě narostou žábry, abyste mohli dýchat pod vodou. Nymfám v lidských tělech hrozí malý ale stálý nedostatek kyslíku. Jejich plíce jsou menší. A z toho pak plynou další zdravotní problémy. Jinak mají nymfy v lidském těle kvůli rybímu ocasu stejné problémy jako nágy. Abych nezapomněl, třídní profesorkou tohoto ročníku je nymfa Rusalka.

V kvintě se metamorfujete v dryády, to jsou napůl lidé a napůl stromy. Čeká vás zvláštní cyklus, kdy se budete umět dokonale metamorfovat ve strom. V noci po západu slunce bude třeba, abyste se metamorfovali v dryádu, vaše končetiny se promění v kmen a kořeny. Zakořeníte se a celou noc u vás bude probíhat růst díky energii, kterou jste získali přes den z fotosyntézy. Jinak byste opět měli problémy s dýcháním a bolesti končetin podobné revmatickým. Astmatem, dnou, revmatickými bolestmi, bolestmi kloubů, artrózou a brněním v končetinách trpí dryády v lidských tělech. Dryády milují lesy a stromy a jsou schopné za ně bojovat do konce svých sil.

V sextě vás čeká rok života sirén, kterým se také někdy říká harpyje. Ale slovo harpyje je spojeno s negativním obrazem této moudré a překrásně zpívající elementární bytosti. Metamorfujete se v obrovské dravce s lidskou hlavou, kterou ale také budete schopni metamorfovat v dravčí. Dostanete se do třídy profesorky Kelaíno Temnomraké. Budete se učit zpěvu, moudrosti a magii, kterou sirény ovládají.
Sirény milují hudbu, vítr, bouře a mají sklon k magii. V lidském těle mají velké problémy s chůzí a často se hrbí, protože je táhnou aury jejich silných křídel. Mají bolesti páteře a končetin, protože lidské tělo a tělo dravce je velmi rozdílné.

V septimě projdete nejtěžší proměnou v kentaury. Kentauří metamorfóza je obtížná nejen fyzicky ale také psychicky. Metamorfóza kentaura v člověka je tak obtížná, že kentauři dávají přednost bytí na čtyřech nohou. Nakonec, jistě jste si všimli, že ředitel hvězdárny doktor Arthos se jen občas objeví v lidském těle.
Kentauři se do lidských těl nerodí, ale při vaší metamorfóze se jimi na rok musíte stát. Gaia vás tak chce naučit chápat tyto velmi temperamentní a moudré bytosti. V tomto sedmém ročníku se pod vedením profesora Cheirona zaměříte na dějiny, jazyky, astronomii, umění a také budete hodně sportovat."
"Se mi zauzlujou nohy," prohlásil Vilda.
"No, není jednoduché chodit po čtyřech," přikývl profesor. "Ale potom v oktávě se již každý z vás konečně metamorfuje do elemetála, kterým opravdu jste, a budete se učit k maturitě a na přijímací zkoušky. Poslední ročník vede profesorka Morgana Je velmi krásná, jak vidíte na videu, ale velmi velmi přísná."

Konečně Marina vstoupila do školy. Konečně jsem si ji mohla nenápadně prohlédnout.
A objevila jsem její slabou stránku. Je zamilovaná do toho chlapce.
První láska... Neopětovaná... Platonická... Marina bojuje se svým citem, ale ten kluk ji stále přitahuje.
Využiju ho. Skrze něj se Mariny zbavím a viníkem bude on.
Jen se nesmím nechat unést svou nenávistí. Musím trpělivě čekat na vhodnou příležitost. Trpělivě...
(Pokračování příště...)